KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno Aktuálně právě teď

JEDNÁNÍ O LITOMĚŘICKÉ NEMOCNICI VEDE KRAJ SERIÓZNĚ

 

Je po svátečních Vánocích a tak bych rád zareagoval na rozhovor s předsedou OV KSČM Litoměřice Josefem Šenfeldem v Haló novinách 18. prosince. Jedná se o větší část rozhovoru, která se týká litoměřické nemocnice. Není žádným tajemstvím, že kraj, potažmo Krajská zdravotní, má zájem o Nemocnici Litoměřice, a. s., dlouhodobě. Jedná se o bývalou okresní nemocnici a v litoměřickém okrese Krajská zdravotní, a. s., žádné zdravotnické zařízení neprovozuje. Přitom se jedná o oblast se 120 tisíci obyvateli. Jen pro zajímavost, Krajská zdravotní má cca 7100 zaměstnanců a provozuje pět nemocnic s akutními lůžky a dvě nemocnice následné péče. Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem má 11 klinik a nejnovějším pracovištěm je Centrum komplexní kardiovaskulární péče. Když město Litoměřice počátkem roku oznámilo, že je pro něj ekonomicky neúnosné se dále o nemocnici starat, Krajská zdravotní projevila zájem znovu. Komu a jak prodat bylo věcí litoměřického zastupitelstva. Vznikl petiční výbor, který odmítal prodat nemocnici soukromému subjektu.

A zde se v rozhovoru vytvořilo historické vakuum. S petičním výborem od počátku spolupracoval náměstek hejtmana Stanislav Rybák, který má na starosti zdravotnictví. Petiční výbor požádal o schůzku i mě. Bylo to, myslím, velice otevřené a konstruktivní jednání. Na druhou stranu musím zdůraznit, že jsem o nemocnici několikrát jednal se starostou Litoměřic Ladislavem Chlupáčem a dalšími členy rady. Vlastní referendum mělo mimořádný úspěch v účasti a z pohledu občanů i výsledkem. Po referendu se zrychlila jednání mezi Ústeckým krajem a městem Litoměřice. Prvním výsledkem bylo dohodnuté memorandum, které schválilo průřezem zastupitelstvo města i kraje. Na jednání zastupitelstva kraje byla přítomná i mluvčí petičního výboru Alena Rožcová. A ta ve svém vystoupení veřejně poděkovala za pomoc komunistovi náměstku Rybákovi.
Mrzí mě, že předseda Šenfeld memorandum zpochybňuje, přestože bylo v obou případech schváleno koaličními i opozičními hlasy. Nazývá to dohodou, že se nedohodneme. Mezi občany Litoměřicka vnáší nejistotu, že to je jen hra o voliče. Politika je umění kompromisu, to ale bývalý poslanec jistě dobře ví. Má pravdu, že Litoměřice preferovaly odkup a kraj bezúplatný převod. Proto jsme se dohodli, že kraj převezme zdarma nemovitosti a město prodá akciovou společnost. Je také dohodnut termín, do pololetí 2020.
A ještě jedna maličkost, o které nepadlo v rozhovoru ani slovo. Ústecký kraj vede sedm let koalice, kde v obou volebních obdobích je hlavní silou KSČM. I současná koalice má eminentní zájem, aby nemocnice dobře fungovala ve prospěch občanů nejen Litoměřicka. A snad pro úplnost, kdo vedl poslední jednání před schvalováním memoranda. Za Ústecký kraj hejtman, 1. náměstek Martin Klika (ČSSD) a náměstek Stanislav Rybák (KSČM). Za město Litoměřice starosta Ladislav Chlupáč, 1. místostarosta Karel Krejza a radní Radek Lončák (všichni ODS).
Oldřich BUBENÍČEK (KSČM), hejtman Ústeckého kraje

DOUBRAVKA 1. 1. 2020

Český svaz turistů řadu let organizoval novoroční výstup na Doubravku. Letos opět stovky mladých i starých Čechů i Němců – odhodlaných poutníků – zdolaly na Nový rok kopec nad Teplicemi se zříceninou hradu. Nikdo poutníky nevítal, ale plno známých se zde – již tradičně – potkalo. Tak ať nám to sportovní nadšení vydrží po celý rok!!

Já jsem zdolal Doubravku v doprovodu mladších dvou dětí a jejich rodin – mj. i 5 vnoučat a davů dalších lidí. Tentokrát jsem neběžel.

Teplice, 1. ledna 2020     

Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.

ROZHOVOR HALÓ NOVIN S HEJTMANEM ÚSTECKÉHO KRAJE OLDŘICHEM BUBENÍČKEM

I když ne vše se podařilo, uplynulý rok hodnotím pozitivně
Jak hejtman Bubeníček bude prožívat vánoční svátky a Nový rok?

Vánoční svátky budu prožívat tradičně. Na Štědrý den na zahradě dostanou větší porci dobrot ptáci na krmítku a králíci mrkev a vločky. Večeře bude s manželkou Jitkou, vnučkou Nelinkou a babičkou. Těším se na vinnou klobásu a bramborový salát. A potom rozsvícený stromeček a radost z dárků u vnučky – to už vidím dopředu. Na následný sváteční oběd přijede syn Olda s manželkou a vnukem Lukáškem a syn Jan s partnerkou. Je to vždy velice příjemné posezení v kruhu rodinném.

Silvestra trávíme doma a na Nový rok uvidíme podle počasí.

Je ovšem konec roku 2019. Jaký pro tebe – omlouvám se čtenářům za tykání, ale jistý čas jsme s Oldřichem Bubeníčkem velmi úzce spolupracovali v jedné redakci – jako hejtmana vlastně byl?

Na práci v redakci Haló novin velice rád vzpomínám…

A uplynulý rok? V Ústeckém kraji byl celkem pozitivní. Samozřejmě, že ne vše šlo hladce a ne vše se podařilo. Zvládli jsme i krátkou krizi v rámci koalice. Řešila se autobusová doprava, kde s námi někteří dopravci nehráli fér. Máme ve velice slušném stavu silnice II. a III. třídy. Celý rok jsme bojovali s ministerstvem o peníze na sociální služby. Nakonec musel doplatit kraj. Ale v pobytových zařízeních nemůžete v listopadu říci: »Babi, bohužel došly peníze, tak přijďte zase až po Novém roce.«

Aktivně jsme se zapojili do skupiny uhelných regionů Německa a Polska. Viditelné výsledky jsou v Krajské zdravotní, a. s., která je v majetku kraje. Má 7100 zaměstnanců a sdružuje pět nemocnic a dvě nemocnice následné péče. Nyní jednáme o převodu nemocnice v Litoměřicích. Krajská Masarykova nemocnice má 11 špičkových klinik a bude i kardiovaskulární centrum. Hodně peněz šlo do podpory sportu mládeže. Celkově můžeme výsledek roku označit za velice slušný.

Jak se vůbec novinář může přerodit v hejtmana?

Hejtmani se rodí z různých profesí, tak proč ne z novinářské? Mně osobně ta zkušenost z práce krajského zpravodaje ohromně pomohla. Říkám, poznal jsem lidi, které bych neměl důvod poznat, a navštívil místa, kam bych jinak nejel. To bylo před sedmi lety velké plus. A samozřejmě musíte být na kandidátce, která uspěje u voleb. A KSČM si mohla v roce 2012 i 2016 partnera vybírat, všechny nabídky zaručovaly místo hejtmana. To také není v rámci strany běžné a ani doceněné.

Jsi členem »klubu hejtmanů« – Asociace krajů ČR. Je to politicky různorodá společnost od až militantní pravice přes pravý a levý střed. Jak se tobě jako členu KSČM, jedinému zástupci skutečně levicové strany, v tomto »klubu« pracovalo?

Asociace krajů je významný orgán v jednání s vládou, ministry, centrálními orgány. Myslím, že v obou volebních obdobích měla štěstí na dobré předsedy – Michala Haška a Janu Mračkovou Vildumetzovou. To je ohromně důležité pro jednání vně Asociace krajů. Minulé období bylo spíše jednobarevné. Mimo oranžové jsme byli pouze já a liberecký Martin Půta. Ale byla to dobrá parta.

Současná Asociace je již pestrobarevná. Nyní to jsou ČSSD, ANO a po jednom KDU-ČSL, SLK, Piráti a KSČM. Ale v zásadních věcech jako doprava a sociální věci jsme zajedno.

Jsou ovšem úkoly, které lze lépe zvládnout, řekl bych, »v jednotném šiku«. Byly takové?

To musíme zvládat v rámci zastupitelstva stále. Máme většinu dvou hlasů a počátkem to bylo pouze o jeden. Proto se musí věci vyříkat dopředu a na zastupitelstvu se musí hlasovat jednotně. To se také tři roky daří.

Ale konkrétně: Ústecký kraj letos musel řešit řadu specifických problémů. Jak jste je vyřešili?

Největší problém byl v autobusové dopravě. Společnost, která pro nás zajišťovala nejvíce přepravy, se snažila dostat kraj na kolena, diktovat požadavky. Když se to nepodařilo, omezovali spoje z údajného nedostatku řidičů. Nejvíce to pocítili cestující na Litoměřicku. Kraj proto založil již v polovině roku 2017 vlastní Dopravní společnost, která postupně hromadnou dopravu zajišťuje.

Do úspěšného konce jsme dovedli zápas o zřízení kardiovaskulárního centra v Masarykově nemocnici. Abychom ukázali, že to umíme a máme specializovaný tým odborníků, musela operace hradit Krajská zdravotní. Přišlo to zhruba na 70 milionů korun.

Byla silná opozice konstruktivní?

Opozice početně silná určitě je. Na druhou stranu věci, které se řeší a co se schvalují na zastupitelstvu, jsou pro občany kraje bez rozdílu, zda k volbám chodí, nebo ne. Pokud mám být konkrétní, tak konstruktivní opozicí je určitě klub ANO. Klub ODS často kritizuje věci, které založili jejich předchůdci, když v kraji absolutně vládli. A my jsme tak demokratičtí, že opozice má zastoupení ve všech výborech a komisích a předsedu nejen kontrolního, ale i finančního výboru. Na druhou stranu, kdyby opozice nekritizovala koalici, museli bychom se zamyslet, co děláme špatně.

Co Ústecký kraj, kromě krajských voleb, v příštím roce čeká? Co bude vaší hlavní prioritou?

Musíme dokončit nákup nových autobusů pro naši Dopravní společnost. V rámci Krajské zdravotní bude pokračovat rozsáhlá investiční výstavba hlavně v Děčíně a v Masarykově nemocnici v krajském městě. Chceme v prvním pololetí dokončit převod Nemocnice Litoměřice pod kraj.

V novém jízdním řádu bude po mnoha letech obnoven pravidelný provoz na železniční trati Most – Lovosice, kterou vlastní AŽD. Je to 500 tisíc kilometrů a celkem milion kilometrů navíc v novém jízdním řádu. U autobusů je to navíc 200 tisíc kilometrů. Jízdné zůstává stejné.

Budeme dále modernizovat naše střední školy, důraz klademe na technické obory a učební obory. Zastávám názor, že šikovný mladý řemeslník má do smrti vystaráno.

Ale přece jen jsou Vánoce. Lidé myslí jinak než v jiné dny. Co bys přál obyvatelům tvého kraje? A co nám všem?

Ústecký kraj krásný, je zde řada památek na počátky české státnosti. Máme první památku zapsanou v UNESCO. Máme města s historickými centry jako Žatec, Louny, Úštěk, Chomutov či Litoměřice s katedrálou sv. Štěpána. V Rumburku je nejsevernější loreta v Evropě, stejně jako nejsevernější souvislé vinice na Litoměřicku. Máme Národní park České Švýcarsko, Krušné hory, České středohoří, Dolní Poohří či Zahradu Čech. V Teplicích máme nejstarší funkční lázně ve střední Evropě. Pro turisty jistě lákavé a jezdí jich stále více. Ale těží se zde i hnědé uhlí a elektrárny dodávají elektrickou energii do celé republiky.

Přeji všem spoluobčanům, aby se jim v našem kraji líbilo, aby zde jejich život splňoval to, co si přejí. A obecně přeji hlavně zdraví a štěstí, to se nedá koupit. Klidné a spokojené Vánoce a příjemný rok 2020!

Jaroslav KOJZAR

OBNOVENÍ PAMÁTNÍČKU

Dne 13. prosince byl v Ústí po rekonstrukci odhalen opět památníček na padlé za občany Československa2. světové války v domácím odboji. Byl doplněn o připomínku obětí holocaustu a osvobození Rudou armádou s důrazem i na vítězství u Stalingradu v roce 1942. Odhalení se mj. zúčasnil i zástupce KÚ – radní pan Šmíd, 3 tajemníci zastupitelského úřadu Ruské federace v čele s generálním konzulem z Karlových Varů panem Ledeněvem, židovský rabín pan Bohbot, 3 členové PS PČR – mj. Zd. Ondráček, senátor J. Doubrava a místopředseda Českého svazu bojovníkům za svobodu E. Kulfánek s doprovodem. Ten také předal za podporu aktivit dvěma poslancům vyznamenání ČSBS. Akci moderoval Jaromír Kohlíček (který si odskočil z Onkologie Pod Hájem).

Jde již o 13. obnovený památník v Ústeckém kraji. Naše organizace ČSBS se prostě činí.

Ing. Jaromír Kohlíček, CSc. 

VYHLÁŠENÍ SOLIDARITY

V pátek došlo k pozdní sklizni plodů listopadového převratu z roku 1989.

Výbuch plynu smetl část vnitřního schodiště domu a požár má 8 obětí. Okna v okolních budovách jsou rozbita. V tomto konkrétním případě jde pravděpodobně o neodbornou rekonstrukci rozvodu plynu v jednom z panelových domů sídliště v Prešově.
Jak je to možné? Po roce 1989 vidíme trvalé snahy o privatizaci veřejných služeb a o hrubé podcenění výchovy odborných pracovníků řady technických profesí spojené s rozpadem učňovského školství. V tom jsme v obou republikách na jedné lodi a důsledky se nutně dostavují. Jedním z nich je i výbuch v panelovém domě v Prešově. Vyhlašuji solidaritu s postiženými občany a žádám kompetentní orgány o zprávu, jak podobným tragédiím v budoucnu zabránit. V České republice máme podobné problémy a je jen otázkou času, kdy můžeme dojít k podobným koncům.

Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.

POZNÁMKA K VÝROČÍ KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY

Komunistická internacionála byla založena před 100 lety. Její první kongres začal v Moskvě za účasti 52 delegátů z různých zemí světa. Protože jedním ze zásadních podnětů při jejím založení bylo ostudné selhání stran 2. Internacionály při vypuknutí války je logické, že už na prvním kongresu byla otázka détente (mírového soužití). A zde se dostáváme k jádru problému tohoto světa. Mírové soužití bez mezinárodní spolupráce je záležitostí zcela iluzorní.
V programu dalších kongresů se postupně objevují témata „jednotné fronty“ a po nástupu Mussoliniho k moci boj proti fašismu..
Po celou dobu trvání pracovali v EK i Čechoslováci.. Některá jména dodnes známe (B. Šmeral, K. Kreibich), jiná jsou skrytá v zapomnění (Břetislav Hůla, Edmund Burian, Alois Neurath, Filip Dobrovolný).
Samozřejmou součástí práce KI byla celou dobu její existence otázka odborů Revolučních – rudých odborů.
Co z odkazu KI můžeme dnes využít? Svět se zásadně změnil, přesto spolupráce odborů je jedním z cenných témat pro mezinárodní spolupráci – ať už jde o nadnárodní podniky či sektorové vyjednávání. Pokud jde o bývalé velké komunistické strany, je Portugalsko v Evropě jednou z mála světlých výjimek. Jednociferné výsledky na hranici volitelnosti k vládnímu angažmá nepovedou.
Úměrně síle komunistů v jednotlivých místech se ovšem v situaci, kdy spolupráce na nejvyšší úrovni je volební silou stran velmi omezená, nabízí se možnost spolupráce zdola. Tato spolupráce ve střední Evropě má letité tradice. Vždy se do ní zapojovali Češi, Němci, Poláci a Slováci. Pokusy zatáhnou do spolupráce i další stranické skupiny narážejí zpravidla na problémy vzdálenosti (a tedy nákladů Francie, Španělsko) a jazykové (Maďarsko). Vše se dá jistě překonat a pro téma této konference je zásadní PROGRAM společných aktivit.
V návaznosti na program KI jde především o boj za mír, proti cizím základnám na území Evropy,výměnu zkušeností členů zastupitelských sborů a politické diskuse, které přispívají k přijetí realistických stanovisek jednotlivých zúčastněných skupin v zúčastněných levicových stranách. Často diskutujeme – mnohdy velmi vehementně – nejen na téma výsledky voleb, řešení problémů komunální politiky a směřování Evropské levicové strany. Nevyhýbáme se ani ostré diskusi o problematice migrace či stanovisku k současné Evropské Unii.
Mimochodem – asi málo teoretiků si vezme domů migranty, kteří chtějí žít „neevropsky“ a jeho vlastní rodinu k tomu uzpůsobit. Podobně si jen obtížně v dnešním světě dokážeme představit projekt systémové změny v měřítku menším, než je dnešní EU. Výsledky spolupráce ukazují užitečnost takové činnosti. 20 let je velmi plodná tradice. Velikonoční pochody, demonstrace levice v Berlíně, společné MDŽ a Eurokemp s dikusemi jako vyvrcholení činnosti naší spolupráce, Stálého fora Evropské levice – regionů. To jsou tradiční prvky programu. Blíží se hospodářská krize a právě mezinárodní spolupráce „zdola“ pomáhá probrat správné argumenty. Kéž by byly výsledky využity při tvorbě přitažlivého programu nejen v KSČM!!

V Teplicích 11. 10. 2019                         Jaromír Kohlíček

CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA

Evropská Unie se v posledních pěti letech v odpadovém hospodářství orientuje na snižování odpadů a postupnou snahu veškeré odpady (rozdělené formálně do cca 256 skupin) opět využívat. Tomuto úsilí byl dán název Cirkulární ekonomika. Jedním z prvních materiálů na podporu této koncepce byla směrnice, která stanovuje povinnost „rozebíratelnosti“ výrobků na komponenty, které by se daly opět využít.
Praxe je ovšem tristní. Řada elektronických přístrojů zalitá uvnitř pryskyřicí – součásti zařízení tedy nelze jako u starších mobilů měnit. Při opravě aut se již nemění poškozený díl, ale „sestava“, blatník už se nevyklepává, ale mění, atd. Co se děje s velkým množstvím plastových poničených dílů karoserie netuším. Sedačky z polyuretanu s ocelovými pery uvnitř jsou nesporně také tvrdým oříškem.
Hlavní problém nastává při důkladném třídění odpadu – ať již komunálního nebo průmyslového. Vznikají zde mj. hory pneumatik a komplexní plastový oříšek.
Pokud jde o pneumatiky, řešení si dokáži představit. Obrus ze starých pneumatik – z částice o průměru cca 1 mm lze použít do asfaltové směsi na obalárnách a v zahraničí se tak běžně děje. U nás je praxe velmi omezená a jindy velmi aktivní MŽP si věci vůbec nevšímá. Kord je buď textilní – ten je v cizině běžně zpracováván mj. na povrchy hřišť. U nás jsem podobné tendence dosud neobjevil. Ocelový kord je recyklován. V ocelárně po slisování jde o vhodnou vsázku.
Pojďme se podívat na komunální odpad. Zde se podařilo přesvědčit naši veřejnost o vhodnosti třídění a po počátečních rozpacích jsme v rámci EU jedni z nejlepších.
Při jednání v EP, kdy se diskutovala cílová procenta ve třídění skla, papíru i plastů jsem měl vždy dobrý pocit předstihu před našimi kolegy z většiny zemí Unie.
Dnešním problémem v České republice již není vytřídění jednotlivých složek z průmyslového a komunálního odpadu, ale jejich další zpracování.
Papír lze totiž recyklovat pouze omezeně a plasty, kterých je několik různých druhů (podle chemického složení) se poměrně obtížně zpracovávají. Na jedné straně jsou lamináty a různé vrstvené materiály, na druhé straně různě znečištěné plastové výrobky z jednoho druhu plastu.
Velmi instruktivní je návštěva úpravárenských linek pro zpracování jednotlivých separovaných materiálů z komunálního odpadu. U papíru jde o třídění podle druhů. U střepů jde o čištění a třídění podle barvy a složení. Přitom většina průmyslově vyráběných skel má velmi podobné složení a drobné příměsi v zásadě nevyvolávají problémy. Linky odstraňují kovy, větší kousky papíru a plastů a hlavně keramické příměsi. Střepy lze plnohodnotně recyklovat bez omezení.
Velmi zajímavá je proti těmto příkladům linka na úpravu plastů. Jsou zde vybírány prodejné materiály – do 20% separovaných plastů – a zbývá směs, kterou dnes neumíme racionálně zpracovat.
Co se vybírá? Jde o plastové lahve – poměrně velmi čisté, které se rovnou třídí podle barvy a materiálu a o čisté fólie. Vytříděné lahve od vod a minerálek jsou dobře prodejné, podobně lahve od pracích prostředků a aviváží a fólie. V české republice se takto „vrací“ přes 75% plastových lahví. Zbylá směs plastů je lisována do balíků – cca 1 m kubický a zatím skládkována.
Nevím, jaká je situace na MŽP, ale osobně jsem se seznámil s několika poměrně dobře zpracovanými projekty na tepelné zpracování těchto materiálů. Zatím si ovšem nikdo netroufá spustit větší provozní linku. Princip je prostý. V retortě bez přístupu vzduchu plasty zahřát a tím získat olejové a plynné uhlovodíky – podobně jako při zpracování uhlí či ropy a tyto produkty dále zhodnotit. Nejslibnějí vypadá kogenerační jednotka s výrobou elektřiny a tepla. Pevný grafit – zbytek po destilaci – má rovněž zajímavé využití v řadě průmyslových odvětví. Podle podmínek při zplynování získáme různé produkty.
Právě tato část separovaného plastu zoufale čeká na zpracování. Přitom by podobně bylo možné zpracovávat i jiné plasty – například z průmyslového odpadu i z automobilů

Z těchto poznámek je snad zřejmé, že mezi 256 různými druhy odpadů je komunální odpad důležitým problémem, ale že klíčová není ani u plastů problematika lahví – tu máme poměrně dobře vyřešenou, ale směs ostatních plastových separovaných odpadů. Ujme se tohoto světového problému někdo ze zodpovědných politiků a členů vlády??
Finské předsednictví má ve svých cílech podporu „cirkulární ekonomiky“ – a co my?

V Teplicích dne 5 října 2019 Jaromír Kohlíček

NOVÉ VOLBY V ÚJEZDEČKU 14. 9. 2019

V naší obci se 14. září uskuteční již třetí pokus o zvolení stabilního zastupitelstva. Volební uskupení Za lepší ÚJEZDEČEK a KSČM pozvali občany 19. srpna v podvečer na přátelské posezení do restaurace MASH. Cca padesátce voličů objasňovali své volební programy a cíle. Čtyři stávající zastupitelé informovali o krocích, které od svého zvolení v březnu v rámci omezených pravomocí podnikli. Oba volební subjekty uvažují o uzavření povolební koalice. Jak volby dopadnou záleží na voličích, kteří se budou rozhodovat mezi čtyřmi volebními stranami. Posledních voleb v březnu se zúčastnilo 64 % voličů.
Jitka Hanousková, předsedkyně ZO KSČM Újezdeček

VZPOMÍNKA

dnes je to deset let, kdy nás navždy opustila poslankyně PS PČR, členka Nejvyššího kontrolního úřadu, dlouholetá vedoucí pionýra a úžasná  žena

inženýrka LUDMILA BRYNYCHOVÁ

VZPOMÍNÁME NA NI S ÚCTOU

LÉKY

Soused přišel z lékárny a přinesl si za pouhých 150 Kč doplatku depozitní antibiotikum. Rodinná rada se sešla a usoudila, že dědek je nemožný, když na krabičce není jméno z předpisu, ale jiné jméno od jiné firmy. Cena stejná, účinná složka léku stejná. Tak to by šlo jako náhrada.
Jenže manželka, která má „zobání“ více, se přidala se dvěma horšími příklady. Jeden lék – podle předpisu bez doplatku – dlouhodobě „není“. Náhrada je ale s doplatkem. Potřebuješ tak moc lék? Připlať! Je to asociální, ale lék JE!
Další hezký „objev“ do voničky diskusí na téma „léky“ je daleko horší. Vaše tabletky budou až v srpnu. Tak jsem se porozhlédl. Těch léků a přípravků chybí v lékárnách více než 100!!!
Jsou mezi nimi i „dýchátka“ pro astmatické děti. A tady už legrace končí. Volný trh je vynikající věc, když zboží jde k nám a ceny jdou dolů. Když ale na základě vykupování určitých položek za zahraničí tyto životně důležité léky chybí, pak je nejvyšší čas, hlasitě žádat urychlený zásah vlády. Není to přece poprvé. A byl bych rád, aby to bylo naposledy

V Teplicích dne 18. července 2019 Jaromír Kohlíček