KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno 31.1.2019

POZDRAV Z VOLGOGRADU 31. 1. 2019

Delegace z České republiky navštívila Vogogradskou státní universitu. Po exkursi ve dvou výstavních exposicích diskutovala s pedagogy a studenty, včetně rektora – Valerie Ivanoviče Tarakanova. Ten delegaci pozval na oslavy připravované městem a universitou dne 31. října 2019. Po další besedě v užším kroužku vyslovili pedagogové přání navázat intenzivněji na dosavadní vztahy s VŠ v České republice.
Zítra program pokračuje návštěvou gymnasia, Mládežnického centra a Ruského fondu míru. Večer je připraveno setkání s předsedou Městské dumy (zastupitelstva) Volgogradu.
Druhého února se delegace zúčastní oslav 76. výročí vítězství Rudé armády ve Stalingradské bitvě.

Z Volgogradu dne 31. 1. 2019 Jaromír Kohlíček

Foto: Účastníci besedy na Universitě na schodech knihovny v čele s ředitelkou Centra lidové diplomacie Elenou Fedorovnou Parubočajou.

Z PETROHRADU ZDRAVÍ POSLANEC EP Ing. Jaromír KOHLÍČEK, CSc.

Dne 29.1.2019 se vedení delegace která se účastní na oslavách 75. výročí prolomení blokády Leningradu z České republiky setkala ve Smolném se zástupci vedení města. V Čela delegací byli Jevgenij Dmitrievič Grigorjev, předseda výboru pro zahraniční styky a Jaromír Kohlíček, poslanec EP.
Zástupci Leningradu mají eminentní zájem o naše zkušenosti v odpadovém hospodářství.
Po setkání Česká delegace navštívila historické prostory budovy. 30. ledna odlétá skupina do Volgogradu.

RUMUNSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ RADY SE PŘEDSTAVUJE

Z BRUSELU INFORMUJE POSLANEC EP Ing. Jaromír KOHLÍČEK, CSc.

Ministří Anton Anton a Alexandru Petrescu v první části a ve druhé Nicolae Hurduc a Niculae Badalau představili priority Rumunska v oblastech, kterými se zabývá výbor ITRE z EP. Jedná se o následující:

– Propojení energetických sítí EU, a to jak pokračování v práci na legislativě týkající se prohlubování vnitřního trhu s elektřinou, tak realizací dalších částí programu Connecting Europe Facility (CEF).
– Společná pravidla pro vnitřní trh se zemním plynem. V těchto pravidlech by rádi dotáhli regulační rámec.
– Rozvoj transevropských sítí a to nejen v energetice, ale i v dopravě a digitalizaci přenosových sítí – program digitalizace EU
– Pokračování v programu likvidace jaderných zařízení (Ignalina, Jaslovské Bohunice a Kozloduj).
– Značení pneumatik s ohledem na spotřebu energie a jiné základní parametry.
– Přizpůsobení direktivy o energetické účinnosti a opatření k řízení energetické unie na odchod Spojeného království z EU.
– Další využívání informací z veřejného sektoru.
– Kybernetická bezpečnost v EU v průmyslu, technologii a výzkumných centrech a v síti národních koordinačních center.
– Zajištění bezpečnosti při digitalizaci
– Odstranění digitální negramotnosti – rozšíření znalostí o digitalizaci mezi občany EU.
– Rámcový program pro výzkum a vývoj po roce 2020
– Kosmický program EU
– Výzkumný a školící program Evropské atomové agentury
– Pokračování v programu jaderné fúze ITER
– Evropský obranný fond
– Koordinační plán pro umělou inteligenci
– Evropská průmyslová strategie

Podstatná část uvedených zpráv programů je již v současnosti značně rozpracována a je pravděpodobné, že v nejbližších dvou měsících budou dokončeny.
Rumunsko hodlá dále usilovat o prohloubení evropské spolupráce v jaderné bezpečnosti a prohloubení energetického společenství. Hodlá zahájit práce na změně Smlouvy, o energatickém společenství, zejména v části specifikující povinnosti států při zajištění bezpečnosti trhu. Budou pokračovat práce na transformaci energetické sítě, na ukládání a skladování energie. S jednotlivými státy chce diskutovat jejich národní klimatické plány. Obecným cílem je tedy očividně sociální a ekonomická konvergence EU a pokrok jednání o víceletém rámci financování pro roky 2020 – 2027.
Rumunské předsednictví tedy optimisticky očekává, že v posledních měsících svého působení poslanci uzavřou jednání o řadě výše zmíněných zpráv, nařízení a směrnic. Jde hlavně o rozptýlení pochybností, které se ozývaly před prvním lednem na téma: Bude Rumunsko schopno převzít předsednictví EU vzhledem k vnitropolitickým problémům?
U brexitu si dnes, 10 týdnů před jeho termínem, nikdo netroufá říci, jestli bude tzv. tvrdý anebo, což bych osobně očekával, bude pouze mírně modifikována hlasováním zamítnutá dohoda mezi EU a Velkou Británií. Pokud dojde k dohodě, potom modifikace připravené smlouvu bude mít nejspíš formu doprovodného protokolu nebo dopisu. V každém případě je tato část aktivity rumunského předsednictví nejméně jasná.

Jsou plánovány velké aktivity na březen, duben a na červen. Z hlediska kalendáře bude velmi zajímavé, kdo a jakým způsobem bude za Evropskou komisi vyjednávat, zejména při červnových akcích předsednictví. V posledním květnovém týdnu totiž proběhnou ve 27 členských zemích volby do Evropského parlamentu. Nový parlament nebude v červnu ještě ustaven, a proto nelze na závěr rumunského předsednictví předpokládat nějaké zásadní kroky. Ustavení nového Parlamentu, volby předsedy Komise i její celé personální obsazení už bude v režii předsednictví Finska.
Z celého vystoupení ministrů je patrné, že rumunské předsednictví nechystá žádnou revoluci. Doufejme, že se tento plán naplní a vše proběhne v klidu.

V Bruselu 23.1.2019 

GAUSOVA KŘIVKA

ze Štrasburku Ing. Jaromír KOHLÍČEK, CSc.

Když byli v 18. století pozváni čeští skláři do Alsaska v dnešní Francii, aby naučili místní obyvatele výrobě plochého skla z foukaných válců, nikdo o zlatých českých rukou nepochyboval. Jiní mistři foukači vyráběli tak kvalitní křišťál, že na trhu porazili i proslulé mistry z Murána. Benátský dóže proto vyslal do Čech zvědy s úkolem zjistit, jak ti Češi dělají.
Při výrobě první žárovky spolupracoval se známým vynálezcem mistr svého řemesla, jméno zůstalo neznámé, ale pocházel z Čech a říkalo se mu Böhm. Čeští zedníci ze Šumavy i dalších míst českého království přicházeli do Vídně a velké množství staveb, které toto město dodnes krášlí, vzniklo jen díky jim. Koneckonců i proslulý architekt Hlávka, stejně jako řada dalších českých stavitelů zanechali nejen ve Vídni, ale i Praze, Hradci Králové a dalších městech monarchie důkazy svého umění.
Od 80. let 19. století až do konce 20. století se v Čechách vyrábělo vše, od jehly počínaje až po lokomotivy. Však také naše školství mělo již od začátku 19. století propracovaný systém. Pražská polytechnika, technické školy, střední průmyslové školy, školy učňovské, původně mistrovské všech tehdejších oborů byly navíc doplněny i zvláštním segmentem speciálních škol, jako byl Klárův ústav pro nevidomé.
Institucemi na západ od nás naprosto neznámými se staly školy pro děti, které v normálním vyučovacím procesu nebyly schopny uspět. Tyto školy určené pro děti s lehkou mentální dysfunkcí, umožňovaly i takovým osobám později najít pracovní uplatnění. Navazovaly na ně totiž ještě zvláštní dvouleté učňovské obory.
Rozpad učňovského školství na přelomu tohoto století, ke kterému došlo díky likvidaci řady podniků i naivním představám celé řady ministrů školství, zároveň s tezí, že 50 % populace bude studovat na gymnáziu, přineslo tragické následky.
V současnosti na jedné straně chybí kvalitní pracovníci s výučním listem, na druhé pak drasticky poklesla úroveň znalostí maturantů. V posledních letech prosazovaná, zcela nesmyslná inkluze, celou situaci ještě zhoršuje. Svářeči, obráběči kovů, zámečníci, obuvníci, pokrývači, zedníci, to je jen část řemesel z těch, která zoufale chybí. Úřady práce se je pokouší doplnit v kurzech pro nezaměstnané. Skutečně v oboru vyučené pracovníky ovšem zpravidla stejně nenahradí.
Ze špatného maturanta vysokoškolský pedagog nemůže mít radost. Znalosti, které jsou mnohdy viděny při obhajobách bakalářských prací, těžko snesou srovnání s tím, co před 30 lety museli znát tehdejší maturanti. Více než 90 vysokých škol, z nichž většina vyučuje obory, jejichž použitelnost v praxi je velmi sporná, jsou pak vrcholem celé neúspěšné pyramidy. Naši západní konkurenci jsme v tomto směru dohnali v kvantitě. Kvalita, díky které naši lidé v řadě oborů dosáhli své proslulosti, se však ztratila.
Gaussova křivka nám ukazuje rozložení populace podle IQ. Pokud řekneme, že 50 % populace bude mít maturitu, nutně se dostávám k tomu, že požadavky na ní musí být výrazně nižší, než když by se mělo jednat o 40 %. Podobně je to i s počty vysokoškolských studentů.
Najde se vůle tento stav změnit?

22. 1. 2019

MAKEDONIE

V neděli, 20. ledna proběhla v Aténách velká demonstrace proti dohodě o jménu Severní Makedonie pro severozápadního souseda Řecka. Šlo o sto tisíc demonstrantů, přívrženců pravice.
Čechovi znalému historie je jasné, že před Filipem Makedonským nebyla Makedonie považována za součást Řecka. To bylo v té době až území na jih od tehdejšího království. Pochopitelně – ani jiné části dnešního Řecka nebyly za Řecko v době před Filipem považovány.
Později se pojem Řecko výrazně rozšířil. Patři sem i Epeiros (dnes severozápad Řecka a část jižní Albánie), západ Malé Asie, jih dnešní Itálie a Sicílie byl pojmenován Velké Řecko. Později státy nástupců Alexandra Makedonského – syna Filipa, který pevninské Řecko sjednotil proti Perské říši, pohltila říše Římská.
Celá východní část – později přejmenovaná na Byzantskou říši mluvila Řecky. Pak ale přišla expanze Keltů a ti se usadili i v severním Řecku a uvnitř Malé Asie (v Galatii). V pátém století přišli do celé severní, střední a jihovýchodní Evropy Slované. Až do 12. století ve větší části Řecka převládali obyvatelé slovanského původu. Vládli francouzští šlechtici. Ve městech se mluvilo řecky. Ve stejné době se na celém jihu Itálie ještě mluvilo Řecky!!!
Za vlády Turků na Balkáně byla národnostní situace velmi složitá a teprve po obnovení samostatnosti Řecka za masivní podpory Britů na jihu dnešního státu začalo postupně stoupat procento lidí, považujících se za Řeky. Národnostní situace byla v 19. století složitá i v dalších částech Balkánu.
V roce 1947 – po potlačení levicového povstání v Řecku Britskou armádou – byli uprchlíci – zejména malé děti – přivítáni v tehdejším Československu. Řada z nich se tehdy ani v Řečtině nabyla schopná domluvit – podle svědectví pamětníků. Jakým jazykem děti mluvily?? Slovanskou řečí zvanou Makedonština – blízce příbuznou Bulharštině. Opravdu tedy zde byli a jsou jen lidé, hovořící Řecky??
A v čem spočívá počátek našeho vztahu k Makedonii? Cyril a Metoděj, věrozvěstové, kteří přinesli křesťanství na Velkou Moravu, pocházeli ze Soluně (tu v Řecku nazývají Thessaloniki). V devátém století zde tedy žili Slované a Cyril s Metodějem pro Velkou Moravu byli schopni díky znalosti Slovanského jazyka připravit na základě řecké abecedy (alfabety) nové písmo pro Slovany – hlaholici. (Z ní se později vyvinula azbuka.)
Škoda, že ani náznakem tuto historii nevnímají pravicoví demonstranti v Aténách, a že ani zpravodajka Českého rozhlasu nemá zřejmě o těchto věcech ponětí.
Jsem rád, že mezivládní dohoda mezi Skopje a Aténami o jménu státu je parlamenty obou zemí schválena. Věřím, že nacionalistické výkřiky demonstrantů na obou stranách hranice na tom nic nezmění a skutečné problémy Makedonie se začnou řešit.

Ing. Jaromír KOHLÍČEK, CSc.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A ENERGETIKA

NÁZOR POSLANCE EP Ing. Jaromíra KOHLÍČKA, CSc.
V roce 1959, když jsem s rodiči jezdil do Horní Krupky, postřehl jsem poprvé v životě malý smrček kousek pod konečné lanovky Krupka – Komáří vížka, jehož jehličí nebylo zelené, ale rezavé. Tehdy jsem nad tím nijak nemudroval, ale v paměti mi ten obrázek zůstal. S rodiči jsme se odstěhovali do Mariánských Lázní a tam jsem na něco podobného v okolních lesích nikdy nenarazil.
Po vysoké škole jsem se opět dostal do Teplic a na hřeben Krušných hor. Smrk ztepilý zde ve velkém usychal a my mladí jsme brigádnicky uklízeli – mj. v rámci hnutí Brontosaurus – zbytky po těžbě zničených porostů. Emise oxidu siřičitého prostě tomuto druhu smrku nesvědčily. A tak se začala výsadba jiného smrku – stříbrného. Odolává oxidům síry dobře, ale dřevo není žádný zázrak. Při zatížení sněhem se kroutí a praská. V některých partiích byla vysazena kosodřevina či modřín. V nižších polohách buky a jiné listnáče.
Po letech různých zkoušek s různými druhy odsíření se před 30 lety poměrně rychle elektrárny pod horami odsířily. A nastala další pohroma. Bez dezinfekce v ovzduší se začaly šířit různé choroby. Nejhorší z nich – houba kloubnatka. Ta proroste pupeny smrku a postupně strom nejdříve pár let zkouší bojovat a pak zajde. A tak je nutno znovu těžit suché stromy – tentokrát ve věku kolem 20 – 30 let a asi nejlepší možnost využití je jejich štěpkování. A nyní se opět sází – jde o smrk ztepilý a částečně i další druhy, které zde kdysi rostly.
Emise z elektráren se výrazně „vyčistily“ ale máme nové zdroje – zejména oxidy dusíku – z průmyslu i dopravy a polétavý prach. Uhlí dříve nebo později dojde a tak je zde nutnost nalezení jiných zdrojů dostatečného množství energie.
V celém poválečném období se postupně uvažuje o větší výstavbě malých vodních elektráren na tocích v horách. Na nejvyšší části východních Krušných hor vyrostly větrníky a řadu dříve úrodných polí zakryla pole fotovoltaických panelů.
Pokud bych měl brát vážně Zákon o ochraně životního prostředí, potom větrníky nelze stavět – mění totiž ráz krajiny. Navíc je zde podezření na škodlivé emise hluku ve frekvencích, které neslyšíme.
Velké parky fotovoltaiky jsou – kromě degradace půdy plochami, kde se poměrně výrazně ohřívá vzduch a rychlé změny výkonu v souviskosti se změnami oblačnosti přinášejí prudké nápory na síť. Podobné to je s větrníky – vítr prostě fouká jen někdy.
Ano – malá zařízení u fotovoltaiky nejsou zásadní, ale hektary pokryté panely již se vzdušným proděním pořádně „zacvičí“. Vzniká nad nimi poměrně silné vzestupné proudění. Kdo tomu nevěří, nechť se proletí v malém letadélku a rychle pozná, jaká je realita. Samozřejmě – nejen fotovoltaická pole, ale i velké lomy, velká parkoviště, kompaktní zástavba měst a průmyslových areálů působí stejně. To výrazně poznamenává poměry v atmosféře. Naopak – lesní masivy, louky, trvalé pícniny a velké vodní plochy působí ochlazení vzduchu a proudění nad nimi tomu odpovídá.
Hlavními emisemi u „čistých“ spalin je poměrně velké množství vodní páry a – samozřejmě oxid uhličitý. Když to shrneme – není jednoduché skloubit požadavky výroby elektrické energie a životního prostředí. Zejména nespolehlivé zdroje elektřiny – fotovoltaika a větrníky, často i voda potřebují doplnění a stabilizaci celé sítě a vykrytí špiček spotřeby. Stabilizaci přinášejí i do budoucna jaderné elektrárny, špičky spotřeby ale musíme řešit jinak, Často se zde uplatňují přečerpávací elektrárny a do budoucna se ve větší míře předpokládá i užití velkých akumulátorů. Jsou zde ovšem i některé nové možnosti – například výroba vodíku a jeho použití ve vodíkových článcích jako zdroje elektrické energie k pohonu vozidel. Vodík je v poslední době zkoušen i v hutích při výrobě oceli.
Máme i další možnosti – zvýšit využití zemního plynu jako špičkového či záložního zdroje – např. v paroplynovém cyklu a pomoci mohou do jisté míry i bioplynové stanice s výrobou elektřiny a využitím odpadního tepla k vytápění či sušení.
Dnes naše životní prostředí čelí obrovské katastrofě. Přemnožení kůrovce ve střední Evropě svým rozsahem ohrožuje v České republice značný kus Šumavy, Vysočiny a Jeseníků. Situace je tak vážná, že v některých místech se už nevyplatí suché stromy těžit – navíc – dřeva je přebytek a kapacit na těžbu a zpracování se zoufale nedostává. Věc souvisí velmi zásadním způsobem s ohrožením zdrojů vody. A řešení nebude jednoduché.

V Teplicích dne 19. ledna 2019 Jaromír Kohlíček

HLASOVÁNÍ O RAKETÁCH V OSN

Názor poslance EP Ing. Jaromíra KOHLÍČKA, CSc.

V předvánočním ruchu poněkud uniklo pozornosti hlasování na 73. valném shromáždění OSN. Šlo o zachování smlouvy o raketách krátkého a středního doletu. Datum hlasování 21.12.2018 (v 10:44:55) New Yorského času nedával předpoklad, že se povede o tomto společném návrhu Ruské federace a Nicaragui nějaká významná diskuse.
Na upozornění známého se k tomuto tématu po jisté době vracím.
Jedná se totiž o zásadní příspěvek do diskuze o zajištění bezpečnosti světa. Samotného hlasování se řada států vůbec nezúčastnila, přesněji 26 zemí, z velké většiny z Afriky. 78 států, které se při hlasování zdržely spolu se státy, které se vůbec nezúčastnily, dává větší polovinu všech členských zemí OSN!!
Velmi zajímavá je i struktura států, které hlasovaly proti této rezoluci. Ze 46 zemí jsou zastoupeny všechny členské země NATO, plus dalších 14 zemí. V některých případech se jedná o ministátečky kdesi z Tichomoří nebo úzké spojence USA jako je Gruzie, Izrael, Saúdská Arábie či Ukrajina. Pro navrhovanou rezoluci tedy hlasovala necelá čtvrtina zemí OSN. Je smutné, že členské země EU kromě Rakouska, Malty a Kypru zůstaly ve stínu velkého bratra a rezoluci nepodpořily.
Rozumnému pozorovateli z toho vychází velmi podivná pozice EU jako celku ve věci snahy zachování světového míru. Je vidět, že společná zahraniční politika EU v tomto případě žádné kladné výsledky nepřináší. Pokud se snaží vyjednavači přesvědčit kandidátské země, aby se k této společné zahraniční politice připojily, potom se jedná o přímé ohrožení snah o nezvyšování napětí ve světě. Je nejvyšší čas tento stav změnit. Škoda, že i Česká republika potvrdila své pevné “transatlantické“ svazky i za ministrování nově nastoupivšího ministra Petříčka.

SPORTEM KE ZDRAVÍ

NÁZOR POSLANCE EP Ing. Jaromíra KOHLÍČKA, CSc.

V 70. letech 19. století, po pádu bachovského absolutismu, došlo v českých zemích k intenzivnímu rozvoji sportu. Bylo založeno několik německých sportovních spolků, jako česká odpověď na to vznikl Sokol. Výrazně se šířila činnost kulturních spolků, České matice, konkrétních obrysů nabyl projekt Národního divadla.
Dnes jsme již o pár kroků dále, studentům ani zaměstnancům různých institucí nikdo nezakazuje hrát nejrůznější sporty, jak tomu ještě před více než 100 lety někdy bývalo. Naopak, dnes stojíme před problémem jak zajistit financování ryze amatérského sportu a to hlavně v nejmenších sídlech naší republiky. Kdysi bývalo zvykem, že i malé vesnice mívaly svá sportoviště. Rozsáhlé restituce spolu se snahou vhodně zpeněžit každý kousek země tato místa bohužel výrazně zredukovaly.
Amatérský sport se u nás tradičně opíral o širokou obec dobrovolných trenérů a byl různými způsoby podporován. Jsou sporty, které se od té doby staly exklusivní doménou bohatých. Dostat se na vybraná golfová hřiště, zahrát si tenis, hokej, fotbal nebo se pustit do sjezdového lyžování rozhodně není pro ty, kteří mají hluboko do kapsy. Doby, kdy členské příspěvky do různých sportovních oddílů neznamenaly významnou díru do rodinného rozpočtu, jsou nenávratně pryč.
Chybějící infrastruktura na sídlištích v okolích velkých měst je obecně známý problém. V první řadě zmizely tradiční plácky, kde se mohla hrát malá kopaná a podobné sporty nevyžadující velké náklady na vybavení. Kontrolní testy fyzické zdatnosti dětí nás upozorňují na její klesající tendenci u mladé populace. Některá města ve svých rozpočtech vyčleňují určitou část prostředků sportu mládeže. Jedním z takových měst jsou i Teplice.
Poslanecká sněmovna se snaží pomoci v systémovém řešení podpory sportu vznikem Sportovní agentury. Tento návrh zákona je v současné době ve 2. čtení v PSP, což upřímně vítám. Přesto stále vyvstávají otázky jak zajistit, aby mohly i rodiny se dvěma, třemi a více dětmi zajistit svým potomkům možnost sportovního vyžití. Náklady jsou v současné době poměrně vysoké i mimo nejdražší sporty jakým je třeba jízda na koni. Důležité je, aby podpora sportu mohla zasáhnout i malé skupiny dětí na venkově. Zlepšené zdraví mladé generace při pravidelném sportování je totiž hodnotou, která nám ušetří mnohé problémy vyplývající z horšího zdravotního stavu nesportujících dětí.
Stěžejní pro mladou generaci je nejen zlepšení fyzické kondice a navazování kamarádství, nýbrž i zvyk věnovat se cílevědomě konkrétní činnosti. Sport je tou nejlepší drogou, kterou bychom měli mladé generaci nabídnout.

Dne 15. ledna 2019 sepsal: Jaromír Kohlíček

BREXIT – JEDNÁNÍ POKRAČUJE

INFORMUJE POSLANEC EP Ing. Jaromír KOHLÍČEK, CSc.

Při rozvodu je dobré, když se oba partneři dohodnou. Lisabonská smlouva takovou dohodu předpokládá. V případě Velké Británie znamená tzv. tvrdý Brexit pouze dvě záležitosti: 1. obchod se bude řídit podmínkami danými WTO a za 2. i nadále budou v Británii platit zákony přijaté v době jejího členství v EU.

Šestisetstránkový dokument o Brexitu pod stůl rozhodně nepadne. Dolní komora britského parlamentu svým včerejším hlasováním řekla, co nechce. To, co chce a na čem je schopna se domluvit musí teprve v nejbližší době specifikovat.
Vše ostatní je záležitostí vzájemné dohody, bez ohledu na to, kdo bude v Británii vládnout. V sociální oblasti a podmínkách pobytu Britů v EU a občanů EU v Británii budou jistě jednání, jedná se totiž o 4 milióny lidí, což představuje bezmála 1 % aktivního obyvatelstva EU. V otázce Severního Irska by se po přijetí projednané smlouvy o Brexitu v dolní komoře britského parlamentu muselo stejně dále jednat.
Zástupce Evropské komise Michel Barnier je znám jako vynikající vyjednavač. Na dojednání základních věcí zbývá 10 týdnů. Z odmítnuté dohody o Brexitu takřka jistě bude přijatá větší část beze změny. Jde o volný obchod, sektorovou spolupráci, oblast energetiky, spolupráci policie a soudů, dále o obranu i o koordinaci zahraniční politiky. Nepředpokládám, že se v této krátké době podaří změnit něco zásadního, včetně kontroverzní otázky hranic v Irsku. Konec světa se tedy nekoná.

Štrasburk, 16. 1. 2019 Jaromír Kohlíček

K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ

JAK TO VIDÍ POSLANEC EP Ing. Jaromír KOHLÍČEK, CSc.

V dobách raného středověku zpravidla měl veškeré pravomoci v rukou jediný vládce, později byl vázán určitou skupinou obyvatel, nejvyšší šlechtou. V pozdním středověku byl absolutní monarcha donucen přibrat k rozhodování i zástupce nižší šlechty, církve a měšťanů, od tohoto momentu zde můžeme spatřovat znaky vzniku konstitučních monarchií, tak jak je známe z dnešních dnů, kde králům zůstaly ponechány podobné pravomoci, jaké mají někteří dnešní prezidenti.
Po revoluci ve Francii se zrodil koncept prezidentské republiky. Takzvaná 5. republika přinesla přímou volbu prezidenta, který může o své vůli vydávat nařízení bez konzultace s parlamentem, jenž však může ve shodě s prezidentem vydávat zákony i sám. V tomto takzvaném prezidentském režimu bývá premiér jmenován prezidentem a též se mu zodpovídá. Podobný způsob vládnutí známe z USA, kde veškerá výkonná moc je soustředěna v rukou přímo voleného prezidenta, funkce premiéra neexistuje a jednotlivé ministry si vybírá sám prezident. Silné prezidentské režimy jsou typické i pro většinu zemí Jižní Ameriky.
V naprosté většině evropských států jsou však obvyklé buď takzvaný režim parlamentní či režim polo-prezidentský. Typickým znakem parlamentního režimu je nepřímá volby prezidenta, absence jeho výkonné pravomoci, prezident nemá žádné pravomoci při sestavování vlády, nemůže vydávat zákony a zpravidla je ani vetovat. Vláda v takovém režimu potřebuje ke svému potvrzení projít hlasováním o důvěře v parlamentu a rozpuštěna může být opět pouze jasnou procedurou, např. hlasováním o důvěře v parlamentu. V Evropě v parlamentním režimu fungují skoro všechny konstituční monarchie, jako je Spojené království, země Beneluxu či Španělsko, dále pak republiky jako Německo, Rakousko, Maďarsko, Lotyšsko nebo Estonsko.
Až na menší odchylky pak k zemím s parlamentním režimem řadíme též Českou republiku, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko a Slovinsko Litvu. V těchto zemích je totiž hlava státu volena přímou volbou, díky čemuž má tato funkce vyšší legitimitu, prezident pověřuje vybraného politika sestavením vlády, na návrh premiéra jmenuje a odvolává členy vlády, jmenuje profesory vysokých škol, přijímá pověřovací listiny od nových velvyslanců, formálně je nejvyšším velitelem armády, většina jejich úkonů však přesto zůstává v rovině reprezentativní.
V zemích s polo-prezidentským režimem je hlava státu volena přímo, prezident jmenuje ministry, kteří jsou parlamentem schvalováni, prezident může i parlament rozpustit a vyhlásit nové volby. Prezident má značné výkonné pravomoci, byť stěžejní část výkonné moci zůstává v rukou premiéra a vlády. Mezi takové země řadíme například Rumunsko, částečně Polsko, Ukrajinu, řadu asijských i afrických zemí.
V rámci Evropy pak rudimentem raně středověkého systému pak zůstávají Lichtenštejnsko a Vatikán, do jisté míry i Monako, kde tamní vládci drží moc v rukou částečně či zcela absolutně. Podobné jevy lze pozorovat i v některých oblastech Afriky či na Arabském poloostrově. U některých ministátů jako například v Andoře můžeme pozorovat u nejvyšší funkce ve státě částečně kouzelné jevy, kde se moc dělí mezi premiéra země, španělského biskupa ze Seó de Urgell a francouzského prezidenta.
Český prezident na výše naznačené škále od absolutního vládce ke konstitučnímu monarchovi, respektive od prezidentské republiky k prezidentovi volenému parlamentem byl před zavedením přímé volby výjimečný tím, že měl poměrně velké pravomoci, které nebyly zakotveny ani v ústavě či jiném zákoně země. Změnou způsobu volby prezidenta došlo k situaci, kdy prezident vlastně hledá, společně s dalšími institucemi nové neformální rozložení pravomocí. Asi v žádné zemi se politici nedomnívají, že jejich systém je ideální, bylo by velmi podivné, kdyby právě v ČR taková situace nastala. Lze tedy očekávat, že diskuse na toto téma budou nadále pokračovat.

15.1.2019                         Jaromír Kohlíček