KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Politická situace v ČR a aktivace článku 66 Ústavy České republiky

Začnu starším citátem Otce Zakladatele, později stařičkého mocnáře, tedy Václava Klause st. V 90. letech po jedněch vyhraných volbách prohlásil cituji „ jedny volby skončily a začínají druhé“. Tímto citátem je myšleno, že volby do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PS PČR) skončily a v Praze začínají další volby, které jsou za rok. Jedná se o volby do zastupitelstva Městských částí, Magistrátu a zčásti do Senátu Parlamentu České republiky (dále jen Senát). Po volbách do PS PČR nastala situace, že byl hospitalizován prezident republiky. Přejme mu brzké uzdravení. Vládní garnitura se bude měnit, ale podle mého názoru tato vláda, pokud získá důvěru dlouho nevydrží, možná maximálně dva roky. V opozici máme dvě strany. Další směřování a vývoj republiky díky vládě z politického a ekonomického hlediska je zcela zřejmé a jasné.
Kancelář rezidenta republiky (dále jen KPR) nejprve o zdravotním stavu prezidenta republiky mlčela, později mlžila. A následně začala válka nervů a hlavně pokus o ústavní puč. Na jedné straně barikády je Vladimír Mynář a Jiří Ovčáček, později i M. Nejedlý ( hradní parta) a na druhé straně Senát. Jako vrchní velitel této bitvy ze strany Senátu je M. Vystrčil, jeho předseda, navíc druhý nejvyšší ústavní činitel republiky. Jeho pěchota jsou např. M. Němcová, současná senátorka, bývalá kandidátka na prezidenta, senátor P. Fišer a rovněž bývalý kandidát na prezidenta. Stranou nezůstává ani soudruh akademik Drahoš, nyní senátor a také bývalý kandidát na prezidenta republiky.
O co v této válce jde? Budeme mít zcela jednoznačně pravicovou vládu, která republiku ještě více přiblíží do EU a co je daleko horší i do NATO. Vždyť už dnes se proslýchá, že budeme platit příspěvek do pokladny NATO 2 % HDP a tudíž, jakmile bude vývoz americké demokracie kamkoli na světě, tam zcela jistě nebude chybět to torzo Armády České republiky. A samozřejmě budou i mrtví vojáci, což ve válkách bývá. Dosavadní prezident republiky má vyváženou zahraniční politiku. A to se nehodí budoucí vládě. Vzpomeňme si na nedávnou návštěvu předseda Senátu na Thaiwanu a jaký kolem toho byl humbuk. Zcela jasně oprávněný. Bylo totiž jasné, že je třeba narušit naše obchodní vztahy s ČLR a navíc s RF. To první narušení se předsedovi Senátu podařilo na jedničku. Důsledek už máme. Automobilka Škoda měl problémy v ČLR, ty vygradovaly tak, že Škodovka opustila čínský trh. A co se stalo? Na její místo nastoupily firmy z Anglie, SRN, Francie. Tedy obchodní spolupráce s ČLR je narušena. S RF je to trochu jinak. Ona nás nepotřebuje jako zahraničního obchodního partnera. Už jednou došlo k odchodu našich firem z RF, počátkem 90. let minulého století. I tam nás zastoupily firmy z výše uvedených zemí. Ale my RF potřebujeme. Nejde jen o plyn, ale hlavně jadernou energetiku, tedy elektrárny, ale i další odvětví národního hospodářství. Proto také byl přijat zákon zvaný Lex Dukovany.
A v této situaci ústavní muž č. 2 zahájil pokus o státní puč. Proč? Máme přeci budoucí pravicovou vládu a tudíž potřebujeme sjednotit zahraniční politiku. A k tomu je třeba pravicový prezident či pravicová prezidentka. Pro jména nemusíme chodit daleko, jsou uvedena výše. Ono těch kandidátů bude více, ale toto jsou ti hlavní. Záměrně se vyhýbám A. Babišovi. Ústavní muž č. 2 si tedy vyžádal oficielní zprávu o zdravotním stavu prezidenta republiky. S tuto vystoupil na tiskové konferenci. V tomto okamžiku se začalo hovořit o aktivaci čl. 66 Ústavy České republiky. Subjektivně si myslím, že to je předčasné. Ne nadarmo se do této hry vmísil i dosluhující předseda PS PČR, který navštívil prezidenta republiky v nemocnici a před kamerami ukázal, že prezident podepsal dokument o svolání první schůze nové Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky. Toto se vůbec nemuselo stát. Ústava jasně říká ve svém příslušném článku, že Sněmovna se musí sejít do 30 dnů od konání voleb, čil 8. listopadu. Tedy by se sešla tak jako tak. Nejprve se musí zvolit orgány Sněmovny a teprve potom může Sněmovna začít pracovat. Z toho vyplývá, že do 8. Listopadu prezident nemusí nic dělat v rámci svých pravomocí. Souhlasím s tím, že zprávu z ÚVN bylo třeba vyžádat, ale až počátkem listopadu, aby byla aktuální, protože poté hraje prezident republiky svoji úlohu. V případě splnění podmínek, které stanoví čl. 66 Ústavy nechť je tedy aktivován, ne dříve. A v tom je ten problém. Senát chce za každou cenu zbavit prezidenta jeho pravomocí. Hlasů pro aktivaci čl. 66 Ústavy má budoucí vláda dost jak v Senátu, tak v PS PČR. A jistěže může nastat situace, kdy se ten článek aktivuje a potom se rozdělí kompetence mezi předsedu vlády, předsedu Sněmovny a předsedu Senátu. Jsou i kompetence, které by nikdo nesměl vykonávat. A v tom případě, že bude aktivace čl. 66 a stav prezidenta republiky bude takový, že nebude moc vykonávat své pravomoci má tento článek a jeho aktivace své opodstatnění. Podle příslušného článku Ústavy České republiky má povinnost předseda Senátu vyhlásit volby prezidenta republiky. Navíc oficielní volby prezidenta republiky jsou naplánovány až na rok 2023. A cíl této války je právě to, aby už nyní byl zvolen prezident, který bude mít jednoznačnou a jednotnou zahraniční a vnitrostátní politiku sjednocenou s budoucí vládou.
Závěrem je třeba říci, že je otázka jakých se ještě v této věci dočkáme překvapení od účastníků této války. Ono se totiž může stát, že i prezident republiky se uzdraví a může ještě překvapit.

Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *