KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno 29.3.2019

BANÁNY

Před asi 20 lety jsem byl na Kubě. Konference na téma „Socialismus pro 20. století“. Zjistil jsem tehdy, že zde sice Italštině rozumí, ale já nerozumím jim. A tak jsem se rozhodl Španělštinu jednou naučit.
Bydlel jsem v soukromí. Domácí mi vysvětlili, jak pěstují vlastní banány – bylo to jednodušší než když si pěstujeme u nás na zahrádce brambory. A je jich prý plno druhů. Některé se pečou jako ty naše brambory – jsou hodně škrobnaté, jiné mají i různé barvy a chutě. Také se dají různě kuchyňsky upravit. Recepty jsem si nevzal.Tehdy mne nenapadlo, že jednou bude u nás brambor nedostatek. Že by banány byly levnější než brambory mi připadalo jako úplná hloupost.
A už je to tady!!. Mne se to netýká. Máme jak žluté brambory do salátů, tak ty s červenou slupkou a navíc modré. Jak na povrchu, tak na řezu – a to i po vaření. A všechny jsou dobré. Zalévané mým potem.
V Jižní Americe našla expedice z Čech několik set různých druhů brambor. Zatím jsem je na našem trhu neviděl. Byly by přece kvůli dopravě nesmyslně drahé. Jak je možné, že banány ze střední Ameriky jsou levnější než domácí brambory, to nechápu!! Že by byla doprava zdarma??
V přístupové smlouvě k EU Česká republika potvrdila kvóty na mléko a mléčné výrobky, na cukr a na škrob (brambory). To je ovšem již za námi a tyto kvóty jsou zrušené (a s nimi řada cukrovarů). Ale brambory se z omezení po vstupu do Unie v roce 2004 „nevzpamatovaly“.
Asi se pomalu vrátíme do 17. století. Bramborový květ do klopy šviháka a speciální vzácná plodina (pro ty, kteří na ně mají dost peněz). Jen je zde drobná změna. Banány. Ti bohatší a my – samozásobitelé, zahrádkáři – brambory máme a ti chudší se holt musí spokojit s banány. To jsou mi věci!!

V Teplicích dne 29. března 2019 Jaromír Kohlíček

HENDIKEPOVANÍ

AKTUÁLNÍ POSTŘEH POSLANCE EP Ing. Jaromíra KOHLÍČKA, CSc.

Tento pojem se používá pro lidi, kterým do tzv. normálu něco chybí. Klasickým příkladem jsou lidé s motorickými poruchami, případně zrakově nebo sluchově postižení a skupina těch, kteří trpí mentálními disfunkcemi. Běžně psychologové považují osoby s IQ pod 70 za nevzdělatelné v hlavním studijním proudu. Některé piruety v našem školství se pokoušejí tuto hranici zpochybnit, ale dosavadní výsledky ukazují, že hranice reálně existuje.
V ČR máme letitou tradici speciálního školství, jednu z nejstarších v Evropě. Tyto školy, zakládané již v 19. století, se nejdříve soustředily na zrakově a sluchově postižené, stejně jako na osoby s poruchami motoriky. Klasickým příkladem je Klárův ústav v Praze. V další fázi vývoje se rozvinulo speciální školství, včetně navazujících dvouletých učebních oborů, pro osoby se sníženými mentálními schopnostmi.
Ideální situace nastává u těchto spoluobčanů v případě, kdy mohou žít se svou rodinou a navštěvovat nejdříve speciální školu, později se zapojovat do společensky užitečné práce na chráněném pracovišti nebo dílně.
Dlouhá léta v této oblasti zajišťují práci výrobní družstva invalidů. U lidí s lehkou mentální disfunkcí se daří dosáhnout jejich plného zapojení do běžného života. Při těžším postižení je plné zapojení složitější a vyžaduje pomoc společnosti.
Chráněné bydlení pro tyto osoby má svá specifika a v průběhu let se i v ČR rozvinula koncepce, podle které skupiny osob vyžadujících speciální péči bydlí v blízkosti pracovníků, kteří tuto péči zajišťují. Ideálně ve skupinách několika bytových jednotek ve vhodné lokalitě. Tím se životní a pracovní podmínky těchto našich spoluobčanů co nejvíce přibližují podmínkám, v nichž žijí a pracují běžní občané.
Tam, kde se z různých důvodů nedaří zajistit samostatné bydlení hendikepovaných, jsou provozovány větší ubytovací kapacity, s tím, že je snaha maximálně zajistit co největší individuální komfort.. I tito naši spoluobčané, ale cítí velkou potřebu zapojit se do užitečné práce a navázat kontakty se svým okolím. V posledním období se úspěšně daří malé skupiny hendikepovaných umísťovat v menších obcích. Dobrým příkladem jsou ÚSP Brtníky, ve šluknovském výběžku, kde klienti v široké míře pomáhají s různými pracemi ve vesnici
Lidé, kteří jsou geneticky vybaveni těmito problémy, zpravidla nejsou agresivní ani nebezpeční svému okolí. Schopnost přijmout je za své sousedy a pomoci jim tím v zapojení do běžného života tradičně svědčí o naší civilizovanosti a morální vyspělosti.

Jaromír Kohlíček

PŘIVÍTÁNÍ JARA SE OPĚT VYDAŘILO

Uběhl rok a opět se turisté sešli 23. 3. 2019 na tradiční vycházce do přírody, a to na každoročním výšlapu na Milešovku, nejvyšší horu Českého středohoří do výšky 837 metrů nad mořem. Oficiálně je již veden současným výborem jako 38. ročník, ale původní členové, turisté TJ Lokomotiva Teplice, zdolávali tento kopeček již daleko dříve.

Zúčastnilo se celkem 123 osoby, které byly o konání akce informovány osobně členy oddílu turistiky, letáky, internetem, denním tiskem, rozhlasem, ale i periodickými tisky včetně těmi z okolních obcí. Snad se sluší jmenovat alespoň namátkově některé významnější, mezi nimiž byl nejrozšířenější Teplický Deník, Zpravodajství i Teplice, Rádio BLANÍK, Rozhlas Sever, Seniorské listy, řada obecních Zpravodajů a další.
Počasí bylo přímo ideální, jaké turisté již léta na Milešovce nezažili. Kde jsou často vzpomínané sněhové břečky, kluzký terén a eventuálně mrazík na vrcholku. Dnes již byli téměř všichni svlečení do oděvů s krátkými rukávy a řádně propoceni. Nikdo také na vrcholku nikam nespěchal a restaurace měly jistě dobré tržby. Dokonce se již někteří opalovali.
Pěkný výhled do okolí z Milešovky na všechny strany na sluncem osvětlené, poněkud však více v oparu skryté teplické údolí celé Krušné hory i jih od Středohoří byla odměnou za namáhavý pochod. Důkazem pak bylo pořízení nádherných fotek na památku i na pochlubení.
Trasy byly již klasicky zvoleny od 12 do 36 km. Na 36 km se bohužel přihlásil a vyrazil pouze jeden manželský pár až z Rychnova nad Kněžnou. To na 26 km se také z Teplic přímo vydalo pěšky 12 turistů, kteří reprezentovali Prahu, Dobříš, Loděnice, Havlíčkův Brod, Karlovy vary a další města. Z Teplicka byli prakticky pouze dva. 18 km absolvovalo 30 teplických občanů a na 12 km 79, mezi nimiž bylo i 32 dětí. Nutno je dodat, že na start nejkratších tras byli turisté vyvezeni autobusy do Žalan a Kostomlat, kdežto všichni ostatní na delší trasy vyrazili přímo z Teplic, jak již bylo řečeno.
Všichni, kteří výlet poctivě odchodili, byli spokojeni. Někteří se spolu blíže seznámili, většina si pořídila množství fotografií na památku, všichni se dobře pobavili, a hlavně udělali hodně pro své vlastní tělo, což není vůbec zanedbatelné.
Organizátoři akce jsou zase vděční Obecnímu úřadu Bořislav, jejich radě v čele se starostou Alešem Navarou a Sokolu Bořislav zastoupený panem Mgr. Kabourkem, kteří již turisty čtyři rok vzali pod svá ochranná křídla a umožnila tak důstojné ukončení výletu a cíl jejich putování v prostorách svého sportovního areálu. Důstojně tak byl nahrazen úbytek restauračních míst v okolí. Hrdi jsou za to především pro propagaci obce Bořislav a města Teplice samotnými účastníky, kterým také byli poskytnuty reklamní materiály a mapy. Takže ještě veliký dík na závěr jmenovanému OÚ a Sokolu Bořislav. Dík samozřejmě patří i všem pořadatelům náročné akce, především pak i nečlenům oddílu. Tímto jsme několika slovy alespoň trochu přiblížili teplickým občanům, kteří takovou příležitost nevyužili, jak mohli strávit pár pěkných chvil v nádherném Středohoří, v tomto případě ještě za přepychového počasí, o kterém se nám dnes, v neděli, při psaní těchto řádků už ani nezdá.
Kromě účelně a přepychově stráveného dne, každý při odchodu na trasu, obdržel kousek pečiva, které bylo poskytnuto sponzorem oddílu pekárnou Pecud v Proboštově. Na závěr pak všichni, kteří prošli předepsanými kontrolami, dostali v cíli opět krásný porcelánový dárek, vyrobený sponzorem Český porcelán v Dubí. Určitě byl každý spokojen, o čemž svědčí i osobní děkování účastníků, kteří do cíle řádně ve zdraví a plni elánu dorazili.

Za výbor oddílu turistiky TJ Lokomotiva Teplice
předseda Ing. Alois Kittl

UČITELŮM S LÁSKOU

Před více než 20 lety jsem navštívil Naarden. Hezké starobylé město s pevností a jedním z výsostných území České republiky mimo náš stát. Už tušíte, kde jsem byl na návštěvě? Ano. Byl to památník J. A. Komenského. Stará se o něj místní spolek žen a dokonce se „děvčata“ učí i základům našeho rodného jazyka. V Naardenu zamřel poslední biskup Jednoty bratrské a proto je zde jeho památník.
Všude ve světě na Učitele národů vzpomínají pod latinskou verzí jeho jména. Comenius. Narodil se 28. března 1592. Proto tento den slaví učitelé i žáci a studenti jako den učitelů.
Každý z nás chodil do školy. Největší dojem mají zpravidla prvňáčci z paní učitelky. Já si na svoji paní učitelku Dopitovou z Teplic stále vzpomínám. Samozřejmě – po ní přišli další učitelé a nejvíc si z nich připomínám naše třídní z SVVŠ Mariánské Lázně – paní prof. Marii Divíškovou – učila nás chemii – a prof. Bruno Fridricha – našeho vyučujícího matematiky a fyziky. Dodnes se na srazech maturantů potkáváme. Bohužel už nepotkám vedoucího diplomové práce – prof. Jana Hlaváče. Při studiích jsem u něj byl v laboratoři „pomvědem“ a za mnohé mu vděčím.
A já? Několikrát jsem doučoval žáky a studenty, učil zahraniční studenty fyziku a mám za sebou konzultantskou roli u řady diplomových prací. Baví mne to, jen kdyby naši vysokoškoláci věnovali větší pozornost gramatice naší rodné řeči!!
Přiznám se, že vím trochu z praxe, že učit není jednoduché. Proto si učitelů velmi vážím a jsem nadšen z mé mladší dcery. Je totiž učitelkou. Vyučuje Angličtinu a Francouzštinu. Ohlasy jsou výborné a navíc – vidím, že ji tohle poslání vyloženě baví. Znám řadu takových nadšenců a vím, že dobří studenti jsou jejich pýchou. Při besedách na školách v různých koutech republiky je často potkávám.
Tak tedy – naši milí učitelé: Všechno nejlepší ke svátku a mnoho žáků, jejichž úspěchy se budete pyšnit. Ať se vám daří a vidíte uznání i od rodičů vámi vedených dětí.

V Teplicích dne 24. března 2019
Jaromír Kohlíček (žák, student, rodič a prarodič)

SRBSKO

Balkán je národnostně neobyčejně složité území. Je neklidné geologicky – jsou zde poměrně častá zemětřesení – i svými dějinami.
Nechme stranou starší dějiny před a po příchodu Slovanů a jen konstatujme. Na území Kosova se začal formovat Srbský stát, v severní Thrákii Bulharský stát, Byzanc na jihu a východě – kolem Středozemního a Černého moře. Na severovýchodě Kyjevská Rus. Později přicházejí Madaři, po dalších staletích Turci. Ti potom na řadu let ovládnou celou jihovýchodní Evropu. Po neúspěchu při obléhání Vídně 1683 se „Kolo dějin“ otáčí a do 80. let 19. století je na Balkáně postupně několik států pod patronací carského Ruska a severozápad ovládá Habsburská monarchie.
Na celém území žije společně více než 20 národností a všechna náboženství Evropy včetně mohamedánů. Celou dobu je klíčem k ovládnutí Balkánu jeho centrum – Srbsko. Na severu úrodné nížiny, na jih se zvedající planina a ještě dále vysoké hory na hranici s Albánií, Makedonií, Černou Horou a Bosnou. Od poloviny 19. století Srbové budovali svůj stát v ohrožení mocným Tureckem a Rakouskem a opírali se o pomoc pravoslavných Rusů, podobně jako Černá hora na jihu. I Češi přispěli. Stálé ohrožení a nutnost bránit se před nepřáteli formovala charakter národa. Jugoslávie byla pokusem o sjednocení všech národností hovořících Srbo – chorvatsky Makedonsky a Slovinsky. Království a později republika Srbů, Chorvatů a Slovinců. Vlastně tří nářečí, za kterých dnešní vládci tvoří několik jazyků a Makedonců a Slovinců. Vedle nich zde žili Albánci (Škiptari), cikáni, Maďaři, Němci, Italové a řada dalších národů včetně Čechů a Slováků.
Válka spojená s rozpadem Jugoslávie nic nevyřešila a statisíce uprchlíků i mrtvých jsou obžalobou těch, kteří ji rozpoutali a zvenku podněcovali. Ti ovšem u mezinárodního tribunálu v Haagu obžalováni nejsou a nebudou. To by raději tento trapný „soud“ zrušili. Nejhorší kapitolou novodobých dějin Balkánu byly masakry obyvatel organizované za války. V tom se vyznamenali vůdcové Kosovských Albánců i někteří další váleční zločinci – zejména z velení NATO. Zbabělé bombardování civilních cílů z výšky více než 5 km ve zbytkové Jugoslávii, ke kterému Česká vláda pár dní po vstupu do NATO propůjčila náš vzdušný prostor je opravdu věc hodná odsouzení. Bohužel o ní nikdo v televizi ani rozhlase nemluví.
Předminulý týden jsem jako člen delegace EP navštívil Bělehrad. Jako jediný z poslanců jsem se omluvil za ostudný nepřátelský akt naší tehdejší vlády. Mimochodem – když mladý E. Beneš požádal o Rakouský pas, aby mohl jet studovat do Francie, nebyl mu udělen. Studoval tedy na Srbský pas!! (O tom svědčí exponát v muzeu v Kožlanech.)
Rajko Doleček mi kdysi vyprávěl o impozantní manifestaci solidarity Jugoslávců, kteří v době ohrožení Československa v roce 1938 přicházeli k našemu velvyslanectví v Bělehradě s nabídkou pomoci. Mělo jich být 50 tisíc!!
Historie se nedá změnit a i její překroucený výklad nám stále hlavní obrysy nakonec ukáže. Máme vůči Srbsku velký dluh a je na nás, jestli jsme schopni se s tím vyrovnat. I třeba účastí při vzpomínce na výročí ostudného bombardování a odmítnutím pseudostátu Kosovo.

V Teplicích dne 21. března 2019 Jaromír Kohlíček

ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Tento „Úřad“, lidově zvaný ÚHOS sídlí v centru Brna. Nemá jednoduchou úlohu. Obrací se na něj stovky malých stěžovatelů, ale i „velké ryby“ nespokojené s miliardovými tendry. Postavení šéfa takové instituce je velmi delikátní. Pokud přijme nějakého politika či vedoucího pracovníka, může být obviněn za všech hříchů světa. A pokud by nepřijal předsedu klubu vládní strany? A proč vlastně nemůže tato osoba přijmout politika? Že by hrozila nákaza přenosem (myšlenky)? Stovky žádostí o posouzení té či oné záležitosti se kupí a mnohdy věc není ani zdaleka černobílá. Spíš naopak. A rady chytré horákyně nejsou nevyčerpatelné. A opozice bouří. Ne není to jednoduché ani ve zdánlivě prostém případě. Šikovný právník by nám to jistě vysvětlil a krásně překroutil. No – tak toho šéfa odvoláme. To ovšem potom problém silného a stabilizovaného úřadu uznávaného i v mezinárodním měřítku budeme řešit stále znovu. Věc není prostá a útoky na šéfa úřadu nejsou – podle mého mínění – na místě. Dělá svoji práci dobře. Nebo opravdu nesmí s politiky mluvit?

V Teplicích dne 21. března 2019 Jaromír Kohlíček

JEŠTĚ JEDNOU SALMONELA

Tak to máme černé na bílém

Ministr Toman se s Polským protějškem dohodl, že přísné kontroly skončí. Takže je všechno v pořádku. Těch pár set kilo masa se salmonelou nás přece nemůže rozházel. Horší by asi byla diskuse v nemocnici ve Zlíně. Zde hospitalizovaných více než 40 pacientů by zřejmě příliš porozumění pro ukončení přísných kontrol nemělo.

Takže – „Brusel“ je spokojen.  A nás – obyčejné smrtelníky – alespoň doufám, brzy bude ministr Toman informovat o tom, že namátkové kontroly budou pokračovat. Ne tak masivně, ale přece. Nebo je libo salmonelu?

To raději kritiku od Komise za nepřiměřenou četnost namátkových kontrol masa dováženého do republiky. Odkudkoliv.

V Teplicích dne 19. března 2019       Jaromír Kohlíček

DOPRAVA JEDE

Děda by mašinfíra. Řidič lokomotivy není to správné slovo. On byl strojvůdce. To slovo v sobě skrývá spoustu vědomostí, které musel vstřebat a také přísné zkoušky, kterým byl pravidelně podroben. A musel vždy uspět. Asi by se on i jeho kamarád pan Řehák notně divili, co za hloupost na ně zkouší pan ministr. Jaké body? Buď umíš, nebo neumíš. A pokud se stane nehoda, je nutné ji přísně vyšetřit. Na dráze nejsou amatéři, kteří by jednou za rok vytáhli povoz z garáže a jejichž oprávnění bylo testováno podle předpisů platných před drahnými lety.
Pokud se v poslední době nahromadily nehody, není jistě vše v pořádku. Je notoricky známo. Že po rozdělení železnice na různé podniky, po „otevření trhu“ a po likvidaci učňovského školství a snaze rozbourat i systém průmyslovek nám již delší dobu chybí kvalifikovaní pracovníci. Podobně jako v jiných oborech se rozmáhá nešvar několika zaměstnání v oboru, je třeba nahradit chybějící pracovníky přesčasy a i strojvůdce je jen člověk a únava může vykonat své.
V Pařížském metru mají linku číslo 14. jezdí bezobslužně již řadu let. Na hlavních tratích se v řadě států EU zavádí systém komunikace soupravy s infrastrukturou, který pomáhá řidiči v plnění úkolů. Přesto je základem dobrého výkonu vedle dokonalé znalosti dostatečný odpočinek.
Na našem ministerstvu dopravy nemáme v poslední době jednoduchý život. Zjevně chybí koncepce a rezortní předpisy ani po více než 4 letech se nijak zvlášť nezlepšily. Vinu bych nehledal u vrátných. Tak dlouho jako současný ministr se jen tak někdo v křesle neudržel. Poukazování na předchůdce není na místě. Skandální “odcházení„ zastaralé koncepce výběru mýta v době satelitních technologií ukazuje na zásadní mezery v koncepční práci.
Nejdůležitější vodní cesta – labská – se stále nemůže racionálně pohnout dopředu. Pseudozelené argumenty nemohou vysvětlit neschopnost připravit projekt k posouzení vlivu na životní prostředí ve tvaru, který by „prošel“ u staveb u Děčína. O tzv. „Slavíkových ostrovech“ by se dal napsat román. A stále není vidět na těchto hlavních směrech pokrok. Buď jde o neschopnost nebo jsou předpisy a zákony v takovém stavu, že se není možné v nich se ctí rozebrat. V obou případech práce má organizovat ?? Kdo jiný než ministr a jeho nejbližší spolupracovníci. Nebo to je stále dědictví „totality“??
Tak si to shrňme. Mýto se snad již pohne, o skutečném řešení na železnici zatím nevíme, voda rozhodně není „za vodou“. úspěchy na všech frontách. Nebo se mýlím?
V Teplicích dne 10. března 2019

Jaromír Kohlíček

BĚLEHRAD

Srbsko je bezesporu klíčovou zemí Balkánu. Podle hodnocení Evropské komise je spolu s Černou Horou premiantem mezi státy vedoucími přístupové rozhovory s EU.
Poslední cesta zahraničního výboru v čele s jeho předsedou proto logicky vedla do Srbska (pro ty, kteří uznávají nezávislost Kosova, do Srbska a Kosova). Pro nás, kteří neuznáváme nezákonné vyhlášení samostatnosti předáky UCK, delegace navštívila Bělehrad a centrální orgány Srbska a jižní provincii země. Ve čtvrtek 28. února se pětičlenná delegace pod vedením Mac Allistera sešla v Bělehradu. Jeden den trvající rozhovory se týkaly současné situace v zemi, pokračování přístupových rozhovorů, práce Svazové skupštiny (tj. místního parlamentu) a samozřejmě i zahraničních věcí a vztahů s Evropskou unií.
Je zajímavé, že prakticky vůbec nebyla otevřena otázka migrantů. Prvním setkáním bylo ve Skupštině jednání s poslanci, kteří se zabývají zahraničními věcmi i vztahy s Evropskou unií. Z vystoupení přítomných bylo vidět, že vládní koalice má výraznou většinu. Z 250 poslanců jich je 67 opozičních, přičemž 30 sabotuje prakticky veškerou práci. Opoziční poslanci zejména kritizují fakt, že 40 % zákonů je přijímáno ve zrychlené proceduře. To lze přirovnat k přijetí zákona v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou Českého parlamentu. V úterý a ve čtvrtek je prostor vyhrazen otázkám poslanců na ministry. Mapa politických skupin ve Skupštině se poměrně rychle mění a přeskupuje. Přitom 55 % lidí, podle průzkumu veřejného mínění, podporuje vstup do Evropské unie. Podle vyjádření předsedkyně Skupštiny Maji Gojkovičové se snaží opoziční poslanci z tzv. totální opozice pracovat ve výborech a skupinách, ale nechtějí pracovat na plénu.
Setkání s předsedkyní vlády naznačilo, že současný kabinet intenzivně pracuje na domácích úkolech, které vyplývají z přístupových hovorů a postupně předkládá Skupštině předlohy zákonů, zejména v kritizované oblasti vymahatelnosti práva. Členové kabinetu zdůrazňovali ve vystoupeních snahu dále posouvat dopředu přístupové rozhovory. Ministr zahraničních věcí Ivica Dačič sdělil, že Srbsko se bude i nadále zúčastňovat mezinárodních operací pod hlavičkou EU a OSN, ale odmítá zrušit své tradiční blízké vztahy s Ruskou federací. Rozhodně nebude zavádět protiruské sankce.
V neformální části vystoupení konstatoval, že jeho politickou stranu nechce do svých řad přijmout skupina Socialisté a demokraté a že vše nasvědčuje tomu, že ani u skupiny Evropské lidové strany by nebyli přijati. Tak se asi obrátí na komunisty. K tomu jsem poznamenal, že se jistě k této myšlence vrátíme po volbách do Evropského parlamentu. A zároveň jsem se omluvil za to, že česká vláda při bombardování Jugoslávie dovolila zneužít českého vzdušného prostoru pro přelet bombardérů NATO. Stejnou omluvu jsem předtím přednesl i před vedením Skupštiny. V obou případech byla má slova přijata s uspokojením.
Jadranka Joksimovič rozebrala některé peripetie přístupových rozhovorů s tím, že si současná srbská vláda je vědoma, že celá procedura je během na dlouhou trať a že není v silách této vlády přístupové hovory v celém rozsahu dokončit. Kritika ze strany předsedy zahraničního výboru byla poměrně umírněná a týkala se zejména vymahatelnosti práva. Okrajově se také zmínil o koordinaci zahraniční politiky mezi EU a Srbskem. Bylo zjevné, že otázka Kosova je nadále velmi citlivá a vyjednávání o technických otázkách vztahů Bělehradu a Prištiny je na vnitropolitické scéně opravdu delikátní.
Místní opoziční strany vytvořily blok a jeho představitelé se v prostorách zastupitelského úřadu EU sešli s naší delegací. Boris Tadič i ostatní opoziční předáci nám sdělili své dojmy, ale při setkání nebyl žádný prostor pro diskuzi. Nedostatek času ostatně poznamenal i tiskovou konferenci, která ukončila návštěvu Bělehradu.
Srbská republika má tradičně vřelé sympatie českých obyvatel. Koneckonců byli to právě pracovníci Velvyslanectví Srbska, kteří v době Habsburské monarchie českým zájemcům o cestovní pas dávali tyto doklady a Dr. Eduard Beneš, kterému byl rakouský pas odepřen, přijel studovat do Paříže právě se srbským pasem. Byli to občané Jugoslávie, kteří v době mnichovské krize v počtu více než 50 000 přišli k Českému velvyslanectví v Bělehradu a demonstrativně nabídli pomoc Československu při obraně jeho státní nezávislosti. Tyto historické reminiscence nás jistě zavazují i dnes k podpoře v úsilí suverénního Srbského státu udržet si své významné postavení

V Teplicích dne 7. 3. 2019 Jaromír Kohlíček

SALMONELA

Evropská komise má řadu úředníků. Říká se o cca 30 tisících. Řada z nich je velmi dobře orientovaná v oboru, u jiných se člověk diví, kam na ty své rozumy chodí. Pokud v době, kdy se provalila nevyhovující kvalita veterinární kontroly v Polsku, ministr zemědělství Toman naprosto logicky hájí zvýšené kontroly masa pocházejícího v Polsku. Černá porážka krav byla zavřena, odkud pochází polská drůbež se salmonelou se jistě brzy dozvíme.
Co mi není jasné? Zatím nulová odezva z jiných zemí, které dovážejí maso z Polska. Nedokážu si představit, že úřady v jiných zemích na zjištěné problémy nereagují. Jak je možné, že si kdokoliv dovolí zpochybnit péči o zdraví obyvatel?? To snad nemá v dějinách obdoby.
Pokud mne paměť neklame, potom před 30 lety nebylo v České republice po salmonele vidu ani slechu. Teprve v posledních 20 letech přicházejí informace o výskytu těchto bakterií a onemocnění u vajec a později i masa.
Pokud budeme chtít poslechnout nesmyslný pokyn jakéhosi úředníka z Evropské komise, bude nutné připravit si potraviny vhodné pro případ rozšíření salmonely u nás.
Takže pro ty, kteří věří upozornění úředníka EU více než veterinární kontrole Českými orgány, mám přátelskou radu. Připravte se tak na úporné průjmy a po překonání krize si připravte dietní stravování: hojně sladkého černého čaje, jezte suché pečivo, nemastnou kaši, rýži a zeleninové vývary.
Já se raději pustím do křížku s tím úředníkem EK, který si dovolil nás poučovat a podporuji ministra Tomana.

Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.