KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno 11.10.2019

POZNÁMKA K VÝROČÍ KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY

Komunistická internacionála byla založena před 100 lety. Její první kongres začal v Moskvě za účasti 52 delegátů z různých zemí světa. Protože jedním ze zásadních podnětů při jejím založení bylo ostudné selhání stran 2. Internacionály při vypuknutí války je logické, že už na prvním kongresu byla otázka détente (mírového soužití). A zde se dostáváme k jádru problému tohoto světa. Mírové soužití bez mezinárodní spolupráce je záležitostí zcela iluzorní.
V programu dalších kongresů se postupně objevují témata „jednotné fronty“ a po nástupu Mussoliniho k moci boj proti fašismu..
Po celou dobu trvání pracovali v EK i Čechoslováci.. Některá jména dodnes známe (B. Šmeral, K. Kreibich), jiná jsou skrytá v zapomnění (Břetislav Hůla, Edmund Burian, Alois Neurath, Filip Dobrovolný).
Samozřejmou součástí práce KI byla celou dobu její existence otázka odborů Revolučních – rudých odborů.
Co z odkazu KI můžeme dnes využít? Svět se zásadně změnil, přesto spolupráce odborů je jedním z cenných témat pro mezinárodní spolupráci – ať už jde o nadnárodní podniky či sektorové vyjednávání. Pokud jde o bývalé velké komunistické strany, je Portugalsko v Evropě jednou z mála světlých výjimek. Jednociferné výsledky na hranici volitelnosti k vládnímu angažmá nepovedou.
Úměrně síle komunistů v jednotlivých místech se ovšem v situaci, kdy spolupráce na nejvyšší úrovni je volební silou stran velmi omezená, nabízí se možnost spolupráce zdola. Tato spolupráce ve střední Evropě má letité tradice. Vždy se do ní zapojovali Češi, Němci, Poláci a Slováci. Pokusy zatáhnou do spolupráce i další stranické skupiny narážejí zpravidla na problémy vzdálenosti (a tedy nákladů Francie, Španělsko) a jazykové (Maďarsko). Vše se dá jistě překonat a pro téma této konference je zásadní PROGRAM společných aktivit.
V návaznosti na program KI jde především o boj za mír, proti cizím základnám na území Evropy,výměnu zkušeností členů zastupitelských sborů a politické diskuse, které přispívají k přijetí realistických stanovisek jednotlivých zúčastněných skupin v zúčastněných levicových stranách. Často diskutujeme – mnohdy velmi vehementně – nejen na téma výsledky voleb, řešení problémů komunální politiky a směřování Evropské levicové strany. Nevyhýbáme se ani ostré diskusi o problematice migrace či stanovisku k současné Evropské Unii.
Mimochodem – asi málo teoretiků si vezme domů migranty, kteří chtějí žít „neevropsky“ a jeho vlastní rodinu k tomu uzpůsobit. Podobně si jen obtížně v dnešním světě dokážeme představit projekt systémové změny v měřítku menším, než je dnešní EU. Výsledky spolupráce ukazují užitečnost takové činnosti. 20 let je velmi plodná tradice. Velikonoční pochody, demonstrace levice v Berlíně, společné MDŽ a Eurokemp s dikusemi jako vyvrcholení činnosti naší spolupráce, Stálého fora Evropské levice – regionů. To jsou tradiční prvky programu. Blíží se hospodářská krize a právě mezinárodní spolupráce „zdola“ pomáhá probrat správné argumenty. Kéž by byly výsledky využity při tvorbě přitažlivého programu nejen v KSČM!!

V Teplicích 11. 10. 2019                         Jaromír Kohlíček

CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA

Evropská Unie se v posledních pěti letech v odpadovém hospodářství orientuje na snižování odpadů a postupnou snahu veškeré odpady (rozdělené formálně do cca 256 skupin) opět využívat. Tomuto úsilí byl dán název Cirkulární ekonomika. Jedním z prvních materiálů na podporu této koncepce byla směrnice, která stanovuje povinnost „rozebíratelnosti“ výrobků na komponenty, které by se daly opět využít.
Praxe je ovšem tristní. Řada elektronických přístrojů zalitá uvnitř pryskyřicí – součásti zařízení tedy nelze jako u starších mobilů měnit. Při opravě aut se již nemění poškozený díl, ale „sestava“, blatník už se nevyklepává, ale mění, atd. Co se děje s velkým množstvím plastových poničených dílů karoserie netuším. Sedačky z polyuretanu s ocelovými pery uvnitř jsou nesporně také tvrdým oříškem.
Hlavní problém nastává při důkladném třídění odpadu – ať již komunálního nebo průmyslového. Vznikají zde mj. hory pneumatik a komplexní plastový oříšek.
Pokud jde o pneumatiky, řešení si dokáži představit. Obrus ze starých pneumatik – z částice o průměru cca 1 mm lze použít do asfaltové směsi na obalárnách a v zahraničí se tak běžně děje. U nás je praxe velmi omezená a jindy velmi aktivní MŽP si věci vůbec nevšímá. Kord je buď textilní – ten je v cizině běžně zpracováván mj. na povrchy hřišť. U nás jsem podobné tendence dosud neobjevil. Ocelový kord je recyklován. V ocelárně po slisování jde o vhodnou vsázku.
Pojďme se podívat na komunální odpad. Zde se podařilo přesvědčit naši veřejnost o vhodnosti třídění a po počátečních rozpacích jsme v rámci EU jedni z nejlepších.
Při jednání v EP, kdy se diskutovala cílová procenta ve třídění skla, papíru i plastů jsem měl vždy dobrý pocit předstihu před našimi kolegy z většiny zemí Unie.
Dnešním problémem v České republice již není vytřídění jednotlivých složek z průmyslového a komunálního odpadu, ale jejich další zpracování.
Papír lze totiž recyklovat pouze omezeně a plasty, kterých je několik různých druhů (podle chemického složení) se poměrně obtížně zpracovávají. Na jedné straně jsou lamináty a různé vrstvené materiály, na druhé straně různě znečištěné plastové výrobky z jednoho druhu plastu.
Velmi instruktivní je návštěva úpravárenských linek pro zpracování jednotlivých separovaných materiálů z komunálního odpadu. U papíru jde o třídění podle druhů. U střepů jde o čištění a třídění podle barvy a složení. Přitom většina průmyslově vyráběných skel má velmi podobné složení a drobné příměsi v zásadě nevyvolávají problémy. Linky odstraňují kovy, větší kousky papíru a plastů a hlavně keramické příměsi. Střepy lze plnohodnotně recyklovat bez omezení.
Velmi zajímavá je proti těmto příkladům linka na úpravu plastů. Jsou zde vybírány prodejné materiály – do 20% separovaných plastů – a zbývá směs, kterou dnes neumíme racionálně zpracovat.
Co se vybírá? Jde o plastové lahve – poměrně velmi čisté, které se rovnou třídí podle barvy a materiálu a o čisté fólie. Vytříděné lahve od vod a minerálek jsou dobře prodejné, podobně lahve od pracích prostředků a aviváží a fólie. V české republice se takto „vrací“ přes 75% plastových lahví. Zbylá směs plastů je lisována do balíků – cca 1 m kubický a zatím skládkována.
Nevím, jaká je situace na MŽP, ale osobně jsem se seznámil s několika poměrně dobře zpracovanými projekty na tepelné zpracování těchto materiálů. Zatím si ovšem nikdo netroufá spustit větší provozní linku. Princip je prostý. V retortě bez přístupu vzduchu plasty zahřát a tím získat olejové a plynné uhlovodíky – podobně jako při zpracování uhlí či ropy a tyto produkty dále zhodnotit. Nejslibnějí vypadá kogenerační jednotka s výrobou elektřiny a tepla. Pevný grafit – zbytek po destilaci – má rovněž zajímavé využití v řadě průmyslových odvětví. Podle podmínek při zplynování získáme různé produkty.
Právě tato část separovaného plastu zoufale čeká na zpracování. Přitom by podobně bylo možné zpracovávat i jiné plasty – například z průmyslového odpadu i z automobilů

Z těchto poznámek je snad zřejmé, že mezi 256 různými druhy odpadů je komunální odpad důležitým problémem, ale že klíčová není ani u plastů problematika lahví – tu máme poměrně dobře vyřešenou, ale směs ostatních plastových separovaných odpadů. Ujme se tohoto světového problému někdo ze zodpovědných politiků a členů vlády??
Finské předsednictví má ve svých cílech podporu „cirkulární ekonomiky“ – a co my?

V Teplicích dne 5 října 2019 Jaromír Kohlíček