Na dveře klepe březen a to znamená, že by se mělo definitivně oteplit. Ovšem to mnohdy neplatí v politice. Hnutí ANO má po sněmu, v době jeho euforie ani nemohl dopadnout jinak. Obrovská moc soustředěná do rukou jeho předsedy, může však být začátkem konce pravicového hnutí. Sociální demokracie je před sjezdem, kde chce odstartovat útok na dobrý výsledek ve volbách. Hraje trochu vabank, ale v současné situaci ji nic jiného nezbývá a musí myslet na budoucnost. Třetí nejsilnější strana KSČM má své nominační krajské konference a v klidu si chce kráčet pro bronzovou volební medaili. Neúspěšné krajské volby se na životě strany nijak neprojevili, sebereflexe je pojem neznámý, nominační konference sestavují kandidátky podle zvyku. Proč také ne, delegáti jsou většinou stále stejní. Ale třetí místo je reálné, může se hodně slibovat, nebude se muset plnit. ODS se jen pomalu zdvíhá z prachu, TOP 09 je na dně, a pokud půjdou lidovci do koalice se starosty, bude 10 procent hodně krutých. Ale do podzimu je dost daleko, bude záležet na lídrech stran a také na lídrech kandidátek v jednotlivých krajích, a dalších čelných kandidátech, jak dokážou voliče zaujmout. A úspěch se může dostavit, i když o volbách mluvit nebudou. Ale musí být jasné, koho kandidát reprezentuje a při akcích se nestydět, že jsem komunista. To je umění politiky, mnohdy i kompromisů. Moje politická kariéra se blíží ke konci. Vždy jsem se hrdě hlásil k tomu, jakou stranu reprezentuji. Ale důležité je i to bé, jak se člověk chová. Dodnes si vážím toho, že mě po převratu neřekl nikdo na hokeji v Bílině půl špatného slova. Nemám problém se bavit s pravicovými lidmi, pokud mají zájem o diskusi. Nemám problém řešit problémy nebo se jen pobavit s představiteli katolické či pravoslavné církve nebo židovské obce. Chce to jen politický cit a respektování názoru druhého. Ale pokud se chceme ve volbách prosadit, nemůžeme jen stereotypně citovat body volebního programu. Lidé chtějí mít jistotu, chtějí se mít lépe a je jim docela jedno, kdo jim to nabídne. V našem kraji momentálně řešíme otázku, bude stávka? Jak prohlásil odborový předák teplické společnosti Arriva, řidiči nechtějí stávkovat proti svému zaměstnavateli, ale proti odboru dopravy krajského úřadu. To je naprostá novinka v českých poměrech, odboráři již nepožadují vyšší mzdy a další záruky od svého nadnárodního zaměstnavatele, ale od krajského úřadu. Přitom kraj plní do posledního písmene smlouvy, které má s dopravci uzavřené, ročně jim dává miliardu korun za veřejnou autobusovou dopravu. Za kolik budou jezdit kilometr, navrhli dopravci, všichni byli překvapeni, že to bylo málo. Po jistotě desetileté zakázky, se nyní hledá způsob, jak nízké nabídky dorovnat. Vyšší mzdy slíbila vláda před krajskými volbami. Platit mají kraje. Ale vládní nařízení se týká jen řidičů s nízkými platy a proto vznikla taková nevole. Stávka je naprosto legitimní v demokratické společnosti. Na západě se stávkuje průběžně, v sousedním Německu u Lufthansy jednou stávkují piloti, potom palubní personál, potom letištní personál a další týden dispečeři letového provozu. Bere se to normálně, u nás na stávky nejsme zvyklí. V Ústeckém kraji to má ještě jednu pikantnost, stávku dali odboráři jako dárek ženám k MDŽ. Vyhlásili ji na 8.března. A nakonec i bez ohledu na Odborový svaz dopravy, se kterým kraj také intenzivně jedná. A jedná se i s dopravci, na každou oblast, a je jich 15, je kraj ochoten přidat 5,7 milionů korun. Podle smlouvy více dát nemůže. Nikdo neřekl, jak jinak může do smluv vstoupit. A kraj je povinen vyžadovat i plnění smlouvy od dopravců, pokud nevyjedou, jsou ve smlouvách sankce. A pokud by všechna jednání ztroskotala, bude Ústecký kraj, stejně jako další kraje, uvažovat o zřízení vlastního dopravního podniku. A tak na konec, vážené a milé ženy, vše nejlepší k MDŽ. Zdraví, štěstí, spokojenost a také stejnou odměnu za stejnou práci. Mějte se hezky, nejen 8. března.
Oldřich Bubeníček