KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

15. BŘEZEN 1939

15. března 1939 začalo nejtemnější období české historie
historik RSDr. Ivo Přichystal
Dne 15. března si připomínáme 82. smutné výročí počátku okupace českých zemí nacistickým Německem. Likvidace československého státu však začala již před necelými šesti měsíci podpisem smlouvy mezi Itálií, Německem, Velkou Británií a Francií dne 30. září 1938 v Mnichově. Na jejím základě bylo Československo donuceno odstoupit pohraniční oblasti v nichž žila většina příslušníků německé menšiny. Následovala jepičí existence tzv. druhé republiky. Hitler navzdory svým oficiálním prohlášením se vůbec nehodlal uspokojit s odstoupením Sudet. Již v prosinci 1938 hovořil se svými spolupracovníky o konečné likvidaci Československa. Dne 12. ledna pak byly velitelům vybraných útvarů zaslány první plány na okupaci zbytku Československa.
V plánech Hitler počítal i se slovenskými nacionalisty. Dne 7. března v Bratislavě na jednání Jozefem Tisem a Karolem Sidorem se snažil nacistický funkcionář Arthur Seyss-Inquart oba politiky přimět k vyhlášení samostatného slovenského státu. Tyto návrhy byly zatím odmítnuty. Ale 13. března při osobním jednání Jozefa Tisa a Ferdinanda Ďurčanského s Hitlerem v Berlíně, oba politici na návrh vyhlášení samostatnosti Slovenska přistoupili. Dne 14. března slovenský sněm skutečně vyhlásil samostatný Slovenský stát, který se však ocitl pod tvrdou kuratelou nacistického Německa. Členové čs. vlády byli předem informováni o německé okupaci, ale na rozdíl od čs. zpravodajců nebyli ochotni těmto zprávám věřit. Přesto se prezident Hácha spolu s ministrem zahraničních věcí Dr. Chvalkovským rozhodli odjet do Berlína k jednání s Hitlerem. Vlak s Háchou a Chvalkovským odjel z Wilsonova nádraží v 16.oo hod. 14. března. Ovšem již o hodinu poději první německé jednotky začaly obsazovat Ostravsko, především z obavy, aby tento průmyslový region neobsadilo Polsko. Ve stejnou dobu šéf čs. zpravodajské služby plk. Fr. Moravec a deset zpravodajských důstojníků spolu s částí zpravodajského archivu odletěli do Anglie. Po bezprecedentním nátlaku Hácha v Berlíně podepsal souhlas s okupací zbytku českých zemí. Během dopoledních hodin dne 15. března pak německé jednotky obsadili zbývající zbytek Československa. Jaká byla reakce Velké Británie a Francie, které v mnichovské dohodě garantovaly nové hranice po odtržení pohraničních oblastí? Obě mocnosti protestovaly, ale velice krotkým způsobem. Ministr zahraničních věcí lord Halifax se vyslovil k celé události následovně: „…pokud jde o prohlášení sira Thomase Inskipa ze dne 4. 10. 1938 o zárukách čs. hranic, britská vláda je vždy považovala pouze za přechodné.“ Zdůvodnění bylo následující: „Situace se podle názoru britské vlády radikálně změnila, když slovenský parlament prohlásil nezávislost Slovenska. Účinek tohoto prohlášení je v tom, že vnitřním rozpadnutím nastal konec státu, jehož hranice Velká Británie hodlala zaručit.“ Toto byl také důvod, proč Hitler tak tvrdě naléhal na vyhlášení slovenské samostatnosti. Bývalý čs. prezident E. Beneš zaslal velmocem Francii, V. Británii, USA, Sovětskému svazu a Společnosti národů protest proti okupaci Československa. Generální tajemník Společnosti národů Joseph Avenol sice potvrdil jeho přijetí, zároveň sdělil, že o protestu nebude jednáno, protože ho zaslala soukromá osoba. Jediný Sovětský svaz podal v září 1939 žádost o projednání protestu proti okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Vzhledem k propuknutí II. světové války však již k žádnému projednávání nedošlo. Zcela lhostejný přístup Francie a Velké Británie k likvidaci Československa nebyl dán naivní vírou v naplnění agresivních cílů Hitlerova nacistického Německa, ale v očekávání jeho vojenského útoku proti Sovětskému svazu. Jaké existují důkazy pro tyto hypotézy? Hitler již ve své knize Mein Kampf i později neustále hovořil o nutnosti získání tzv. životního prostoru formou vojenské agrese směrem ne na západ nebo jih, ale především na východ, kde byl podle jeho vyjádření hlavní protivník SSSR. Ne naivní víře v Hitlerovy dobré úmysly, ale svému přesvědčení o nutnosti německo-sovětského vojenského konfliktu byli představitelé obou mocností ochotni obětovat nejen Rakousko a Československo, ale nakonec i Polsko. Vojenskou agresi Německa proti Polsku již z důvodu veřejného mínění ve vlastních zemích nemohli tolerovat. Ovšem i poté, kdy Německo odmítlo ultimátum o zastavení bojů a stažení svých jednotek a obě mocnosti byly nuceny vyhlásit Německu válku, byla jejich veškerá vojenská pomoc a aktivita zcela nulová. Jestliže nejen Československu, ale ani Polsku nebyli ochotni poskytnout aktivní vojenskou pomoc, zcela jinak postupovali při vypuknutí tzv. zimní války mezi SSSR a Finskem v listopadu 1939. Aniž by Finsko s Anglií či Francií mělo spojenecké smlouvy, obě mocnosti okamžitě poskytly Finsku dodávky zbraní a začal v obou zemích nábor dobrovolníků ochotných ve Finsku bojovat proti SSSR. Nezůstalo jen u toho. Okamžitě byly vypracovávány plány na agresi proti SSSR. Francie plánovala útok v oblasti Černého moře a společnou britsko-francouzskou invazi v oblasti Murmansku. Byla dokonce ochotna vyslat 50 000 invazní sbor. Anglie byla opatrnější a hovořila jen o 6 000 vojácích. Zároveň obě mocnosti vyvíjely nátlak na Finsko, aby oficiálně požádalo o pomoc. Finové to však neučinili z obavy, zda slibovaná pomoc bude dostatečná, aby zvrátila průběh války a raději přistoupili na mírová jednání. Jestliže podle Chamberlaina nebyli Britové ochotni nasazovat plynové masky a kopat zákopy kvůli neznáme zemičce kdesi ve střední Evropě v případě, v případě Finska tato ochota již existovala. Dnes, kdy se stalo módou přizpůsobovat historii svým politickým a ideologickým cílům, se objevili i v ČR noví vykladači historie. Podle jejich teorií zánik ČSR nepřivodilo zrádcovské jednání tehdejších politických špiček VB a Francie, ale Beneš, který údajně sám přišel s plánem na odstoupení pohraničí Německu a nátlak obou mocností si alibisticky objednal.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *