KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno 20.10.2021

Pár poznámek k současné situaci ke krachu energetických společností.

V posledních dnech se stalo pro někoho něco nepochopitelného, ale pro jiné zcela logické. Totiž se začaly krachovat energetické společnosti. Nejdříve Bohemia Energy a brzy následovaly další a budou následovat další. Člověkovi, který je u této firmy zaregistrován a tuto informaci zachytil se dělalo hodně nevolno a nemohl zprvu pochopit co se stalo. Ale jestliže se na tento problém chceme podívat zblízka, tak musíme jít trochu do historie a cílem tohoto materiálu je vše dát do příslušných souvislostí. To proto, že platí dialektická poučka, že vše se vším souvisí. Takže zpět do velmi nedávné historie.
Celý problém energetické krize, která je dnes, tedy krach jednotlivých firem není zcela náhodný nyní a má to mezinárodní souvislosti. A já toto vše chci dát do příslušného kontextu. Celé to začalo již v roce 2011. V SRN již je u moci Angela Merkelová. Jí se později začalo přezdívat Muti Merkel. Její tehdejší vláda udělala zcela zásadní chybu. Začal brojit proti jaderné energetice nejen ve SRN, ale i v EU. A v SRN se začalo uvažovat o snížení počtu jaderných elektráren a dokonce i o utlumení těžby uhlí. Díky tehdejší vnitropolitické situaci v SRN nebyl problém prosadit snížení jaderných a dalších elektráren. S tím samozřejmě souvisí i další věc. Útlum těžby uhlí. Toto se také v SRN začalo prosazovat a bohužel se to prosadilo. Když to šlo tam, tak jistě v hlavě Muti Merkel vznikl nápad, že by toto mohla prosazovat v rámci EU. Protože hlavní tahoun EU je SRN a Francie tak Muti Merkel si vybudovala velmi blízké přátelství s prezidenty Francie nejen v roce 2011, ale i později, vlastně do skončení její vlády. A prezidenti Francie pochopili tento záměr, který se jim zalíbil a začali toto prosazovat a hlavně pomáhat Merkelové prosazovat tuto věc v rámci dvoustranných vztahů mezi Francií a dalšími členskými státy EU. SRN na to šla stejnou cestou. Tedy začali své přátele přesvědčovat o tom, že by se měla utlumit těžba uhlí a že je klimatická krize. Vlády mnohých států na toto slyšely a začali razit tuto politiku také. Nakonec došlo k tomu, že byl přijat závěr, že se musí utlumit těžba uhlí do určitého roku. Zavedly se emisní povolenky, které byly velice drahé a časem, v této situaci jsme dnes se ještě více zdražují. Toto je hlavní příčina krachu firem a zdražení energie. V tomto kontextu je samostatný problém důl Turow v Polsku, který se týká nejen ČR, ale i SRN. Podle stařičkého mocnáře, tedy otce kuponové privatizace vše vyřeší neviditelná ruka trhu. Ano, ona to začala řešit. Vzhledem k tomu, že cena emisních povolenek šla velice prudce nahoru a některé firmy to již nezvládaly tak začalo docházet ke krachu těchto firem.
Do toho kontextu zapadají i další faktory. Na jedné straně RF se dohodla se SRN o stavbě Nord Stream 2, nikoli přes území Ukrajiny, ale pod mořem, kdy ropa z RF bude téct do SRN odtud bude dále distribuována do dalších zemí. A RF udělala ještě jednu věc. Druhou větev začal stavět na jihu a ta skončila v Maďarsku. Pochopitelně toto se nelíbilo USA a proto se do toho začaly plést a nabízet svůj výrobek Evropě. Jenže v tom je háček. Ten zkapalněný plyn z USA je kvalitativně horší než ten z RF. A navíc americký plyn je daleko dražší než ruský U nás někteří politici jsou jasně prozápadně orientováni a proto podporují dovoz plynu z USA, nikoli z RF. Je zde ještě jeden ekonomický aspekt. Ekonomické vztahy mezi ČR a RF jsou na bodu mrazu, ono vlastně obecně tyto vztahy jsou na bodu mrazu. Počátkem 90. let jsme opustili zcela záměrně ruské trhy, ale toto se jasně nám vymstilo. Na naše místa nastoupily firmy z SRN, Francie, Anglie a dalších zemí. Díky zpravodajské hře, kterou rozehrály USA proti RF prostřednictvím české BIS došlo po oznámení, že výbuch ve Vrběticích organizovali agenti ruské tajné služby k tomu, že jsou diplomatické ale hlavně obchodní styky mezi těmito zeměmi na bodu mrazu. Návštěva předsedy Senátu Vystrčila na Thajwanu přispěla k tomu, že se naše vztahy s ČLR také zhoršily nejen ekonomické oblasti. A důsledek? Jednoznačný. Dnes už Škodovka z ČLR jako firma odešla a samozřejmě tam nastoupili západní firmy.
Je třeba si rovněž připomenout tzv. Zelenou knihu, tedy Geen Deal, což je hodně zásadní pro budoucí ekologickou politiku. V mediálním prostoru se tomuto materiálu někdy říká Zelený nesmysl. A ono na tom je docela hodně.
Do toho zapadá i fakt, že je nedostatek čipů, toto rovněž se dotklo i části firmy Škoda. Nené pravda, co píší novináři, ze celá firma je v odstávce. V odstávce je jen část firmy. A k energetice ještě jedna poznámka. V dohledné době v ČR se nepostaví ani jedna jaderná elektrárna. Dukovany dodělá firma z USA a RF nám přestane dodávat náhradní zdroje a díly na opravu jednotlivých bloků. Navíc RF má největší zkušenosti se stavbou jaderné elektrárny a ve výzkumu je na světě nejdál. Je daleko levnější udělat tento kontrakt s RF než s kýmkoli jiným. Ale toto budoucí vládě nevadí, prý budeme mít jadernou energetiku bezpečnější než bychom ji měli, kdybychom brali tyto věci z RF.
Tolik tedy vysvětlení problému zdražování elektřiny a krachu firem.

Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal

Politická situace v ČR a aktivace článku 66 Ústavy České republiky

Začnu starším citátem Otce Zakladatele, později stařičkého mocnáře, tedy Václava Klause st. V 90. letech po jedněch vyhraných volbách prohlásil cituji „ jedny volby skončily a začínají druhé“. Tímto citátem je myšleno, že volby do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PS PČR) skončily a v Praze začínají další volby, které jsou za rok. Jedná se o volby do zastupitelstva Městských částí, Magistrátu a zčásti do Senátu Parlamentu České republiky (dále jen Senát). Po volbách do PS PČR nastala situace, že byl hospitalizován prezident republiky. Přejme mu brzké uzdravení. Vládní garnitura se bude měnit, ale podle mého názoru tato vláda, pokud získá důvěru dlouho nevydrží, možná maximálně dva roky. V opozici máme dvě strany. Další směřování a vývoj republiky díky vládě z politického a ekonomického hlediska je zcela zřejmé a jasné.
Kancelář rezidenta republiky (dále jen KPR) nejprve o zdravotním stavu prezidenta republiky mlčela, později mlžila. A následně začala válka nervů a hlavně pokus o ústavní puč. Na jedné straně barikády je Vladimír Mynář a Jiří Ovčáček, později i M. Nejedlý ( hradní parta) a na druhé straně Senát. Jako vrchní velitel této bitvy ze strany Senátu je M. Vystrčil, jeho předseda, navíc druhý nejvyšší ústavní činitel republiky. Jeho pěchota jsou např. M. Němcová, současná senátorka, bývalá kandidátka na prezidenta, senátor P. Fišer a rovněž bývalý kandidát na prezidenta. Stranou nezůstává ani soudruh akademik Drahoš, nyní senátor a také bývalý kandidát na prezidenta republiky.
O co v této válce jde? Budeme mít zcela jednoznačně pravicovou vládu, která republiku ještě více přiblíží do EU a co je daleko horší i do NATO. Vždyť už dnes se proslýchá, že budeme platit příspěvek do pokladny NATO 2 % HDP a tudíž, jakmile bude vývoz americké demokracie kamkoli na světě, tam zcela jistě nebude chybět to torzo Armády České republiky. A samozřejmě budou i mrtví vojáci, což ve válkách bývá. Dosavadní prezident republiky má vyváženou zahraniční politiku. A to se nehodí budoucí vládě. Vzpomeňme si na nedávnou návštěvu předseda Senátu na Thaiwanu a jaký kolem toho byl humbuk. Zcela jasně oprávněný. Bylo totiž jasné, že je třeba narušit naše obchodní vztahy s ČLR a navíc s RF. To první narušení se předsedovi Senátu podařilo na jedničku. Důsledek už máme. Automobilka Škoda měl problémy v ČLR, ty vygradovaly tak, že Škodovka opustila čínský trh. A co se stalo? Na její místo nastoupily firmy z Anglie, SRN, Francie. Tedy obchodní spolupráce s ČLR je narušena. S RF je to trochu jinak. Ona nás nepotřebuje jako zahraničního obchodního partnera. Už jednou došlo k odchodu našich firem z RF, počátkem 90. let minulého století. I tam nás zastoupily firmy z výše uvedených zemí. Ale my RF potřebujeme. Nejde jen o plyn, ale hlavně jadernou energetiku, tedy elektrárny, ale i další odvětví národního hospodářství. Proto také byl přijat zákon zvaný Lex Dukovany.
A v této situaci ústavní muž č. 2 zahájil pokus o státní puč. Proč? Máme přeci budoucí pravicovou vládu a tudíž potřebujeme sjednotit zahraniční politiku. A k tomu je třeba pravicový prezident či pravicová prezidentka. Pro jména nemusíme chodit daleko, jsou uvedena výše. Ono těch kandidátů bude více, ale toto jsou ti hlavní. Záměrně se vyhýbám A. Babišovi. Ústavní muž č. 2 si tedy vyžádal oficielní zprávu o zdravotním stavu prezidenta republiky. S tuto vystoupil na tiskové konferenci. V tomto okamžiku se začalo hovořit o aktivaci čl. 66 Ústavy České republiky. Subjektivně si myslím, že to je předčasné. Ne nadarmo se do této hry vmísil i dosluhující předseda PS PČR, který navštívil prezidenta republiky v nemocnici a před kamerami ukázal, že prezident podepsal dokument o svolání první schůze nové Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky. Toto se vůbec nemuselo stát. Ústava jasně říká ve svém příslušném článku, že Sněmovna se musí sejít do 30 dnů od konání voleb, čil 8. listopadu. Tedy by se sešla tak jako tak. Nejprve se musí zvolit orgány Sněmovny a teprve potom může Sněmovna začít pracovat. Z toho vyplývá, že do 8. Listopadu prezident nemusí nic dělat v rámci svých pravomocí. Souhlasím s tím, že zprávu z ÚVN bylo třeba vyžádat, ale až počátkem listopadu, aby byla aktuální, protože poté hraje prezident republiky svoji úlohu. V případě splnění podmínek, které stanoví čl. 66 Ústavy nechť je tedy aktivován, ne dříve. A v tom je ten problém. Senát chce za každou cenu zbavit prezidenta jeho pravomocí. Hlasů pro aktivaci čl. 66 Ústavy má budoucí vláda dost jak v Senátu, tak v PS PČR. A jistěže může nastat situace, kdy se ten článek aktivuje a potom se rozdělí kompetence mezi předsedu vlády, předsedu Sněmovny a předsedu Senátu. Jsou i kompetence, které by nikdo nesměl vykonávat. A v tom případě, že bude aktivace čl. 66 a stav prezidenta republiky bude takový, že nebude moc vykonávat své pravomoci má tento článek a jeho aktivace své opodstatnění. Podle příslušného článku Ústavy České republiky má povinnost předseda Senátu vyhlásit volby prezidenta republiky. Navíc oficielní volby prezidenta republiky jsou naplánovány až na rok 2023. A cíl této války je právě to, aby už nyní byl zvolen prezident, který bude mít jednoznačnou a jednotnou zahraniční a vnitrostátní politiku sjednocenou s budoucí vládou.
Závěrem je třeba říci, že je otázka jakých se ještě v této věci dočkáme překvapení od účastníků této války. Ono se totiž může stát, že i prezident republiky se uzdraví a může ještě překvapit.

Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal