KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

ROZHOVOR S NOVÝM EUROPOSLANCEM JAROMÍREM KOHLÍČKEM

  1. Nastupujete jako europoslanec po kolegovi Ransdorfovi, přebíráte jeho agendu. Na co dáte důraz vy?

Přiznám se, že je trochu brzy na odpovědi, které by čerpaly z prostudování materiálů výboru pro průmysl a vědu i zahraničního výboru. Každopádně půjde o podporu opatření ve prospěch exportu a rozvoje vědy a výzkumu a o ochranu trhu EU. Mezi tato opatření patří odpor proti TTIP a podobným smlouvám, zejména proti mimosoudním řešením sporů nadnárodních společností se státy (nejen EU). Dále chci prosazovat mírové řešení konfliktů, které řada velkých států EU rozpoutala. Ať už jde o Libyi, Sýrii či Irák. Stranou nezůstane jistě ani situace v „rohu Afriky“ a v zemích Sahelu.

  1. Kdy usednete v Bruselu do svého poslaneckého křesla?  Víte již, kde v Bruselu budete bydlet?

Běžný volič se bude divit, ale to, co po volbách před rokem a půl bylo z výsledků jasné i malým dětem, bude podrobeno pečlivému zkoumání. Procedura je neobyčejně složitá.

2.1 Po zjištění, že v EP je o jednoho poslance z České republiky méně, posílá EP tuto zprávu do Prahy.

2.2 Statistický úřad vyhodnotí „korunního prince“, neboli prvního náhradníka a ministr vnitra svolá Ústřední volební komisi.

2.3 Ústřední volební komise vyhodnotí, kdo je opravdu oním nominantem

2.4 Příslušný referent Ministerstva vnitra vyzve vyhodnoceného  nominanta k převzetí osvědčení

2.5 Pokud nominant osvědčení převezme, je odeslána zpráva do EP

2.6 EP pozve nominanta na plenární zasedání, kde je zařazen bod „slib nového poslance EP“

Jde tedy o běh na dlouhou trať. Ve čtvrtek, 4. února se má sejít Ústřední volební komise. Jsme tedy uprostřed složité procedury. Člověk se nestačí divit, jak jednoduchou věc umíme zamotat.

  1. EU produkuje obrovské množství směrnic a dokumentů, které jsou podle kritiků z části zbytečné. Byrokracie EU již nejméně rok není schopná zastavit nelegální migraci na vnějších hranicích EU. Jaký z toho máte pocit?

Beznaděj a vztek. Základní pravidla se dlouhodobě nedodržují a nikomu z vedoucích činitelů to ještě před rokem nevadilo!! Když pojedete na zahraniční rekreaci s domácím mazlíčkem, potřebujete očkování, pas, atd. Bez všech předepsaných náležitostí vás nikam nepustí. A za minulý rok jen do Německa přišlo milion lidí bez dokladů a vše je v pořádku. Pro bezdomovce a lidi bez práce je problém nalézat prostředky, ale pro nově příchozí je evidentně peněz dost. Když člověk, který řadu let pracoval, náhle skončí na ulici, trvá reakce úřadů řadu týdnů, mnohdy měsíce. Zde máme „hosty“ na státní útraty, vybavené kapesným a bydlením i stravou bez jakýchkoliv povinností. To je smutné a vzbuzuje to jen negativní emoce.

  1. Jak se díváte na snahu o omezení schengenského prostoru, aby byl znemožněn příchod nelegálních migrantů z Řecka směrem do EU? Tlak na omezení Schengenu jde především od středo a východoevropských států EU. Není to tím, že schengenský prostor je především prostor výhodný pro dopravce a firmy, a ne pro zajištění bezpečnosti nebo pohyb občanů EU? Vždyť schengenský prostor má základ v Saarbrückenské dohodě z roku 1984. Byla uzavřena mezi NěmeckemFrancií kvůli protestům řidičů kamionů (podporovaných zaměstnavateli) proti nekonečným frontám na hraničních přechodech mezi oběma státy. K nim se přidaly Belgie, Lucembursko a Nizozemsko.

Historie Schengenu je sice zajímavá, ale důležité je, co v dané úmluvě stojí dnes. A jasně z této úmluvy plyne, že státy na okraji prostoru volného pohybu mají povinnost zajistit ostrahu vnější hranice. Vnitřní hranice je možné střežit jen za mimořádných okolností (bylo to např. fotbalové mistrovství světa). Tvůrci systému o možnosti průchodu statisíců lidí napříč Evropskou Unií zjevně nepočítali. Politická korektnost brání řadě politiků vyjádřit mínění rozhodující většiny obyvatel. Když se president jasně vyjádří, řada komentátorů a politikářů trpí záchvatem hyperkorektnosti. Přesto jednotlivé státy  budují ostrahu vlastních hranic a po dlouhém váhání konečně začíná diskuse na téma „jak a kam“ dopravit odmítnuté žadatele o azyl. Dnes už totiž není s kým se dohodnout v Libyi a do dalších států (např. do Somálska a Eritreje mnoho možností dopravy není. Skutečným řešením je tvrdý postih převaděčů a vracení migrantů do sousedních států. Perspektivním řešením je pomoc zasílat do Sýrie, zde budovat infrastrukturu a pomoci rekonstrukci měst a hlavně přestat ve financování teroristů. Je jedno, jestli prostřednictvím Francie, Saúdské Arábie, Kataru nebo jiných států a struktur.

  1. Lidé se bojí důsledků islámské invaze z Afriky a Asie do Evropy. Jaký je váš názor na maďarský postoj k migrační invazi, že skutečným válečným uprchlíkem je pouze ten, kdo  požádá o azyl v prvním bezpečném státě, do kterého vstoupí. Uprchlíkem není ten, který projde několika státy, dokud se nedostane do Německa?

Pokud beru vážně mezinárodní úmluvy, mají Maďaři pravdu. Jde – li skutečně o záchranu života, pak první bezpečný stát má být cílem uprchlíka. Pokud jde o tvorbu paralelních struktur nebo o zneužívání sociálního systému, potom první bezpečný stát nemůže být cílem takového migranta. Statisícové davy, které vyrazily dveře EU, budou ještě značným problémem pro všechny cílové země, i kdyby se radikálně zpřísnily podmínky pobytu a silně omezil tok migrantů. Již dnes vidíme ve Velké Británii, Francii, Belgii a Holandsku i Německu oblasti, kam jen s obtížemi, pokud vůbec, zasahuje moc státu. To je velmi nebezpečné. Velkým problémem cílových zemí je integrace nových migrantů, případně odchod do zemí původu. To jsou zatím oblasti, kde ani aparát EU ani členské státy v řešení nejsou dále než u snahy o popis problému.

  1. Někteří návštěvníci Bruselu si stěžovali, že je velmi depresivní kolik policistů dnes v Bruselu potkávají. Není to ale s policisty naopak? Nezbývá nám nakonec nic jiného, než být spokojený s tím, když člověk vidí na dostřel policajta? Nebo je pro chodce po bruselských chodnících již všechno poněkud jinak?

Jsou části Bruselu, na které se pomalu začíná vztahovat poznámka z předchozí odpovědi. Jde například o okolí Gare de l´Est nebo některé okrajové čtvrti. V bruselské aglomeraci žije přes 40% obyvatel neevropského původu. To samo o sobě ještě neznamená nic špatného. Je ovšem pravda, že stopy atentátníků z Paříže vedou do Bruselu. A to musíme brát zcela vážně.

  1. Poslední otázka: Na co se vůbec do Bruselu netěšíte?

Inu – nemohu říci, že – kromě nepřítomnosti M. Ransdorfa se na něco vyloženě netěším. Velmi opatrně očekávám, jaká bude atmosféra ve městě. Dříve jsem i večer volně procházel od parlamentních budov přes parky, od přístavu k Parku padesátiletí, a nikdy mi tato místa nepřipadala nebezpečná. Doufám, že budu opět mít možnost zaběhat si bez problémů jak uličkami, tak v parcích časně ráno. Podobné obavy mám i ze situace „na břehu Rýna“. Protože proti minulému období se 50% poslanců vyměnilo, bude jistě zajímavé, jak ti nováčci budou reagovat a jestli ovzduší ve výboru bude podobně dělné jako v minulém období ve výboru dopravním. Doufám, že se vše brzy vyjasní, a že i v mé poslanecké skupině budeme dobře spolupracovat.

František Roček redaktor Ústeckého deníku