KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno Aktuálně právě teď

SENÁTNÍ VOLBY SE ROZHODUJÍ V TEPLICÍCH

Vedra zasáhla Českou republiku a v Ústeckém kraji to není lepší. Na rozdíl od jiných krajů zde ani neprší a pohled na Labe pod železničním mostem v krajském městě je hodně bolestný. Jen kamení a vody minimum. Do konce roku nám zbývá jen pět měsíců a do komunálních voleb dva. Podařilo se postavit kandidátky pod hlavičkou KSČM, na kterých je řada zkušených i mladých lidí. Na druhou stranu každému od minulých voleb čtyři roky přibyly. V Bílině se nám podařilo sestavit kandidátku v rozpětí nejmladší 18 let a na druhé straně 78 let. Jsou tam zastoupeny různé profese. Máme plavčíka, kuchařku, popeláře, tetu z dětského domova, studenta, řidiče kamionu, zdravotní sestry, 12 kandidátů jsou nováčci, desítka jsou bezpartijní a deset je také žen. Pro tyto volby se snížil počet zastupitelů v Bílině z 30 na 29. Samozřejmě bychom rádi obhájili devět mandátů, ale bude to těžké. Volby jsme vždy vyhrávali jako opozice, letos poprvé kandidujeme jako vedoucí strana radní koalice. Uspět bychom měli v Dubí, Oseku a Duchcově. Překvapit může Krupka. A v Teplicích rozšířit zatím skromný počet tří zastupitelů. A samozřejmě šance je na řadě obcí. A máme také senátní volby. Tomáš Zíka zatím zná stále jenom čtyři protikandidáty. Ale bude jich více. Jeho volební štáb nabírá správné pracovní tempo, jsou to mladí lidé a tak mají potřebný elán. Vrchol senátní kampaně přijde v září, to bude jedna akce střídat druhou. Důraz je potřeba položit na Teplice, to je polovina voličů okresu. Ale to je určitě ve strategii zapracované. Tomáš Zíka má bohaté zkušenosti z komunální politiky, dnes působí v Dubí jako radní, léta pracuje s mládeží, jako přísedící u krajského soudu získal právní vědomí. Má zkušenosti z krajské politiky. A zatím se rýsuje, že bude nejmladší. Může oslovit mladé lidi. A věřím, že také osloví.
Oldřich Bubeníček

35. VÝROČÍ ZAHÁJENÍ PROVOZU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V HÁJI U DUCHCOVA

Domovy sociálních služeb Háj a Nová Ves, příspěvková organizace Ústeckého kraje, pořádaly  v pátek 29. června u příležitosti 35 let od zahájení provozu sociální služby v Háji u Duchcova zábavné odpoledne. Ráda jsem přijala pozvání na tuto akci. S DSS spolupracuji již řadu let a snažím se i sponzorsky provoz sociálních služeb podporovat. Při přivítání jsem dostala krásného keramického pejska a symbolickou perníkovou pětatřicítku. Samozřejmě jako vždy jsem neodolala a další keramické výrobky klientů chráněné dílny jsem si koupila. Klienti jsou velmi šikovní a zruční a jejich výrobky  se výborně prodávají v obchůdku U Hájského kohouta v Oseku. Personál DSS v čele s ředitelem Ing. Oldřichem Malým připravil pro klienty i návštěvníky různé hry, občerstvení, vystoupení tanečního kroužku, ukázku výroby keramiky, zpívánky. Kankán v podání profesionálních tanečnic byl odměněn bouřlivým potleskem. A pak již nastala volná zábava, nechybělo disko, opékání buřtů. K dobré náladě přispělo i super letní počasí. Kolektivu pracovníků DSS Háj u Duchcova patří za zdařilou oslavu 35. výročí provozu sociálních služeb velké poděkování. Již dnes se klienti i my ostatní těšíme na 15. ročník festivalu Hájský kohout 2018, který proběhne 18. září.

Jitka Hanousková

OBLÍBENOST HEJTMANŮ KVĚTEN 2018

komunistický hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, kterému obyvatelé Ústeckého kraje dali v souhrnu 36,1% kladných hlasů, to je o 0,2 % víc než v únoru, se umístil na čtvrtém místě. 

B L A H O P Ř E J E M E 

Nejlépe hodnoceným hejtmanem je nadále šéf Zlínského kraje Jiří Čunek, následován hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou. 

Na třetím místě pomyslného žebříčku hodnocení představitelů územně samosprávných celků postoupila z únorového čtvrtého místa hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová (hnutí ANO). Aktuálně získala od obyvatel Středočeského kraje v souhrnu 36,5% kladných hlasů.

XVIII. ROČNÍK CELOSTÁTNÍHO FINÁLE CEN Ď /děkujeme/

Ve čtvrtek 7. června jsem se jako jedna z nominovaných z krajského kola Ústeckého kraje zúčastnila XVIII. Celostátního finále cen Ď ve Stavovském divadle v Praze. Doprovázel mě předseda výboru pro kulturu a památkovou péči zastupitelstva Ústeckého kraje Ing. Jaroslav Dubský. Patronem ceremonie byl nadační fond pomoci Karla Janečka, zásadním partnerem Národní divadlo. Autor projektu Richard Langer, který finále moderoval, poděkoval za generální partnerství krajských kol, mimo jiné městu Děčín, které bylo partnerem pro Ústecký kraj. Celostátní ceny Ď 2018 byly uděleny v těchto kategoriích – pro mecenáše Národního divadla, pro mecenáše divadel v ČR, pro mecenáše ZOO Praha, pro mecenáše ZOO v ČR, za podporu a rozvoj zdravotních programů a zdraví, pro mecenáše nebo dobrodince nadací, charitativních organizací, pro mecenáše muzeí, hradů, zámků a památek, pro mecenáše kulturních zařízení, školství a sportu, pro mecenáše nebo dobrodince dětských domovů a ústavů sociální péče pro děti, pro mecenáše životního prostředí, pro mecenáše nebo dobrodince domovů pro seniory a ústavů sociální péče pro starší spoluobčany, pro mecenáše a dobrodince Hnutí na vlastních nohou Stonožka, cena Ď prezidenta Rodinného pivovaru Chodovar Jiřího Plevky st. za sociální cítění, cena Ď za morální vzor. Vítězové krajských cen Ď postoupili do finále do hlavní kategorie o obraz – GRAND PRIX Ď 2018. V závěru ceremonie všichni nastoupili na scénu Stavovského divadla, kde na základě určení celostátního Kolegia dostal vítěz cenu.
Děkuji nominujícímu Domovu sociálních služeb v Háji u Duchcova za možnost se jak krajského kola v Děčíně, tak celostátního ve Stavovském divadle zúčastnit.
Jitka Hanousková

PRACOVNÍ PORADA K SOCIÁLNÍ PROBLEMATICE

V sobotu 2. června se v budově ÚV KSČM uskutečnila celostátní pracovní porada krajských zastupitelů i členů výborů a komisí  zvolených za KSČM, zabývající se sociální problematikou. Referenty byli poslankyně PS PČR, stínová ministryně práce a sociálních věcí Hana Aulická-Jírovcová, místopředseda Výboru sociálně zdravotního Zastupitelstva Jihomoravského kraje Bohumil Smutný a vedoucí sociální sekce ÚV KSČM Milan Kyselý. Pro jednání byl připraven okruh tezí týkající se sociálních služeb – financování, komunitní plánování, návaznost na střednědobé plány, systém zapojení obcí do financování sociálních služeb na svém území, kvalita poskytovaných služeb,  financování zdravotních služeb v sociální péči, systém poskytování sociálních dávek, příspěvek na péči a jeho valorizace, sociální a dostupné bydlení, sociálně právní ochrana dětí, péče o děti do 3 let věku (dětské skupiny, jesle), bezpečnost. Ke všem těmto materiálům jsme se vyjadřovali a řešili možnosti jejich uplatnění. Každý informoval o problémech v sociální oblasti ve svém kraji. Největší problém je zatěžující administrativa, která brzdí zvýšenou péči o klienty, bydlení pro sociálně slabé, příspěvek na péči, sociální dávky, špatný přístup posudkových lékařů (návrh na předání agendy praktickým lékařům), nedostatečné platové podmínky pro sociální pracovníky. Problémů je hodně a je nutné, aby se řešily co nejrychleji. Měli bychom si však uvědomit, že všichni máme právo, aby se k nám přistupovalo všude svědomitě, ale každý z nás si musí uvědomit i to, že kromě práva má také povinnosti. A to je důležité pro naši společnost.

Nataša Schalková

členka výboru pro sociální věci, bezpečnost a SVL

Zastupitelstva Ústeckého kraje

OBLÍBENOST HEJTMANŮ

Oblíbenost hejtmanů – únor 2018 (publikováno 6.4.2018)
Nejlépe hodnoceným hejtmanem je šéf Zlínského kraje Jiří Čunek, následován hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou.

Únorový průzkum společnosti SANEP zaměřený na hodnocení nově zvolených představitelů územně samosprávných celků – krajů, mezi něž patří i hl. město Praha, ukazuje, že nejlépe si aktuálně vede lidovecký hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek s aktuálním ziskem 46,8% kladných hlasů.

V těsném závěsu za Jiřím Čunkem je pak s aktuálním ziskem 41,2% kladných hlasů hejtman Libereckého kraje Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Na třetím místě pomyslného žebříčku hodnocení představitelů územně samosprávných celků se umístil komunistický hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, kterému obyvatelé Ústeckého kraje dali v souhrnu 35,9% kladných hlasů.

B L A H O P Ř E J E M E !

CENA Ď 2018 ÚSTECKÉHO KRAJE

Ve středu 21. března jsem se zúčastnila společenského setkání ceny Ď 2018. Krajské kolo Ústeckého kraje, do kterého jedenáct subjektů nominovalo 19 kandidátů, se konalo v Rohovém sále na zámku v Děčíně. Byla jsem nominovaná Domovy sociálních služeb Háj a Nová Ves za dlouholetou morální i finanční podporu tohoto zařízení. Doprovázel mě další spolupracovník DSS, předseda výboru pro kulturu a památkovou péči ZÚK Ing. Jaroslav Dubský. Programem provázel pořadatel a autor ceny Ď 2001 – 2018 Richard Langer. Podle jeho slov na přípravě projektu odvádí nejvíce práce jeho manželka Jitka, která celou akci natáčela. Předsedkyní kolegia, které o vítězích jednotlivých kategorií rozhodovalo, byla primátorka města Děčín Mgr. Marie Blažková, která nad akcí převzala záštitu. Dalšími přítomnými členy kolegia byl ředitel Gymnázia a Střední odborné školy dr. Václava Šmejkala v Ústí nad Labem Mgr. Michal Šidák a starosta obce Velké Březno Mgr. Michal Kulhánek. Ústecký kraj zastupoval předseda Výboru pro zdravotnictví ZÚK Bc. Pavel Csonka. Vyzdvihl význam ocenění a poukázal na značnou finanční podporu kraje různým projektům. Poděkoval přítomné ředitelce Hospice Most Blance Števicové za péči a ošetřování nevyléčitelně nemocných či přestárlých klientů. Městská cena Ď v Děčíně byla udělena Heleně Ryšavé za organizování volnočasových aktivit seniorů v rámci OROS pod heslem: Ani ve stáří nebýt nikdo sám. Místní cenu Ústecké části Severní Terasa obdržel KS Motor Servic Van, který nominovala Oblastní charita Ústí n.L. za dlouhodobou podporu a chod Domu pokojného stáří sv. Ludmily v Chabařovicích. Cenu Ď v Ústeckém kraji 2018 získal Milan Dzuriak, kterého navrhla Kateřina Neckářová z Chomutova. Zdravotní problémy mu neumožnily pokračovat v kariéře profesionálního sportovce – mistr republiky ve skoku do výšky – a rozhodl se pomáhat a plnit sny ostatním a dokázat, že i s handicapem se dá žít. Založil Nadační fond Cesta proti bolesti a připravuje 4. Ročník charitativní akce na pomoc handicapovaným dětem. Všichni nominovaní byli pozvaní na celostátní finále ceny Ď, které se koná v Praze 7. června ve Stavovském divadle. Po slavnostní části setkání, na kterém se podíleli i děti z Dětského domova Lipová u Šluknova, bylo připraveno občerstvení spojené s neformální besedou účastníků.
Jitka Hanousková

O REFERENDU

Ústava České republiky ve svém druhém odstavci předpokládá vznik ústavního zákona o referendu. Přes více než deset pokusů se nepodařilo ústavní zákon o referendu v Parlamentu ČR přijmout. Máme zákon o obecním referendu i o referendu krajském, na úrovni celostátní se podařilo přijmout zákon o jednorázovém referendu o vstupu do EU. V současné době jsou v Poslanecké sněmovně dva návrhy zákona, rozprava v prvním čtení u jednoho z nich byla přerušena s poukazem na nutnost uspořádání semináře k danému tématu. Osobně chápu toto usnesení PSP jako důsledek určitého rozštěpení názorů. Dvě třetiny poslanců dolní komory parlamentu jsou novými poslanci a je málo pravděpodobné, že kromě hesla »potřebujeme zákon o referendu« jsou vybaveni širšími znalostmi o neúspěšných pokusech, které se odehrály ve Sněmovně nebo o zákonné úpravě referenda alespoň v okolních státech, jejichž ústavní systém je podobný našemu.

V podvečer 8. března se na Novotného lávce v Praze rozpředla beseda na téma Obecné referendum před velmi slušně zaplněným sálem. Při zahájení akce evidentně chyběli dva velmi očekávaní řečníci. S přibližně 15minutovým zpožděním však jak Petr Žantovský, tak Tomio Okamura dorazili. Tomio Okamura mluvil zajímavě, větší část jemu věnované půl hodiny i skutečně k tématu, ale ve druhé části se již věnoval iniciativám své strany ve Sněmovně. Tyto ovšem s tématem souvisejí jen velmi volně. Petr Žantovský uvedl legislativní rámec debaty s tím, že jednak článek 21 Listiny základních práv a svobod, tak i článek 2 odstavec 2 Ústavy ČR předpokládá vznik zákona o referendu.

Po prvních řečnících hovořil o historicky první, zato velmi zvláštní formě referenda – ostrakismu Jaroslav Bašta. Šlo v tomto případě o ochranu demokratického zřízení, kdy se sešli všichni svobodní občané na Áreově pahorku (Aeropagu) a kromě jiných otázek řešili, metodou zvanou ostrakismus, také otázku zásadní: Kdo je nebezpečný pro aténskou demokracii? Mechanismus byl jednoduchý, každý účastník napsal na jednu stranu střepiny jméno toho, kdo podle něj ohrožuje demokratické uspořádání ve státě, a zároveň se podepsal. Byla stanovena minimální účast a minimální množství těch, kteří tímto způsobem museli vyhodnotit nepřítele státu. Takto vyhodnocený občan pak musel na deset let Atény opustit. Osobně se domnívám, že tato forma v současné době není uplatněna v žádném státě světa. Přesto je zajímavá v několika aspektech.

1. Stanovuje, kdo je oprávněným účastníkem referenda, 2. určuje jednokolové provedení hlasování, 3. vymezuje minimální účast oprávněných občanů, a 4. určuje vyhodnocení výsledku včetně jasného stanovení, jak se výsledek uplatní v praxi. Dlužno podotknout, že se také jasně říká, co je předmětem hlasování.

Do diskuse ještě dále s též hodnotnými literárními příspěvky vstoupili Lenka Procházková a Radim Valenčík, poněkud neuspořádaným vystoupením pak příliš nezaujal Patrik Doležal.

Dnes je voličů řádově více než v dobách aténské demokracie, přesto návrh zákona nutně musí obsahovat některé zásadní náležitosti. 1. Kdo může referendum vyvolat (pouze občané daného státu, nebo i někdo jiný?) 2. Počet podpisů pod petici požadující vyhlášení referenda. 3. Závaznost či nezávaznost výsledků referenda pro parlament a vládu. 4. Kvorum účasti (procento voličů, kteří se musí zúčastnit), aby byl výsledek směrodatný. 5. V jaké minimální lhůtě se může referendum opakovat. 6. Vymezení šíře otázek, které lze referendem posoudit. Samozřejmě u některých z těchto otázek je nutné též stanovení lhůt (při sbíraní podpisů pro petici a při stanovení termínů pro činnost dalších orgánů pracujících s výsledky).

Z daného přehledu plyne řada otázek, které by měl zákonodárce řešit, pokud hodlá přijmout zákon ústavní, případně zákon prováděcí. Zajímavé je, že zákon o referendu o vstupu do EU neobsahoval žádné omezení minimální účasti pro platnost výsledku. Budiž nám to určitým vodítkem v dalším průběhu diskuzí k danému tématu. Je jistě věcí dohody zákonodárců zda chtějí referendum spíše usnadnit, a to zejména rozumným počtem podpisů nutných pro jeho vyhlášení a zvolením maximální šíře možných otázek k posouzení. Nebo naopak bude snaha tyto podmínky pokud možno vymezit podobně přísně jako je tomu u tzv. Evropské iniciativy občanů. U evropského referenda totiž jsou podmínky vymezeny dvoufázově a velmi restriktivně. Výsledkem je, že žádné takové se prakticky zatím neuskutečnilo. Když už se podařilo organizátorům nasbírat podpisy nutné pro vyhlášení, zaúřadovala Evropské komise jako Elegantiae arbiter a veškeré naděje vkládané do tohoto nástroje k prosazení přímé demokracie pohasly. Nepřipusťme proto podobný stav i v naší republice.

Jaromír KOHLÍČEK, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

BYLO TĚŽKÉ OPAKOVANĚ VYJEDNAT VEDENÍ KRAJE

Rozhovor Haló novin s hejtmanem Ústeckého kraje

Oldřichem Bubeníčkem (KSČM)

 

OB 2018

Jste hejtmanem a zároveň starostou Bíliny. Jak zvládáte obě náročné funkce?

Starostou jsem se stal trochu náhodou. Sice dostávám od roku 1998 nejvíce hlasů v komunálních volbách, ale KSČM byla stále v opozici. V opakovaných volbách v roce 2015 se jednalo o koalici a podmínkou vzniku bylo, že převezmu funkci starosty. Jsem neuvolněný, protože tvrdit, že se dá stihnout několik funkcí na plný úvazek, je nesmysl. Den má jen 24 hodin.

Máme koalici, která poprvé od roku 1990 odpovídá výsledku voleb, tedy pořadí. Starosta – KSČM, 1. místostarostka – Nezávislí v Bílině HNHRM (Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, pozn. red.), 2. místostarostka – ANO 2011. Snažím se Bílině věnovat úterky, dalších šest dnů v týdnu věnuji kraji. Díky dobrým spolupracovníkům se to daří zvládnout.

Co nejvíce trápí v současnosti obyvatele Bíliny?

Naše město je krásné, letos slavíme 1025 let od první písemné zmínky. Proto si zaslouží, aby byli obyvatelé spokojeni. Stejně jako jiná města v Podkrušnohoří máme sociální problémy. Neřízený příliv nepřizpůsobivých v minulých letech se nyní snažíme řešit. Máme program s názvem Bílina – bezpečné město. S touto iniciativou přišli v rámci koalice Nezávislí HNHRM. Hlavním bodem je výkup části v minulosti bezhlavě zprivatizovaných bytů v problémových lokalitách.

V první fázi se jedná o zhruba 400 bytů a máme zájem i o další. Probíhá řada bezpečnostních akcí za účasti městské policie a ve spolupráci s Policií ČR.

Ročně vydává město na činnost městské policie 30,5 milionu korun.

Probíhají šetření odboru sociálních věcí, životního prostředí. Zde jsou vždy informováni majitelé nebo správci objektů. Cílem je, aby se minimalizoval výskyt negativních jevů.

Jak se řeší obchvat Bíliny?

To je dlouhodobá záležitost. Po silnici I/13 projíždí denně zhruba 24 tisíc vozidel. Ve špičkách se tvoří přes město dlouhé kolony. V osmdesátých letech byl připraven průtah městem. Po převratu Občanské fórum variantu okamžitě zamítlo. Potom se vypracoval návrh východního obchvatu. Proti byli zahrádkáři a obyvatelé okálů. Nakonec byla varianta za zhruba tři miliardy korun vyhodnocena jako neekonomická. Další varianta s mostem a tunelem stála šest miliard. Také neprošla. Vloni jsem navrhl variantu s tunelem pod stávající komunikací. Zde se nyní provádějí geologické průzkumy.

Co nejvíce sužuje obyvatele Ústeckého kraje?

V sociální oblasti jsou problémy v podstatě stejné, jedná se hlavně o okresy Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov. Žije zde část obyvatel, kde již prakticky třetí generace neviděla své rodiče pracovat. Přitom na každém rohu vidíme: hledáme pracovníky, kvalifikované i nekvalifikované. Zde se musí změnit státní politika sociální podpory. Jednáme o tom s ministerstvy i v rámci Asociace krajů. Není možné, aby ten, kdo se snaží, bral stejně jako ten, kdo o práci nemá zájem.  A velkým problémem je zadluženost. Více než 18 procent dospělých obyvatel má exekuce, někdy i pět, deset. A těm se vlastně nevyplatí pracovat. Myslím si, že vliv mají i jednoduché reklamy, půjčovat si je přece radost, nikde se již velkým písmem neuvádí, také to musíte vrátit.

Odcházejí mladí lidé z Ústeckého kraje do jiných regionů za prací, nebo se tento trend zastavil?

Pokud není mladý člověk zrovna specializovaným jaderným fyzikem, tak úměrně ke vzdělání práci v našem kraji najde. Problém je spíše v tom, o čem jsme již hovořili. Životní prostředí se od roku 1989 výrazně zlepšilo, to problém není. O zlepšování situace svědčí i každoroční výrazný nárůst počtu turistů, kteří k nám zavítají. Samozřejmě chceme, aby mladí po studiích zůstali doma a založili zde rodiny.

Jaká je situace ve zdravotnictví? Zabránili jste odchodu lékařů a zdravotních sester do jiných regionů, případně do zahraničí?

Nedostatek lékařů – a dnes hlavně zdravotních sester – je celorepublikový jev. Máme stipendia pro studující lékaře, stejná má i Krajská zdravotní, a. s. Spolupracujeme s lékařskými fakultami Univerzity Karlovy. Snažíme se působit na děvčata v našich středních zdravotních školách. Víme, že to je práce náročná a zodpovědná. U lékařů je již finanční ohodnocení adekvátní, u sester jsou ještě rezervy. Navyšování mezd v naší Krajské zdravotní, a. s., je vysoce nad nařízením ministerstva. Tato společnost, která sdružuje pět nemocnic a dvě nemocnice následné péče, hospodaří v plusových číslech a kraj zde přispívá pouze na přístroje nebo rekonstrukce objektů.

Učňovské školství skomírá. Jaká je situace v Ústeckém kraji a jakým způsobem kraj pomáhá?

Problém začal v devadesátých letech. Všichni musí mít maturitu, kdo jde do učení, je blbec. Dnes je velký nadbytek míst na středních školách obecně. Každý ředitel se samozřejmě brání nějakému snižování. Podle mě nadbytečné kapacity jsou na gymnáziích. Ale výraznější podpora škol s technickým zaměřením a nedostatkovými učebními obory musí přijít z centra. Kraj má vybraných dvanáct učebních oborů, kde dostávají žáci stipendium a při vyznamenání další bonusy. Ale že by byla u těchto oborů fronta, to se nedá říci. S řadou škol spolupracují firmy, již v prvním ročníku hledají žáky se zájmem o budoucí zaměstnání u firmy. Společně hledáme další motivace pro učební obory. Velkou roli hrají výchovní poradci na základních školách.

Jaké máte pracovní plány do budoucna?

Na úrovni kraje úspěšně dokončit volební období a s čistým štítem odejít. Budu rád za řadu následníků nejen v Ústeckém kraji, kteří dokážou pro KSČM vyjednat opakovaně post hejtmana. Tedy vedení kraje pro KSČM. Není to tak jednoduché, jak si řada nepřejících myslí. Na druhou stranu si vážím podpory spolupracovníků, kteří tvoří vedení kraje. A to nejen KSČM, ale i koaličních stran. V Bílině se ještě na kandidátce v komunálních volbách objevím. Další bude odpovídat výsledku voleb.

Jak nejraději odpočíváte a čím dobíjíte energii?

Možná bych se mohl zeptat, co je to volný čas. Ale také se najde. Já jsem stará škola, když jsem byl zvolen předsedou výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost v roce 2008, bral jsem 15 tisíc korun. Proto si vážím odměny, kterou mám, a beru, že za to musím odvést odpovídající práci. Bez ohledu na čas. Mám manželku, která má pro moji práci velké pochopení. Energii nabíjím s vnoučaty Nelou a Lukášem. Nelu máme doma. Když přijdete večer a ona řekne, dědo, budeme si hrát?, tak zapomenete na únavu. A potom práce na zahrádce, to je obrovské odreagování.

Radovan RYBÁK

 

PhDr. MILOSLAV RANSDORF, CSc.

Dnes si připomínáme nedožité 65. narozeniny

PhDr. Miloslava Ransdorfa, CSc.

Čest jeho památce.
Knihovna Miloslava Ransdorfa, z.s. při této příležitosti pořádá v Evropském domě v Praze RANSDORFSKOU KONFERENCI 1953 – 2018 NENÍ VŠEM DNŮM KONEC . Je to příležitost zavzpomínat na osobnost, která dnešní době tolik chybí. Účastníci zároveň podpoří jeho odkaz, rozsáhlou knihovnu a mimořádný publikační archiv s řadou věcí dochovaných v rukopisech.

 

Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. V Rakovníku vystudoval gymnázium a ve svých devatenácti letech vstoupil do Komunistické strany. Ve stejnou  dobu začal studovat historii a filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studií se zajímal o období reformace a husitství a doktorát získal na základě práce o vlivu husitské ideologie na buržoazní myšlení. Kromě toho byl velmi nadaný na jazyky a měl fotografickou paměť. Na Filosofické fakultě působil několik let jako pedagog, pak pracoval v Prognostického ústavu ČSAV. Zde pracovali rovněž  Jiří Dolejš, Václav Klaus nebo Miloš Zeman. Do aktivní politiky se zapojil bezprostředně po sametové revoluci. V roce 1990 se stal poslancem za KSČ ve Federálním shromáždění, kde setrval do zániku Československa. Do českého parlamentu zasedl v roce 1996 a mandát obhájil i v roce 1998 a 2002. Ve stínové vládě KSČM zastával post místopředsedy pro zahraniční politiku a spravoval resort zahraničních věcí a vědy a výzkumu.

Miloslav Randsdorf byl od počátku pro vstup do Evropské unie a při prvních volbách do EP v roce 2004 kandidoval na prvním místě komunistické kandidátky. Stal se absolutním českým vítězem těchto voleb, získal nejvyšší počet preferenčních hlasů – 142 444. Zde byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Působil jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Ve volbách do EP v roce 2014 byl zařazen až na 4. místo kandidátky KSČM, ale díky preferenčním hlasům skončil na druhém místě v rámci kandidátky a byl zvolen poslancem EP.

Dne 22. 1. 2016 byl převezen do pražského IKEMu, kde téhož dne zemřel na mozkovou příhodu ve věku 62 let.

Gabriela Zimmerová, předsedkyně politické skupiny Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice označila Ransdorfa za velice aktivního a tvrdě pracujícího poslance. Jeho odchod byla velká ztráta nejen pro parlamentní skupinu.

Rozsáhlá knihovna, publikační archiv a dochované rukopisy PhDr. Miloslava Ransdorfa,CSc. tvoří základ Vzdělávacího centra a knihovny Miloslava Ransdorfa.

Výtah z podkladů poslance EP Ing. Jaromíra Kohlíčka, CSc.