OV KSČM Teplice

Historik RSDr. Ivo Přichystal

       Dne 4. října 1957 vysláním první umělé družice Země s názvem Sputnik zahájil tehdejší Sovětský svaz dobývání vesmíru. Co tomu předcházelo? Samozřejmě i lety do vesmíru jako veškerá lidská činnost mají svou historii. S jistou nadsázkou lze za prvního propagátora letů do vesmíru označit francouzského spisovatele dobrodružných a vědeckofantastických románů Julese Verna. Jedná se hlavně o dva jeho romány Ze země na Měsíc (1865) a Okolo Měsíce (1870). Ovšem za jednoho s prvních skutečných průkopníků kosmických letů je považován ruský pedagog a vědec Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. Zabýval se leteckým inženýrstvím (jeho projekt celokovového jednokřídlého letadla se stal za 15 let samozřejmostí) a v souvislostí s aviatikou se teoreticky zabýval i lety do vesmíru. Například vypočítal možnost letů do kosmu pomocí reaktivních zařízení (raket), viz Ciolkovského rovnice. Jeho pokračovatelem a následovníkem byl Sergej Pavlovič Koroljov raketový inženýr a tvůrce sovětského raketového programu. Je také považován za otce praktické kosmonautiky.

      Výsledkem úsilovné práce Koroljovova týmu byl Sputnik (přeloženo do češtiny toto slovo znamená spolucestující). Jednalo se o družici ve tvaru koule o průměru 58 cm a váze 83,6 kg. Jeho start proběhl dne 4. října roku v 19.28 min  roku 1957. Na oběžnou dráhu byl vynesen dvoustupňovou raketou R – 7. Jeho existence trvala přibližně 90 dní. Za tu dobu uskutečnil 440 obletů Země. Svou existenci ukončil dne 3. ledna roku 1958, kdy vstoupil do atmosféry Země, kde shořel. Jeho vypuštění mělo obrovský ohlas v celém světě, především ve Spojených státech, kde byl tento sovětský úspěch chápán jako „ponižující porážka pro USA“. Tehdejší senátor a pozdější prezident Lyndon B. Johnson dokonce přirovnal vypuštění Sputniku ke stejnému debaklu jako byl japonský útok na Pearl Habor. Mnozí Američané začali věřit, že SSSR je technicky vyspělejší než USA. I přesto, že Američané využívali zkušeností německého raketového technika Vernhera von Brauna a jeho týmu, byli oproti SSSR pokud se týká vývoje umělé družice skutečně pozadu. Bylo to dáno především skutečností, že veškerá jejich pozornost byla zaměřena na vývoj nových zbraňových systémů. Ty měly být především použity v rámci vojenského konfliktu se SSSR, o jehož propuknutí v blízké době byli přesvědčeni. Teprve tímto sovětským úspěchem byla v USA pozornost zaměřena na výzkum vesmíru.  Dne 29. července roku 1958 president Eisenhower podepsal zákon, kterým vznikl Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). Svou činnost úřad zahájil dne 1. října 1958. Přes veškeré úsilí byli Američané schopni ve výzkumu vesmíru předstihnout SSSR až koncem šedesátých let. 

dnes si připomínáme 14. výročí předčasného úmrtí poslankyně PS PČR, členky Nejvyššího kontrolního úřadu, dlouholeté vedoucí pionýra a úžasné ženy

                               Inženýrky Ludmily BRYNYCHOVÉ

VZPOMÍNÁME NA NI S ÚCTOU

V sobotu 3. června 2023 se v Praze od 10:30 konalo setkání s vedením KSČM. 

Historik RSDr. Ivo Přichystal

       Dnes 25. února si připomínáme  75. výročí Února 1948. Pravicová propaganda s oblibou označuje tuto událost jako komunistický puč. Soustavně se snaží vytvářet dojem, jak nepatrná skupinka komunistů se proti vůli většiny obyvatelstva, za pomoci slabošského prezidenta Beneše zmocnila vlády. Ovšem historická fakta všechny tyto pravicové ideology usvědčují ze lži a z překrucování historie, z čehož s oblibou obviňují právě komunisty. Ovšem tak nehorázné lži a překrucování faktů, kterými nás tito pánové krmí si nikdo z komunistických ideologů nikdy nedovolil. Podívejme se na skutečná fakta. Předtím si však uveďme skutečný obsah pojmu puč. Podle slovníku cizích slov je: „Puč – násilný politický převrat uskutečněný malou skupinou osob většinou příslušníků ozbrojených sil“. V demokratických volbách v roce 1946 získali komunisté v českých zemích 40,2 %, to představovalo okolo 2,8 miliónů voličů.  Také generální stávky dne 24. února vyhlášené na podporu komunistických požadavků se zúčastnilo 2,5 miliónu pracujících. Lze tedy označit stranu, kterou přímo podporovala nebo s ní sympatizovala většina obyvatelstva za malou skupinku spiklenců? To rozhodně ne. Pokud se týká průběhu samotných únorových událostí, tak vše se odehrálo opět poněkud jinak, než vykreslují různí krajně pravicoví pisálkové. Poté kdy komunistický ministr Nosek provedl kádrové změny ve vedení Sboru národní bezpečnosti (SNB), využili tohoto kroku ministři za stranu národně socialistickou, lidovou a demokratickou stranu k vyvolání vládní krize s cílem dosáhnout demise vlády a podle ústavy nastolení úřednické vlády do které, jak předpokládali, bude president Beneš jmenovat antikomunisty. Chtěli tak jen zopakovat už jednou úspěšně uplatněný scénář z roku 1921. Tehdy po volbách, ve kterých zvítězila sociální demokracie, představitelé její pravicové části způsobili demisi vlády. Následně úřednická vláda potlačila veškeré protesty levicově naladěné veřejnosti. Ovšem rok 1948 nebyl rokem 1921. Také řada nekomunistických politiků se na snahu vyvolat demisi vlády dívala jako na politický hazard. Vedle sociálně demokratických ministrů demisi svých kolegů nepodpořili ani nestraničtí ministři, Jan Masaryk ministr zahraničí a generál Ludvík Svoboda ministr národní obrany. V tu chvíli však pravice nahrála komunistům na smeč. Podle tehdy platné ústavy, pokud demisi podala méně než polovina ministrů (jednalo se o 12 ministrů za uvedené tři strany), mohl předseda vlády jmenovat nové ministry. Vzhledem k faktu, že předsedou vlády byl předseda nejsilnější strany Klement Gottwald, bylo jasné, koho bude jmenovat na jejich místo. Když pravici nevyšel trik s demisí, spoléhali již jen na presidenta Beneše, že demisi nepřijme a tak bude alespoň zachován dosavadní status quo. Beneš, se kterým představitelé tří uvedených stran své plány nekonzultovali, se tak ocitl pod tlakem veřejnosti. I s ohledem na svůj vážný zdravotní stav nakonec demisi přijal. Svou roli sehrálo i jeho přesvědčení, že rozhodnutím velmocí v Jaltě, kdy ČSR byla zařazena do sovětské sféry zájmů, byl nástup komunistů k moci již předem určen. Pro Beneše bylo trpkým zklamáním, že nás západní velmoci opět zradili a předhodili Stalinovi, stejně jako v roce 1938 Hitlerovi. Tím, že Beneš demisi přijal, v podstatě pouze naplnil literu tehdy platné ústavy. Pak již nemohl než jmenovat nové ministry, jejichž seznam mu Gottwald předložil. Takže nástup komunistů k moci proběhl, ať už se to někomu líbí či nelíbí, čistě ústavní cestou.

        Podobně je výrazně zkreslován i další vývoj našeho státu po Únoru. Především se to týká padesátých let, která jsou v podání různých antikomunistů vykreslována jako nejtemnější období našich moderních dějin srovnatelné s obdobím protektorátu. Jaké jsou skutečnosti? V celém průběhu padesátých let bylo za politické delikty popraveno okolo 140 osob. Jistě, trest smrti za politické delikty je odsouzení hodný, ale v té době byl uplatňován za politické delikty i v USA. Naprosto nesrovnatelné pak jsou počty popravených v období protektorátu (360 tisíc) a v padesátých let (140). Počty odsouzených či diskriminovaných za politické delikty v padesátých letech jsou i v současnosti odhadovány okolo 400 tisíc osob. Vzhledem k počtu obyvatel republiky tak represe postihly okolo 2,6 % obyvatel. Současná pravicová propaganda naopak vytváří obraz tehdejší společnosti skládající se pouze ze dvou kategorií obyvatel a to utlačujících a utlačovaných. Také STB je vykreslována jako ďábelská organizace, jejíž příslušníci číhali za každým rohem. Přitom na celý okres Teplice se 130 tisící obyvateli byli určeni pouze tři příslušníci STB, kteří mohli řídit maximálně několik desítek informátorů. Přes 90 % obyvatel našeho státu za celou dobu 40 let žádnou osobní zkušenost s STB nikdy v životě nemělo. Dalším faktem, který mnohého překvapí, je že právě v padesátých letech komunistická strana dosahovala nejvyšší důvěry za celých čtyřicet let. Většina veřejnosti v té době chápala probíhající politické procesy jako důsledek nepřátelských aktivit ze strany západních států.

       Únor 1948 tedy nebyl tedy žádným osudovým zlomem v historii našeho státu, nebyl ani „ozbrojeným násilným pučem“ hrstky „zlých, ošklivých“ komunistů proti vůli většiny národa a v konečném důsledku ani selháním „slabošského“ presidenta Edvarda Beneše. Byl zákonitým vývojem předválečného a především poválečného vývoje naší společnosti v níž  se již dávno prosazovaly levicově demokratické tendence, které byly umocňovány sílící sociální nerovností, negativními dopady hospodářských krizí, politikařením a korupcí vládnoucích politických stran. Vše toto dokládá například i úryvek z parlamentního vystoupení Klementa Gottwalda v roce 1929. „ Odsuzujete do kriminálu dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, dodávkách a na všem možném. To je vaše spravedlnost. Štvete exekutora na domkáře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun daně, ale podle týchž zákonů snižujete a odepisujete stamiliony fabrikantům a velkostatkářům“. Nemyslíte, že to nepříjemně připomíná i naší současnost? Nelze ani opomenout i fakt, že počet členů komunistické strany z předválečného počtu třiceti tisíc, narostl zcela dobrovolně v roce 1945 na jeden milion. Nátlakový charakter akcí k potlačení levicových tendencí za pomoci ozbrojených složek byl po druhé světové válce uplatňován i v některých takzvaně demokratických západoevropských státech jako Francii a Itálii. V Řecku proti levici dokonce zasahovala i britská armáda.    

      V konečném důsledku otázka nestála, zda se komunisté chopí mocí, ale jen kdy a jak. Vše bylo rozhodnuto již v roce 1944 na konferenci spojeneckých vůdců v Jaltě, kde ČSR byla včleněna do sovětské zájmové sféry stejně jako Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.           

         Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal

              Již v předvolební kampani loni pro obecní a část senátních voleb bylo vidět, že předseda hnutí Ano ing. Andrej Babiš dělá nejen tyto kampaně, ale už začíná prezidentskou kampaň. Hnutí ANO nám vládlo 8 let a v druhém období v koalici se ČSSD. V té době  bylo toto hnutí moc nečitelné pro normálního člověka a obyčejný občan nevěděl zda to je levicová, středová či pravicová strana. To hnutí nebylo až tak jednotné jak se na první pohled vnitřně zdálo. Nebýt  tehdy parlamentní opoziční strany KSČM tak by nedošlo k tak razantnímu řešení v sociální oblasti, tedy zvýšení důchodů a dalších věci. Protože toto hnutí  neplnilo co slíbilo, ze strany  KSČM došlo k vypovězení tolerančního patentu. Hnutí toho využilo a začalo přetahovat na svoji stranu část voličů nejen ČSSD, SPD, ale i KSČM. Mimo jiné proto se ČSSD a KSČM nedostaly do Sněmovny. Mnozí lidé v mém okolí mi říkají,  proč se KSČM nechala tak lacině nachytat a dnes máme  vládu pětikoalice, která je asociální. Mimochodem je zvláštní, že traktorista, vlastně dnes ministr práce a (a)sociálních věcí Marián Jurečka chce zvednout odchod věku do důchodu, ale to se má prý týkat lidí  kterým dnes je 40 let. A navíc hovoří o změně důchodového systému  jak to navrhuje NERV vládě. Velmi zvláštní situace je, že hovoří se o úpravě, čti ctěný čtenáři snížení a nikoliv zvyšování důchodů u normálních důchodců. Ministr jediné pravdy, tedy vnitra už avizoval, že změna důchodů, ale hlavně renty, čili výsluhy se nebude týkat policistů a hasičů.  Opět tedy asociální krok vlády vůči obyčejným důchodcům. Ale zpět k hnutí ANO.

          Kandidát hnutí ANO na prezidenta republiky, tedy předseda a poslanec  prohrál tuto volbu, byť získal  něco přes dva milióny hlasů voličů. Když se na toto číslo podíváme blíže tak zjistíme, že sice Andrej Babiš má pravdu, že to je fenomenální úspěch hnutí ANO, ale už si neklade otázku proč to číslo je tak vysoké. První moment je, že většina členů hnutí ANO volila kandidáta svého předsedu. Ale a to už se o tom vůbec nemluví byly tam i protestní hlasy voličů kteří by jinak volili jiného než tohoto kandidáta ve druhém kole voleb prezidenta republiky. Pravda ve hnutí už delší dobu byla vidět vnitřní nejednota a krize, ale navenek na první pohled to tak nevypadalo. Na jedné straně veřejně deklarovali p. Macura primátor Ostravy a p. Vondrák hejtman Moravskoslezského kraje, že nepodpoří svého šéfa a  podpoří zaprodance  který nakonec bohužel zvítězil. Na druhé straně již v předvolební kampani do obcí a jedné třetiny Senátu s Andrejem Babišem jezdili po republice jak Karel Havlíček tak Alena Schillerová. Už v té době mi bylo jasné, že se bude něco dít ve vedení hnutí po volbě prezidenta, což později bylo deklarováno..

          Dne 8. února 2023 bylo tedy  ohlášené zasedání předsednictva hnutí ANO. Došlo k jasné rezignaci mspř. hnutí  Ivo Vondráka a Andrej Babiš pro některé to bylo překvapení zůstal ve funkci poslance a šéfa hnutí. Nicméně šli do popředí jak p. Havlíček tak p. Schillerová. Andrej Babiš je klíčový člověk a hráč na politické scéně nejen v rámci hnutí ANO.

          Bohužel p. Babiš dosáhl svého cíle. Vysál voliče KSČM a ČSSD k sobě  tak, aby volili hnutí ANO. Jenže lze to číst mezi řádky  i tak, že voliči těchto stran volili menší zlo proti většímu zlu v rámci volby prezidenta republiky. Pro ČSSD je tragédii období od doby kdy této straně šéfoval Stanislav Gross, ale hlavně Bohuslav Sobotka a další předsedové. Neboť od té doby se tato strana otočila ohromně doprava nikoli jako původně levicová a později středolevicová strana. Vrchol všeho je nynější předseda p. Šmarda, který zveřejnil, že on a členové strany po vnitrostranickém referendu budou volit zaprodance Pavla. Tím vlastně udělal dost velký hřebík k pohřbení této strany, aby se nedostala do Sněmovny v příštích volbách, byť ve svém projevu řekl, že tam stranu dostane. 

          SPD je sice také opoziční strana, ale ta je také v rozkladu a hodně jejich příznivců jistě volilo místo p. Bašty v prvním kole p Babiše. A marketing p. Babiše toho dokonale využil před druhým kolem volby a vlastně tak nepřímo zvenku udělal neocenitelnou službu šéfovi SPD. Tato strana je totiž také ve vnitřním rozkladu a tým p. Babiše ji rozložil zvenku. Nehovoře o tom, že přetáhl voliče SPD na svoji stranu.

          Co tedy znamená výsledek zasedání předsednictva hnutí ANO? Andrej Babiš zůstává v čele hnutí, navenek budou vystupovat p. Havlíček a p. Schillerová a p. Babiš je nadále poslancem. Pro mnohé nejen občany, ale i komentátory překvapení. Jiní s tímto výsledkem počítali. Podle mého názoru bude p. Babiš v pozadí, ale bude řídit hnutí ANO a vynoří se v okamžiku před volební kampaní na volby v roce 2024 a 2025. Mimochodem jak je dnes aktuální věta kterou kdysi v devadesátkách pronesl stařičký mocnář Václav Klaus po jasném vítězství ve volbách. Jedny volby skončily a druhé začínají. A zde analogie. Volby prezidenta skončily a začínají volby do EP a krajů. 

Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal 

            Jak známo,  v naší republice se konají volby prezidenta České republiky jednou za pět let. To se stalo právě před několika dny,  kdy zvítězil  tzv. občanský kandidát, ale i vrabci na střeše si cvrdlikají, že to je kandidát vládní pětikolky, ačkoli se k tomu nikdo z vlády nehlásí. Nebudu se vyjadřovat k tomu, jak  to bylo a je doopravdy. Ale zajímavá je jiná věc.

            Do inaugurace nového prezidenta zbývá necelý měsíc.  A nový prezident je ne aktivní, ale aktivistický. Zaměřím se na jednu skutečnost, která je velmi zvláštní. Ústava České republiky pojem prezidenta republiky má uvedenou ve hlavě třetí s názvem moc výkonná, jež začíná článkem 54 a následující. V dnešním zamyšlení mi nejde o jednotlivé články Ústavy. Ale jen o jeden článek a jedno písmeno Ústavy, které, jak dosud bylo sděleno, nově nastupující prezident nedodrží.  Již bylo sděleno, že v rámci inaugurace bude společná schůze Poslanecké Sněmovny a Senátu, kde nově zvolený prezident složí slib do rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky. To je samozřejmě pořádku.  Ten nový prezident se jak je vidět drží tradice při inauguraci bývalého prvního prezidenta ČR Václava Havla, byť jen zčásti.

            Proto si připomeňme jedno písmeno z článku 63 Ústavy ČR. Na mysli mám čl. 63 odst. 1 písm. c). Cituji. „Článek 63 (1) Prezident republiky dále písm. c) je vrchním velitelem ozbrojených sil“. Z toho vyplývá, že z ústavních zvyklostí nově zvolený prezident po složení slibu vykoná přehlídku čestné jednotky a Hradní stráže. Jak bylo uvedeno tak tento nově zvolený prezident jako kdysi první popřevratový prezident toto nevykoná. Místo toho bude opět znít Te Deum ve chrámu sv Víta. Lze tedy dovodit hypoteticky, že nový prezident tedy nebude vrchním velitelem ozbrojených sil.

            V knize prof. JUDr. Václava Pavlíčka a JUDr. Jiřího Hřebejka Ústava a ústavní řád České republiky 1. díl Linde Praha a.s., 1994 v komentáři k tomu článku  se samozřejmě hovoří, že prezident je vrchní velitel ozbrojených sil a podobně. Zde věta,  která je tradičně používána vůči prezidentovi republiky. Cituji „ Prezidentu republiky, jako svému vrchnímu veliteli, vzdávají ozbrojené síly pocty“. Logicky z toho vyplývá tradice a to platilo vždy po zvolení nové hlavy státu, že při inauguraci nové hlavy státu je provedena přehlídka čestné jednotky a Hradní stráže. V okolních zemích se tato tradice dodržuje a po zvolení prezidenta Klause a Zemana i opakovaně se přehlídka konala. Byť tedy bývalý voják jako prezident (nikoli můj) a jeho tým  by si měli uvědomit, že toto je tradice  která platí od doby prezidenta Masaryka. Přiznám se, že chudák Masaryk musí v hrobě lítat turbulentní rychlostí již 33 let od převratu co   se s republikou, kterou spoluzakládal stalo.

     Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal

              Do letošní volby prezidenta republiky se přihlásilo hodně lidí, ale jen devět jich MV do voleb připustilo. Média zcela jednoznačně prosazovala první tři kandidáty. Problémy jednotlivých kandidátů byly popsány, zejména p. Nerudové. A u dalších kandidátů jsem měl jasno, že budou mít málo procent, aby se probojovali do druhého kola volby. Nejvíc mě pobavili oba senátoři, protože si mysleli asi, že mají hodně procent.

Máme tedy situaci dvou kandidátů. Jednoho, kterého vládní koalice prý nepodporuje, Petr Pavel a druhý kandidát je Andrej Babiš. Věřil jsem, že p. Babiš bude v druhém kole, což se potvrdilo. Otázka akorát byla  kdo bude soupeř. Tušil jsem, že buď p. Nerudová, byť jsem měl pochybnosti, ale jistě manekýn v sukních, tedy p. Pavel.

Výsledek je tedy jasný. Opět se začíná od nuly. Na seznamu.cz jsem četl, že nyní má pravice Sněmovnu, Senát, vlastně i Ustavní soud v podobě dosluhujícího pan předsedy Rychetského, který je Evropan, jak se vyjádřil v minulých dnech, nikoli Čech a vlastně pravici chybí jen prezident. V podobě p. Pavla pokud by zvítězil tak je to jasné. Co tedy v případě vítězství pana Pavla můžeme čekat. První věc je v rámci NATO, EU ještě více se z České republiky stane kolonie a bude plnit příkaz nejen z Bruselu, ale i z USA. Samozřejmě bude následovat ještě větší podpora Ukrajiny. Pokud jde o vnitřní politiku, myslím tím sociálně ekonomickou situaci obyvatel republiky už dávno od voleb do PS PČR vím, že to co dělá vláda je špatně. Reaguje nejen pozdě, ale i jinak než vlády jiných zemí  které občanům pomáhají. Za předpokladu, že vyhraje p. Pavel je jasné, že bude dále pokračovat asociální politika této pravicové vlády. Na seznamu.cz jsem četl zajímavou úvahu. Dnes nekandiduje nikdo z generace listopadu 89. Samozřejmě, protože ti lidé také jsou už starší.

Zpět k otázce. Můžeme čekat jen další zdražování, vyšší inflaci než si přeje pan guvernér ČNB a otázka je ještě jedna. A ta je pro mne hrozně smutná. Mnoho lidí se už dnes nachází na pokraji svých psychických sil a hledají pomoc. Mám známé psychology a ti mi říkají máme narváno, nemůžeme přijímat další pacienty. Problém je jasný. Ti lidé mají určitou částku, kterou dostávají a musí jim vystačit na měsíc.  Letos předpokládám díky této asociální vládě vyšší množství sebevražd, nárůst trestné činnosti majetkového charakteru. Co tím myslím? Jen jednu věc. Dokážu si představit matku samoživitelku nebo otce samoživitele, který prostě nemá peníze a stát díky tomu, jak je zařízen ten rádoby systém pomoci, který zavedl zemědělec na ministerstvu asociálních věcí, vlastně sociálních čeká třeba čtyři měsíce na dávku. Ale stát, lépe řečeno úřad práce, že nemá ten člověk peníze to nezajímá, prý nestíhá. Ano, ti pracovníci jsou ve stresu, ale snad vláda by měla něco pro to dělat, lépe řečeno jeden její ministr, který jednou řekl, musí se to odmakat. Mluvím o p. Jurečkovi. Ve svém okolí mám člověka, co čeká na dávky pět měsíců nedostal dosud ani korunu. Nebýt známých, nevím jak by žil a navíc mu přišla záloha na elektriku a platí čtyřikrát více než před krizí.

Závěrem děkuji těm, co dali hlas těm propadlým kandidátům což bylo jasné a otázka je kam se tento elektorát voličů přesune. Pokud k p. Pavlovi tak ano, to je v pořádku, nicméně to odneseme všichni obyvatelé republiky.