V sobotu se konala již 44.pražská teoreticko-politická konference na téma k problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí s mezinárodní účastí. /foto V. Větrovec/
Europoslanec Ing. Jaromír Kohlíček, CSc. k tématu napsal tento příspěvek:
V posledních letech se setkáváme zejména ve vyspělých zemích s určitým odklonem od tradičních levicových stran. Lidé se obecně nechtějí příliš politicky angažovat, v řadě zemí dokonce úřední místa zakazují název „komunistický“ a často zákaz postihuje i některé symboly, např. srp a kladivo.
Určitá vyčerpanost dosavadních programů i strategie a taktiky levicových stran je patrná i v horších výsledcích tradičních stran. Přitom poptávka po levicových myšlenkách a levicovém programu zde stále trvá. Proto také v řadě zemí vznikají nové levicové subjekty.
Ve Francii jde o Levicovou stranu a hnutí Nepoddajná Francie, obě zakládal Jeal-Luc Mélenchon, ve Španělsku se jedná o Podemos, v Itálii jde o nový projekt, Svobodní a rovní, v čele kterého již podruhé vyhrál volby dnešní starosta Neapole Luigi de Magisris, v Řecku bývalý ministr ve vládě Syrizy Varufakis vystupuje s novým projektem levicového subjektu. V Německu Sahra Wagenknecht nedávno oznámila vznik platformy „Povstaňte!“ a ve Velké Británii, před dobrými dvěma lety, po krachu tehdejšího vedení labouristů nastoupil do čela strany s jasným levicovým programem Jeremy Corbin. Velkým překvapením se stalo vystoupení J-L. Mélenchona při posledních prezidentských volbách ve Francii. Radikální vystupování, jednoduché a srozumitelné využití moderní techniky (hologram), to jsou zásadní novinky, které tomuto kandidátovy zajistily zisk téměř 20% hlasů. Takový úspěch levice ve Francii nezaznamenala od 2. světové války.
Naše skromné výsledky, v ČR, které od špatného výsledku při volbách do PSP komunálních a krajských volbách definitivně ukončily naše zastoupení v Senátu a bohužel i naši účast v řadě významných měst republiky – v Praze, Liberci, Jablonci…
Čím se liší naši představitelé a naše volební kampaně od těch úspěšných? V prvé řadě je to razance, s jakou Corbyn, Mélenchon či S. Wagenknecht pojímají témata přitažlivá pro veřejnost. Vystoupení těchto levicových politiků v parlamentu zákonitě kolují po internetu a mají významnou sledovanost. Je prakticky nemožné, aby si tedy jimi nastolovaná témata přivlastnil někdo jiný.
V době konjunktury, kterou v současné době jednotlivé státy zažívají, sice klesá sociální napětí, ale přesto některé sociální problémy kapitalistický systém prostě z principu vyřešit neumí. Drogová závislost, statisíce lidí v dluhové pasti, nedostatek míst ve školkách a neexistence jeslí, nedostupnost bydlení na řadě míst země, nedostatek kapacit v ústavech sociální péče a v azylových zařízeních, parazitování části populace na sociálním systému, to jsou jen některá témata čekající na razantní a jasné zvednutí.
Někdy se setkáváme s obviněním české populace z xenofobie. Právě dlouhodobé neřešení zneužívání sociálního systému částí sociálně deprivované populace je hlavním důvodem, proč většina našich občanů má obavy z možnosti příchodu další podobné skupiny na naše území.
Předpokládám, že v nejbližší hospodářské krizi budou právě tato témata klíčová. Ten, kdo se jich náležitým způsobem ujme, může u voličů pouze uspět.
Na naší domácí levicové scéně tradiční subjekty takřka vymizely. Komunisté jsou posíláni do historie a sociální demokraté se sami likvidují. Jedině razantní obrat v politice levicových subjektů a vystupování jejich vůdců může přinést žádoucí změnu.
Pokud nebudeme připraveni na blížící se krizi, dočkáme se po jejím propuknutí zajisté vzniku nových levicových subjektů, které zdvihnou nejen výše naznačená témata. Je jisté, že to nemůže být ani Babiš, ani žádný jiný ze subjektů dnes operujících na naší politické scéně. Levicové idey mají šanci, ale pokud Komunistická strana neprovede dostatečně razantní obrat, může skončit v zapomnění.
Jaromír Kohlíček
Napsat komentář