KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ ŠTRASBURK 13. 6. 2018

KYBERNETICKÁ OBRANA

Kybernetická obrana zemí EU je v dnešní elektronické době nesporně úkolem dne. Zabývají se jí velké i menší firmy, národní státy i další organizace a bylo by divné, kdyby se tímto úkolem nezabývala i Evropská unie. Je namístě, že v rámci Evropské obranné unie by společná politika měla zahrnovat podporu kybernetické odolnosti. Evropská obranná agentura by měla hrát klíčovou úlohu v dané oblasti, včetně výzkumu a praktického rozvoje kapacit. Zpráva na tomto místě správně uvádí nutnost věnovat pozornost mimo jiné i vývoji dronů, stejně jako pro budoucnost nezbytnou odbornou přípravu pracovníků a spolupráci v rámci nejrůznějších seskupení.

Absolutně neakceptovatelná je však snaha propojit, ať již na základě jakýchkoliv zdůvodnění EU a NATO, případně část úkolů EU v oblasti kybernetické obrany přenechat NATO. Z tohoto hlediska považuji za nutné podpořit při hlasování menšinové stanovisko předložené poslancem Javierem Couso Permuy. Souhlasím s jeho požadavkem rozpuštění NATO a ukončením vynakládání veřejných prostředků na jakékoliv programy spolupráce EU a NATO. Veškerá činnost v dané oblasti musí být prováděna výlučně pod vedením civilních orgánů EU v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem. Zprávu vypracovanou zpravodajem Urmase Paeta tak musím z výše uvedených důvodů tedy odmítnout.

VZÁJEMNÉ VZTAHY EU-NATO

Mezi členskými zeměmi EU je zároveň 22 členů vojenského paktu NATO. Již v šedesátých letech, od prvních společných kroků původních šesti členských zemí EU, byla snaha vytvořit společnou vyzbrojovací agenturu a koordinovat činnost v obraném sektoru. Už v té době vidíme intenzivní snahu nahradit, tehdy nesměle vznikající západoevropskou unii, paktem NATO. Tyto snahy, na jedné straně se pokusit o spolupráci v branně bezpečnostních otázkách a na druhé straně tuto spolupráci nahradit vojenským paktem, se v průběhu let příliš nezměnily. Operace agentury FRONTEX a různé operace EU, které zaznamenaly neúspěch právě díky angažmá NATO, jsou toho jasným důkazem.

NATO v nejrůznějších podobách vystupuje v okolí EU, aby v rozporu se článkem I washingtonské smlouvy účinkovalo bez mandátu OSN,  dle mezinárodního práva tedy jako agresor. Typickým příkladem bylo rozbití státu Jugoslávie nebo bezprecedentní zásahy proti režimům v Iráku a v Libyi. Dodnes se EU na mnoha místech právě po takových zásazích snaží, za nemalého přispění vlastních prostředků, situaci stabilizovat a řešit. Vzhledem k těmto faktům je proto nutné zprávu jako celek odmítnout. Souhlasím však s menšinovým stanoviskem, ve kterém kolega Javier Couso Permuy žádá mimo jiné rozpuštění NATO a provádění všech činností EU výlučně v součinnosti s Chartou OSN a mezinárodním právem.

Jaromír Kohlíček