KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

ČELÍME VÝZVÁM

JK 2017 7 Psal se rok 1992, když byla 13. února na ČVUT zprovozněna první webová stránka na území naší republiky. Od tohoto dne datujeme připojení tehdejšího Československa k celosvětové internetové síti. Tento na svou dobu velmi významný krok zůstal širokou veřejností ovšem spíše nepovšimnut.
Hlavně ve spojení
Dnes po více než 25 letech je internet běžnou součástí lidského života. Mladší generace si život bez něj nedovede ani představit. Být prostřednictvím svého chytrého telefonu neustále on line, se často nejen pro ně stalo naprostou samozřejmostí. Díky novému nařízení Evropské unie, které omezilo nesmyslně vysoké platby mobilním operátorům, tak mají její občané tuto možnost běžně dostupnou i při pobytu v rámci celého unijního prostoru. Tato jedna z prvních vlaštovek již trochu předesílá, jakým směrem se ubírá náš vývoj.

Dnes už jen málokdo pochybuje, že pokračování současného trendu nepřinese výrazné změny v životě každého z nás, stejně jako ve fungování celé společnosti. Možná ne každého nadchne lednice, která nám přes mobilní aplikaci pošle zprávu, které potraviny došly a máme je dokoupit. Na navigaci hlásící nám, kde se v našem okolí nachází volné místo na zaparkování, se vzhledem k neustále zhoršující dopravní situaci ale zlobit určitě nebudeme. Stejně tak nám nebude vadit, že naše auto, schopné komunikovat s ostatními účastníky provozu, dokáže předcházet nehodám a škodám na majetku i zdraví. Zkušenosti s již nyní automatickým řízením stále se zhušťujícího letového provozu jsou velmi dobré.

Slunce sviť, větře foukej
Je jisté, že v rámci vývoje spolu musí státy EU úzce spolupracovat. Vyvstává potřeba zavedení nové generace mobilní sítě, neboť ta současná svými parametry brzy přestane dostačovat. Samostatnou a velmi zásadní kapitolu pak představuje energetika. Spotřeba elektřiny neustále stoupá a do budoucnosti nejspíše i nadále bude. Je tedy potřeba nacházet další zdroje a využívat i přenášet ji mnohem efektivněji než doposud. A přitom všem nesmíme zapomínat na životní prostředí, v jakém stavu ho chceme mít a v jakém ho přenecháme dalším generacím.
S nepříliš ekologickým spalováním uhlí si dnes již nevystačíme. Na druhé straně pole s úrodnou půdou osázená solárními panely, občas přerušená skupinou větrných elektráren, ten nejlepší recept také nepředstavují. Zdroje obnovitelné energie je třeba budovat nadále, ale tam, kde budou mít co největší efektivitu, fotovoltaiku v suchých slunečných oblastech, větrníky u severního mořského pobřeží, kde fouká. Stále je potřeba mít k nim v záloze zdroje vyrábějící tradičním způsobem, např. paroplynové či jaderné elektrárny. Různé zdroje musí být propojeny chytrými sítěmi, které dokážou vyrovnávat a přenášet energii i při velkých výrobních či spotřebních výkyvech a značně snižují ztráty při vedení. Je logické, že propojeny musí být napříč celou Unií.
Nelze zapomenout na energetickou náročnost budov, v naší republice 25 % veškeré energie spotřebují domácnosti. Z toho pak jde zhruba 85 % na vytápění. Toto množství se dá výrazně snížit, navíc, při do budoucna stoupajících cenách, by se teplo mohlo stát pro spoustu lidí nedostupné. Proto upravovat starší a jako nové stavět energeticky nenáročné, v delším horizontu pak energeticky soběstačné, tzv. pasivní budovy, je již nutností.
Evropská komise si v rámci energetiky stanovuje stále ambicióznější cíle, což je jistě v pořádku, je však nutné je nejprve řádně kompetentně posuzovat a následně rozhodně vystupovat při jejich schvalování, jež bude mít následně široký dopad.

Roboti přicházejí
Avšak jeden z největších milníků, který před námi stojí, a se kterým se budeme muset vypořádat v rámci naší republiky my sami, představuje 4. průmyslová revoluce, často označovaná jako Průmysl 4.0. První průmyslová revoluce, kterou spustil koncem 18. století nejdřív vynález mechanického tkalcovského stavu, se naplno rozeběhla ve století 19. po vynálezu parního stroje. Industrializace tehdy přinesla zcela nové, do té doby nevídané změny – ve způsobu lidského života, stejně tak jako ve společenském uspořádání. Důsledky robotizace, na jejímž prahu stojíme, nebudou nijak zásadně menší. Že dojde k zániku celé řady profesí, tudíž i ubude pracovních míst, je jisté, otázkou zůstává, kolik to bude a kolik vznikne profesí nových. Ruku v ruce pak jdou důsledky společenské, hrozba drastického nárůstu nerovnosti je značná.
Stěžejní roli v tom, jak v této zkoušce obstojíme, budou hrát naše příští vlády. Bez dlouhodobé, ucelené a jasné koncepce řízení státu příliš velkou naději na úspěch mít nebudeme. Mj. budeme muset klást důraz jak na vzdělávání a výzkum, tak i na sociální a zdravotní zabezpečení občanů. Jako národ, který se v historii s podobnými výzvami dokázal většinou dobře vyrovnat, máme určitě šanci. Záleží na nás, jak ji využijeme…

Jaromír KOHLÍČEK