Tomáš Zíka
kandidát KSČM do PS PČR
Jsem narozen v roce 1972, a tudíž se pyšním a hrdě hlásím k přívlastku „Husákovo dítě“. Proto si velmi dobře pamatuji, jakým způsobem jsme sportovali my, v dobách mého dětství. Každý z mých kamarádů v okolí – samozřejmě i já a mí sourozenci, jsme chodili do mnoha sportovních oddílů, či se věnovali zájmové činnosti v nejrůznějších kroužcích.
Ať už to byl fotbal, hokej, turistika či svazarmovští modeláři nebo třeba mladí hasiči, mohli jsme se svým zájmům věnovat naplno a našim rodičům to nečinilo žádné finanční potíže. Nemuseli řešit nákup drahých sportovních pomůcek, značkového oblečení nebo neskutečně drahého sportovního soustředění a to i přes to, že třeba nás doma bylo šest sourozenců.
Ovšem to, co udělala tzv. sametová revoluce se sportem a kulturou, je více než tristní. Sport se ze dne na den stal kšeftem, na kterém se ti vyvolení chtěli a dodnes chtějí pouze napakovat a to za každou cenu. A tak se stala z převážné většiny sportů a zájmových kroužků záležitost pouze těch bohatých – VIP. Rodiče si proto mnohdy nemohou dovolit, aby všechny jejich děti naplno mohly rozvíjet svůj přirozený talent.
Byl jsem více než dvanáct let jako rodič nápomocen u fotbalového oddílu. A nejednou jsem viděl nadaného kluka, který musel se sportováním skončit pouze proto, že si jeho rodiče nemohli dovolit mu koupit troje kopačky za rok, zaplatit členský příspěvek a nedej bože zaplatit týdenní soustředění. Porevoluční vlády se sice každé čtyři roky – před volbami, chvástají rozličnými nejdokonalejšími způsoby přidělování finančních prostředků na sport a kulturu. Ale kde tyto prostředky končí, je mnohdy záhadou. Bohužel protékají nejrozličnějšími síty „nejpoctivějších firem a organizací“. Ale až dolů – tam kde jich je potřeba nejvíce, ne a ne dotéct.
A tak je určitě zcela na místě smeknout před všemi vámi, kteří se volnočasovým aktivitám dětí a mládeže věnujete dnes a denně bez ohledu na to, že to děláte zadarmo, na úkor svých nejbližších. A mnohdy do toho dáváte nejen svůj veškerý volný čas, ale i nemalé finanční prostředky. Ale ptám se „nemá snad každá holka, každý kluk právo rozvíjet svůj talent bez ohledu na to, jaké postavení zastávají ve firmách jejich rodiče???“ Jaké závratné výše dosahuje jejich bankovní účet???
O kultuře dnešních dní nemluvě. Většina z nás již byla v situaci, kdy musela stát před rozhodováním se, jestli půjdete s dětmi do kina, nebo do muzea, na zámek… Je takřka šílené, když vás vstupné na pouhou jednu „atrakci“ pro čtyřčlennou rodinu vyjde i k tisíci korunám. A tak stejně jako sport, se i kultura stala pouze záležitostí těch movitějších.
Oproti porevolučním vládám, bychom my komunisté chtěli, svobodnou kulturu a sport dostupný všem. I proto kandidujeme za naší stranu, pro vás naše spoluobčany, do podzimních voleb do poslanecké sněmovny PČR. Aby se nám všem, u nás v české republice, žilo lépe.