Karel Aksamit

člověk, revolucionář, komunista

Košťany, malé městečko nedaleko Teplic. Právě zde v rodině továrníhodělníka Josefa Aksamita a jeho ženy Anny roz. Kolaříkové se dne 11. dubna roku 1897 jako sedmé dítě narodil syn Karel. Krátce po jeho narození se rodina kvůli práci stěhuje do blízkých Trnovan. Zde malý Karel začne navštěvovat školu. Již od raného dětství se setkává s tvrdou realitou proletářského dítěte, kterou byla bída a občasný hlad. Životní podmínky, ve kterých vyrůstal již od dětství, formovaly jeho politické přesvědčení. Ve čtrnácti letech končí školu a má nastoupit do učení k řeznickému mistrovi ani ne tak doučení jako spíše levná pracovní síla. Mladý Karel však miluje zvířata natolik, že z učení uteče a nastoupí radši jako nosič skla ve sklárně INWALD v Dubí. Později nastupuje do továrničky na papírové zboží přímo v Trnovanech. Když se později v roce 1913 rodina stěhuje do Nového Dvora, stává se horníkem na dole Labe IV. Už v této době se snaží politicky angažovat. Stává se členem dělnické tělocvičné jednoty a zároveň vstupuje do řad sociálně demokratické mládeže. Pak, ale přichází rok 1914. Výstřely v Sarajevu zažehnou do té doby největší válečný požár. V roce 1916 si rakouský erár vzpomene i na Karla. Začátkem srpna 1916 přijíždí do Lince, kde fasuje výstroj a výzbroj a absolvuje první pětitýdenní výcvik. Pak  jeho vojenská anabáze pokračuje přes Budějovice, Plzeň do Chebu. Dne 16. listopadu 1916 odjíždí s ešalonem na haličskou frontu. Zde začátkem roku 1917 prožije svůj první bojový křest. Spolu s ostatními vojáky sleduje podivné chování ruských vojáků v protilehlých zákopech. Díky tvrdé cenzuře se teprve později dovídá příčinu. Jejím únorová revoluce, která v Rusku svrhla samoděržaví. Ruské události byly také důvodem ke stažení českých pluků z Haliče a jejich převelení na italskou frontu.

Pak, ale přichází vysvobození. Skomírající rakousko-uherské hospodářství nutně potřebuje pracovní síly pro strategická odvětví. Proto je i horník Aksamit odvolán z fronty a poslán domů. Pak již přichází říjen 1918 a vznik samostatné ČSR. Znovu si na něho vzpomene erár a Karel rukuje tentokrát do nové československé armády. Místem jeho služby se stává východoslovenský Sabinov. V prosinci 1920 končí vojenskou základní službu. Je mu 23 let a politicky plně dozrál. Do svého deníku si zapisuje větu: „ Nemohu zapřít svého přesvědčení – jsem komunista“. Dne 15 května 1921 vstupuje do nově vzniklé Komunistické strany Československa, jeho stranická legitimace má číslo 1 266.

V květnu také vzniká komunistická Federace dělnických tělovýchovných jednot.  V červnu v Praze na Maninách proběhne I. spartakiáda FDTJ, které se účastní i mladý Karel Aksamit. V té době je už místonáčelníkem cvičitelského sboru FDTJ v Trnovanech a místopředsedou místní buňky Komunistické mládeže. V roce 1923 se stává organizačním tajemníkem Komunistického svazu mládeže a následně tajemníkem Ústředního agitačního výboru mládeže komunistické strany. Stěhuje se do Prahy a stává se z něho profesionální funkcionář. Řídí časopisy, podílí se na vydávání a rozšiřování různých letáků a organizuje akce jako „Rudé letnice“ či „Dětské dny“. Nadále také pracuje ve Federaci dělnických tělocvičných jednot. V roce 1925 poprvé za svou politickou činnost stane před soudem a je odsouzen do vězení na 3 měsíce.

Následující rok se pro devětadvacetiletého Karla Aksamita stává předělovým. Je jmenován členem výkonného výboru Rudé sportovní internacionály se sídlem v Moskvě a v Německu. Žádost o vydání cestovního pasu na cestu do Moskvy československé úřady zamítnou. Aksamit spolu s Janem Švermou a Jožkou Jabůrkovou se nakonec do Moskvy dostane. V následujících letech jej povinnosti člena výkonného výboru zavedou do celé řady evropských zemí. Postupně navštěvuje Francii, Polsko, Portugalsko, Norsko, Španělsko, Belgii, Holandsko, Finsko, Německo a další státy. V roce 1927 se stává tajemníkem Rudé sportovní internacionály. Podílí se na přípravě a organizaci řady akcí jako pražská a moskevská spartakiáda či zimní spartakiáda v Norsku. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 podporuje Gottwaldovo křídlo. V roce 1933 když se v Německu k moci dostávají nacisté, podílí se na přesídlení sekretariátu Rudé sportovní internacionály do Prahy. Ještě po nastolení nacistického teroru po požáru Říšského sněmu se Aksamitovi podaří vyvést z Německa část archivu Německé komunistické strany.

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se podílí na organizování materiální pomoci Španělské republice. Po mnichovském diktátu orgány druhé republiky v říjnu 1938 zakazují činnost Komunistické strany. Vybraní členové se začínají připravovat na ilegální činnost mezi nimi i Karel Aksamit. Dne 14. března vjíždějí do Prahy nacistická vojska. Následujícího dne je Aksamit stejně jako stovky dalších vlastenců zatčen v rámci rozsáhlé akce „Gitter“ (mříže). Propuštěn je 19. března poté kdy podepíše závazek, že zanechá jakékoliv politické činnosti. Samozřejmě slib vynucený takovým to způsobem nepovažuje Karel Aksamit za závazný. Ihned po svém propuštění odchází do ilegality. Na pokyn strany odchází na Plzeňsko a ihned se zapojuje do ilegální činnosti. Organizuje schůzky a hledá kontakty na bývalé komunisty pracující především ve Škodovce, která se stala důležitým článkem pro německý válečný průmysl. Sbírá potřebné informace, vydává ilegální tiskoviny a vytváří ilegální síť schopnou provádět sabotáže. Na rozhraní zimy a jara roku 1940 je však vyslán ilegálním vedením KSČ na Moravu, kde se ihned opět zapojuje do ilegální práce. Dne 30. dubna však během schůzky se spojkou padne do léčky a je zatčen Gestapem. Zpočátku zapírá, pak na oko začne spolupracovat a první příležitost využije k útěku. První úkryt najde u svého přítele a bývalého spolupracovníka z Federace proletářské tělovýchovy Josefa Matějky. Jeho první starostí je opět se zapojit do práce. Vrací se zpět na Plzeňsko a pokračuje ve své předcházející činnosti. Ovšem s příchodem Heydricha se podmínky výrazně zhoršují. Je vyhlášen výjimečný stav a rozbit první i druhý ilegální výbor. Zatčeni jsou Miloš Krásný, Julius Fučík a mnozí další. Pak přichází hrdinná akce českých parašutistů vyslaných z Londýna a po jejich provedeném atentátu jeden z nejvyšších pohlavárů třetí říše Heydrich umírá. Odpovědí je neslýchaný teror. Plzeňsko již není bezpečné. Karel Aksamit se skrývá v malé vesničce u Prahy s názvem Líbeznice. O velikonocích 1943 se stává členem třetího ilegálního výboru. Na podzim 1943 mění úkryt a přesouvá se na Lounsko do vesničky Toužetín ke svému švagrovi Oldřichovi Kočkovi. Snaží se pokračovat v práci. Začátkem června 1944 do Toužetína přichází i jeho žena Božena Aksamitová, která předtím přišla o svůj úkryt. Nacistické represivní složky však nezahálí, činí se i konfidenti. Stopa vede na Lounsko. Dne 21. června 1944 němečtí vojáci a příslušníci gestapa obklíčí vesnici a začne razie. Karel Aksamit vtěsnaný v úkrytu pod schody pochopí, že je konec. Obrátí zbraň proti sobě, zároveň jeho žena použije jed. Poslední slova zapsaná v jeho deníku zněla: „Víme proč žít, věděl  jsem proč dýchám“.

                                                                RSDr. Ivo Přichystal