Rozhovor Haló novin s předsedou OV KSČM Teplice a zastupitelem Ústeckého kraje Tomášem Zíkou
Trvající uzávěra republiky, nesnižující se počet těžce nemocných pacientů s covidem v nemocnicích. Co to s vámi dělá?
Musím popravdě říci, tedy pokud mám použít slušný výraz, že jsem z toho značně rozladěný. Nikdy mě ani v nejhlubším koutku duše nenapadlo, že je něco takového možné a že se toho já, mí blízcí a vlastně my všichni, můžeme dožít. V době, kdy jsme dnes a denně svědky vědeckých medicínských zázraků. Se zdravotním systémem, který je nesrovnatelný s mnohými zeměmi, s množstvím nemocnic, jejich vybavením. Prostě tohle asi opravdu nikoho nenapadlo.
Jak to prožívá či zažívá vaše rodina? Netrpíte ponorkou?
Byla to pro nás nečekaná a naprosto nezažitá situace. Já osobně jsem OSVČ – drobný živnostník. Tuto činnost vykonávám již od 26. března 1997. Takže za pár dní to bude 24 let. Za celou tu dobu se ani jednou nestalo, že bych nemohl, natož nesměl pracovat. A najednou, ze dne na den, jsem musel zůstat doma, bez práce, bez příjmů a na druhé straně se závazky.
A přišly i jiné dosud neznámé činnosti. Tím nejhorším nebylo složitější nakupování, vaření či ostatní domácí práce jako praní, žehlení – protože jsem rozvedený a žije se mnou starší syn. Navíc v první vlně pandemie se ke mně nastěhoval i mladší syn. Ale domácí výuka. Takže nejen jsem »táta–máma« na plný úvazek, ale zároveň i učitel. Takto to asi mělo, či stále má spousta rodin.
Co ale bylo velmi špatné, nyní se tedy vracím ještě do první vlny pandemie, to byl nedostatek takřka všeho, co souviselo s nutnou ochranou: roušek, antibakteriálních prostředků. Vláda nařizovala, ale nepostarala se. A tak je to vlastně až doteď.
Ale zvládli jsme to a den po dni se s tím pereme i nadále. Ono nám totiž ani nic jiného nezbývá…
Jak se přizpůsobila, přesněji omezila stranická činnost na OV KSČM Teplice?
Dá se říci, že to bylo stejné jako v osobním životě nás všech. Ze dne na den se ten náš stranický život zhroutil, jako domeček z karet. Jestli se nepletu, tak zrovna my v mé domovské místní organizaci KSČM Dubí jsme byli posledními, komu se podařilo uskutečnit kulturně společenskou akci. Byl to 4. ples k MDŽ 2020. Pak už se vše v celém okrese rušilo. Všechny tradiční a mnohdy dlouholeté akce. Bohužel to došlo až tak daleko, že se nemůže, kvůli vládním nařízením, sejít ani výkonný výbor okresního výboru. Museli jsme se naučit komunikovat spolu tzv. korespondenčním způsobem. A to není vždy zrovna to nejlepší.
Pandemií byla hlavně zasažena naše tradiční předvolební kontaktní kampaň. Ale ani tady se nedá nic dělat, dokud moudré vládní hlavy neuvolní svá nařízení.
Je něco, co vám v této mimořádné situaci vadí, a co vás těší?
Mně osobně ze všeho nejvíce vadí sterilita mezilidských vztahů. Děti už pomalu a jistě neumějí spolu komunikovat. Dospělí jsou stále více z toho všeho dění kolem covidu, vládních příkazů – nákazů a zákazů vyčerpaní, podráždění a mnozí až na pokraji svých sil.
Měl-li bych vyzvednout něco pozitivního, určitě by to byla snaha mnohých pomoci druhým. A to ať darováním doma ušité roušky, zajištěním nákupu či »jen« hezkého lidského slova.
Nebojíte se britské, jihoafrické a dalších mutací koronaviru, které jsou agresivnější než »původní« koronavirus? Obnažuje to naši zranitelnost, tedy nás lidí, a utvrzuje vědomí, že přírodní organismy jsou prozatím silnější než my. Co vy na to?
Nevím, zda je to správný názor. Určitě tím nechci tuto epidemii podceňovat a neberu ji na lehkou váhu. Ale jak říkají mnozí kvalifikovaní epidemiologové – pandemie jsou tu odedávna. Mění se, mutují. A my se musíme naučit s nimi žít, protože tu s námi budou vždy. Jak ty lehčí, tak bohužel i ty více zákeřné. Měli bychom se snažit je pochopit a co nejdříve na obranu proti nim nalézt účinný lék. Ten pak co nejrychleji a v co nejširším množství využít. Je známo, že příroda vždy měla, má a vždy bude mít navrch. Proto je potřeba více s přírodou souznít, méně ji devastovat a co nejvíce z ní zanechat pro naše budoucí pokolení.
V jedné historické rozhlasové hře, satiře, kterou jsem vyslechla, zaznívá: »Jako národ jsme nesvorní.« Řekla bych, že to platí stále. Jak to vidíte vy?
Nevím, jestli z mého pohledu výraz nesvorní je ten správný. Ale ano, tahle doba, vládní nařízení, lockdown, chování smetánky a mnoho dalšího spíše tenhle národ rozdělily na mnoho táborů s mnoha názory. Ale určitě je zjevné, že národní pospolitost je ta tam. A mnohdy to vypadá, že jsme ztratili i národní hrdost…
Očkovací vakcíny, to je každodenní mediální evergreen. Hraje se s nimi i ve sférách geopolitických? Je to tak, že někteří politici a novináři geopolitiku přisuzují zásadně jen ruské a čínské vakcíně, ne těm ostatním?
Asi není žádným tajemstvím, že si z tohoto covidového utrpení mnozí politici a obchodníci udělali »dojnou krávu«. Protlačuje se jen to a od toho, co jim vynáší. A tak se doposud terčem negativity staly právě vakcíny těchto dvou zemí. A to i na úkor tisíců možných zachráněných životů.
Necháte se očkovat, až na vás dojde řada?
Nejednou jsem si tuto otázku sám kladl. Za mě je odpověď asi taková – bude-li to skutečně na bázi dobrovolnosti a mohl bych odmítnout očkování vakcínou, které nedůvěřuji, a zvolit jednu z ostatních možných, pak zřejmě ano – nechal bych se naočkovat. A jen pro zvídavé – Sputnik V je pro mě přijatelnou volbou.
Setkáváte se s konspiračními teoriemi ohledně vakcín? Typicky v mailech. Sledujete je, nebo je necháváte volně plynout? Podotýkám, že i mezi lidmi blízkými komunistickému hnutí je silná »konspirační nálož«.
Tak tohle opravdu nechávám plynout s davem pryč a určitě se takovými teoriemi nezabývám. To bych se pak ani nemohl v klidu nechat naočkovat proti klíšťatům.
Nejsme jako občané přesyceni senzačními a tragickými informacemi? Když k tomu připojíme řadu skličujících vjemů, které se valí třeba z televizního programu, tak vzniká dosti ďábelský mix. Lidé jsou v psychické nepohodě, někteří až v depresích.
Tak to máte naprostou pravdu. Je-li něco opravdu špatně, pak je to každodenní strašení lidí ze strany médií. Chápu, že pouze senzace a tragické události zvyšují sledovanost, ale za mě by měla být tato negativa v médiích snížena na minimum. Jednou za týden tabulka s počtem nakažených, vyléčených. Vezmete-li například každodenní přehled o stavu očkování v ČR, je to spíše k naštvání z nicnedělání vlády, její neschopnosti včas reagovat při zajišťování vakcín. A to za statisícové platy z kapes daňových poplatníků. Z toho pak má občan opravdu jen deprese.
Letos je 100 let od založení KSČ. Jak si to bude vaše stranická organizace připomínat?
Bohužel vlivem stále platných a velmi přísných vládních opatření není možné pořádat besedy – či, chcete-li, diskusní kluby, které my v Teplicích za jiných, běžných okolností pořádáme. A toto výročí by si je zajisté zasloužilo. A tak si je určitě připomeneme prostřednictvím našich okresních novin – Informací OV KSČM Teplice. Dále na webových stránkách a FB našeho okresu.
Po zemřelém všestranném politikovi Jaromíru Kohlíčkovi jste postoupil do ústeckého krajského zastupitelstva. Jak jste se v této funkci zabydlel?
Takhle jsem určitě mandát zastupitele kraje získat nechtěl. Bylo to pro mne o to smutnější, že před Jaromírem zemřel i první náhradník Jaroslav Horák z Děčína. Ale takový je život. Dává i bere. Pro mě osobně to nebylo až tak těžké »zabydlet« se v této funkci, protože jsem již v letech 2008–2012 post zastupitele Ústeckého kraje zastával. Nyní je to o kousek jiné, protože už vím, co od kterého spolustraníka čekat a jak se nedat…
Kde všude nalézáte Jaromírovy stopy? V čem chcete vy – myslím vy osobně nebo teplická organizace jako celek, pokračovat a rozvíjet je?
Jaromír je, byl a navždy bude nedílnou součástí nejen OV KSČM Teplice, ale celé KSČM. A jeho stopy naleznete takřka všude. Já osobně – třeba v takových maličkostech, jako je stále v poličce kuchyňky našeho OV stojící velký, zhnědlý hrnec na čaj – se s Jaromírem setkávám stále. Ať byl, jaký chtěl, mě v nejtěžších časech v naší straně nenechal ve štychu. Na rozdíl od mnohých se ke mně neotočil zády, a to se nezapomíná! Proto, budu-li někdy v budoucnu toto moci někomu nabídnout, též nezaváhám a svou ruku podám.
Monika HOŘENÍ
