ZPRÁVA O PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE O ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI
Směrnice o energetické účinnosti je postavena na zajímavé teorii. Na jedné straně předpokládá, že bez ohledu na vynaložené náklady a místní klima se všem v celé EU za všech okolností vyplatí provést maximální možná opatření na zvýšení energetické účinnosti. Neznámo proč se celá zpráva opírá o tezi „volný trh je nejlepším řešením na veškeré problémy“. Na několika místech je toto tvrzení „změkčeno“ sociálními ohledy. Značná část návrhu se zabývá zlepšením vykazování a podporou technického pokroku. V některých bodech se ovšem vyskytují velmi málo realistická tvrzení předpokládající v relativně blízké budoucnosti prakticky nulové nároky na dodávky energie u všech budov. Velmi slabým místem celého textu je předpoklad možného odstranění emisí CO2 i u podstatné části průmyslových výrob. Což sice je teoreticky možné, ale prakticky při dnešních znalostech nejlepších technologií nereálné. Přes tyto výhrady zpráva obsahuje řadu zajímavých podnětů, které mohou významně přispět k úsporám energie.
Tato kombinace nerealistických cílů v relativně blízkém horizontu, tržního fundamentalismu a sociálních prvků spolu s nereálnými očekáváními rychlého technického pokroku jsou důvodem, proč nemohu jednoznačně podpořit či zamítnout posuzované předložené návrhy.
ZPRÁVA O POKROKU V OBLASTI ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ
Obnovitelné zdroje jsou vděčným tématem filozofických diskusí. Radikální požadavky na 100% pokrytí energetických potřeb v nejbližších letech jsou technicky zdůvodněny filozofickými úvahami a skutečný technik zůstává v úžasu nad tím, jak je vše jednoduché. Jestliže budeme brát vážně snahu o zabezpečení na jedné straně přísné ochrany životního prostředí a na druhé straně zajištění 100% energetických potřeb obnovitelnými zdroji, dostáváme se do obtížně řešitelných rozporů. Větrné parky mění zásadně ráz krajiny, ať jsou již umístěny kdekoliv. Několikahektarové fotovoltaiky výrazně ovlivňují místní proudění vzduchu, stejně jako velké projekty údolních vodních nádrží. Přitom denní a roční rozložení spotřeby elektrické energie nikterak nekoresponduje se slunečním svitem, větrnými ani srážkovými poměry. Zbývá nám tedy ještě biomasa a geotermální energie. Když porovnáme možnosti jednotlivých obnovitelných zdrojů, zjišťujeme, že na jedné straně existuje velké množství administrativních překážek (zejména při připojování malých fotovoltaik a instalaci malých vodních elektráren) a na druhé straně jsou zde oprávněné obavy provozovatelů velkých elektrizačních sítí o zajištění stability celého systému. Elektrická energie se totiž velmi obtížně skladuje. Těmito problémy se ovšem zpráva nezabývá. Protože kromě přehnaně optimistických perspektiv je ve zprávě i řada pozitivních podnětů a předpokládám, že ty nejfantastičtější návrhy nebudou přijaty, podporuji přijetí dané zprávy.