KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

NÁZORY, ROZHOVORY

 




datum vložení 6. 5. 2017

Rozhovor Haló novin s Tomášem Zíkou, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny za Ústecký kraj

ZÍKA T. R

Každodenní starosti lidí mi nejsou lhostejné

Kandidujete za KSČM na Ústecku v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny. Je to vaše první větší politická zkušenost? Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?

Ne, není to má první zkušenost. Třikrát jsem kandidoval do Zastupitelstva Ústeckého kraje a z toho jednou v letech 2008–2012 jsem mandát krajského zastupitele vykonával. A ani kandidatura do Poslanecké sněmovny pro mne není nic nového. I zde je to má třetí kandidatura. Z toho ve volbách minulých i těch současných kandiduji jako jednička za okres Teplice. A jestli se ptáte na to, proč jsem se rozhodl kandidovat, bylo to nejspíše tím, že mě politická práce pro spoluobčany baví. A samozřejmě byl pro mě návrh OV KSČM Teplice jakýmsi hodnocením mé dosavadní práce ve straně. A protože si tohoto návrhu vážím, kandidaturu jsem přijal.

Řeknete nám něco o sobě, čím se zabýváte v »civilním« životě?

Letos v listopadu mi bude 45 let. Jsem rozvedený, mám dva syny – mladší Matýsek žije s matkou a staršího Vojtu mám ve své péči. Pocházím z Krupky, kde jsem žil dvacet let. Po svatbě jsem se odstěhoval do Teplic. A posledních zhruba 16 let žiji v Dubí, a zde jsem zapustil své kořeny. Živím se jako OSVČ. Mnozí říkají podnikatel, ale já se spíše počítám k živnostníkům či řemeslníkům. V roce 1997 jsem se začal zabývat návrhy interiérů a jejich vybavením »na klíč«.

Mimo tuto činnost se zabývám i politikou. Jsem již dvanáctým rokem zastupitelem města Dubí a od dubna 2016 i radním našeho města. Pracuji v různých funkcích. Například jak v kontrolním výboru města Dubí, tak i Ústeckého kraje. A v neposlední řadě jsem již třetím rokem přísedícím krajského soudu v Ústí nad Labem.

Jak se žije lidem ve vašem regionu? S jakými problémy se musí potýkat?

Pokusím se zkráceně odpovědět. Náš kraj je různorodý. Najdete v něm chemický průmysl, zemědělství i třeba lesnictví nebo těžbu uhlí. A to se samozřejmě odráží i na životě lidí v našem regionu. Problémy regionu se především týkají vysoké nezaměstnanosti. Nezanedbatelný je i pozůstatek špatného životního prostředí, které je odrazem průmyslu kraje.

V průběhu volební kampaně se vás budou lidé určitě ptát na to, jak byste tyto problémy řešil. Jaké budou vaše odpovědi?

Jak tyto problémy řešit? Určité ponaučení by se dalo hledat v minulosti. Bylo zde mnoho pracovních pozic a řemesel, které zanikly. Jedním z mnoha jsou třeba cestáři. Mívali přidělené své trasy, o které pečovali. Škarpy byly vyčištěné, voda odtékala, a tím se na mnohých místech předcházelo povodním. A takových řemesel bylo víc. Takže jedním z řešení může být vytváření takovýchto pracovních míst. Rozhodně situaci neřeší vymýšlení nejrůznějších dávek, které jsou ve velké míře zneužívané nepřizpůsobivými občany.

A naopak, proč by se měli lidé na Ústecko stěhovat, na co byste je nalákal?

Ústecký kraj je mým domovem. A to, co mě zde drží a mohlo by být i důvodem pro stěhování lidí právě do našeho kraje, je určitě okolní příroda, kopce, lesy. Ale také mnoho vzácných památek a nádherných míst na trávení volného času se svými blízkými.

Jakou připravujete volební kampaň? Máte nějaké motto?

Pro mě není volební kampaň jen jakási povinně vyhrazená doba jednou za čtyři roky. Snažím se pro své voliče pracovat neustále. Se svými stranickými kolegy připravujeme mnoho akcí během celého roku. Ať už jde o jarní kuličkiádu, oslavu Prvního máje, turnaj v pétanque či podzimní lampionový průvod a mnohé další akce. Díky své práci jsem s lidmi v každodenním kontaktu. A nejednou dojde i na probírání jejich problémů, a pokud je to v mých silách, tak i na pomoc. A tak se mým mottem pro tyto volby stalo heslo: Vaše každodenní starosti mi nejsou lhostejné.

Pokud byste se stal členem dolní komory parlamentu, jaké oblasti byste se chtěl věnovat především a proč?

Pokud bych díky voličům získal mandát poslance, rád bych se zabýval oblastí kultury či sportu. Nejspíše proto, že se kolem volnočasových aktivit pohybuji už bezmála patnáct let. A díky svému staršímu synovi jsem nakoukl i pod pokličku fotbalu. Vykonával jsem více než dvanáct let funkci vedoucího fotbalového oddílu a zároveň jakéhosi manažera. A tak vím, jak těžce se žije sportovním klubům v nejnižších třídách.

Do voleb je samozřejmě ještě daleko, ale jaký výsledek by vás uspokojil?

Naším společným cílem je samozřejmě uspět co nejlépe a díky tomu získat i co nejvyšší počet mandátů. Za sebe bych byl velmi rád, kdyby se nám podařilo navýšit počet poslanců za KSČM v Ústeckém kraji na čtyři až pět. Ale výsledek, který by se dal považovat za minimální – uspokojivý, je udržení stávajících tří mandátů.

Jana DUBNIČKOVÁ

a2a15ab550_50211824_o2

První jarní den se vydařil.                           datum vložení: 19.3.2017

Uběhl rok a opět se turisté sešli na tradiční vycházce do přírody a to na každoročním výšlapu na Milešovku, nejvyšší horu Českého středohoří do výšky 837 metrů nad mořem. Oficiálně je již veden jako 36. ročník, ale původní členové, turisté TJ Lokomotiva Teplice, zdolávali tento kopeček již zdaleka dříve.

Oproti loňsku byl sice zaznamenán rapidní úbytek počtu účastníků, ale na rekordy se tu přeci nehraje, že? Zúčastnilo se celkem 54 osob, které byly o konání akce informovány osobně členy oddílu turistiky, letáky, internetem, denním tiskem, rozhlasem, ale i periodickými tisky včetně těmi z okolních obcí. Snad se sluší jmenovat alespoň namátkově některé významnější, mezi nimiž byl nejrozšířenější Teplický Deník, Zpravodajství i Teplice, Rádio BLANÍK a další.

Rekordně malý počet zúčastněných nebyl způsoben nezájmem o výlet, ale postrašením předpovědí počasí již v průběhu týdne, které pak potvrdilo samotné sobotní ráno, kdy již od ranních hodin pršelo. Faktem je, že se tím nedali odradit sami členové oddílu, kterých došlo na akci 32 z celkového počtu 54 osob. Organizátory spíše mrzelo, že se zalekli troška deště jejich nejmladší kolegové z oddílu, turistický oddíl mládeže a možná spíše jejich rodiče, z jejichž řad nepřišel ani jeden. Přesto se neorganizované děti zúčastnily, včetně zástupců Metelkové školy, odkud projevila předem zájem telefonicky paní učitelka Richterová. V průběhu dne se pak totiž přeci jen vyčasilo, byl pěkný výhled do okolí především z Milešovky na barevnou duhu směrem severním a na sluncem osvětlené teplické údolí a celé Krušné hory. Optimistická odpověď dětí na dotaz, jestli neměly obavy z deště, byla úsměvná a potěšila: „přeci nejsme z cukru a oblékneme se podle toho“. I děti mladých turistů obdrželi v minulosti od svého mateřského oddílu pěkné a bezpečné deštníky.

Trasy byly již klasicky zvoleny od 12 do 50 km. Letos se bohužel na 50 km nepřihlásil nikdo a tak v dalším ročníku už se s ní nebude počítat. To na 36 km vyrazili dva, nestor oddílu, 89tiletý Zbyněk Chabada z Krupky s mladou oddílovou kolegyní Aničkou Barboy z Řetenic, které je totiž teprve 69 let. Ta je totiž občankou Teplic teprve 5 let a přistěhovala se z Ruska a brzy se stala členkou oddílu turistiky. Na 26 km vyrazili z 5 turistů tři přátelé z Prahy, Karlových varů a Sokolova,

z nichž ani jednoho počasí nevylekalo. Mezi 20 ti turisty na 18 km byli zase „přespolní“ z Dobříše a Vinoře. Pro nezúčastněné je možno dodat, že na start tratí 12 a 18 km byly turisté vyvezeni autobusy do Žalan a Kostomlat, kdežto všichni ostatní na delší trasy vyrazili přímo z Teplic, kde pro ně byl vlastně start.

Všem, kteří výlet absolvovali, byli spokojeni. Někteří se blíže seznámili, většina si pořídila množství fotografií na památku, všichni dobře se pobavili a hlavně – udělali toho hodně pro své vlastní tělo, což není vůbec zanedbatelné.

Organizátoři akce jsou zase vděční Obecnímu úřadu Bořislav, jejich radě v čele se starostou Alešem Navarou a správcem klubu OÚ Bořislav pana Kabourka, kteří je již druhý rok vzali pod svá ochranná křídla a umožnila turistům důstojné ukončení výletu a cíl jejich putování v prostorách svého klubu. Hrdi jsou za to především pro propagaci obce Bořislav a města Teplice vzpomínaným přespolním účastníkům, kterým také byli poskytnuty reklamní materiály a mapy. Zdůraznit je to zapotřebí také proto, že došlo k dalšímu úbytí restauračních zařízení v okolí. Například v Milešově, kde turisté měli své kontrolní stanoviště po celá léta v hospodě, není už ani jediné takové zařízení. Obdobně zmizela taková možnost i v Žalanech, kde byla zavřena restaurace U kapličky a i jiné po trasách pochodů. Bohudíky se znovu zprovoznila restaurace přímo na Milešovce. Takže ještě veliký dík na závěr jmenovanému OÚ Bořislav. Dík samozřejmě patří i všem pořadatelům náročné akce, především pak nečlenům oddílu, jako jsou manželé Holých z Hrobu u Teplic.

Kromě účelně a přepychově stráveného dne, každý při odchodu na trasu, obdržel kousek pečiva, které bylo poskytnuto sponzorem oddílu pekárnou Pecud v Proboštově. Na závěr pak, každý kdo prošel předepsanými kontrolami, dostal v cíli opět krásný porcelánový odznak s emblémem pochodu vyrobený sponzorem Český porcelán v Dubí. Určitě byl každý spokojen, o čemž svědčí i to, že již pořadatelům slibovali další setkání nejméně na podzim na Loučení s turistickým rokem. Bylo zřejmé, že zájemci o turistiku sledují nabídky i na internetu, jinak by přespolní ani nemohli o dění v Teplicích vědět. Zdejší turisté se již na další setkání také těší, protože vidí, že nedělají práci pro občany a veřejnost všeobecně nadarmo. Takže – „zdrávi došli“!

 

                                                                                                                                  Za výbor oddílu turistiky TJ Lokomotiva Teplice

                              předseda Ing. Alois Kittl

link44

Roaming rozhodně není žádné sprosté slovo a dost zásadně se liší od populárního českého filmu Roming (kde exceloval Bolek Polívka). V oblasti mezinárodního roamingu, kterou zná každý uživatel mobilního telefonu, obzvláště pak ten, kdo žije v pohraničí, se zapsal významným písmem M. Ransdorf. Jeho snaha odbourat přeshraniční poplatky byla tak úporná, že jí jako zajímavé politické téma převzala i tehdejší eurokomisařka.

A ejhle, již po 10 letech zde máme, s datem platnosti od 15.07.2017,  zrušení maloobchodních poplatků u hlasových volání, SMS a datových přenosů. Stanovuje to tak nařízení EU 2015/2120. V současné době prochází parlamentem prováděcí nařízení, ve kterém se snižují velkoobchodní cenové stropy v dané oblasti. A tedy se mají zrušit maloobchodní poplatky za mezinárodní roaming v zemích EU.

Je to sice Pyrrhovo vítězství a M. Ransdorf už z něj radost mít nebude, ale my uživatelé víme, že teprve až za dva roky po 15. červnu 2017, bude v zemích EU přehodnocena maximální stanovená velkoobchodní cena 0,85 € za 1 MB informací, jako. Nejen boží mlýny, nýbrž i administrativa EU melou pomalu, ale jistě. Jsem jen zvědav, jak naši operátoři toto nařízení „kreativně obejdou“.

Jiří Wolker říká ve své básni „ Dělník je smrtelný, práce je živá“, doufám, že uživatelé mobilních telefonů si tohoto poslední pozdravu Miloslava Ransdorfa skutečně užijí a v dobrém na něj vzpomenou.

Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.

link_17

Výzva k občanům České republiky

Vážení občané, letos uplyne již 27 let od listopadového převratu v roce 1989. Vzpomeňme, tehdy nám Václav Havel sliboval, že se bude naše země rozvíjet nevídaným způsobem a že nás, obrazně řečeno, čeká ráj na zemi. Jak dnes vidíme, zůstalo jen u slibů. Skutečnost je výrazně odlišná. Postavení naší země se ve světovém žebříčku stále propadá, málem až na úroveň dřívějších koloniálních zemí. Co dříve fungovalo je většinou rozvrácené, zejména průmysl a zemědělství, ale i kultura a zdravotnictví. Jsme zadluženi a kdo ví, která z příštích generací dluh splatí. Žel i takové jsou poznatky, k nimž jsme ve dnech 29. a 30. října 2016 dospěli na II. celostátní konferenci k regionálním dějinám, jež se uskutečnila v Čelákovicích.

Regionální historici, tvořící významnou část pracovníků zabývajících se obecnými dějinami, ve své většině shromažďují a ochraňují dokumenty, které objektivně zaznamenávají minulost i současnost naší země, aby přispěli k pravdivým poznatkům budoucích generací o dějinách České republiky. O to víc je znepokojuje, že mnozí historici, publicisté či politici a bohužel i učitelé falzifikují vzdálené i nedávné dějinné události, nebo tyto falzifikace šíří. Zvláště alarmující je, že tato falzifikace pronikla do škol a nalezla odezvu v mediích, jako nástroj manipulace s veřejným míněním.

Vážení občané, nepodléhejme této manipulaci, jež napomáhá marasmu v naší zemi. Braňme naši historii založenou na objektivním, vědeckém poznání. Jedině taková historie je pravdivá. A jedině taková historie učí také pravdě. Pravdě, která vítězí.

Účastníci II. celostátní konference k regionálním dějinám, říjen 2016

 

8d9bd28864851

Výzva k mládeži České republiky

Ve dnech 29. a 30.10.2016 se uskutečnila II. celostátní konference k regionálním dějinám, kterou připravila Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd. Její významnou součástí byla problematika vlivu regionálních dějin na výchovu mladé generace. Potvrdila, že se v naší společnosti množí falsifikace dějinných událostí, zejména ve školách, a to na všech stupních. Soustavně dochází k hanobení, znevažování práce a životů poctivých občanů, kteří přispívali k budování sociálně spravedlivé společnosti.

Zásadní a významná fakta v životě naší společnosti jsou zamlčována nebo alespoň hrubě zkreslována, postrádají objektivní historický výklad. Především jde o prezentaci stavu našeho hospodářství. Proč nikdo nepřizná, že v průběhu posledních 25 let bylo přes dvě třetiny našich průmyslových podniků zcela zlikvidováno a zbytek byl z hlediska pracovních příležitostí brutálně zredukován? Proč nikdo nepřizná, že torzo naší průmyslové základny je ze 65 % v rukou zahraničních majitelů. Kam takový stav vede, se přesvědčujeme prakticky na každém kroku. Jako příklad z poslední doby uveďme problémy s budovou hlavního nádraží v Praze nebo rostoucí cenu vody.

Z jednání konference vyplynulo, že současná generace občanů bude, vám mladým, předávat náš stát ve stavu podstatně horším, než tuto zem přebírala. Náš stát je zadlužen a průmyslová i zemědělská výroba téměř zlikvidována. Dostali jsme se na úroveň bývalých koloniálních států. Ptejte se, kdo je za tento stav zodpovědný.

Nebuďte lhostejní ke své budoucnosti. Požadujte, aby i pro vás byl zajištěn plnohodnotný a důstojný život ve srovnání s občany ostatních průmyslově vyspělých států. Nenechte se klamat. Nedejte na nesplnitelné sliby. Jde o váš život i o život vašich dětí. Žádná vláda po roce 1989 nedostala právo předávat zemi ve stavu horším, než ji převzala.

Účastníci II. celostátní konference k regionálním dějinám, říjen 2016

link_17

Požadavky, aby česká vláda nepodpořila militaristické cíle varšavského summitu NATO a aby ČR z tohoto paktu vystoupila, byly tématem schůzky organizací, stran a iniciativ, které mají ve svém portfoliu úsilí za mír. Uskutečnila se 8. 7. V budově ÚV KSČM a navazovala na mírové setkání, jež se konalo 11. června v zasedací síni pražského magistrátu.  Setkání se zúčastnili představitelé České strany národně socialistické, Klubu českého pohraničí, Alternativy zdola, iniciativy Ne základnám, Lidové fronty, KSČ, KSČM, Vojáků proti válce, Vojáků v záloze proti válce a přišlo také několik jednotlivců názorově »odleva doprava«, včetně lidí křesťansky orientovaných, kteří boj za mír a burcování veřejnosti, aby pochopila, že není čas na lhostejnost, považují za prioritní. Za KSČM se mimo jiných zúčastnila  členka VV OV KSČM Teplice a místopředsedkyně MV KSČM Duchcov  Martina Zigmundová. V debatě, kterou neformálně moderoval místopředseda ÚV KSČM Josef Skála, zaznělo mnoho podnětů pro příští možnou spolupráci. Narůstá vůle čelit válečným přípravám, proto je třeba hledat průsečíky s dalšími organizacemi.

Martina k jednání napsala:

na konferenci v Praze se především řešilo jak se spojit celoplošně v boji proti destruktivní politice NATO  a zastavení vojenských intervencí USA na území naší vlasti. Rozhodně je nutné neustále pomocí tisku, sociálních sítí (dokud ještě nepodléhá cenzuře) atd. informovat  občany o nebezpečí, které pro nás základny USA   představují. V průběhu konference na ÚV KSČM v Praze měl být umožněn vstup do Varšavského mírového setkání přes skype, což nebylo možné uskutečnit bez aktivní internetové sítě, která byla během jednání NATO  ve Varšavě cíleně vypnuta.

 

setkání k summitu NATO

setkání k summitu NATO


Některé části Bruselu působí neevropsky

Rozhovor Haló novin s europoslancem Jaromírem Kohlíčkem (KSČM)

Belgická policie není proslulá příliš precizní prací, ale když si uvědomím, v jakém stavu jsou naše tajné služby, mám dojem, že je na tom Belgie přece jenom lépe.

Mladí lidé frustrovaní nedostatkem společenského uplatnění snadno podléhají radikálním výzvám.

Prostředky, které přislíbila EU Turecku, jsou vyhozenými prostředky. 

Brusel je složením obyvatel již takřka neevropské město. V první či druhé generaci zde v řadě částí převažují přistěhovalci neevropského původu.

Co jste si řekl, když jste se dozvěděl, že v Bruselu, kde opět pracujete jako poslanec Evropského parlamentu, útočili teroristé?

Přiznám se, že jsem byl ono úterý 22. března v Čechách. Trochu pomáhám v Poslanecké sněmovně PČR na výboru jako asistent (Do roku 2004 jsem byl členem výboru, potom jsem zde občas pomohl a v době od posledních voleb do EP jsem takto měl alespoň určitý kontakt v PS. A podle potřeby samozřejmě pomohl – anglicky umím poměrně slušně.), jednám na úřadech – právě ten den na Mariánském náměstí v Praze na magistrátě – a samozřejmě jsem se připravoval na Velikonoce. Ty pro mne začínají schůzkou koordinátorů Stálého fóra Evropské levice–regionů (letos se konala v Klatovech) a Velikonočním mírovým pochodem proti vojenským základnám USA v Ansbachu, který úspěšně proběhl i za naší účasti v sobotu 26. března.

Měl jste ten tragický den nějaké okamžité zprávy od kolegů z EP nebo pracovníků levicové frakce? Co se vlastně bezprostředně po útocích dělo v prostorách europarlamentu?

V Bruselu byl zmatek, který odpovídá situaci po sněhové vánici. Silnice byly ucpané auty, autobusy ani jiné prostředky MHD nefungovaly, instituce přestaly pracovat a byl vyhlášen státní smutek. Samozřejmě, sněhová vánice zasáhne celé území Bruselu, a protože v Bruselu jsou zimní pneumatiky neznámým pojmem, jedná se o plošnou katastrofu. Dva výbuchy, jeden ve stanici metra kousek od tzv. evropských institucí a druhý na kraji vstupní haly letiště, byly počtem mrtvých a zraněných srovnatelné se sněhovou kalamitou (mrtví při sněhové kalamitě nejsou, ale úřady vždy totálně ochromí a dopravní nehody se dají počítat po tuctech), ale v tomto případě se jednalo o dvě konkrétní místa, nikoliv o plošné zasažení aglomerace.

Vzhledem k tomu, že stopy atentátníků z Paříže vedly do Bruselu a některé části aglomerace Molenbeek, Schaerbeek, část u Gare de l‘Est (Východní nádraží) jsou známé vysokým procentem osob neevropského původu mezi obyvatelstvem, Brusel sám je jako celek již takřka neevropské město složením obyvatel. V první či druhé generaci zde v řadě částí převažují přistěhovalci neevropského původu, kteří si zachovávají svoji kulturu, náboženství a mnohdy i opovržení k hostitelské zemi.

V tomto zmatku jsem byl stejně jako ostatní odkázán na oficiální zpravodajství.

Znáte místa na letišti a v metru, kde došlo k výbuchům?

Vstupní hala letiště je obrovský, relativně lehký objekt, kde si dokážu představit, že v době výbuchu na jedné straně lidé na protějším konci vůbec netušili, že se něco děje. Atentát se udál v části, která je volně přístupná veřejnosti a kde cestující získávají palubní lístek, a to většina z nich u automatů. Teprve o několik set metrů dále následují turnikety, do nichž vstupenkou je platný palubní lístek a za nimi s odstupem probíhá bezpečnostní kontrola. Teprve za touto kontrolou jsou vnitřní prostory letiště. Dokážu si tedy představit poměrně rychlé obnovení provozu na letišti.

Metrem v Bruselu zásadně nejezdím (pohyb mi prospěje a vzdálenosti jsou podobné, jako uprostřed Prahy) a i v pozdních nočních hodinách chodím zpravidla přes střed města pěšky. Stanice metra, v níž došlo k atentátu, je přímo pod budovou Evropské komise (Berlaymont) a předpokládám, že na povrchu, kde je jedna z hlavních silnic, lidé vůbec netušili, že se něco děje v momentě výbuchu.

Mimochodem staré bruselské tunely jsou dlouhodobě špatně udržované a silniční tunel v oblasti náměstí Montgomery je v současné době uzavřen kvůli havarijnímu stavu, což samo o sobě způsobuje v dané části města dopravní zácpy.

Hromy a blesky se stahují na belgické tajné služby, které podle kritiků nepředvídaly tento teroristický čin. Mě jako laika napadlo, zdali bylo rozumné sdělovat do médií, že je terorista Abdeslam chycen a že vypovídá? Nemohlo to být spouštěčem teroristických činů?

Pokud byl Abdeslam skutečně zapojen do širší sítě teroristických organizací, jeho zmizení nutně muselo vyvolat reakci. Otázkou zůstává, jestli, bez zveřejnění spolupráce tohoto teroristy s policií, ostatní buňky, případně jeho okolí, by reagovaly stejně rychle.

Každopádně belgická policie není proslulá příliš precizní prací, ale když si uvědomím, v jakém stavu jsou naše tajné služby, mám dojem, že je na tom Belgie přece jenom lépe. Brusel má dlouhodobě svá neevropská zákoutí a jen absolutní ignorant by to nezaznamenal. Věřím, že různé policejní složky využily svých poznatků k relativně rychlému zásahu. Domnívám se tedy, že odpovědní pracovníci nepochybili.

Již jste zmínil, že v Bruselu a celkově v Belgii je pestré národnostní složení. Jak se lidé jiných národností a vyznání integrovali?

Některé části města působí neevropsky a složení obyvatel navozuje v některých částech města pocit, že nejsme v Evropě. Přistěhovalci z různých zemí byli v Bruselu vždy v poměrně vysokém počtu. Byli to ale nejdříve lidé z různých zemí velké habsburské monarchie, později postupně začali přibývat lidé neevropského původu. Obyvatelé dnešního Zairu v době, kdy se jednalo o »vlastnictví krále Leopolda«, také přicházeli do belgické metropole.

Dlužno podotknout, že teprve po druhé světové válce výrazně roste imigrace z neevropských zemí a v průběhu růstu institucí Evropských společenství a NATO přichází nejen řada lidí ze zemí Evropy, ale – a to hlavně – z Afriky. Starší přistěhovalci přicházeli nejen do Bruselu, ale i jinam za prací (pracovali v dolech, ocelárnách, ale i v institucích). Tito lidé se ve druhé, maximálně třetí generaci integrovali do společnosti a přijali francouzštinu, případně holandštinu za svůj jazyk. Teprve vlna neevropských přistěhovalců po druhé světové válce, zejména od šedesátých let, nepřijímá kulturu hostitelské země a zůstává cizorodým tělesem v podobě, jako to vidíme ve velkých městech Nizozemska, Německa a Francie.

Dokud byl dostatek práce a slušné sociální zabezpečení, vše jakžtakž fungovalo. Dnes zejména druhé pokolení má pocit, že jsou občany druhé třídy a vysoká míra nezaměstnanosti mezi těmito občany a novými imigranty je jedním z podnětů, které působí ve prospěch teroristů a distributorů drog. K těmto dvěma faktorům přistupují fundamentalističtí kazatelé v mešitách, které shrnujeme pod pojem salafisté, kteří propagují fundamentalistický výklad koránu. Mnohdy s výraznou podporou z nejreakčnějších režimů arabského světa.

Uvedl jste ve svém komentáři, že lidé přistěhovavší se do Belgie odmítají přijmout, ba i tolerovat místní belgickou kulturu. Jak se to projevuje?

Určitým projevem odmítání evropské kultury je způsob ošacení a nechuť naučit se jazyku hostitelské země. Osobně jsem u žádných významných projevů demonstrativní odlišnosti kromě oblečení, což je zjevné na první pohled, nebyl. Podle zpráv z místního tisku jsou problémy ve školách (tělocvik i některé jiné předměty) a ve zdravotnictví. Muži často odmítají komunikovat jako rovný s rovným se ženami a ošetření je spojeno s nejrůznějšími problémy. V některých profesích, zejména nízkého sociálního statutu, pracují takřka výhradně přistěhovalci (úklid města, svoz odpadků i některé další manuální činnosti).

Byl jste někdy ve vyloučených lokalitách v Bruselu?

Přiznám se, že v Belgii nikoliv, ale v Paříži nebo v Marseille a v Amsterdamu jsem za plného slunečního svitu některé takové lokality navštívil. Nejsem ani superman ani sebevrah, a proto do takových míst nechodím v době, kdy se tam obává vejít i policie.

Jak řešit nenávist, kterou pěstují fundamentalisté proti našemu většinovému obyvatelstvu?

Vše začíná u učebnic pro školní děti, které připravuje a distribuuje skupina fundamentalistických režimů islámského světa. Druhým zdrojem je kázání salafistů, kteří ovládli řadu mešit v zemích EU, a třetím, velmi důležitým zdrojem je internet. Mladí lidé frustrovaní nedostatkem společenského uplatnění snadno podléhají radikálním výzvám. Je tedy naprosto nezbytné ve všech třech oblastech začít intenzivně pracovat, jinak si současný systém v zemích, které přijaly tyto významné menšiny, nezadržitelně připravuje vlastní hrob.

Dalšími pravidly, která bude nutno výrazně modifikovat, jsou tzv. spojování rodin a vznik náboženských komunit podporovaných státem.

Vysvětlete to, prosím, blíže…

V některých zemích se dokonce vyskytují místa, do kterých policie již dnes zásadně nechodí. To je situace podobná stavu v předměstích velkých měst v rozvojovém světě. O podobném vývoji se dokumenty EU – pokud vím – nezmiňují. Jde tady o nežádoucí trend a je nejvyšší čas přijmout opatření, která takovému vývoji zamezí.

Novinář Jan Petránek nedávno řekl, že smlouva Turecko-EU o uprchlících bude znamenat penězotok do Turecka a migrantotok do Evropy. Tedy že je to jednostranné a pro EU nevýhodné. Jak hodnotíte tuto dohodu s přesouváním uprchlíků?

Jan Petránek má výjimečně naprostou pravdu. Pokud chce Turecko dále jednat se zeměmi EU, je nejvyšší čas prosadit readmisní dohodu, kterou má EU s řadou okolních států. Prostředky, které přislíbila EU Turecku, jsou vyhozenými prostředky.

Řešením je výrazná podpora programů podpory uprchlíků prostřednictvím organizací spojených s OSN a urychlená snaha o skutečné řešení situace v krizových oblastech (Sýrie, Irák, Mali, Afghánistán aj.). Řešení nemůže spočívat v tom, že se u různých států budou USA a velké evropské státy snažit svrhnout stávající režimy, přičemž středověké poměry v řadě islámských zemí tyto státy ani nekomentují, natož aby pro jejich zlepšení něco udělaly (jedná se o Eritreu, řadu státu Sahelu a většinu států Arabského poloostrova).

Slýchám často, že jedinou zemí v EU, která to prý s uprchlíky umí, je Německo. Jsou opravdu výsledky v integraci uprchlíků v německé společnosti zjevné – tedy ve srovnání s Belgií, Francií, Španělskem apod.?

Německo nepovažuji za nedostižný vzor v integraci imigrantů. Pouze na venkově, tam, kde žijí imigranti v rozptylu, se podařilo jejich malé skupiny dobře integrovat. V protikladu k tvrzení oficiální propagandy jsou výsledky v integraci ve velkých městech v lepším případě hodnotitelné jako smíšené. Ghetta uprostřed velkých německých měst nesvědčí o úspěchu integrační politiky. Dokud tyto čtvrti velkých měst byly obydleny kulturně blízkými národy, byla značná naděje, že se tito imigranti integrují do německé společnosti. Počínaje šedesátými lety a velkým přílivem imigrantů nejdříve z Turecka, později i z dalších neevropských zemí, dochází ke zlomu a i ve velkých německých městech nacházíme místa naprosto zásadních problémů (na internetu je například vyjádření starosty čtvrti Neukölln v Berlíně – prohlásil, že v této čtvrti Berlína už je situace neudržitelná a policie si do některých míst netroufá vstupovat.

Volby ve třech spolkových zemích naznačily, že občané Německa nejsou spokojeni se současnou velmi vstřícnou politikou spolkové vlády vůči uprchlíkům a výrazné nárůsty hlasů pro extrémně pravicové subjekty (např. Alternative für Deutschland) to jasně dokladují.

Ve všech státech Evropské unie, do nichž směřuje masivní vlna imigrace z teritorií mimo EU, je patrná snaha měnit sociální zákonodárství i některé další zákony související s integrací přistěhovalců. Čekají nás tedy v nejbližší době další významné změny, a to nejen na národní úrovni, ale i v celé EU.

Monika HOŘENÍ


Zdařilá sobota v přírodě

 

Oddíl turistiky TJ Lokomotiva Teplice připravil pro své příznivce z Teplic a širokého okolí a zájemce z celé republiky pěkné sobotní výlety do Středohoří na rozloučení se zimou. Uspořádal svou tradiční akci „Vítání jara na Milešovce“ a to již 35. ročník. Nabídl zájemcům k výběru 5 tras v délce 12, 18, 26, 36 a 50 km naší nádhernou krajinou. Počasí a vlastně i jeho předpověď ovlivnilo jeho účast, neboť dokonce trochu po ránu i sprchlo. Během dne se však vyčasilo, jen více slunéčka jsme se nedočkali.

Sešlo se celkem 128 účastníků, z toho nejvíce potěšil velký počet dětí, kterých přišlo celkem 40. Některé děti přišly v doprovodu rodičů, ale celých 30 jich dorazilo samostatně pod vedením svých učitelek ze ZŠ Maxe Švabinského v rámci Turistického oddílu mládeže TJ Lokomotiva Teplice. Nezainteresovaný si asi ani nedokáže představit náročnou práci, hlavně pořadatelek, zvládnout veškerou administrativu. Stačí jen samotné vyplnění diplomů pro 128 lidí, že? Všichni, kteří se na organizování podíleli, odvedli velmi dobrou práci. Mezi turisty z Teplic a jeho okolí, tzn. od Ústí až po Chomutov, byli účastníci i z jiných krajů a měst, namátkově Praha, Slaný, Mníšek p. Brdy, Dobříš, Cerhenice a Pečky u Kolína.

Je nutno pochválit všechny turisty za disciplinovanost v terénu. Rovnou od prezentace vyrazilo na 50 a 26 km pěšky z Teplic 19 osob. Po nich bylo autobusy na start na 18 km v Kostomlatech odvezeno 41 turistů a celý zbytek na 12 km nadvakrát do Žalan. Na vrcholku Milešovky bylo náledí, což však nikoho neodradilo. Dokonce tam někteří pobyli i dvě hodiny, jak se chlubili. Oslavoval se tam totiž i milešovský Mezinárodní den žen. Po rozplynutí oblaků byl dokonce velmi obstojný výhled ze shora do údolí na všechny strany, což se často nenaskýtá. Těžko to vylíčit písmem, to musí každý sám zažít a vidět! Že se vše dá absolvovat ve zdraví a v pohodě dokládá i věkové rozložení, protože nejstarším účastníkem byl opět 87letý člen oddílu Zbyněk Chabada z Krupky, mezi nejmladšími byl na příklad Matyášek Voith a řada dětí 1. třídy ZŠ, kde však chybí údaj roku narození. Nezapomeňme ale ani na čtyřnohé přátele/pejsky, kterých se zúčastnilo nejméně pět. Za jednoho z nich, jménem Goliáš (aniž by tak vypadal), majitelka poprosila připsat ji ho do diplomu za absolvování trasy. Byli tu už i platící pejsci, kteří dostali vlastní diplom a odměnu.

Protože letos došlo po prve od obou restaurací v Žalanech k odmítnutí konání závěru akce v jejich prostorách, obrátili jsme se na Obecní úřad v Bořislavi o doporučení restaurace v obci a k velkému našemu překvapení jsme nebyli nejenom oslyšeni, ale bylo nám i nabídnuto místo pro ukončení akce v jejich klubovně. Starosta obce pan Navara nám vyšel vstříc s velkým pochopení a je na místě, poděkovat jemu a vedení obecního úřadu, včetně pana Kabourka, který se stará o kulturní a sportovní dění v obci za to, že 128 účastníků bylo přivítáno v čistém, kultivovaném prostředí a v teple, po absolvování poměrné chladného výletu na nejvyšší horu Středohoří. Věříme, že si těchto slov všimnou i nejméně osoby v oblasti sportu v rámci okresu.

Díky tomuto důstojnému závěru v zařízení obce, každý turista měl co chválit, byl plný humoru a na některých tvářích byli zřejmé prvé stopy pohybu v přírodě. Nejeden dokonce pochválil dobrou přípravu organizátorů, což potěší ty, kteří se plně zabývali tím, aby vše proběhlo právě k radosti účastníků a jedinou odměnou jim bylo jen pár milých slov uznání. A nespokojenci? Nějaký se najít musí, „i kdyby na chleba nebylo“, jak říkali staří Čechové, že? Při dnešní technice už se někteří chlubí snímky, které pořídili na cestě a z vrcholku 837 metrů vysoké Milešovky. Jako každý rok i letos prošel příkladně trasu stálý host z Lokomotivy Ústí, bytem v obci Hrob, přítel Prokop Holý. Cestu absolvoval s francouzskými holemi, neboť je po operaci kyčlí, ale i dnes napřed v roli pořadatele zajišťoval se svou obětavou manželkou odjezd turistů na start spolu s pořadateli na kontrolách z řad členů oddílu. Samozřejmě se nepodaří pochválit všechny, ale alespoň pár příkladů uvedeno je.

Na závěr nikdo nelitoval, že nemohl posedět v restauraci při dobrém občerstvení, jak byl zvyklý, neboť tuto možnost mohl využít ve 200 m vzdálené hospodě Na Rafandě a dobře naladění pak odcházeli na vlaky odjíždějící z Bořislavi do Teplic či Lovosic ve dvouhodinových intervalech a mimo tyto časy se dvakrát otočil autobus pořadatele do Teplic přednostně pro školní děti, na které čekali v Teplicích rodiče. Dnes více než kdy jindy přišel každý domů spokojený, plný nových dojmů a nadýchaný čerstvým vzduchem z našeho Českého Středohoří.

Od příští soboty po každou další, přes celé léto, budou členové oddílu chodit dál své vlastní výlety, na kterých už budou vítat zájemce o spoluúčast jako staré známé, se kterými se dnes seznámili. Členů samotných totiž bylo celkem jen 49 ze 105 dospělých z oddílu. Dalších 79 již bylo hostů ze všech končin a nikdo je od členů nemohl rozeznat. Budou proto i dále vítání, když se rozhodnou pro společné výlety.

Turistický oddíl je vděčný a děkuje všem, kteří jakkoliv pomohli a podíleli se na zdárném zajištění celé akce. Patří k nim smluvní partner Dům dětí a mládeže v Teplicích, MěÚ Teplice, Pecud v Proboštově, Český porcelán a.s. Dubí, Teplický Deník, Informační centrum v Teplicích, vedení ZŠ Maxe Švabinského, Radio BLANÍK, Zpravodajství iTeplice, za dopravce Kroupa, opakovaně vedení Obce Bořislav a řada dalších nejmenovaných, včetně obětavých pořadatelů z řad oddílu turistiky a jejich přátel.  „Zdrávi došli“ !

Za výbor oddílu turistiky TJ Lokomotiva Teplice

předseda ing. Alois Kittl.

 

ROZHOVOR S POSLANCEM EP JAROMÍREM KOHLÍČKEM

1) Jak probíhal Váš návrat do Bruselu? Jaký je Váš první týden opět zpět v europarlamentu?

Přiznám se, že mne Brusel ničím nepřekvapil. Řidič z Parlamentu mne sám našel u východu z odbavovacího prostoru letiště a rozhovor s tímto mladým mužem mne ujistil v tom, že zde nejsou žádné velké změny. Stále se staví nové budovy a dopravní situace je o poznání lepší než v Praze. Průjezd k EP naznačil, že hlavní vjezd je v rekonstrukci, podobně i vchod na náměstí Lucemburk (Place Luxemburg). Kontrola je trochu zdlouhavější a vyřízení formalit zabralo půl dne. Kanceláře se opět posunuly , ale někteří úředníci si na mne pamatovali, takže hovory byly příjemné. Pokud bych neměl svou asistentku Evu Pilařovou, která spoustu věcí předem dojednala, těžko bych se bez „správného“ dokladu dostal do budovy. Mimochodem – v uplynulém období se mnou většina spolupracovníků dále pracovala a byli mi oprou.

Již po cestě do Bruselu mne zdravili „staří“ kolegové a i mezi našimi asistenty je řada „pamětníků“ z doby minulého mandátu. Bydlení bylo pohodlné, ale – vzhledem ke krátké objednací lhůtě – velmi drahé (cca 300 euro za noc). Královský park jsem si ráno oběhl a zdálo se mi, že těch běžců trochu přibylo.

2) Jaké to pro Vás je, stát se takto náhradníkem po zesnulém panu europoslanci Ransdorfovi?

Je to obrovský závazek. Kdykoliv jsem někde ve světě přijel do míst, kde organizátoři pamatovali M. Ransdorfa, vždy byla jejich reakce jednoznačná. Ty jsi Čech? To je výborné. Pomůžeš nám i s překladem. Bohužel 20 jazyků neznám, ba ani encyklopedii v hlavě nenosím. Znám jen pár jazyků starého kontinentu a stále se snažím něco studovat. Snad to půjde. Uvidíme.

3) Ptal se Vás na pana europoslance Ransdorfa někdo z vašich kolegů, třeba i zahraničních?
Dotazů na Mílu jsem v posledním měsíci zažil hodně. Konec konců byli jsme spolu již v Poslanecké Sněmovně od roku 1998 a potom deset let v Evropském Parlamentu. Často jsem jej bránil před kritiky, kteří mu nesahali ani po kotníky. Zpravidla byli hlasití v jeho nepřítomnosti. Dráždily je jeho znalosti a pozornost, která místo na ně se soustřeďovala na Mílu (a to v dobrém i ve zlém). Negativní reakce od kolegů jsem zatím neslyšel a pokud se vyskytnou, budu asi velmi nerudně oponovat.
4) Vděčný bych byl samozřejmě i za Vaši osobní vzpomínku na pana Ransdorfa.

V roce 2004, po prvních volbách do EP v České republice jsme objevovali různé kouty budov v Bruselu. Nejdříve ve dvou, potom individuálně. Právě jsem procházel jeden tajemný zákrut. Z vedlejší chodby vyrazila dívčina – docela mladá (jako moje starší děti) a optala se francouzsky. Pane vy jste Čech? A znáte toho pana Ransdorfa? Po ujištění pokračovala otázka. A opravdu mluví 14 jazyky? Moje odpověď NE ji znejistila a tázavý pohled vyžadoval vysvětlení. „Mluví 16 jazyky!!“ Zvedla ruce nad hlavu, usmála se a zmizela v chodbě. Míla byl – ať chceme nebo ne – naší „výstavní skříní“. Někým, kdo je široce uznáván pro své znalosti.

5) Mohl byste, prosím, přidat také aktuální postřeh z Bruselu a bezpečnostních opatření, která tam panují? Jak se město a europarlament změnily od doby, kdy jste tam před pár lety zasedal?

Vstup do parlamentu je nyní přestavován. Jsou tam navíc dvoje turnikety, které značně zpomalují vstup, odbavení návštěv je ve zvláštní oddělené prostoře a před vchodem stojí dva vojáci se samopalem. V neprůstřelné vestě. Podobné je to i před jinými veřejnými budovami. Jiná opatření jsem při první návštěvě Bruselu po více než 18 měsících nezaznamenal. A to ani na letišti.

6) Čím se nyní chcete zabývat především a jaký je Váš názor na debaty o czexitu?

Rád bych poznal zejména nové členy mé poslanecké skupiny a jejich názory (např. z Podemos), podívám se podrobněji na materiály výboru pro průmysl (ITRE) ve kterém budu pracovat. Rád bych se dozvěděl novinky v podání velvyslance Ukrajiny (jsem členem skupiny pro spolupráci EU – Ukrajina) a zkusím zjistit, jestli se dá najít alespoň trochu racionální jádro toho, co někteří nazývají zahraniční politika EU (jsem členem Zahraničního výboru).

Pokud jde o czexit, pak samotné heslo a výsledky průzkumu veřejného mínění nestačí. Jestliže máme dosáhnout nějakého posunu, nesmíme jednat osamoceně (blokační menšina jsou čtyři státy) a hlavně musíme jasně formulovat, co je naším zájmem. Tedy českým národním zájmem. Jinak opět hora porodí myš, jako v případě vyjednávání Velké Británie o změně podmínek členství. A to není nijak jednoduché. Nemůžeme to nechat na tradičním amatérském krčení čela a rozpačitém přešlapování kolem horké kaše. Pojďme tedy debatovat k věci. Stanovme jasně, co chceme. A získejme pro to spojence. Pak má celá debata smysl.

převzato z podkladu pro Blesk – redaktor Jaroslav Šimáček


 

ÚVAHA NA AKTUÁLNÍ TÉMA

Nedávné teroristické útoky ochromily na jistou dobu život v Paříži a Bruselu. Následně se stejná hrozba objevila i v jiných evropských velkoměstech. V souvislosti s těmi to útoky se objevila celá řada otázek. Jednou z nich je otázka „Proč se do útoků zapojují lidé, kteří se v Evropě narodili a mnohdy dosáhli vysokoškolského vzdělání a proč byli přístupní argumentaci radikálních muslimských duchovních“? Samozřejmě zjednodušeně je z toho obviňován islám jako náboženské učení a ideologie. To je jen, ale velice zjednodušené a velice nepřesné vysvětlení. Důvod spočívá úplně jinde. Jsme svědky, že současný vládnoucí společenský systém se již několik desítek let potýká s hlubokou celospolečenskou krizí projevující se zhoršujícími sociálními podmínkami, omezováním sociálních výdajů, stále se zvyšující nezaměstnaností, narůstajícím vlivem globálních průmyslových a bankovních korporací na úkor jednotlivých funkcí státu a tím i neustálé omezování volební demokracie a celou řadou dalších negativních projevů. Výsledkem pak je enormně narůstající sociální nerovnost, kdy většina společenského bohatství se ocitá v rukou hrstky příslušníků průmyslové a finanční oligarchie, zatím co stále větší část evropské populace klesá pod hranici chudoby. Negativní tendence, které byly zpomaleny rozpadem socialistického bloku v devadesátých letech, se dnes opět projevují v plné síle. Odpovědí je narůstání živelné nespokojenosti s existujícím společenským řádem. Již v minulosti jsme měli možnost tyto projevy sledovat. Jedním z nich byly například masové studentské demonstrace ve většině zemí západní Evropy koncem šedesátých let, které se nakonec zvrhly projevy terorismu ve formě Rudých brigád v Itálii či teroristických skupinek v Německu. Proto i v současnosti se mohou objevovat jednotlivci i skupinky mající snahu hledat východiska z beznadějné situace, ve které se ocitají příklonem k různým radikálním řešením. Tak se někteří mladí lidé především z řad potomků přistěhovalců z muslimských zemí mohou stát přístupní názorům různých radikálních duchovních a vidět v současném kolabujícím společenském systému zlo, proti kterému je třeba bojovat všemi i násilnými prostředky. Všeobecná nespokojenost se stávajícím systémem se ve značné míře začíná projevovat i u nás a to v soustavném propadu volebních preferencí hlavních propagátorů současného systému, kterými jsou pravicové a konzervativní strany ODS a TOP 09. Jestliže se nenajde politická síla, která by nabídla reálná východiska, může se všeobecná nespokojenost živelně zvrhnout i v různé projevy násilí a jejich ideologickou podstatou nemusí být islám.

RSDr. Ivo Přichystal


 

 

Jaromír Kohlíček se s námi podělil o poděkování Matice Čech, Moravy a Slezska z Plzně, rádi zveřejňujeme:

 

poděkování JK


 

Martina Zigmundová

EU kvóty

Evropská unie má kvóty rozdělené.

jakému státu připadne migrantů počet, 

jak rozhodnutí je to velkolepé

a nedělá nikomu čáru přes rozpočet. 

Večer se dívám na zprávy

a otázka dere se mi do hlavy.

Proč neutíkají ze strachu ženy s dětmi osaměle,

ale i muži v produktivním věku a v plné síle v těle.

Je přece mou povinnosti za svou zem ať rozumem či silou bojovat.

Nesbalím pár švestek a před problémy ve své zemi napříč Evropou utíkat.

Teď už je jen otázka, poslední ne však jediná,

která zem požádá o pomoc Putina.


 

Globalizace a její aspekty

Mezinárodní obchod:   Nemám nic proti mezinárodnímu obchodu, konec konců směnný obchod existoval i v rané civilizaci. Moji rodiče byli oba dělníci v socialismu a přesto v tolik nenáviděném režimu mi dokázali dát daleko více než dokáži já dnes. Je pravdou, že se musela sem a tam vystát fronta tu na banány tu zase na maso.  Musím však dodat, že na každém rohu nestál obchod s vietnamským prodavačem. Dnes je všude spousta zboží, ale já na něj prostě nemám a nejsem sama. Maminka také dělala ve fabrice, ale byla to buď Lidka nebo Lída. ….nebyla ve výrobě a jejím procesu výrobním číslem, které obdržíte při nástupu do práce. Ono Vám stejně dlouho nezůstane, je nahrazeno o pár čísel větším a člověkem mladším výkonnějším. Za vykonanou práci dostala ne vysoký plat, přesto dokázala všechno zaplatit a ještě nakoupit. Co si ale já mohu dovolit zaplatit z minimální mzdy? Ta běžnému dělníkovi nepokryje ani nezbytné potřeby a kde je nájemné pro majitele, kde je SIPO. Pamatuji na dovolené v létě i v zimě přesto, že tatínek zemřel a maminka jako samoživitelka mu mohla projevit úctu a udělal mu řádný pohřeb. Což dnes už si nikdo jen tak dovolit nemůžu ono se jak těžko žije tak i umírá. Tak jak kdysi každý říkal ..kéž bych byla mladší, tak dnes Vám každý řekne –  už bych nechtěla byt mladá, to co kolem vidím…….

V mezinárodním obchodě pak žijeme na dluh ne jen jako někteří z dělnických řad, ale jako celý národ. 

                                                Martina Zigmundová, Duchcov

    

Pohyb z Teplic do Krupky či zpět bez motorového vozidla.

Téměř se považujeme za minoritu, když tuto, pro nás nejkratší vzdálenost, absolvujeme pěšky a dokonce se k tématu pěšímu spojení mezi jmenovanými městy chceme opovážlivě vyjádřit. Jsme tu

turistický oddíl se 170 členy, máme v péči 68 dětí, pohybujeme se na výletech nejen v našem okresu, ale nejméně v celém kraji. Dospěláci oddílu, majitelé jakýchkoliv vozidel, uvítali výstavbu nové silnice

s ostatními obyvateli obou měst, řešící hlavně nebezpečné zákruty mezi památníkem a kostelíkem. Již ale v té době kriticky, bohužel ne včas a dost hlasitě, odsuzovali likvidaci povrchu staré silnice u Prokopky, která mohla zčásti nejméně dále sloužit jako parkoviště návštěv u památníku 313 obětí pochodu smrti při oslavách. Nyní se parkuje při pietních akcích pouze na přilehlých silnicích v okolí.

Samozřejmě byl současně kritizován i nezájem o využití alespoň torza této bývalé silnice jako pěší nebo cyklistickou stezku pro pohyb od Teplic k Prokopce a zpět. Podloží vozovky jistě stejně zůstalo pod povrchem navážky, takže se nedá na nic jiného použít a lemují je dokonce stromy, které se, zřejmě omylem, nedaly zlikvidovat. Některý inteligentní projektant, nebo iniciativní člen MěÚ Krupka,

to se již asi nezjistí, nechal využít zbytek původní silnice formou užší cesty s minimálními náklady alespoň směrem od Prokopky do Krupky. Kaskadérský výjezd na hlavní silnici by se jistě dal vyřešit i jinak, realizátor však zasluhuje i tak nejméně metál. Tolik minulost.

Náš turistický oddíl, jeden z mnoha dalších oddílů TJ Lokomotiva Teplice, se skládá z občanů od Chomutova až po Ústí, včetně Krupky. Dá se tu vyzdvihnout i občan, kterému je 87 let, jezdí na lyžích, na kole a bývá vítězem soutěže nejvíce ušlapaných kilometrů z oddílu. Je jich však z obce mnohem více, což není námětem úvahy. Léta se diskutuje o problému, že na akcích do Krušnohoří směrem na Kněžiště se trasy úmyslně vedou kolem Památníku u Prokopky. Máme totiž trvalý zájem o to, aby se účastnící z jiných krajů republiky seznamovali i s historickými objekty našeho okresu. Musí však část cesty ujít na krajnici velmi frekventované nové silnice vedle čoudících vozidel. Nejdůležitější přitom je bezpečnost dětí oddílu a cizích hostů.

Z pramenů krupských občanů se dozvídáme, k nevylíčitelné radosti, že již MěÚ uvažuje o pěší stezce mezi oběma městy. Stínem však je informace, že se má jednat o stezku, která má kopírovat silnici v přímém kontaktu, čili opět vedle hustého provozu. Kdyby nebyla jiná možnost, jako v určitých místech se tomu nedá vyhnout v úsecích mezi parcelami, nic proti tomu. Lepší něco než nic, jak se říká, že? V našem případě však se přímo nabízí následující trasa. Od železničního přejezdu na konci Sobědruh po levé straně vede jistý val, násyp, či jak to nazvat, který byl, zřejmě obcí, nedávno čištěn od náletů porostů a prvně provokoval k myšlence o záměru MěŮ vybudovat zde stezku. Val možná kdysi byl určitou dopravní cestou mezi vodními mokřinami před mnoha lety, o čemž neinformovaní již nic nevědí. Dnes by se na něm, možná bez větších nákladů, mohla postavit jednoduchá stezka, která by se napojila na těleso bývalé silnice, dnes zasypané hlínou, stromovou alejí, zcela odloučena od blízkosti hlavní silnice až k Prokopce. Podle laiků opět s menšími náklady, než nově budovat stezku vedle silnice. Navíc by stezka křižovala pouze méně frekventovanou silnici vedoucí od Krupky po Teplické ulici a pak pokračovala po již zmiňované funkční části od Prokopky na Krupku. Byla by přímou spojnicí pro pěší od železničního přejezdu mimo hustý provoz. Uvažovat při tom o zacházce ze stezky vedoucí podél nové silnice k Prokopce a památníku, stejně jako dnes musíme přímo z nové silnice vlastně stejným obloukem, není příliš přitažlivé.

Od jejího konce je stejně vše v rukou pracovníků MěÚ, neboť je to již hlavně záležitost majetkových poměrů půdy, zahrad atd. až ke stadionu Krupky. Faktem je, že to samé může být problémem již od počátku stezky za hranicí Sobědruh, nechť to však vyřeší alespoň v prvé části cestu k Prokopce. Ale to je již daleko od schopností navrhovatelů dobrého úmyslu, zase však lepší, než s tím přijít „s křížkem po funusu“. Předem proto děkujeme za vstřícnost vůbec se shora uvedeným seznámit a nabízíme i konzultaci a pomoc na toto téma. Pokud se k tomu přidají i čtenáři tohoto článku, který se pokusíme nechat zveřejnit přes dostupné komunikační prostředky, velmi to uvítáme. Hlavně však jsou jeho slova určena Městským úřadům Krupky i Teplic a jejich dopravním komisím. Pro snadnější kontakt uvádíme adresu našeho ústředí.

               TJ Lokomotiva Teplice,z.s., Zemská 818, 41501 Teplice, tel. 723542874, e-mail loko-teplice@volny.cz .

Předseda oddílu turistiky ing. Alois Kittl.


 

Přečetli jsme na Aktuálně.cz 5. 8. 2015

Komunisté kritizují Filipa a začali si hledat nového šéfa

Členové třetí nejsilnější sněmovní strany volají po výměně vedení. Jako o možném novém předsedovi se často hovoří o politologovi Josefu Skálovi nebo o ústeckém hejtmanovi Oldřichu Bubeníčkovi.

Praha – Zkušený předseda komunistů Vojtěch Filip hraje po deseti letech o místo v čele strany. KSČM bude příští rok v květnu volit nového lídra a v partaji roste nespokojenost se současným vedením. Někteří straníci vyčítají Filipovi kromě nepochopitelných tahů ve Sněmovně třeba i to, že se komunističtí lídři odtrhli od členské základny a voličů, nejsou dost radikální nebo že přenechávají tradiční levicová témata konkurenci.

I proto už se začala s předstihem objevovat jména možných Filipových nástupců. Nejčastěji se hovoří o politologovi Josefu Skálovi, předlistopadovém předsedovi Mezinárodního svazu studentstva, který je Filipovým letitým kritikem. Dalším v pořadí je ústecký hejtman Oldřich Bubeníček a třetím v řadě pak současný první místopředseda strany Petr Šimůnek. Ani jeden z nich však nehodlá napřímo potvrdit, že by o post předsedy stál. Šimůnek řekl, že nemá nejvyšší ambice a rád by pokračoval v roli zástupce předsedy. Bubeníček pak tvrdí, že nehodlá vůbec kandidovat. Dokonce i přes to, že online deníku Aktuálně.cz přiznal, že neformální nabídku na kandidaturu obdržel zhruba z pěti krajů. „Řekl jsem, že kandidovat na předsedu nebudu. Mimo hejtmana jsem i neuvolněný starosta Bíliny. Předseda by se měl věnovat své práci naplno, a já bych ten čas neměl,“ řekl Bubeníček.

Hlavním favoritem proti Filipovi by pak byl Josef Skála, kterého mnozí straníci vnímají jako zástupce ultrakonzervativního křídla a tradicionalistu. On sám se takovému označení směje, přiznává ale, že patří mezi odpůrce současného vedení. Přímou odpověď, zda hodlá usilovat o nejvyšší stranický post, v současnosti dát nechce. „Pro mne to primárně není otázka o osobách a obsazení, ale o tom, zda strana, prezentující se jako radikální levice a jediná skutečná opozice, také opravdu razí tomu odpovídající politiku,“ řekl Skála. Jako jeden z příkladů uvádí, jak lacino komunisté vyklidili prostor vládnímu hnutí ANO v tématu rozkrádání veřejných peněz. „To je přece téma radikální levice. U nás si ji ale levou zadní privatizoval a interpretuje po svém Andrej Babiš,“ dodal Skála. A připouští, že se ve straně čím dál víc diskutuje o možnosti radikálnější výměny vedení včetně předsedy.

Právník Vojtěch Filip, kterého si komunisté zvolili do čela na podzim 2005 po Miroslavu Grebeníčkovi, výtky svých kritiků odmítá. „KSČM je demokratickou politickou stranou, ve které se vede o všech záležitostech věcná diskuse. Nic takového, na co se ptáte, však na jednáních stranických orgánů nebo poslaneckého klubu nebylo nastoleno,“ reagoval Filip.

Přestože se na něj tlak ve straně stupňuje, nadcházející sjezd může stále ještě uhrát. Nejen díky schopnostem  skvělého vyjednavače, ale také díky tomu, že oponenti prozatím nemají po ruce protikandidáta, který by kritické proudy ve straně spojil. Filipova opozice je roztříštěná a špatně se jí hledá společná řeč. Kritika současného předsedy, ale i jeho místopředsedů, zaznívá jak od ultrakonzervativního křídla, tak od některých krajských reprezentací, které by rády udržely pozice na hejtmanstvích po krajských volbách.

Ty proběhnou příští rok na podzim po květnovém sjezdu, a případný extrém v čele partaje je proto nežádoucí. Zhoršoval by koaliční potenciál a po loňských komunálních volbách, kdy ANO bylo ochotno vstoupit do koalic s komunisty ve městech, se nyní očekává, že by nemuselo mít problém ani se spoluprací na hejtmanstvích.

Nespokojenci nyní s napětím očekávají, co udělají s „tichým hněvem“ ve straně výroční schůze a okresní a krajské konference, které odstartují po letních prázdninách.

Že Filipova situace je vážná, dokreslují vzdory, které se na první pohled jeví jako drobnosti. V kontextu fungování komunistické strany, kde se vůle předsedy málokdy zpochybňuje, však značí jasné vychýlení. To když  například Filip chtěl, aby se sjezd konal v Liberci jako před třemi lety. Ústřední výbor strany ovšem vybral Prahu. V návrhu stranických dokumentů pro sjezd se pak hovoří jen o prvním místopředsedovi, místopředsedovi pro odborné zázemí a ideologii a místopředsedovi pro regionální a komunální politiku.

Zmizelo tak místo Filipovy spojenkyně, současné místopředsedkyně pro ekonomiku Miroslavy Vostré. O té Filip přitom původně uvažoval jako o své nástupkyni.

Přestože komunisté už 25 let nebyli ve vládě, personální turbulence je u nich třeba pečlivě sledovat. Stále mají třetí nejpočetnější poslanecký klub, vládnou v Ústeckém kraji a spoluvládnou v dalších devíti hejtmanstvích.

Navíc i v opozici dokázali v porevoluční době sehrát ve Sněmovně zajímavé partie. Pomohli například Václavu Klausovi k druhému prezidentskému mandátu a po volebním patu v roce 2006 byli jednou ze stran, která jednala o podpoře menšinové vlády vedené ČSSD. Anebo příklad z poslední doby: komunisté pomohli Sobotkově vládě při pokusu ODS, TOP 09  a hnutí Úsvit o její svržení. Poslanci za KSČM, byť o sobě tvrdí, že jsou nejsilnější opoziční strana, se při klíčovém hlasování zdrželi s odůvodněním, že jde o plácnutí do vody a že nechtějí, aby se k vládě dostala opět pravice.

Díky volební podpoře mají navíc stále i dost peněz. V roce 2004 podle své výroční zprávy obdrželi na svůj provoz 150,3 milionu korun, z toho 88,7 milionu byly dotace od státu.

                                                                                         autor: Martina Machová


reakce na článek:

PORTHOS:

Je nutné osvětlit příčiny „zpanštění“ a odtržení řady našich lídrů od prosté členské základny a přesněji definoval naše neúspěšné tažení po nových členech (především mladých). O to více je zarážející, jak doporučující dokument k volbám 2O16 v podstatě podceňuje obyčejné členy strany, které odsouvá do pozadí z důvodů „nezkušenosti“ z komunální politiky. To je výsměch politické práci a jejímu smyslu v jakékoliv straně, a vřele doporučuji s touto rétorikou skoncovat i v teplickém MV, potažmo OV. Politika o tom už dávno není. Tvrdě se to vymstí všem údajně „zkušeným“. Za touto proklamovanou zkušeností je potřeba vidět především finanční prospěch jednotlivců. Rozbor tohoto však raději nechám na povolanější k tomuto účelu, tedy veřejnosti. Dnes lidi zajímají už jen konkrétní výsledky politické práce jednotlivců. Nad tím bych se opravdu zamyslel.

 


 

přečetli jsme na Aktuálně.cz  20. 7. 15

Islamismus je jako fašismus, řekl Cameron a zavelel k boji

BirminghamBritský premiér David Cameron představil Spojenému království pětiletý akční plán boje proti radikalizaci muslimského obyvatelstva, kterou charakterizoval jako „jed společnosti“. „Chci s vámi společně pracovat na tom, abychom tento jed neutralizovali,“ vzkázal nebývale ostře hovořící ministerský předseda občanům. Britská společnost si podle něj musí v prvé řadě konečně připustit „tragický fakt, že se ve Spojeném království rodí a vyrůstají lidé, kteří se neztotožňují s Británií a ke svým spoluobčanům necítí žádné, nebo jen velmi malé pouto“. Právě nepovedená integrace mladých muslimů, kteří se ve Spojeném království narodili, je podle Camerona hlavní příčinou současných problémů.

Jako Němci a fašismus

Britové prý musí před zmiňovaným problémem přestat zavírat oči. Společnost musí naopak s větším důrazem hájit britské hodnoty, k nimž rozhodně nepatří vynucené sňatky či ženská obřízka. Mladí britští muslimové jsou fascinováni islámským fundamentalismem, podobně jako byli před válkou mladí Němci okouzleni fašismem, tvrdí. „Extrémní ideologie Islámského státu je založena na stejně netolerantních ideách diskriminace, sektářství a segregace. Jako ta, jež vedla ke vzestupu Adolfa Hitlera,“ řekl dále David Cameron. Za radikalizací především mladých britských muslimů podle něj mnohdy stojí nenásilní ortodoxní vykladači islámu, kteří teenagerům v první fázi „vymyjí mozek“, čímž – možná že často i nechtěně – připraví půdu pro teroristy. „Právě tomu tady čelíme. Radikální ideologie nemusí působit jen rozvratným dojmem, může se zdát velmi vzrušující. Je to ideologie, jež dělá z nenásilných lidí násilníky a která díky tématům hledání vlastní identity a nepovedené společenské integrace v debatě vyhrává nad umírněnou formou islámu,“ je přesvědčen Cameron.

 

Kořeny nebezpečí jsou v ideologii

Britský premiér dále zdůraznil, že se boj s radikalizací mladých muslimů stane prioritou jeho kabinetu. Nezapojí se do něj jen represivní složky, nýbrž i pedagogové a sociální pracovníci. Ti budou mít na starosti začleňování muslimského obyvatelstva, výuku angličtiny a pomoc s hledáním zaměstnání. Nařčení z toho, že jsou sympatie britských muslimů k Islámskému státu vyvolány „chudobou, útrapami a historickými nespravedlnostmi, jimž museli muslimové na ostrovech v minulosti čelit“, předseda britské vlády odmítá. „Kořeny nebezpečí, jemuž čelíme, jsou už obsaženy v té ideologii jako takové,“ řekl. Kromě výše zmíněného se vláda chystá zřídit zvláštní pracovní skupinu (fórum), které se bude nepřetržitě zabývat integrací muslimské menšiny. Nechá si vypracovat odbornou studii, jež zmonitoruje hlavní kanály šíření extremismu, a pokusí se najít cesty, jak mladým muslimům vštěpit britské hodnoty. Kabinet by měl zároveň předložit legislativní návrh, jenž by zaručil doživotní anonymitu obětí vynucených sňatků a umožnil rodičům nechat svým radikalizovaným dětem zneplatnit pasy. Posílena by měla být rovněž regulace médií a monitorování agitací extremistů na internetu i mezi vězni v káznicích.

 

Kluky vyhodí do vzduchu, holky znásilní

Vláda se podle Camerona musí zasadit také o to, aby si mladí britští muslimové Islámský stát neidealizovali. „Nestanete se tam váženým členem hnutí. Jste pro ně jen pěšáci určení na smrt. Pokud jste kluci, vymyjí vám mozky, opásají vás výbušninami a vyhodí do vzduchu. Jste-li holky, čeká vás zotročení a sexuální zneužívání. To je krutá realita Islámského státu,“ varoval premiér nezletilé. Tahle skupina, to není žádné průkopnické hnutí, to je tlupa, která vyhazuje lidi z oken budov a upaluje je zaživa. Je to zlá, brutální a odporná existence,“ dodal Cameron. Bojovat s radikalizací mladých muslimů je podle britského premiéra potřeba ještě před tím, než k ní začne docházet. Předcházet by jí měl vládní program pro problémové rodiny, který dostala na starosti Louise Caseyová. Ta je v dané oblasti respektovanou kapacitou; s řízením programů pro sociálně vykořeněné má bohaté zkušenosti. Nejprve má za úkol vypracovat strategii „pro sjednocení Británie jakožto jednoho národa“. Přijatá opatření jsou odpovědí na fakt, že už se k Islámskému státu přidalo na 700 Britů a tajné služby varovaly před hrozícími teroristickými útoky na území Velké Británie.

„Musíme se povstat a prosazovat naše společné britské hodnoty. Postavit se ideologii extremistů a odstranit všechny vlny extremismu – jak jeho násilné podoby, tak i ty nenásilné. Musíme podpořit umírněné a reformní muslimy, kteří hovoří za většinu muslimského obyvatelstva a usilují o očistu svého náboženství. Musíme se zaměřit i na krizi identity, kterou někteří mladí lidé prožívají,“ shrnul závěrem premiér Spojeného království svůj apel k národu.

                                                                    autor: Petr Jemelka

 

Řeckem uštvaná „Trojka“ …

Ať mi čtenáři prominou, ale dříve, než vyložím téma tohoto článku, vrátím se v myšlenkách o 7 let zpátky, do podzimu roku 2008. Tehdy, 17. září,  den poté, co čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers vyplnila žádost o prohlášení bankrotu, když se nedočkala finanční pomoci vlády země. Trhy byly v šoku a panice a tehdejší francouzská ministryně financí Chrtistine Lagarde (povědomé jméno, není-liž pravda?) volá tehdejšímu ministru financí USA Henry Paulsonovi a rozčileně mu říká: „Jak jste jen mohli připustit takovou věc s Lehman Brothers, co jste si vůbec myslili a na co spoléhali? Měli jste udělat vše možné i nemožné, aby se to nestalo!“ Historie je krásná tím, že má i smysl pro humor, který se mnohým lidem zdá být krutým a nespravedlivým. Taková ale už je. A po necelých sedmi letech ty otázky, které Christine Lagarde svého času adresovala svému americkému kolegovi, lze adresovat jí samotné. S malou výhradou – zaměnit Lehman Brothers Řeckem… Nic dalšího se měnit nemusí. V této souvislosti vyjádřím pouze svůj osobní názor  – ECB, MMF a EU, to je právě ta „trojka věřitelů“, která se během posledních měsíců snažila „sklonit“ Řecko, neměla připustit uspořádání referenda v této zemi. Ano, řecký premiér Tsipras zastihl “trojku“ v nedbalkách, když oznámil konání referenda týden-deset dní před ním. Proto ale přece jsou v řekách štiky, aby karasi nepodřimovali a nejednali samostatně – ale „trojka“ v tomto případě předvedla bezzubost a slabost. Nedokázala odpovědět na neočekávaný protiútok, neparírovala úder, a – ať se situace vyvine jakkoli – její prestiž utrpěla vážný šrám. Proč „trojka“ zaujala takovou pozici? Předkládám následující variantu vysvětlení.

Do jistého momentu věřila, že to vše je jen vydírání, a že k referendu nedojde. Když se ukázalo, že tento předpoklad je chybný, vsadila na zastrašování Řeků, a ústy jí kontrolovaných, nebo loajálních masmédií, začala vykreslovat obrazy řecké budoucnosti vně eurozóny a EU, jeden strašnější než druhý (třebaže o vystoupení Řecka z EU se zatím (!) řeč nevede). Když ani to nezapůsobilo, začala vysílat signály o tom, že je možné určité zmírnění jejích podmínek v případě, že Řecko prokáže rozumné chování (tady je třeba chápat, že „trojka“ věděla o náladách v zemi, třebaže v zájmu odporu referendu, samozřejmě vykreslovala ve svých masmédiích obrázek vítězství svých stoupenců). Když ani to nezafungovalo, vznikl (alespoň ve mně) dojem, že „trojka“ upadla do jakési letargie, přestala vůbec cokoli podnikat a jen tupě zírala na další vývoj událostí. To se stává, když vám dojde, že standartní nástroje působení na protivníka nefungují, a na vymýšlení nových není ani čas, ani intelektuální síla. Nemíním za to kritizovat věřitele Řecka. Poté, co Tsipras avizoval provedení referenda, se vlastně ani nic dělat nedalo. Jeho rozhodnutí je svědectvím toho, že situace zašla příliš daleko, puchýř se nafoukl a nesplaskne jinak, než jeho otevřením. Tady ale nezbývá, než zopakovat otázku, položenou svého času paní Lagardeovou jejímu tehdejšímu americkému kolegovi – jak jste to mohli připustit? Měli jste přece také jak čas, tak i prostředky  k zabránění podobnému precedentu. Tak, co jste si mysleli – že v EU jsou za posledních 15-20 let všichni vycepováni a vyškoleni do té míry, že něco takového není možné doslova „vůbec“ a „nikdy“? Dochází jim to pozdě, a proto si dnes „trojka“ sotva vzpomene na – z jejího hlediska bezvýznamnou – událost, ke které došlo letos na jaře. Tehdy jistá, nikoli nejmoudřejší, nečlenská země EU, která se ale usilovně snaží o přijetí za jakoukoli cenu, zmocnila svoji vládu k rozhodnutí o neuhrazení zahraničních dluhů „jistým druhům věřitelů“. Tehdy této demarši „trojka“ nevěnovala vůbec pozornost, což velmi překvapilo pozorovatele (mezi nimi i mně) – vždyť tak vznikal precedens… Inu, a uběhly všeho všudy nějaké dva měsíce a použil ho někdo jiný – jen oním „jistým druhem věřitelů“ je nyní „trojka“ sama. To se jí nejspíš nezdálo ani v nehorším snu… Přece už dávno bylo řečeno (nebyli jsme to my), že: „Kdo jinému jámu kopá…“ V těch dávno dávných dobách – před dvěma měsíci – se „trojka“ rozhodla, že ta nikoli nejmoudřejší země na světě se chystá „podrazit“ Rusko, a to je s hlediska „trojky“ – věc, ne-li svatá, pak jistě naprosto přípustná. Ale teď mám takový pocit, jakoby „trojka“ seděla a usilovně+ se snažila pochopit – jak je možné, že zbraň, která s ní – jak se zdálo – neměla nic společného, se najednou obrátila jejím směrem. Z ničeho nic …

P.S. V obecně známém filmu hlavní hrdina na konci obrazu říká policajtovi – uštvaní koně se střílejí, není-liž pravda? Je velmi pravděpodobné, že jako sakrální oběť „odstřelí“ kohosi z „trojky“ – jinými slovy, kdosi zaplatí za to, co se stalo, svým pohodlným křeslem (západní masmédia označují za „prioritu“ v této souvislosti právě vzpomínanou Christine Lagarde – výkonnou ředitelku MMF).

Ale, i kdyby k tomu došlo, problém ten „cílený odstřel“ neřeší, a situaci nerozplete.

Zdroj: politikus.ru _ 150705

překlad: St. Hroch


 

M.Chazin: O dnešní EU a Řecku …

Známý ruský ekonom Michail Chazin poskytl rozhovor tv kanálu Ruská služba novosti na téma Evropa ve světle aktuální situace kolem Řecka.

 překlad St. Hroch

RSN: Jestliže Řecko nepošle další splátku dluhu, co bude? Bankrot? Kdy tam přijdou mezinárodní exekutoři?

M.CH: Inu, uzavření bank, to už vlastně bankrot je. A co se týká exekucí, to je známá finta. Jde o to, že, jak já tomu rozumím, spočívá nátlak na Řecko v tom, že musí předat EU část své suverenity. A právě to Tsipras udělat nechce, protože je přesvědčen, že jsou otázky, které lze řešit pouze referendem. V tom je rozpor s EU – demokracie demokracií – ale řídit ji lidu nikdo nedovolil… Je tu totiž jeden problém s dluhem samotným, z něhož na sociální programy šla jen jeho menší část, ale větší část, to jsou úroky z úroků! Takže jde o klasický „banksterský“ příběh, kdy mezinárodní finančníci a MMF kroutí ruce národním elitám, které byly také připraveny se prodat, a následně, „za pár šupů“ skupují celou zemi. Jistě si vzpomínáte na tu směšnou historku, kdy před pár lety EU zakázala Řecku pěstování oliv, protože levnější a lepší jsou ze Španělska. Zaplaťbámbů, že je nedonutili ještě ty olivové háje vyřezat… Tak je třeba EU chápat. Tam není svoboda ani demokracie, naopak je to totalitární společnost, která krok stranou tvrdě trestá. Vše bylo postaveno na logice, kdy „…ty nám odevzdáš svoje práva výměnou za peníze, které ti budeme vyplácet z rozpočtu EU…“. Celé schéma bylo postaveno na situaci fungující ekonomiky, kdy v rozpočtu EU bylo dost peněz. Dnes ty peníze chybí. Pak ale vznikla otázka: – ano, byl obchod, kdy my jsme vám postoupili svoje práva – část naší suverenity – za vaše peníze. Teď peníze nejsou, takže nám vraťte naši suverenitu. EU říká „…kdepak, to ne, protože existuje smlouva, kterou jste podepsali a ta smlouva má tajnou doložku a tam je vše zapsáno…“. V takové situaci začínají problémy, protože řecká společnost začíná mít výhrady k místním elitám, když říká: „… my jsme přistoupili k nejrůznějším omezením, rozbíjíme svoji ekonomiku…“. Podívejte se na příklad takového Bulharska, které před vstupem do EU mělo silnější průmysl než Turecko, odkud – což je směšné – teď dovážejí i rajčata a papriky, K pláči je situace v Pobaltí a Rumunsku, o trochu lepší je situace v ČR a Polsku, ale i tam je zřejmé, kam vše spěje.

A v této situaci se ve stávajících politických stranách, které bývají 2-3, ale fakticky a jen s mírnými odstíny, razí jednu liberální linii (v Německu už skoro nelze rozlišit CDU od SPD), se tam začínají tvořit křídla, která byla zlikvidována někdy ve 40. 50. a 60. letech a ve východní Evropě po roce 1991. První zemí, kde se tací lidé dostali k moci, je Maďarsko, kde Orbán otevřeně říká, že ekonomická budoucnost Maďarska není na Západě, ale na Východě, což zpočátku využíval k vydírání EU, aby mu dala víc peněz. Dnes podobné síly přišly k moci v Řecku a obrázek je asi takový, že je třeba osobně Tsiprasovi něco slíbit (vysoký post v EU, nebo zajímavý byznys pro příbuzenstvo… – on přijme následně chybné rozhodnutí, oni mu řeknou – tady máš funkci v EU, vaši tě podpoří, protože jsi Řek…). Tsipras ovšem chápe, že mu funkci nedají, a pokud ano, tak ne nadlouho. Jedinou jeho šancí je – zůstat politickým činitelem v Řecku a proto musí zastupovat reálné zájmy lidu své země. On je představitelem nové generace politiků a ne euroúředníků, kteří se jako politici tváří. Chtěl bych vás upozornit, že se to velmi podobá kauze JUKOSu, kde Západ říká, že toto jsou jeho pravidla – když si Chodorkovskij přivlastňoval JUKOS, tak to nebyl podvod. Zatímco když jste mu ho odebrali – podvod to byl. Logiku v tom nehledejte – žádná není. Jde o to, že hra s nimi, podle jejich pravidel znamená – vzdání se vlastní suverenity. Jsou tady jistě určité problémy, protože prodejní politici a úředníci jsou všude, a my jsme se Haagské arbitráže zůčastnili a jakoby jsme ji tedy uznali – ovšem lidé, kteří tak učinili, k tomu nebyli oprávněni. A v Řecku to bylo do jisté míry podobné, protože tam někteří činitelé rovněž překročili své zákonné pravomoci (podotýkám, že někteří z nich měli i americké občanství – viz bývalý premiér Papandreu). Podstatné ale je, že v období po zavedení eura došlo v Řecku k deindustrializaci, protože počítá-li se výrobní cena v eurech, nemůže řecké zboží konkurovat německému a jestliže navíc jsou omezující direktivy EU – výsledek je takový jaký je. Pokud by dnes Řecko vystoupilo z eurozóny a zavedlo drachmu, EU potřebuje Řecko příkladně potrestat, aby se nákaza dezintegrace nešířila, a nastoupí tam totální bída, protože není zdroj příjmů, zboží zvenku bude jen za euro a země nemá v podstatě co za eura vyvézt… Ano, jsou jisté možnosti, že např. Čína koupí přístav Pireus, nebo Rusko postaví plynovod, nebo něco jiného, takže nějaké zdroje příjmu budou – ale bude velmi těžko, a to je onen trest. Tak to nejspíš v Bruselu i plánovali. Ovšem dnes USA velmi spěchají na podpis smlouvy o TTIP a nespíš už všecky zlomili – stejným způsobem jako lámali Řecko. Merkelová už se veřejně neprotiví a naopak prohlašuje, že dohoda je pro EU potřebná. Následkem ale bude totální rozvrácení západoevropské ekonomiky, a proto se mnohé země mohou snažit zopakovat pokus o vyklouznutí.

RSN : Jak vidíte budoucnost EU?

M.CH : K čemu je USA dobrá smlouva o transatlantické zóně volného obchodu? Krize spočívá v pádu poptávky a Amerika potřebuje trhy, které nahradí padající vnitroamerickou poptávku. Proto se musí zbavit vnějších dodavatelů (pokud možno odříznout Čínu) a obnovit vlastní výrobu v odvětvích, která nemají, protože je vyvezli do jihovýchodní Asie. Vtip je v tom, že oni obnoví vlastní výrobu a jako trh využijí EU, kterou potřebují celou poté, co odtud vytlačí Čínu. Jakmile bude dohoda podepsána, spustí Evropa na své východní hranici železnou oponu. Právě proto Američané dnes velmi agresivně odřezávají od Evropy ruskou ropu a plyn. V té souvislosti vypadá humorně, že si právě nechávají v Číně stavět obrovské tankery na přepravu zkapalněného plynu do Evropy. Jistě, bude o dost dražší než Ruský, ale za šťastné přátelství s USA se musí platit. Dopad vidíme na příkladu Litvy, která si už naběhla výstavbou terminálu na zkapalněný plyn, když plyn prudce zdražil a krom toho při výstavbě podepsali otrockou smlouvu s Norskem, která vycházela z předpokladu, že budou zkapalněný plyn dodávat dál sousedům. Ale ti to odmítli. Tam je ovšem smlouva stejná jako u Gazpromu vůči Ukrajině – „zaplať a odeber“… To jen Gazprom viní z nekalých obchodních praktik vůči „partnerovi“, zatímco u Norů to nevadí…¨¨

Američané ovšem potřebují EU vcelku, a proto teď naznačují Merkelové, že nelze připustit odchod Řecka z unie (nikoli z eurozóny) a proto je nutné situaci protahovat až do podepsání transatlantické dohody, přičemž Američané žádné peníze neslibují – ani nedají. Nevím, jak se z toho budou vymotávat, nicméně hlavním problémem je, že EU v dnešní podobě je nebožka. Proč? Protože se utvářela v podmínkách přebytku peněz, které se poměrně složitě rozdělovaly, přičemž toto rozdělování by kodifikováno, mělo závaznou formu. Peníze ale nejsou a nebudou, takže nebude možné tyto závazky plnit. Co tedy dělat? Buď bude nutné vyhlásit vnitřní bankrot a v tom případě začnou problémy s místními elitami. Jistěže nemám na mysli takové země jako Lotyšsko, nebo Estonsko, kde jsou u vlády američtí žoldáci, ale jsou další země. Mezi nimi takové, které si ještě pamatují, co je to suverenita – viz. Španělsko, Portugalsko, Itálie. Teoreticky i Německo, ale tam elita byla po válce vyklučena Američany, jistou nadějí mohla být bývalá NDR, tam ovšem zase nedala po sjednocení prostor SRN a krom toho už tam vyrostla nová generace, která se učila už podle amerických metodik. Na druhé straně, nikoli náhodou, nechali zvolit za kancléře Merkelovou – ženu s mlhavou minulostí, která se zřejmě za svou zemi prát nebude.

Uvidíme, situace je velmi napjatá, což se nemusí líbit Číně, která má svoje problémy, protože se v roce 2013 dohodla s USA na rozdělení sfér vlivu a v tom smyslu si povšimněme, že nás tlačí k Číně, zatímco, vše co je na západ (včetně Ukrajiny) se snaží přibrat USA. Jak se jim to s Ukrajinou podaří, to je ještě otázka. Všichni lidé, kteří dnes spadají do zájmové zóny USA jsou planktonem, který bude Ameriku živit – jako nová kolonie USA.

RSN : A jsou USA vůbec schopny obnovit výrobu na svém území?

M.CH : Nedělejme si iluze, že toho schopni nejsou. Objem průmyslové výroby USA je dnes větší než celý HDP Německa. Oni mají všechno, a pokud jsou odvětví, která tam zastoupena nejsou (např. výroba televizí), jsou schopni je vybudovat ve velmi krátké době. Tam je skutečně problém jen v poptávce, která trvale klesá. Vyrobit schopni jsou, ale nemají komu prodat. Proto potřebují evropský trh.

RSN : Vraťme se ještě k Řecku. Považujete návrat k drachmě v Řecku za velmi pravděpodobný?

M.CH : A co jim zbývá? Pokud se EU rozhodne, že je potrestá, pak musí Řecko vyhodit. Pokud ovšem Američané silně zatlačí, pak mohou být jiné varianty a Evropa Řecku může pustit další peníze. Ovšem jen do momentu podpisu smlouvy s USA. Poté už nikdo nic nedá.

RSN : Ale v případě řeckého vyhlášení bankrotu vyvstane otázka Ukrajiny, kde 3 největší americké fondy požadují na americkém minfinu. vrácení peněz za dluhy a nakoupené ukrajinské obligace…?)

M.CH : Tady platí, že Ukrajina není EU. Už to řekl Lech Walesa: -… Ukrajina musí být plně deindustrializována, Ukrajinci musí být zařazeni jako pomocní dělníci tam, kde je to potřeba (ovšem nechápu kde, protože dnes už v  Itálii začínají ukrajinské a polské gastarbaeitery vytlačovat, protože nemají pracovní místa pro vlastní). Ukrajina bude pouze agrárním přívěskem s úplnou volností koupě a prodeje půdy za zlomek ceny. A to, že tam lidé třeba budou umírat hlady, to nikoho nezajímá – je to přece svoboda, kterou Ukrajinci chtěli…?

RSN : A je nějaké východisko z této zdánlivě bezvýchodné situace?

M.CH : Setkáváme se se situací, kdy jediným východiskem (bez totálního snížení osídlení planety cestou válek a epidemií, atd.) je návrat ke správné hodnotové základně. To vlastně chce m.j. i Papež František, zatímco liberální hodnoty tomu nevyhovují. Kdo zvítězí, není jasné. V Číně začali o hodnotách hovořit, protože pochopili, k čemu se schyluje. Komplikace spočívá v tom, že existuje něco jako modely. Ekonomický model stimulace poptávky prostřednictvím úvěru, zkonstruovaný Američany v 80.letech, přestal fungovat. Fungoval, dokud bylo možné snižovat sazby. Ty se ale dostaly k nule.

Bude se muset měnit model. Bude se měnit struktura cen, struktura odvětví světové i regionálních ekonomik – toto je klíčová otázka. Proto jsem přesunul svoji pozornost z consultingu do „Fondu ekonomických studíí M.Ch.“, protože se bude měnit vše a to, co bylo vypracováno v minulosti, jednoduše přestane fungovat. Průběžně – každých 11 dní – sleduji naše výstupy a vidím, jak se zvyšuje napětí – jednou vydá FED neočekávané rozhodnutí, potom zase u nás Řecko s  jeho bankrotem. Lidé, kteří před tímto vývojem zavírají oči, se nevyhnutelně stanou oběťmi. Řecko se v jistém smyslu stalo obětí, protože když se jeho problémy měly posuzovat, všichni mlčeli, Řekové hlasovali pro stejného člověka jako předtím, pověřili ho jednáním – a jsou tam, kde jsou.

A pokud se my budeme chovat podobně – budeme tam, kde dnes oni. Klasickým příkladem jsou penze. Do mě se stále navážejí, proč říkám, že penze nebudou. A já vysvětluji, že penzistů je a bude čím dál víc, peněz bude mít stát stále méně, a přestože formálně penze budou, jejich koupěschopnost bude velmi nízká. V tomto smyslu je úplně jedno, jaká bude hranice odchodu do důchodu – 60, 90 nebo 118 let. Člověk musí pochopit, že pokud nebude mít práci, pak dokáže přežít jen na účet svých dětí. Nemá-li je, nemá se na co spoléhat.

Nám se zatím nedaří tak špatně. Máme možnost ekonomického růstu, ale lidé, sedící dnes ve vedení státu – to jsou naši předchůdci řeckého Tsiprase – oni nás prodávají.

RSN : Ten model, který, podle Vás končí, to je tržní ekonomický model. Vedle něj existuje i model plánovitého hospodářství…

M.CH. : Pojďme si to přiblížit. S hlediska světové ekonomiky vystupoval SSSR jako státní korporace. V korporaci se vždycky plánuje a v tomto smyslu bylo řízení SSSR analogické řízení GM, nebo Exxon Mobil. Podstata konstrukce je ale v tom, že tento model stejně není životaschopný. Poprvé od 16. století se lidstvo ocitlo v situaci, kdy není jasné, co bude zítra. Když se u nás v roce 1991 rozsypal SSSR, věděli jsme přesně, že musíme budovat kapitalizmus. Možná bylo chybou, že jsme rozvrátili to, co bylo, ale bylo zřejmé, kudy máme jít. Dnes tomu tak není. Jediným z těch, kdo se pokouší něco budovat, je Čína. Tam byl tým „komsomolců“ včele Hu Jintaem, kteří byli totéž, co M.S.Gorbačov, jen národně orientovaní. Gorbačov byl naprosto prodejným kompradorem, který za pár střepů pro svoji ženskou, byl ochoten prodat všechno, což v Číně nebylo. Nicméně oni budovali ten liberální model. Přišel Si -ting Pching a začal se v tom orientovat. On ale také není velkým expertem. To vím z rozhovorů za svého pobytu v Číně se zasvěcenými lidmi. Číňané ovšem velmi dobře chápou, že se nové myšlenky nerodí na rozkaz a proto se tam vede široká expertní diskuse na různých místech, kde se může něco narodit.

RSN : Předsedkyně centrální banky se chystá ozdravit ruskou ekonomiku – je diagnóza, jsou tabletky?

M.CH.: Teď jste mě rozesmál. Lidi, kteří zahnali ekonomiku do krize, se chystají ji vyléčit? Oni ji už ozdravili loni v prosinci – a výsledkem bylo urychlení krize, prudký pokles životní úrovně obyvatel, propad HDP… Takže oni se chystají jít ještě do většího propadu?

A diagnóza je jednoduchá: – ruská ekonomika je orientovaná na zahraniční investice a už není schopna další investice splácet. Proto investice nebudou. Přesněji řečeno, objem investic, které můžeme získat, se stále snižuje a už je pod úrovní, která by zajistila alespoň zastavení propadu ekonomiky.

Proto byla zapojena Čína, ale můžu Vám říci, že Čína nebude chtít spolupracovat s Nabiullinou, Dvorkovičem a Šuvalovem*). Dvorkoviče, který zodpovídá ve vládě za spolupráci s Čínou, považují Číňané za proamerického sabotéra, který má za úkol bojkotovat společné rusko-čínské programy. Zdůrazňuji, že to je oficiální vnitročínské mínění. Z toho důvodu v Číně nemusí Putina, kterého považují za neupřímného člověka, který jim na jedné straně podává ruku a druhou rukou drží na postech zmíněné tři výtečníky – takový člověk lže…

 RSN : Ještě k Číně. A co největším propad akcií od roku 1996 společnosti Shanghai Composite…?

M.CH.: To ale bylo od začátku jasné. V Číně byly od doby Hu Jintao bubliny na finančních trzích, které už jednou praskly a prasknou znovu. S hlediska čínské plánované ekonomiky to nehraje žádnou roli. A že zkrachovalo pár čínských miliardářů – to nikoho nezajímá.

RSN : Události v Jerevanu…

M.CH.: Domnívám se, že jde o pokus potrestat je za vstup do Eurasijského společenství. Krom toho jsou tam ještě specifika – jde o to, že u vlády jsou příslušníci „karabašského klanu“, který nikdy nebude souhlasit s předáním, byť části Náhorního Karabachu Azerbajdžánu. Je jasné, že ekonomicky je Azerbajdžán silnější, a tam se ani netají tím, že si svoje vezmou. Teoreticky by měla být cesta dohody, ale při této konstelaci to není pravděpodobné. Navíc jsem názoru, že je tam znát ruka USA a je to podobný trest, jak budou trestat Řecko za referendum – jakože: „..co jste zač, že si dovolujete mít vlastní názor…?“.

 

*) – A.V.Dvorkovič – místopředseda vlády RF, I.I.Šuvalov – 1.místopředseda vlády RF, E.S.Nabiullina – předsedkyně ruské centrální banky

 

Zdroj: Rusnovosti.ru

 


 

Válka sankcí Západu proti Rusku: – co tak úplně nevyšlo …

Poslední dobou se značně rozšířilo chápání toho, že se charakter moderních válek zásadně změnil. Namísto vpádu motorizované pěchoty a tankových klínů – barevné revoluce. Místo totálních bombardování – udušení ekonomickými sankcemi. Tak se i dnešní sankční agrese proti Rusku s každým dnem stále více podobá známému plánu „Barbarossa“. Stejné přístupy, stejné nástroje a stejné názory, tvořící základ, – jen válka se vede nikoli vojenskými, ale ekonomickými prostředky. Podle názoru šíleného fírera byl SSSR obrem na hliněných nohou, který se po prvním úderu německé válečné mašinerie rozloží. Loňské propočty západních „civilizátorů“ byly založeny na stejné matematice. HDP EU – 17,3 trln.USD, plus HDP USA – 16,8 trln.USD, – HDP Ruska pouhých 2,4 trln.USD. Převaha Západu nad ruským medvědem vypadala absolutně. Podíl EU v ruském zahraničním obchodu dosahoval (podle různých zdrojů) mezi 51 až 56%, když v EU na Rusko připadlo 7-9% a v USA 4,5-5%. Spojeným státům – hlavnímu iniciátoru a autoru války sankcí proti Rusku se tento poměr zdál být absolutně výherním. Podle amerických analytiků mohly západní země vydržet následky sankcí relativně snadno, zatímco my jsme po „zavření kohoutku“ měli rychle složit krovky. Jak řekli – tak udělali!

Rozdíl byl jen v tom, že zatímco Hitler 22.června 1941 účastníkům Východního tažení  „dovolil vzdát se chiméry svědomí“ a poslal napřed tanky, tak oficiální místa USA 6.března 2014 oznámila, že začala válku nikoli s ruským lidem, ale „výlučně v zájmu změn politické moci“ v Ruské Federaci (RF). „Naším cílem není poškodit globální ekonomiku, a ani ruskou ekonomiku. Naším cílem je změnit způsob rozhodování vedení RF. Myslím si, že sankce efektivně vytvoří podmínky pro realizaci tohoto úkolu a my budeme pokračovat v nátlaku, dokud se to nerozhodne“ – prohlásil ministr financí USA. Nebylo by ale spravedlivé svalovat vinu jen na USA. Už v květnu 2014 Analytické centrum Deutsche Bank propočítalo možné ekonomické následky vyhlášení sankcí proti Rusku pro německou ekonomiku a zveřejnilo výsledky výzkumu, ve kterých oznámilo: „Západ si může dovolit projev tvrdosti. Evropská a americká ekonomika jsou plně schopné bez zvláštních ztrát přkonat obtíže této války. A to při jakýchkoli odvetných krocích Kremlu“. Musíme přiznat, že první úder byl silný. Podle oficiálních údajů jen za rok 2014 představovaly ztráty Ruska v důsledku západních sankcí 30 mld.USD – jinak 1,5% HDP.

 Ovšem dále, jak se říká, se cosi zvrtlo. Nejenže Rusko na své zahraniční a vnitřní politice nezměnilo ani „ň“, ale její ekonomika se, – nehledě na bravurní prohlášení prezidenta USA Obamy – nerozvalila. Dokázali jsme 7.srpna 2014 provést současný analog „protiofenzívy u Moskvy“, když jsme zavedli odpovídající potravinové sankce proti EU. Tady se ukázalo, že se analytici Deutsche Bank dost zásadně přepočítali. Jak 9.února 2015 prohlásil ministr zahraničí Španělska J.M.García-Margalo: „Sankce nám všem přinesly značné ztráty, EU k tomu momentu tratil 21 mld.Eur. Ve Španělsku silně utrpěl turistický ruch a zemědělství“. Stress-testem neprošlo Řecko, odkud do Ruska odcházelo kolem 70% jeho zemědělské produkce a čtvrtina tržeb z turistického ruchu pocházela z Ruska. Ruský obrat zboží Itálie v roce 2014 ztratil 1,2 mld.Eur a podle průběžných letošních výsledků se propadne o další minimálně 3 mld.Eur. Přitom oněch zmíněných celkových 21 mld.EUR jsou jen přímé ztráty. Jsou ale ještě ztráty nepřímé. Například události kolem francouzských „Mistralů“ přispěly do celkových ztrát 800 mil.EUR jako vratka ruské platby předem. Současně ale společně s pokutami a penálemi a běžnými náklady na údržbu a provoz nepotřebných lodí, znamená zvýšení o další 3 mld.Eur. Nebo další příklad – Holandsko, kde přímé ztráty v souvislosti s odchodem z ruského trhu představují sice „jen“ 200 mil.Eur, ale nepřímé – díky zrušení dodávek holandského zboží přes země Pobaltí, přinášejí dalších 300 mil.Eur ztrát.

A co Německo? Berlín oficiálně hovoří „jen“ o 4 mld.Eur ztrát, ale jen snížení objemu zahraničního obchodu s RF za rok 2014 způsobilo ztrátu 6,5 mld.Eur.

Pád kurzu ruského rublu, vyvolaný válkou sankcí, jakož i zimní zástava mechanizmů úvěrování (hypotéčního, spotřebního a automobilního), vedla k silnému propadu prodejů německého vysoko technologického zboží. Počínaje automobily a konče obráběcími stroji a dalším zařízením. Jen v této souvislosti bylo v Německu propuštěno přes 20 tisíc pracovníků automobilového průmyslu. Společně se souvisejícími odvětvími to vedlo k růstu nezaměstnanosti o 270-300 tisíc lidí, kterým podle německých zákonů náleží významné sociální výplaty a podpory… Některá německá finanční média předpokládají, že sumární ztráty Německa v důsledku sankční války už dosáhly cca 10 – 11,5 mld.Eur. Ve srovnání s tím litevských 160 mil. litrů ztrát mléčného odvětví vypadá jako drobné. Dokonce Poláci s jejich 800 mil. Eur, stojí, jak se říká, na konci řady.

Jen dodatečné náklady na zvýšení zemědělských dotací z fondů EU dosahují minimálně 8-9 mld.Eur. Takže, když to sečteme kolem a kolem, celkové ztráty EU ze sankční války, kterou sama začala, mohou dosahovat 40-50 mld.Eur, což je dvakrát tolik, co oficiálně uvedené cifry.

Ale hlavní chyba evropských „civilizátorů“ spočívá v něčem jiném. Přesněji řečeno, jsou ty chyby tři:

Za prvé – míra závislosti Ruska na EU se ukázala být značně nadhodnocenou a naopak EU na Rusku pak ještě více podhodnocenou. Oficiální místa v Bruselu zatím, samozřejmě tvrdí, že Moskva za dva roky války sankcí ztratí asi 2x tolik, kolik jejich analytici spočítali pro EU (kolem 100 mld.Eur). Nicméně už nyní je zřejmá záludnost těchto výkladů. Velikost sumárních ztrát Ruska se s každou iterací (opakováním) výpočtů postupně snižuje. V minulých dnech je v kuloárech ECB už hodnotili jen na 75-80 mld.Eur. Následky pro EU na druhé straně podléhají naopak korekci směrem vzhůru. V Berlíně např. předpokládají, že EU ztratí nejméně 118-123 mld.Eur.

Za druhé – USA a Evropa zvlášť se až příliš suverénně považovaly za nezaměnitelné. Praxe ovšem ukázala, že tomu tak není. Západ odstřihl Rusko od levných dlouhodobých úvěrů? Levné dlouhé peníze s radostí poskytla Rusku Čína. ECB začal hon na zahraniční ruská aktiva? Moskva oznámila amnestii kapitálů a … Velká Británie se najednou nedopočítala 300 mld.Eur. V Londýnské City říkají, že něco takového se stalo poprvé za 35 let. Ztratilo Rusko dovoz potravin, který pokrývá kolem 1/3 spotřeby země? Více než polovina … a kousek,  je už pokryta jinými zeměmi. V řadě odvětví tak západní sankce vyvolaly efekt „many nebeské“. Ke konci roku 2014 činil nárůst ruského leteckého průmyslu 30%, ocelových trubek o 38%. Celková progrese rozvoje všech druhů průmyslu RF dosáhla skoro 4% za rok. To znamená, že až válka sankcí skončí, – nebudou se Evropané pomalu mít kam v Rusku vrátit. Zablokovala Evropa stavbu „Jižního proudu“? Budete kupovat ruský plyn v Turecku… jinak to asi nepůjde.

Za třetí – Válka vyhlášená Západem významně urychlila proces divergence vlivových center. Je zřejmé, že ho iniciovali, stejně jako ve dvou předchozích případech, Američané. Ale platí za to převážně jen země Evropy. Není se čemu divit, vezmeme-li v úvahu, že celkový obrat zboží RF s EU byl 450 mld.Eur, zatímco RF s USA pouhých 39 mld.Eur a ten za dobu sankční války navíc ještě o 6% stoupl. Navíc se uvnitř EU náklady dělí značně nerovnoměrně. Zmínění Poláci a Pobalté požadují (i když ne všecko,- ale dostávají!) kompenzaci ztrát od Bruselu. Ale Francouzi a zejména Němci platí „za sebe i  za toho mládence“. Což nijak zvlášť nepřispívá zachování vnitřní politické semknutosti EU. Počet zemí, které kategoricky vystupují proti prodloužení sankcí, dosáhl sedmi, takže Washington byl nucen jim pohrozit vážnými tresty.

Takže, máme-li operovat analogy 2.Světové války, nachází se dnes válka sankcí ve stádiu Stalingradské bitvy, přičemž její finální části. Proč si myslíte, že paní Merkelová, která kategoricky odmítla účast na oslavách 70.výročí Velkého vítězství, se najednou rozhodla přiletět v neděli do Moskvy? Jen proto, aby v zatáčce předběhla Londýn a Paříž? Německo kšeftuje. Přitom to dělá už nikoli jen skoro zjevně. Americká NSA sice mezivládní telefonické rozhovory Merkelové s Putinem, přinejmenším teoreticky, poslouchat může, – ale osobní a navíc v Moskvě? Nesmyslnost sankcí se, přinejmenším pro Berlín, stala zřejmou. Co je ale závažnější – sankce demonstrovaly navíc nesmyslnost celého dnešního systému geopolitického pořádku. A právě dnes probíhá formování toho, co ho zamění. Co to bude – to se asi brzy dozvíme. Možná, že do konce letošního roku. Ale místo USA už nebude v jejím centru. Nejspíš se ocitnou na okraji …

Alexandr Zapolskis,    překlad St. Hroch

Zdroj: http://www.regnum.ru/news/polit/1923195.html


 

Zapomenutí hrdinové

Můj otec, pan Mikuláš Čech pocházel z Českého Malína na Volyni, narodil se 23. 2. 1915 ve Zdolbunově. Vystudoval obchodní školu v Krakově, takže se naučil dobře německy. Domluvil se také polsky, rusky a ukrajinsky, doma se učil s tatínkem také česky. Otec chodil do polských škol, takže českou gramatiku vůbec neznal. Česká škola na Malíně byla otevřena až později, do té už chodila moje maminka, která bydlela 1 km od Českého Malína v Knerutech.

Takže můj otec byl 1. 9. 1939 povolán do polské armády, byl u dělostřelců, vzpomínám si, že vyprávěl, že byl velitelem oddílu. Po 17-ti dnech ale válka s němci skončila otec byl ještě s ostatními hnán přes polské území až do nynějšího Běloruska do Katyně, tam se mu ještě s několika dalšími spolubojovníky podařilo utéci, schovávali se asi tři dny v bramborovém poli, kde se také živili brambory a tím co našli v lese. Poté se dostali až k sovětským vojskům, ti je ale po rozhodnutí poslali domů, nevím zda to bylo proto, že byli všichni Češi, nebo, že vypovídali o masakru v Katyni jako o díle Němců. Tatínek se o tom z pochopitelných důvodů bál mluvit. Po napadení Sovětského svazu Němci byl otec mobilizován do Rudé armády, kde v roce 1941 u města Dubna padla celá rota do německého zajetí. Zajatci byli hnáni až někam do Ruska a potom zpátky přes Polsko do Německa. Pamatuji si, jak otec vyprávěl, že v r. 1942 o vánocích spali někde u Drážďan venku na holé zemi, padal na ně sníh a mrzlo. Ráno se probudili a vylézali z hromady mrtvých spoluvězňů, kteří toto kruté zacházení a zimu nepřežili. V roce 1944 byli už v různých lágrech, museli pracovat, ti kdo se domluvili německy byli dáni na práci do dílen na opravu vlaků v Drážďanech. Tatínek se tam seznámil s jedním německým antifašistou, který tam pracoval, nosil tatínkovi jídlo a čokoládu, pořád mu radil, aby tatínek nekouřil (byl nekuřák), protože ti co kouřili, měnili chleba za cigarety a brzy umírali. Také tatínek vyprávěl, že ostatní vězňově jako byli Francouzi, nebo Italové dostávali od Červeného kříže balíčky s jídlem. Nejhůře na tom byli Poláci a Rusové. Tatínek vyprávěl, jak jim ten Němec antifašista nosil písek a radil, kam ho mají nasypat, aby poškodili lokomotivy. Po nějakém čase ho ale někdo udal. Přišlo pro něj gestapo, on ale neprozradil komu ten písek dával, vzal vše na sebe. Gestapo ho popravilo. Jak postupovala fronta na západ, tak zajatce začali honit z jednoho lágru do druhého a pochopitelně, že ty vysílené a nemocné stříleli. Dostali se až k hranicím na Šumavě, kde je hnali pochody smrti a koncem března nebo začátkem dubna 1945 je hnali pochodem smrti blízko Klatov u vesničky Dubová Lhota, kde se tatínkovi podařilo ještě s několika dalšími spoluvězni utéct při náletu Angličanů. Tatínek utíkal přes dvůr usedlosti pana Jandy, chtěl utéci do lesa v domnění, že jsou tam partyzáni. Z domu vyběhl asi 13-ti letý chlapec (syn pana Jandy ) a volal ho, ať tam neutíká, že tam jsou Němci. Tatínek nejenže byl Čech, ale česky rozuměl, tak chlapce poslechl, ten ho hned s rodiči schoval ve stodole hluboko do slámy. Dali mu najíst a deky, aby se zahřál. Tatínek v noci vylézal z úkrytu a chodil do chlívku k prasatům vybírat z koryta brambory, jaký měl stále hlad. Uteklo celkem asi 15 zajatců, mezi nimi Francouzi, Rusové a Poláci. Občané Dubové Lhoty všechny schovali. Nasadili vlastní životy a životy svých rodin, aby zachránili životy těm největším ubožákům. S hlubokou úctou se skláním před hrdinstvím obyčejných lidí z Dubové Lhoty u Janovic nad Úhlavou. Němci je pochopitelně hledali, ale starosta obce – byl to Němec, řekl, že všichni utekli do lesa. Umíte si představit, co by se stalo, kdyby je tam našli. Pan Janda nám vyprávěl, že tatínek – bylo mu 30 roků , vážil 36 kilo, byl celý zablešený a zavšivený, jen na něm visely smradlavé a špinavé koncentrácké hadry. V květnu 1945, když volala Praha o pomoc, všichni zajatci okamžitě jeli ještě s dalšími občany do Plzně s tím, že budou bránit Prahu. Američané je ale dále nepustili. Všichni zajatci tvrdili, že jsou Češi a že je nějaká demarkační linie nezajímá. Tatínek to nikdy Američanům neodpustil, že je do Prahy nepustili. Po ukončení války se všichni bývalí zajatci shromáždili v Plzni a odjížděli, nebo jak se dalo zpět domů. Tatínek přišel domů až v létě 1945, vůbec nevěděl o tom, že jeho vesnice byla zmasakrována a vypálena. Jak jistě víte, tak se Českému Malínu říká Lidice Volyňských Čechů. Ti, kteří se zachránili, byli ubytováni ve škole, která jediná zůstala stát. Rodiče mého otce i jeho sestra stačili před příjezdem Němců utéci do lesa. Varovali je totiž partyzáni, že se kolem Malína shromažďuje velké množství vojska, tak dědeček na nic nečekal, naházeli něco málo na vůz a odjeli do lesa. Nevěřili, že se tatínek vrátí, protože slyšeli o tom, co se děje se zajatci zejména těmi, kteří byli v Polské či Rudé armádě. V roce 1947 se tatínek s maminkou a její maminkou vrátili zpět do Československa. Rodiče tatínka, sestra a bratr zůstali na Volyni. Tatínkova maminka byla Ukrajinka a nechtěla Ukrajinu opustit. Maminka byla z ryze České rodiny. Můj pradědeček- dědeček maminky pocházel z Draženova, tedy z kraje od Domažlic. Prababička pocházela z Krkonoš. Nikdy nezapomenu na to, jak moje babička – maminka maminky, snad každý den říkala, že její maminka by nikdy nevěřila tomu, že se její děti vrátí zpátky do Čech, protože byli velmi pracovití, tak se jim na Volyni dařilo.

Závěrem. Tatínek byl členem Svazu protifašistických bojovníků v Teplicích. Na jejich doporučení požádal o zvýšení důchodů, které se tuším dle Zák.č. 255 udělovalo odbojářům. V březnu 1976 dostal z našeho Ministerstva odpověď, že nebyl občanem Československa, takže nemá na nic nárok a ať si napíše do Moskvy. Tatínek četl dopis a plakal u něj, to ho zlomilo snad více, než vše co prožil za války. V dubnu 1976 tatínek zemřel. Stále nemohl pochopit proč vdovy po „štumbanfírerech „ dostávají důchod a celý život nic nedělaly. Za celou dobu si na tatínka nikdo nevzpomněl, nikdo mu ani nepoděkoval (mimo Polského ministerstva), nedostal ani vyznamenání ani nic jiného. Nic po něm nedostala ani maminka. Když teď vidím, jak dostávají komedianti od presidenta vyznamenání, tak je mi z toho zle. Ještě, že se toho tatínek nedožil. Jsem na něj moc pyšná. Moje pětiletá vnučka si prohlíží jeho fotografii, kterou mám vystavenou a vždy říká: Babišto, to je můj pladědecek, ktelý se nebál tech zlejch Nemců ze jo. Mám ho moc láda. „ Vždy to obrečím.

                                                           Jiřina Jirková roz. Čechová

                                                                       Drahkov


OSVOBOZENÍ SEVERNÍCH ČECH

     Konec dubna a začátek května roku 1945 byl cítit nejen jarem, ale také nadějemi, že nejstrašnější a nejkrvavější válečný konflikt v dějinách lidstva se chýlí ke svému konci. Ne všichni vzhlíželi s nadějemi. Německé obyvatelstvo severních Čech naopak očekávalo konec války s obavami. Svědomí viny za rozbití Československa i podíl na rozpoutání do té doby nevídaného válečného konfliktu vyvolával v jejich myslích strach z očekávané odvety nejen ze strany Čechů, ale také z blížících se sovětských vojsk.

     Sovětská vojska po rozdrcení německých vojenských jednotek na Odře a ve Slezsku obklíčila Berlín, kde ve svém bunkru 30. dubna Adolf Hitler spáchal sebevraždu. Dne 2. května pak kapituloval zbytek berlínské posádky a první jednotky americké armády dne 18. dubna v ašském výběžku dosáhly předválečné československé hranice a 5. května pak zahájily postup na předem dohodnutou linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Vytýčené linie dosáhly během dne při minimálním odporu německých vojsk.   

     Vypuknutí pražského povstání vedlo sovětské velení k zahájení pražské operace, jejíž plánování bylo zahájeno už koncem února. V českých zemích se totiž stále nacházela skupina armád „Střed“ pod velením polního maršála Schörnera v počtu přes 900 000 vojáků. Dne 6. května zahájilo ofenzivu celkem 2 100 000 vojáků sovětské armády, dále 65 000 polských, 139 000 rumunských a 60 000 československých vojáků a to z více směrů. Od Berlína, z  východních Čech a z oblasti jižní Moravy. Nejblíže bojující Praze se nacházely sovětské jednotky v prostoru Berlína. Pro pražskou operaci zde byl vyčleněn 1. ukrajinský front maršála Koněva. Dne 6. května v ranních hodinách za deštivého počasí 3. a 4. gardová tanková armáda obešly Drážďany a v noci ze 7. na 8. května dosáhly hraničních přechodů v Mníšku, Moldavě a Cínovci. Němci chtěli využít krušnohorského hřebenu jako přirozené, přírodní, obranné linie. Ale nebyl čas vybudovat nějaká obranná postavení. Situace byla chaotická, většina prostých německých vojáků již odmítala dál bojovat a jejich jedinou snahou bylo dostat co nejdříve na západ do amerického zajetí. Po cestách se pohybovaly kolony německých uprchlíků z východu, kteří již neměli kam prchnout, úřady, instituce a infrastruktura přestaly fungovat. Celkový zmatek zvyšovaly i útoky spojeneckých letounů. Těm to útokům byla vystavena i protiletecká baterie umístěna na Sedmihůrkách nedaleko silnice z Cínovce do Teplic. Jejím úkolem bylo pokrývat palbou silnici na Teplice. Obsluha však stanoviště opustila ještě před příchodem sovětských vojsk. V prostoru Cínovce po příjezdu předsunuté motocyklové hlídky došlo k přestřelce, ve které padli dva sovětští vojáci. Později na Cínovec dorazily první sovětské tanky. Protože silnici na Teplice Němci stihli zaminovat, musely sovětské tanky využívat postranní lesní cesty. Proto několik tanků vyrazilo směrem na horský hotel Vitišku, ve kterém se nacházelo rekonvalescenční středisko pro raněné německé vojáky. Zde došlo ke krátkému střetu s příslušníky SS ze strážní jednotky. K dalšímu střetu došlo 8. května okolo poledního, kdy v zatáčce pod Komáří vížkou byl jeden ze sovětských tanků zasažen pancéřovou pěstí. Zranění sovětští vojáci pak byli ošetřováni v nedalekém hostinci. Další sovětské tanky projely Nakléřovským průsmykem  osvobodily Krupku a pak postupovaly na Chlumec přes Trnovany, Lovosice a dál na Prahu. Další proud prošel přes Mníšek a poté osvobodil Litvínov, Osek, Most, Bílinu a pokračoval na Louny.  Tanky postupující přes Moldavu pak osvobodily Hrob, Duchcov a přes Kostomlaty Českým středohořím mířily na Prahu. Z kolony, která projela Nakléřovským   průsmykem část tanků zamířila na Ústí nad Labem, kam dorazily 8. května ve 14 hodin. Zde byli příslušníci 5. gardové tankové armády přivítáni členy národního výboru. Ten byl ustanoven již 7. května, když se jeho členům podařilo místního představitele NSDAP přesvědčit o nutnosti kapitulace. Výše uvedené sovětské jednotky se nedaleko Bořislavi střetly s jednotkami SS.

     Také v Teplicích než dorazily sovětské jednotky, uchopili se iniciativy místní Češi, kteří vytvořili jednotku, která potom bez větších komplikací obsadila radnici a pak také policejní stanice v Teplicích a Trnovanech. V dopoledních hodinách 8. května se v budově okresního soudu sešlo okolo 29 českých občanů, kteří zde zvolili členy revolučního národního výboru. Ti také následně přivítali sovětské jednotky, které osvobodily Teplice a kterým velel generál I. S. Vaganov. Ovšem většina sovětských jednotek pokračovala dále na Prahu, kam vstoupily 9. května v brzkých ranních hodinách. Druhá světová válka v Evropě skončila.

                                                        RSDr. Ivo Přichystal


1. MÁJE NA TEPLICKU

 Okres Teplice se prvního května probudil do zamračeného, deštivého rána, ale kolem osmé hodiny počasí ukázalo svou vlídnější tvář a prvomájové oslavy  pod taktovkou KSČM  proběhly v Teplicích, Krupce, Oseku a Dubí  v příjemné atmosféře. V  Teplicích se s účastníky  pozdravil  hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, který ve svém vystoupení nastínil úspěchy Ústeckého kraje v tomto volebním období.  Nechyběli krajští zastupitelé Jaroslav Dubský a Jitka Hanousková. V Teplicích se 1. Máj  tradičně konal  dopoledne na Zámeckém náměstí za doprovodu oblíbené hudební skupiny Prologue 97, stánku s občerstvením, atrakcí pro děti  a za solidního zájmu veřejnosti. Moderátorkou celého dopoledne byla opět tradičně Helena Ludvíková. Kromě výše  uvedených hostů zde  velmi dobře vystoupili tepličtí zastupitelé Jaromír Kohlíček a Luboš Škarda, za odboráře Petr Vít. Účastníky prvomájového dopoledne jménem LKŽ pozdravila jeho předsedkyně Nataša Schalková. Díky její iniciativě již čtvrtým rokem soutěže pro děti zajišťoval Dům dětí a mládeže Cvrček v Krupce. V programu opět vystoupila i jeho taneční skupina s ukázkami country tanců a letos i skupina aerobiku, obě za velkého zájmu přítomných. Příjemnou  prvomájovou atmosféru  dokreslovaly bílé  a červené balónky, které obětavě nafukovaly Alena Vyšínová a Bohunka Prokopová. Poděkování patří i  Jarce Pavlisové, které byla ve stánku s propagačními předměty. Nesmím zapomenout ani  na člena ÚV KSČM  a teplického zastupitele Lukáše Přikryla, na Jiřinku  Vlasatou, Jana Vlasatého a  Radka Hejdu, kteří rozdávali Májové i Poločasové  Haló noviny. Radek přišel po noční směně a ještě s tácem vlastnoručně napečených koláčků. O přívod proudu se opět tradičně postaral Petr Vít se synem Radkem.  V Krupce vyšel první máj také dobře. Za  dopoledne ke Koloseu zavítalo na tři sta  návštěvníků. Příjemnou atmosféru vytvořila diskotéka pro děti i dospělé a hlavně vystoupení Hájských kohoutů z Domova sociálních služeb Háj u Duchcova. Děti měly opět k dispozici kromě soutěží skákací hrad, který byl ve stálém obležení.  Dopoledne zahájil starosta města Zdeněk Matouš  (ČSSD) a náš místostarosta Jaroslav Dubský.  Významnými hosty byli  hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, poslankyně Gabriela Hubáčková  a poslanec Josef Šenfeld. Přítomné pozdravil i místopředseda OV KSČM Tomáš Zíka a teplický zastupitel Jaromír Kohlíček. Nechyběla oblíbená tombola na slosovatelné vítačky. V Oseku se  komunisté  a sympatizanti každoročně schází v areálu chovatelů pod rozkvetlou třešní. Prvomájové odpoledne zahájil předseda MV Václav Dvořák za účasti místostarosty Jiřího Hlinky,. Účastníky pozdravil teplický zastupitel Jaromír Kohlíček a krajská zastupitelka Jitka Hanousková, kterou stejně jako v Dubí doprovázela členka VV OV KSČM Helena Ludvíková. K dobré náladě hrála hudební skupina Dlouhej flám. Pro děti byla připravena  řada soutěží, nechybělo občerstvení.  V oboře ve Mstišově  opět již tradičně pořádal Májové odpoledne  MV KSČM Dubí. Zahájil ho  jeho předseda   a zastupitel města Tomáš Zíka. Mezi účastníky zavítali krajští zastupitelé Jaroslav Dubský a Jitka Hanousková a teplický zastupitel Jaromír Kohlíček.. Velmi příjemné odpoledne dokreslovala country skupina,  opékaly se buřty,děti si zasoutěžily.  A také si mohly prohlédnout v oboře mnoho zvířat. Děkuji všem organizátorům za vzornou přípravu prvních májů v okrese Teplice.

.

                                   Jitka Hanousková

 


 

 Přečetli jsme na webu Stalo se.cz

Generál francouzské rozvědky: Americké tajné služby lhaly o invazi Ruska na Ukrajinu. Rusové nic takového ani nepřipravovali

PAŘÍŽ | Americké lži se bortí jako domeček z karet. Jednota spojenců na základě pravdy se rozpadá. Podle francouzské tajné služby Rusko nikdy nepřipravovalo vojenskou invazi na Ukrajinu, řekl šéf rozvědky Francie generál Christophe Gomart, když vystoupil před Národním shromážděním země. Krom toho zdůraznil, že americká rozvědka, využívaje autoritu Severoatlantické aliance (SA), předkládala o invazi ruské armády na Ukrajinu lživé informace. Informovala světová média a informaci přinesl i server televize RT russian.rt.com.

Jak dále uvádí server Českého portálu EUportal.cz, tak generála Christophera Gomarta citovala agentura Sputnik: „„Skutečně jsme zjistili, že Rusové nerozmístili žádná velitelská stanoviště ani týlové orgány včetně polních nemocnic, které by umožnily vojenskou invazi, přitom jednotky druhého sledu se ani jednou nepohnuly z místa.“

Američané lžou na základě dodaných ukrajinských lží

Podle jeho vyjádření, pokud snad ruští vojáci byli na Ukrajině viděni, pak to byl jen manévr s cílem vyvinout tlak na ukrajinského prezidenta Petra Porošenko a nikoliv pokus o vojenskou invazi. Ale i toto je spíše možno vnímat, jako lživé informace ukrajinských jednotek, které jsou neorganizované a poráží je novoruská domobrana.

„Problém SA je v tom, že americká rozvědka má v alianci zásadní postavení, zatímco francouzské tajné služby jsou brány v potaz jen v omezené míře,“ zdůraznil generál, čímž vysvětlil proč jsou americké lži brány vážně, ač existují spojenecké informace opačného rázu.

Tichá pošta válečné propagandy

Není ovšem žádným tajemstvím že americké tajné služby zveřejňují informace, které získávají od ukrajinských tajných služeb, které zase čerpají od ukrajinských vojáků v poli, kteří zveličují své poznatky, kdy na základě toho by rádio dosáhli svého posílení novými jednotkami. Američané o tom musí vědět, ale zase tyto lži jim pomáhají k páchání válečné propagandy.



Válkou se to nevyřeší

https://www.youtube.com/watch?v=Ik60zn79Phg&sns=em

 

tiskovka expertů na válku v Chicagu Georga Friedmana

https://www.youtube.com/watch?v=LLtm-3jTJWE&feature=player_embedded


 

DIPLOM PRO ČLENKU MO KSČM DUBÍ

 BLAHOPŘEJEME

Diplom 2015

V únoru jsem zažila milé překvapení. Dostala jsem pozvání do Senátu k převzetí diplomu za ocenění v celostátní soutěži „Společná zařízení roku 2014“ v kategorii „Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí“. Při realizaci biokoridoru v Dubčanech u Liběšic jsem zpracovala projektovou dokumentaci. Státní pozemkový úřad, pobočka Louny ho do soutěže přihlásil a dosáhli jsme na 2. místo. V celostátní soutěži víc než dobré pro reprezentaci Ústeckého kraje.  Slavnostní vyhlášení 8. ročníku proběhlo 24. 2. 2015 v Senátu v Praze.

Na vysvětlenou „Biokoridory“ jsou vegetační pásy procházející krajinou. V nich by měla mít příroda, jak se říká „navrch“. Jsou součástí obrazu naší krajiny, ale mají i hospodářský význam.  Jako větrolamy snižují větrnou erozi, brání šíření chorob, ve svažitém území zadržují vodu a působí proti vodní erozi půdy.

Při této příležitosti musím vzpomenout, že těmito biokoridory se naplňují záměry minulého režimu. Před rokem 1989 se na Mostecku kolem Havraně  připravovaly výsadby větrolamů. Potřeboval je Státní statek Most. Na obhospodařovaných dvěstěhektarových lánech  musel na jaře  vysévat  několikrát, protože vítr jim odnášel mladé sazenice. Jednalo se o pilotní projekt k připravované novele zákona o zemědělské  půdě. Státní statek měl zpracovanou i studii psychologie výroby, která upozorňovala mimo jiné i na špatný vliv rozlehlých lánů na pracovní morálku zaměstnanců.  Takže nejen bonita půdy,  ale i okolní krajina rozhodují o úrodě, o nákladech i pracovní morálce.

Ing. Ivana Větrovcová

Autorizovaný zahradní architekt


 

 VÍTÁNÍ JARA NA MILEŠOVCE

Turistický oddíl TJ Lokomotiva Teplice pořádá ve spolupráci s Domem dětí a mládeže v Teplicích, již 34. ročník výletů na nejvyšší horu Středohoří a to již v sobotu 21. 3. 2015.  Zveme proto všechny příznivce procházek a pochodů k účasti na čerstvém vzduchu, na které většinou všichni dlouho vzpomínají.

Prezentace je v sobotu 21. 3. v tělocvičně „Domu dětí a mládeže“ v Teplicích, kde si vyberete délku trasy podle vlastní chutě či kondice. Pokud si vyberete nejkratší na 12 km, stačí přijít do 8,30 hodin, neboť autobus, který Vás odveze na start do Žalan, odjíždí v 9 hod. Na 18 km se musíte  dostavit do 7,30 hodin, protože autobus na start do Kostomlat odjíždí již v 8 hod. Pro naše vlastní děti oddílu a opozdilce existuje poslední možnost odjezdu v 10,00 hod. Do těchto časů se musíte stačit přihlásit, zaplatit jednotně 30,- Kč za osobu, převzít podrobnější popis trasy a dojít 100 metrů k autobusu.

Kategorie zdatnějších turistů vyrazí s našimi členy rovnou pěšky opět podle výběru na 26, 36 a 50 km. Všichni ze všech tras dojdou na Milešovku, kde je hlavní kontrola, možnost koupit si občerstvení a za příznivých okolnosti si z rozhledny prohlédnou kousek našeho krásného kraje. Samozřejmě pokračují zpátky do Žalan, kde je cíl všech tras. Zde každý, kdo řádně absolvoval trasu, obdrží za svou námahu pozornosti, které daleko přesahují investovanou částku. Ve startovném je všem totiž započítáno jízdné autobusem, vkusný diplom, porcelánové překvapení, drobné propagační materiály (například i mapa města či okolí). Těm, kteří vyrazili už z Teplic pěšky, navíc ještě textilní pozornost oddílu. Kromě toho se na trase dočkáte i pozornosti ve formě čerstvého pečiva.

Neumíme dopředu garantovat počasí, proto si sami musíte poradit s oblečením včetně pláštěnky do případného deště. Však každý sleduje předpověď počasí v televizi, že? Co ještě doporučujeme, alespoň pro nejdelší trasy, mít prostou turistickou mapu Středohoří. Dnes nás často překvapí u někoho vybavení GPS, což někteří dříve narození ani neznají.

V cíli samotném, v příjemném prostředí restaurace U kapličky, je možné si za příznivé ceny nakoupit občerstvení z bohaté nabídky. Rozhodně se vyplatí počkat si při absolvování cesty na tento výhodný gastronomický závěr. Dokonce se dočkáte i mražených sladkostí pro děti.

Po občerstvení a obvyklých hodnocení a zkritizování uplynulých hodin se už jen dojde na zastávku vlaku pro odjezdy domů ať již směrem do Teplic nebo Lovosic. Co Vám nikdo již nevezme, je krásně prožitý den mezi dobrými lidmi v nádherné přírodě našeho kraje, často i s příjemnými prožitky, což je předpokladem pro to, že se zase mezi nás vrátíte i na jiných akcích.

Pokud se budete chtít dozvědět více, naleznete na internetu pod Lokomotivou Teplice a oddílem turistiky jednotlivé akce pro veřejnost, ale i cca 50 výletů pro členy oddílu, kterých se může zúčastnit také každý. Těšíme se na Vás!

Pro zvídavější pár postřehů již předem:

Milešovka (německy Milleschauer nebo Donnersberg) je nejvyšší hora Českého středohoří. Její vrchol leží ve výšce 836,5 metrů nad mořem. Milešovka je jako dobře přístupný vrchol s vynikajícím výhledem turisticky velmi atraktivní již od 19. století a je hojně navštěvována. Značené turistické trasy vedou z Velemína, Bílky, Černčic a Milešova. Na vrcholu je o svátcích v turistické sezóně obvykle dostupné občerstvení, rovněž se zde nachází řada informačních tabulí věnovaných historii meteoro-logické observatoře, které znalec a milovník Českého středohoří, německý přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt označoval za 3. nejkrásnější vyhlídku na světě. Milešovka je považována za největrnější horu Česka. (Zdroj: Wikipedia)

Pojďte se s teplickými turisty přesvědčit, zda Alexander von Humboldt o vyhlídce z Milešovky nelhal.

 



ZASTUPITELSTVO OČIMA OBČANA

Vážené soudružky, soudruzi, přátelé,

dne 6. 2. 2015 jsem se zúčastnila zasedání teplického zastupitelstva, zde jsou moje postřehy.

Na programu tohoto zasedání bylo sice 16 bodů, ale jejich náplň předpokládala brzké ukončení. Omyl. Tři zastupitelé podali návrhy ke změně programu, nebyly přijaty.

– jako první bod byla volba přísedícího u soudu,  zde vystoupil p.  Řehák, poukazoval na skutečnost, že p. Sazeček byl od roku 1974 do roku 1989 komunistou,  tudíž je jeho zvolení nevhodné,  zvolen nebyl

– u dalšího bodu p. Jodas vysvětlil přesuny mezi položkami v rozpočtovém opatření na letošní rok

– dále se řešily prodeje a vykoupení parcel

– jako další bod se řešily názvy ulic v lokalitě Prosetický svah, katastrální úřad navrhl jména dle historických osobností, p. Řehák navrhl názvy podle  jmen pilotů RAF, případně Kryl apod., p. Bergman dle vazeb studentů na teplické gymnázium, p. Kohlíček – měla by být zvolena jména po českých osobnostech, p. Kasal – všechny rodáky, německé i české, p. Kubera – jména zohlednit kvůli doručování písemností. Po nekonečné diskusi byla zvolena varianta Zikmundova, Jakoubkova, Albrechtova
– dále proběhla diskuse na změnu jména ulice Hrubína na Máchova

– další změna názvu jmena Havlíčkovy sady na Sady Julia Payera, p. Souček vysvětlil kdo, proč a jak provést změnu názvu, p. Hanza – budou problémy se změnou názvu, neboť jsou již vytvořeny propagační materiály na zahájení lázeňské sezony, p. Řehák tvrdí, že Julius Payer je významný rodák, bude to lákadlo pro turisty, nestačí pamětní deska, socha, sady, je potřeba i muzeum apod. Přiláká to Vídeňáky. p. Mráček navrhl změnu provézt až dnem výročí, p. Kasal – změnu provézt až po zahájení lázeňské sezony, p. Jarolím osobnost ano, propagační materiály se mohou změnit. p. Kubera se v tomto okamžiku ptá zastupitelů, jak se změní k lepšímu život občana, budou-li sady přejmenovány, co to přinese do života města dobrého? p. Souček navrhuje přejmenovat sady až 29. 8. 2015, nastává hlasování, odhlasováno ne, ale co vlastně bylo rozhodnuto?
– dalším bodem byla obecně závazná vyhláška regulující hazard na území obce, zde p. Kubera navrhuje odložení vyhlášky na duben t.r., jsou zde legislativní problémy

– archivace záznamů jednání zastupitelstva – město nearchivuje záznamy, měly by se vytvořit formuláře pro vystoupení občanů, záznamy jinak nelze zveřejnovat, zde p. Řehák upozorňuje, že na kraji jsou všechna zasedání on line, vše je veřejné, zde, v Teplicích, nelze, není vůle, p. Kubera napadl p. Řeháka kvůli zveřejňování záznamů, nazval jej populistou, p. Kasal – zákon o archivaci čeká na schválení, je nutná ochrana osobních údajů, MUSÍME ČEKAT NA ZÁKON !!!
– dalším bodem bylo vyvěšení tibetské vlajky na budově magistrátu, p. Ševčík drží dlouhou přednášku proč ano, p. Benda je zásadně proti, není to systémové, hlasovat se o tom nedá. p. Jarolím – vlajka je symbol svobody, proti násilí, není to sice povinnost, ale volba! p. Kubera – každý rok se maluje na chodník, ale vlajka se nevyvěšuje. p. Škarda – Tibet není až tak svobodomyslný, p. Řehák pro, p. Jarolím proti. ano, ne, ano, ne, konec, vlajka vyvěšena nebude

– zpráva o činnosti výboru DoDo, p. Kohlíček představil komisi, přednesl zprávu ze zasedání, bez diskuse
– nadále se řešila smlouva pro MHD, výběrové řízení, kritéria tohoto, jediný zájemce Arriva, rozhořela se diskuse o tom, zda je lepší trolejbus či autobus, jestli neměla být zpracována další studie, jestli by se řízení nemělo raději odložit, p. Kubera tvrdí, že proběhla optimalizace dopravy, všechny možnosti byly zváženy, trolejbusy jsou exkluzivní doprava, nikoliv nejlevnější, jsme přece lázeňské město, Zadání výběrového řízení nelze z taktických důvodů zveřejnit. p. Jarolím – studie nebyla, p. Hanza – byla 3 pracovní setkání, kdokoliv mohl o studii požádat, nikdo návrh nevznesl, trakce, vozy a pod, patří městu, kdysi padlo politické rozhodnutí podporovat trolejbusy, je to bezemisní provoz, probíhá obměna, proběhla výrazná investice do měníren, tratě se již dál nebudou rozšiřovat.

Evropská komise tlačí na soutěž, p. Kubera vyhrožuje trestním stíháním, soudy, pokud výběrové řízení neproběhne, on se toho nezúčastní, p. Kasal navrhuje zjistit zůstatkovou cenu veškerého majetku spojeného s dopravou, vypisovat výběroví řízení pro jednoho zájemce se mu zdá jako nesmysl

– berou na vědomí zprávu o činnosti DoDo
– nadále se diskutuje o prolomení limitů, p. Benda neprolomit, p. Škarda ano, p. Souček ne, p. Kohlíček ano, p. Bergman – archivace záznamů, p. Kubera ho obviňuje z toho, že nezná jednací řád, každý může vystoupit, u hostů hlasuje zastupitelstvo, napadení občana primátorem, vyhrožování vyvedením policií  se již nestane, to byla jiná kapitola…

– nadále se rozpoutala diskuse na různá témata, ale tato diskuse byla natolik neplodná, že jsem účast na této vzdala a šla domů

Udivuje mě však zcela zásadní věc. Proč si zastupitelé nechají líbit chování p. primátora, který jejich práci dehonestuje? Mně sice některé diskuse připadaly naprosto zbytečné, označila bych je přímo jako marnění času, ale to přece p. Kuberu neopravňuje k tomu, aby na zastupitele křičel, že si honí triko, předvádějí se před kamerami, dělají si vystoupením reklamu apod.

Proč se zastupitelé neozvou, proč to trpí?
Mimo jiné se p. Kubera dvakrát vyjádřil, že brzy bude změna režimu, tak proč něco řešit?
Vážené soudružky, soudruzi, přátelé, přijďte na další zasedání. Tolik zábavy a legrace jen tak někde neužijete. A ZADARMO!
                                                Jiřina Vlasatá, člen KSČM Teplice


Velvyslanec Vietnamu navštívil Dubí…

Ve středu 4. 2. 2015 navštívil město Dubí velvyslanec Vietnamské socialistické republiky pan J.E. p. TRUONG MANH SON se svojí manželkou v doprovodu svého prvního a druhého tajemníka. Delegaci dále doprovázel předseda Svazu Vietnamců v ČR pan Hoang Dinh Thang, předseda Svazu Vietnamců v Teplicích pan Trinh Van Minh a další představitelé Vietnamské komunity.

Delegace byla přivítána na městském úřadu starostou města ing. Petrem Pípalem a zastupitelem města a zároveň předsedou MO KSČM Dubí Tomášem Zíkou. V duchu přátelské atmosféry proběhla v zasedací místnosti beseda, na které byla návštěva seznámena jak s historií tak současností města.

Po malém občerstvení a výměně dárků následovala prohlídka místního kostela „Neposkvrněného početí Panny Marie“, který byl vystavěn hrabětem Carlosem Clary – Aldringenem podle vzoru benátského kostela „Santa Maria del´ Orto“. Základní kámen byl položen 4. 5. 1898 a samotné vysvěcení kostela a zvonů proběhlo 21. 10. 1906. Vietnamská delegace si prohlédla nejen samotný kostel, ale i rodinnou hrobku Clary – Aldryngenů. V ní je mimochodem pohřbena vnučka ruského vítěze nad Napoleonem M.I.Kutuzova Dolly Fiequelmontová – přítelkyně ruského básníka A.S. Puškina.

Následně zamířila delegace do akciové společnosti Český porcelán Dubí, kde tuto vzácnou návštěvu přivítal generální ředitel ing. Vladislav Feix se svým synem. Po prohlídce výroby a vzorkovny porcelánu následovala krátká diskuse především o výrobcích a vývozu dubského modráku. Zaznělo i připomenutí loňského 150. výročí od založení továrny a třeba i historka o vzniku názvu „cibulák“.

A protože v tomto nabytém programu nastal čas na oběd vydala se delegace do Teplic, kde se na pozvání starosty města Dubí konal slavnostní oběd v hotelu Princ de Ligne. Po něm se vydal pan velvyslanec s doprovodem do místního gymnázia na besedu ze studenty spjatou s vernisáží o Vietnamu.

Jsem velmi rád, že jsem se mohl návštěvy vietnamského velvyslance pana J.E. p. TRUONG MANH SON účastnit. Bylo mi velkou ctí se s ním seznámit a dovědět se i něco o životě v jejich zemi.

                                                Tomáš Zíka

                       zastupitel města Dubí,  předseda MO KSČM Dubí.


PŘEČETLI JSME NA  iteplice.cz   

ZKUSIL I ŠOFÉROVAT

untitled

 

 

12.2. 15 06:20 O novém uspořádání autobusové dopravy na Teplicku se toho napsalo už hodně. Bohužel ty zkušenosti z minulého měsíce nejsou příliš pozitivní. Nejčastější připomínky jsou o častých zpožděních a o nevyhovující frekvenci spojů. Ve středu 11. února si to, jak doprava funguje osobně za volantem autobusu na pravidelné lince 485 a 486 mezi Osekem, Teplicemi a Krupkou ověřil i člen Rady Ústeckého kraje Jaroslav Komínek (KSČM), který je v radě odpovědný za oblast dopravy. Zeptali jsme se ho: Jak jsou vyhodnocovány lednové poznatky a jaká hlavní opatření ke zlepšení situace pro nejbližší dobu chystáte?

„Analyzovali jsme největší problémy stability dopravy a vyhodnotili některé podněty ke změnám jízdních řádů. Naštěstí se situace na Teplicku rychle vrátila k odpovídající spolehlivosti a zpoždění jsou dnes minimální. Změny k Teplicku již projednala rada kraje dne 4. 2. 2015 a vstoupí v platnost 1. 3. 2015. Jedná se o posuny několika spojů, přidání zajížďky k průmyslové zóně Krupka a doplnění např. nového spoje z Bystřan do Teplic pro návrat dětí ze školy a nový školní spoj z Přítkova do Proboštova a do Teplic. To jsou stručně hlavní opatření, která bylo možné stihnout již nyní. Dále ještě analyzujeme řadu připomínek obcí a měst na Teplicku k případnému pozdějšímu řešení.“ (red)


 

PAMĚTNÍ LISTY

Vážíme si našich členů a oceňujeme jejich práci pro stranu. Při významných výročích jim zasíláme blahopřání a po deseti letech členství v KSČM udělujeme členům pamětní listy. V únoru ho k 60. výročí členství v komunistické straně obdržel  soudruh Bohuslav Šimeček z Proboštova. Mile nás potěšila jeho reakce:

DOPIS


 

 

KYTICE KVĚTIN K PAMÁTNÍKU OBĚTEM STŘELBY

Pietní shromáždění k 84. výročí střelby do dělníků u duchcovského viaduktu proběhlo v sobotu 7. února u památníku v centru města. Desítky občanů, kteří se přišli poklonit památce čtyř zastřelených dělníků, přivítal místostarosta města Stanislav Strohmeier (KSČM).Připomenul, že  4. února 1931 se začal v obci Ledvicenedaleko Duchcova formovat dav demonstrantů. Průvod, v jehož čele stál senátor KSČ Petr Stránský, se vydal směrem k centru Duchcova. V úzkém prostoru silničního podjezdu čekala na procesí četnická uzávěra, která měla za úkol nevpustit demonstranty do města. V nastalé vypjaté situaci došlo k potyčce mezi předními řadami demonstrantů a četníky, kteří začali pálit do demonstrantů. Na místě zemřel Josef Kadlec (30 let), Josef Studnička (27 let) a Alois Lamač (32 let). Těžce zraněný devatenáctiletý Antonín Zeithammer zemřel téhož dne v nemocnici. Všichni čtyři mrtví byli nezaměstnaní. Odkaz zastřelených dělníků připomenul i hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, který dále hovořil o nedávné návštěvě prezidenta ČR v našem kraji. Mezi těmi, kteří si přišli připomenout „hladový“ pochod a položili kytice k památníku byli senátoři Václav Homolka a Jaroslav Doubrava, poslanci Hana Aulická-Jírovcová, Gabriela Hubáčková a Josef Šenfeld, radní ústeckého kraje pro kulturu Jitka Sachetová a pro dopravu Jaroslav Komínek, krajští zastupitelé Pavel Vodseďálek, Radek Belej, Martin Hošek, Jaroslav Horák, Jaroslav Dubský, Jitka Hanousková. Tradičně se pietního aktu zúčastnil bývalý senátor a čestný předseda OV Svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Musial (ČSSD). Nechyběli místostarostové za KSČM z Oseka Jiří Hlinka, z Košťan Zbyněk Král a z Litvínova Erika Sedláčková. Památce padlých se přišel poklonit i starosta města Zbyněk Šimbera (ČSSD). Nechyběli zástupci MV KSČM z Teplic, Krupky, Bíliny, Oseka, Hrobu, Dubí a Koštan, exposlanec EP Jaromír Kohlíček, předsedkyně Levicových klubů žen z Teplic Nataša Schalková a z Košťan Drahuška Králová, zástupci Klubu českého pohraničí Ústeckého kraje s  vlajkou.  Pietní akt byl zakončen Internacionálou.


 

Informace ze semináře k Územnímu plánu na ÚV KSČM 31. 1. 2015

Stavební zákon je jedním z nejdiskutovanějších a nejčastěji měněných předpisů. Po novelách v rytmu kvapíku (poslední platí od 1.1. 2014!!) bude brzy opět změněn. Novela bude vládní. S. Posolda velmi pěkně citoval pasáže ze zákona a zároveň upozorňoval na některé problémy. Mj. podotkl, že existuje závazná a směrná část Územního plánu (dále ÚP).ÚP je nutno doplnit – podle momentálně platného Stav. zákona Regulativem. Závazné limity pro dané území jsou obsaženy v Regulativech. Pořizovatelem ÚP je vždy pověřený úřad 3. stupně (jen v Praze Magistrát). Podle Správního řádu (500/2004Sb) je změna ÚP opatřením obecné povahy (lze se proti němu bránit žalobou). Podle Stav. zákona je 23 cílů a úkolů (těch je 17) územního plánování. hierarchie územního plánování: Zásady územního rozvoje kraje – Územní plán obce (!!nesmí obsahovat podrobnosti) – Regulační plán – obsahuje regulativy, tj. druh a účel staveb, podlažnost, výšku staveb, aj – objemy, atd.).

ÚP nerespektuje hranice pozemků. Měl by odpovídat na tyto otázky:

1) Co stavět(funkce stavby)

2) Veřejný zájem (živ. prostředí, občanská vybavenost, aj.)

3) Dopravně technická infrastruktura.

Část debaty se týkala specificky magistrátních měst dále členěných na obvody s vlastními radnicemi, zejména Prahy. Zde s. Posolda upozornil na nutnost bránit si právo vyjádřit se k ÚP a jeho změnám zastupiteli obvodů. Podle rozhodnutí Ústavního soudu je třeba vždy v návaznosti na ÚP zpracovat regulační plán. Regulační plán mění pracovníci pověřeného úřadu 3. Stupně. Neprochází tedy schvalovacím řízením v zastupitelstvu jako územní plán.

Seminář byl velmi zajímavý a poučný. Použitá prezentace je k dispozici na OV KSČM.                                                                            

                           

                                     Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.

zastupitel statutárního města Teplice

 

 


 

ZPRÁVA Z JEDNÁNÍ VÝBORU PRO DOPRAVU A DOTACE EU MĚSTA TEPLICE

Vážené soudružky, soudruzi, přátelé,


zúčastnila jsem se jednání komise pro dopravu a dotace, konané dne 20.1.2015, od 16.30 hodin, jejíž předsedou je Jaromír Kohlíček.

p. Kohlíček seznámil přítomné s programem:

1. dotační příležitosti pro Teplice

2.doprava
1. p. Petr Landa představil sebe a svoji firmu PGM consulting. Probíraly se dotační možnosti a příležitosti pro město Teplice v letech 2014 až 2020.

2.doprava

Přítomni:
ing. Kohlíček Jaromír
, předseda komise, zastupitel Teplic

ing. Franěk Jindřich vedoucí dopravy úřadu ústeckého kraje

Bc. Müllerová Ivana vedoucí odboru dopravy a životního prostředí Teplice

ing. Havlík Petr, zástupce firmy Arriva

Jaroslav Komínek – zastupitel pro dopravu ústeckého kraje

 

Franěk – seznámil přítomné se situací, od kdy se projekt připravoval /2011/, jak se schvalovaly zásady soutěže, jak byly zveřejněny zadávací   podmínky, jak Arriva vysoutěžila dopravu jak kraj hlídá podmínky, určuje pokuty, jaká byla kvalifikační kritéria plus cena za 1 km.
Franěk si myslí, že kraj postupoval dobře, dopravce si nevymyslel jízdní řády, ani tarify, ani programy.
Město Teplice je specifické tím, že má městskou i příměstskou dopravu. Odbavovací systém se změnit musel, byl zastaralý, dlouhodobě neudržitelný, neuměl komunikovat s ostatními systémy, ostatně změna systému     byla jedna ze zadávacích podmínek.

Soutěž byla připravena včas, zónově relační tarif objednal kraj, ten jej také platí, tudíž nejsou žádné slevy, pro nikoho možné. Kraj dává na dopravní obslužnost miliardu korun  ročně. Jízdní řády, ani linky se zatím měnit nebudou, ale je možné podávat návrhy na městské úřady, radnice, kraj. ZCELA KONKRETNI NAVRHY! Pro tyto nemá dopravce kompetence.
Havlík – snižování platů řidičů bylo nutné, nebudou se vracet na původní výši, dopravní obslužnost je zajištěna, řidičů je dostatek.
Müllerová – starostové se mohli vyjádřit včas k výši jízdného a podobně, ale žádné obce nechtějí dotovat vybrané skupiny obyvatel, např. seniory, studenty apod. Navíc starostové neměli zájem slevy a dotace řešit.

Franěk – rozúčtování vybraných peněz řeší smlouva o integraci města a kraje, dle speciálního klíče, známý je pouze počet nastupujících. Bude se dělat průzkum na danou linku, oblast, přestup do jiné zóny se platí, bez výjimek. Tarify se sjednotily, někde jízdné podražilo, někde zlevnilo. Platba není odrazem nákladů, nýbrž pouze příspěvek na dopravu! To si musí uvědomit všichni, kdo nejsou s cenou jízdného spokojeni.

– Objednavatel sice není spokojen s dopravci, ale změna je naprosto zásadní, navíc si už sedá, daří se odstraňovat technické závady.

 

Havlík – řidičů je dostatek, všechny linky zajištěny.
Komínek – jezdil dva dny jako řidič a v podstatě je všechno v pořádku, 90% lidí je se změnou spokojeno.
Všichni dotazovaní jednotně tvrdí: lidé nebyli informovaní, protože nechtěli, informací bylo dostatek, hlavně internet, plakátky ,noviny, kdo chtěl, ten věděl…

 

Na položené dotazy reagovali různě, na některé nezazněla odpověď vůbec, nebo něco zcela jiného, nesouvisejícího s otázkou.

Na jednoduše položenou otázku: takže jste se systémem a dopravou spokojen/a odpověděli takto: Franěk – ano   Müllerová – ano   Komínek – ano     Havlík – ano

 

Závěrečné shrnutí:

– v podstatě se jednalo o opožděné představení projektu IDS teplickým občanům
– tento projekt se připravoval od roku 2011, aniž byl dán prostor na vyjádření občanů
– sociální dopady změn nikdo nezmírní, nikdo je řešit nebude, nelze zvýhodňovat jednotlivé skupiny obyvatel na úkor ostatních   – viz zápis

– teplickou dopravu neřídí město, ale kraj
– důvod přítomnosti zástupce Arrivy není zcela jasný, neboť je pouhým vykonavatelem zadání kraje, bez možnosti cokoliv ovlivnit
– proč nebyli na jednání přizváni zástupce dotčených skupin, např. ředitelé škol
– projekt vytvořili lidé, kteří byli ve funkcích v minulosti, nikoliv současní, např. p. Komínek, tento se vyjádřil, že to nevymyslel, on tam nebyl…

– nikdo nebral v potaz potřeby občanů, plánované změny se uskutečnily na základě dohody kraje
Všichni z dotazujících jsou spokojeni, všechno je podle nich v pořádku, řidičů je dostatek, takže jediní, kdo jsou nespokojeni, jsou občané. Navíc si myslí, že se občané o dopravu nezajímali, změny nechtěli vzít na vědomí a pak byli překvapeni! Informací bylo dostatek, takže je jen jejich vina, že se teď zlobí. Na kladené otázky bylo odpovězeno většinou vyhýbavě, nebo vůbec.

 

                                                               Vlasatá Jiřina         člen KSCM Teplice

 

 Δ∇Δ

Těžební limity? Čekám od vlády jasné slovo
Rozhovor Haló novin s hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem (KSČM) 
Oldřich Bubeníček
– Ve vašem domovském městě Bílina se budou 31. ledna opakovat volby do městského zastupitelstva, neboť ty říjnové zrušil kvůli volebním podvodům soud. Co považujete za hlavní téma těchto voleb? 

Hlavní problém v Bílině je hospodaření radnice. Město má relativně dost peněz a udělalo se poměrně dost akcí, ale velice rádi bychom konečně přesně zjistili, kolik ty akce opravdu stály a kolik stát měly. Nemohu se zbavit dojmu, že se vydávaly nesmyslně vysoké částky, například za rekonstrukci nemocnice.
Po říjnových volbách to vypadalo, že dvě strany dosavadní koalice se staly pro ostatní nepřijatelné a stará koalice tudíž padne. Nicméně soud volby zrušil – a nutno říct, že vzhledem k prokazatelným podvodům ani nemohl nic jiného dělat – takže k zásadní změně nedošlo. Pevně věřím, že pokud volby dopadnou zhruba stejně jako ty říjnové, bude možnost ustavit novou koalici a podívat se na výdaje minulé rady, nad nimiž visí největší otazníky.

– Pojďme ke krajské politice. Nedávno jste jednal s ministrem průmyslu Mládkem o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Co vám řekl a jaké jsou na stole scénáře? 

Ministr Mládek mne informoval, že má čtyři varianty. Krajní variantou je nedělat nic a na těžební limity vůbec nesahat. Ta se zdá nejméně pravděpodobná. Druhá varianta hovoří o rozšíření těžby na Dole Bílina, který patří Severočeským dolům. Těžba by se měla rozšířit na území, které není obydlené, takže s tímto rozšířením by neměl být problém. Pokud vím, tak Severočeské doly velmi dobře spolupracují i s okolními obcemi, z jejichž strany tudíž žádné protesty nečekám, a myslím, že vládě nic nebrání dát této těžbě zelenou. Třetí varianta počítá navíc s rozšířením těžby na Dole ČSA. Tam je však situace mnohem složitější. Protože na předpolí lomu je osada Černice náležející k Hornímu Jiřetínu, a tam zatím k dohodě s obyvateli nedošlo. Čtvrtá varianta je pak nejradikálnější, posunula by těžbu až k Litvínovu.
– Jste pro prolomení limitů? A když, tak v jaké variantě? 


Uhlí je jediná strategická surovina, kterou tato republika má. Názory, že bychom ho měli nechat v zemi pro dobu, až bude víc potřeba, mi nesedí. Pevně věřím, že za padesát let budou nepředstavitelně pokročilejší technologie k výrobě energie, a nejen jí. To uhlí je potřeba dnes a vytěžit ho je pro tuto zemi výhodné.

Pokud jde o konkrétní variantu, osobně se přikláním k rozšíření těžby na úkor Černic a Jiřetína, obzvlášť když tam podle studií leží uhlí velice kvalitní. Samozřejmě dodávám, že uhelné společnosti se musejí řádně vyrovnat s postiženými občany. Nabídka, kterou tito lidé dostanou, musí být lukrativní.
Na stole je také varianta, že by se Jiřetín obešel a vznikl jakýsi ostrov uprostřed těžební oblasti. Takovou možnost musí samozřejmě posoudit odborníci.

Klíčová odpovědnost je však na vládě. Ta by měla nyní jasně říci, zda se na »Armádě« těžit bude, nebo ne. Aby uhelná společnost i občané měli jasno a věděli konečně, co bude. Polovičatých a nejasných vyjádření už bylo moc.

– Pomohla by nová těžba zaměstnanosti v kraji? 
Dnes máme v kraji přes 60 000 lidí bez práce, a to jsou jen ti úředně evidovaní. Nikdo neví, kolik je jich ve skutečnosti. Navíc Mostecko, Chomutovsko či Teplicko, tedy právě oblasti, kde se o nové těžbě uvažuje, jsou nezaměstnaností zasaženy zdaleka nejvíce. Na těžbu přitom není navázáno jen těch několik set horníků a těžařů, ale stovky a tisíce lidí, kteří pro doly poskytují služby.
Navíc na dolech často pracují celé rodiny. Pokud by těžba skončila, měli bychom tu desítky rodin bez jediného živitele, to by mohla být doslova sociální katastrofa.
– Vy jste se pokusili pohnout s nezaměstnaností v kraji i rozvojem průmyslové zóny Triangle na Žatecku. Jste úspěšní? 
Zlomovým momentem bylo, když se v loňském roce podařilo podepsat smlouvu s jihokorejskou společností Nexen. Ta koupila velký pozemek v centru zóny, takže volné zůstávají již jen menší pozemky. Nedávno jsme podepsali předkupní smlouvu se španělskou společností Gonvarri Corporación Financiera, která postaví v areálu závod na vyřezávání kovových komponentů pro automobilový průmysl. Nyní se přihlásila česká firma, která chce přímo v zóně postavit betonárku, a v těchto dnech, patrně inspirována konkurencí, se ozvala další betonárka. Sice obsadí jen hektar, ale podstatné je, že betonárka přímo v místě zvyšuje kvalitu a přitažlivost zóny, usnadňuje výstavbu nových závodů a také zkvalitňuje život lidí v okolí, neboť ze silnic zmizí kamiony převážející beton, což znamená méně exhalací a méně ničení místních komunikací.
Pokud jde o množství pracovních míst, v této chvíli, kdy se teprve staví, není dopad na zaměstnanost samozřejmě zásadní. Ale v konečné fázi by měl mít závod Nexenu zhruba 2000 zaměstnanců, plus návazné služby, a to už něco znamenat bude. Pochopitelně naším cílem zůstává zaplnit zónu celou.
– Je to vůbec možné? 
No, s rukama v klíně nesedíme. Máme připraven projekt »Triangle city«. Koupili jsme velmi výhodně od ČEZu městečko mobilních buněk, které ČEZ používal při stavbě nového bloku elektrárny v Ledvicích. Z těchto buněk chceme vybudovat jakési zázemí. Dnes, když přijede řidič kamiónu do zóny, tak nepustí-li ho firma, které přivezl materiál, tak nemá ani kam jít na záchod, nemá se kde umýt, kde si co koupit. To chceme nyní poskytnout my. Nabídneme tam i ubytování pro stavaře. Na jaře bychom chtěli začít projekt realizovat a věříme, že tím zvýšíme jak kulturnost prostředí, tak atraktivitu zóny pro firmy.
– Kraji by pomohlo asi také konečně dostavět dálnici D8. Nedávno jste jednal s ministrem dopravy Danem Ťokem a po jednání jste vyslovil termín dostavby: konec roku 2016. Věříte opravdu, že do té doby bude dálnice hotová? 
Nic jiného mi nezbývá, než věřit. Pan ministr garantoval, že dostavbě nic nebrání a že termín – konec 2016 – je reálný, což je pro mne jakési světélko na konci tunelu.
Pro Českou republiku je D8 mezinárodní ostudou. Uvědomme si, že chybějící stokilometrový úsek se staví přes dvacet let, což nemá ve světě obdoby. A vzhledem k tomu, že je dálnice napojena na Německo, tak to jistě vnímají i v cizině a patrně se dobře baví.

Pro kraj je to naprosto zásadní věc. Věřte mi, že jednám s investory poměrně často a že první jejich otázkou je vždy, jak se vyvíjí situace s dopravní infrastrukturou. A nejde jen o D8. Máme problém i u zmiňovaného Trianglu, kde není dobudována rychlostní komunikace R7, která by zónu spojila se Slaným.

A to nemluvím o tom, že nehotovou dálnicí trpí občané. Když přijedete do našeho kraje od Prahy, tak se v Lovosicích musíte vydat po místních komunikacích, buď přes Velemín, nebo kolem Labe do Ústí nad Labem. Tam i tam si nám lidé naprosto oprávněně stěžují, protože když se vám dennodenně valí kolony nákladních aut pod okny, není to nic příjemného. Na obou úsecích dochází též k řadě nehod. Udělala se sice některá bezpečnostní opatření, ale nic si nenamlouvejme, ta jsou jen kosmetická.
– Vaším cílem bylo rovněž podpořit významně turistický ruch v kraji. Jak se to daří? 

Jsme jediným krajem v ČR, kde turistický ruch loni vzrostl. Na druhou stranu musíme přiznat, že je to i tím, že startujeme z nízkého základu. Ústecký kraj je samozřejmě tradičně průmyslovým, ale má i nádherné přírodní scenérie, propagujeme především čtyři turistické destinace: Národní park České Švýcarsko, Krušné hory, České středohoří a Dolní Poohří. Navíc u nás máme řadu historických památek a starých lázeňských center, vždyť teplické lázně jsou nejstaršími lázněmi ve střední Evropě. Turista se u nás má na co podívat a potvrdilo se nám, že ten, který k nám přijede, se vrací. To je dobré znamení.

Zveme k nám i velvyslance z řady zemí a stále jim zdůrazňujeme, že, navzdory pověsti, nejsme jen krajem těžebních jam. A má to výsledky, pozvali jsme například čínskou velvyslankyni do teplických lázní a důsledkem bylo, že se nám podařilo dostat několik reportáží do čínské televize a nyní čekáme další štáb. Bereme úkol posílit turismus vážně, stále ještě věřím, že to bude brzy důležitý resort, který zvýší zaměstnanost v kraji.


– Smělý projekt jste spustili i v systému veřejné dopravy. Média však byla na začátku roku zaplavena zprávami o tom, že nový systém se topí v problémech. 


Jako všechno, měl i tento projekt své porodní bolesti. Největší byly asi na Teplicku, ale zde je zavinila především soukromá společnost Arriva, jíž dali řidiči před koncem roku hromadnou výpověď. Potíže byly i na Děčínsku, které byly zase způsobeny tím, že děčínský dopravní podnik s námi zatím nepodepsal smlouvu, takže nebyly včas vylepeny nové jízdní řády. Někde byl problém v tom, že ne všichni řidiči se dokázali orientovat v nových tratích. ¨

Vzali jsme všechny stížnosti vážně, možná víte, že i náš radní Komínek, který je sám původním povoláním řidič, si sedl znovu za volant a ověřoval fungování systému přímo v terénu. Někde, byť v minimu případů, se skutečně zjistilo, že jízdní řády nebyly sestaveny optimálně. Nyní vyhodnocujeme všechny připomínky od městských úřadů i občanů a přistoupíme ke změnám, první je naplánována na březen. A pokud se nám podaří podepsat smlouvy s městy, kde mají vlastní dopravní podniky, jsem si jist, že si to »sedne« v celém kraji.

Mediálně jsme sice tu první bitvu prohráli, ale jsem si jistý, že lidé časem docení výhody. Tou základní je, že kdo jezdí pravidelně, dočká se výrazných slev. Zvýší se rovněž komfort cestování, protože povinností všech dopravců v systému bylo mít nové autobusy – klimatizované a nízkopodlažní. A hlavně jsme si jisti, že náš cíl »jezdit po celém kraji na jednu kartu« je správný a zjednoduší lidem život.
                                                                           Jan Stern

 ↔  ↔  ↔  ↔

NOVOROČNÍ VÝSTUP NA DOUBRAVKU
Ing. Alois KITTL
předseda turistického oddílu TJ Lokomotiva Teplice
Předpověď počasí a skutečnost novoročního rána 1. 1. 2015 sliboval slunečný den s mírným mrazíkem. Po milém zvaní na akci turistů TJ Lokomotiva Teplice se skutečnost nijak nelišila. Oddíl turistů, který si plánoval odchod z nádraží ve 13 hodin, neboť disciplinovaný kádr zde čekal na své dojíždějící členy z Chomutova, Bíliny, a Duchcova, si pořídil společnou fotku na památku a vyrazil na pouť, ne na Říp, ale na Doubravku. Zatím se již na samém vrcholku od 10,45 hodin připravovali na přivítání všech hostů dobrovolníci z řad členů oddílu, vyvěsili vkusný plakát s přáním do nového roku a vybalovali pozornosti pro výletníky bez rozdílu příslušnosti k organizacím či neorganizovaným, ve formě uznání za absolvování výstupu v moc pěkném provedení. Tyto byly přijímány s nadšením dospělými i dětmi. Především těmi, kteří tuto novoroční vycházku opakovaně navštěvují každoročně. Nejeden se pochlubil, že si hlavně uznání schovává a že jich už má 10 a více. Levná záležitost to při tom ze skrovných prostředků jistě není. Oddíl turistů však vždy pro své příznivce připravuje hodnotné pozornosti, aniž od nich očekává milodary a příspěvky jakoukoliv formou. Mají radost, když se s lidmi setkávají a vidí, že se z toho těší. Na přípravě a organizaci se podíleli téměř všichni členové výboru oddílu. Po 12 hodině jako by se s výletníky roztrhl pytel. Sem tam to vypadalo, že se jedná o průvod, nebo demonstraci Nového roku. Jako vždy se zúčastnili samotní členové oddílu od Ústí n. L. přes Teplice až po vzpomínaný Chomutov. Na to jsou všichni zvyklí již celoročně, neboť se tak schází 50krát do roka, ale dnes přišli v mrazíku i cizí příznivci v rodinném balení i se svými čtyřnohými přáteli, jak byli zváni. Prostě byli to fandové a příznivci. Působilo velmi dobře, když se na Doubravce setkávali známí, kteří se přes rok ani nepotkají a celé rodinné klany. Co může být hezčího, hlavně v dnešní krušnější době, když vidíte lidi spolu v náručí, při třesení rukou a úsměvem rozzářených tváří? Ani pejsků nevidí člověk tolik pohromadě jako dnes mezi námi! Dnešní den se tedy povedl po všech stránkách! Podle počtu vydaných diplomů se nás letos sešlo na Doubravce celkem přes 600. Je to málo? A víte vůbec, že si to můžete kdykoliv zopakovat? Nechte se jen pozvat a přijďte mezi nás. Na stránkách těchto tiskovin, deníků, novin a časopisů budete i dále informování. K tomu přispívá ve svých relacích Rádio BLANÍK, nástěnky oddílu na nádraží ČD, na Hvězdě a v Perle. Nezapomeňte, že si lehce naleznete podrobnosti o oddílu i na internetu na známé adrese www.lokomotivateplice.cz , mezi oddíly si najdete turisty a na jejich stránkách pak všechny připravované akce. Hlavně pak nezapomeňte, že již 21. března konají turisté větší akci pro veřejnost a to „Vítání jara na Milešovce“, která bude určitě včas znovu zveřejněna jak shora uvedeno. Na start vás vyvezeme autobusem od Domu děti a mládeže a bude to určitě zas zajímavé. Zatím však jen – na shledanou se těší turisté Lokomotivy!

Mezi účastníky byl i Ing. Jaromír Kohlíček, CSc, který nám poslal foto:

Doubravka 010115

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *