ŘEŠENÍ PROBLÉMU POHŘEŠOVANÝCH DĚTÍ Z ŘAD MIGRANTŮ V EVROPĚ
V řadě zemí EU se v posledních dvou letech objevili tisíce nominálně nezletilých migrantů. Zdá se, že těží z informací o zvláštních podmínkách dětí, které jako migranti přijdou do EU. Vzhledem k tomu, že nemají žádné osobní doklady a věk se na pohled opravdu spolehlivě určit nedá, je řada těchto migrantů řazena mezi nezletilé na základě vlastního prohlášení. V proslulé „Džungli“, u města Calais, byli nominálně dospělí a nominálně nezletilí. Dospělí byli přemístěni do různých utečeneckých zařízení po celé Francii, zatímco „nedospělí“ se nakonec do Anglie dostali. Nejsem si jist, zda podobná politika je správná, ale chápu, že u mladších migrantů je větší šance ovlivnit jejich postoje výchovou. Přesto se nemohu ubránit přesvědčení o tom, že se o své občany má starat především země jejich původu a nikoliv jimi zvolená „zřejmě i někým doporučená“ země. V zásadě je jedno, zda se jedná o oficiálně pohřešované nedospělé migranty, nebo o ty, jejichž pobyt je známý. V řadě zemí EU tyto postoje oficiálních míst výrazně zesilují xenofobní nálady a zvyšují preference extrémní pravice. Tím i narůstá riziko sebedestrukce projektu Evropské unie.
ROZDÍLY V ODMĚŇOVÁNÍ ŽEN A MUŽŮ
Rozdíly v odměňování žen a mužů historicky vždy existovaly. Zpočátku ovšem byla povolání, která se považovala za čistě mužská a jiná za čistě ženská.. Doba se změnila, řada zaměstnání, původně vykonávaná výhradně muži, jsou dnes vykonávána převážně ženami. Stále však existují role, kde úloha ženy a muže bude vždy odlišná. Zeus sice porodil Athénu z hlavy a jinou bohyni zašitou ve stehně. Muž, ale z principu nemůže otěhotnět, není na to anatomicky vybaven, přesto může být „on-pair“, či pečovat o děti ve školce a naopak, v poslední době vidím řadu žen v čele i poměrně velkých obcí. Při vykonávání stejné práce, zejména ve školství, ale často i v jiných oborech, bývá v řadě případů žena odměňována nižší mzdou než muž na stejném místě. V některých státech činí tento rozdíl i více než 20%. Je to nesmyslné a je třeba proti tomu jednoznačně vystupovat. Faktem ovšem zůstává, že i mezi sousedními státy EU, za stejnou práci ve stejné profesi u stejného zaměstnavatele, dostávají lidé mzdu i několikanásobně nižší. Tento poměr mezi ČR a SRN je zhruba 1:3. Je tedy na místě proti této zjevné diskriminaci vystupovat, stejně vehementně, jako proti nerovnosti v odměňování žen a mužů uvnitř jedné země.
