KSČM - Ústeckého kraje. KSČM - centrální.

Archivováno Aktuálně právě teď

ROZHOVOR Ing. JAROMÍRA KOHLÍČKA, CSc. pro Parlamentní listy

Exkurze do nitra komunistické strany. Těžce nemocný Kohlíček promluvil: Husák, Bil’ak, Štrougal, Jakeš, Ransdorf…

Budoucnost Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) vidím trochu v mlze. To prohlásil 67letý bývalý poslanec a europoslanec za zmíněnou stranu Jaromír Kohlíček. V současnosti se jako zastupitel Teplic pere s jednou ze tří nejčastějších tuzemských nemocí. A právě u něj doma, na drsném severu, jsme hovořili o blízkosti konce, nedobrých vyhlídkách komunistů, ale i ohrožení civilizace.

Jak jste přijal úmrtí jednoho z koryfejů konce bývalého režimu Milouše Jakeše?
Pro mě byl zvláštní osobností. Obklopil se lidmi, kteří nebyli moc loajální, a díky tomu vznikl legendární záznam jeho projevu v Červeném Hrádku. Ten byl evidentně sestříhán v jeho neprospěch. V posledních letech na mě působil velmi civilně. Kdyby všichni staří funkcionáři, kterým sloužilo zdraví jako jemu, pro naši stranu civilizovaně pracovali, tak jsme úplně jinde.
Na několik mých pražských besed přišel. Proti němu jsem byl cucákem ze severu, ale ptal se normálně a logicky. Byl vždy více v obraze, než někteří naši prominentní funkcionáři.

 

Když to odstupňujeme, tak Lubomír Štrougal byl považován za velice schopného a inteligentního funkcionáře, Jakeš již méně, a Vasil Biľak byl dosti zatracován. Souhlasíte s takovou stupnicí?
S Biľakem jsem nikdy nepřišel do styku. Znal jsem před lety jeho syna Miťo Biľaka, který byl o dva roky mladší než já. Nepůsobil na mě moc inteligentně, ale vím, že se za každou cenu snažil prodrat do nejvyššího vedení strany, což je špatně.
Jakeš pracoval v dělnické profesi, vypracoval se sám a mnohé dokázal. To je vzácné. Nedal se srovnávat s našimi největšími mozky ve straně, to je také pravda. Nicméně to byl člověk osobně čestný, neintrikoval, a takových si vážím.

A pokud se týče Štrougala, jde o velice vzdělaného ekonoma. Byl dobře znalý věci a velice dobře si uvědomoval limity, přes které nemůže jít. Ty si lidé v roce 1968 neuvědomovali, a proto šli naprosto bezhlavě proti zdi. Prostě Štrougal znal svůj strop a věděl, kde by narazil. Byl celkem dobrým ministerským předsedou a ČSSR i díky němu nebyla zadlužená, což se o ostatních zemích socialistického bloku říci nedalo. Před volbami už v této době se vždy snažil poradit, což je sympatické. Nicméně pro mě byl absolutní jedničkou ve vedení KSČ Gustáv Husák.

Do europarlamentu jste se na necelé tři roky vrátil po smrti Miloslava Ransdorfa. S ním se vedoucí kulturní rubriky Respektu Jan H. Vitvar rozloučil na sociální síti větou: Mrtvý komunista, dobrý komunista. Co jste si o tom myslel?
Hlouposti jsou od toho, aby se povídaly – koneckonců jmenovaný vedoucí „kulturní rubriky“ to svým výrokem ukazuje – a rozšiřují je ti nejhloupější. V akci poznáš pitomce. Míla Ransdorf byl za posledních třicet let nejvýraznější levicovou osobností v teoretické práci u nás. Nebyl moc prakticky zaměřen a měl smůlu na lidi, kteří ho obklopovali. Navíc neměl možnost vybudovat si větší skupinu lidí, kteří by prosazovali jeho myšlenky.

Když se bavíme v této rovině, vidíte v dnešní KSČM nějaké výrazné mladé bojovníky?
Zatím to vidím trochu v mlze. Je to dáno tím, že o myšlenkách socialismu se mluví jako o zastaralých idejích či intelektuální veteši, které jsme překonali, a které se neosvědčily. Mladí lidé si osvojili pocit, že být levičákem neznamená dělat něco pro druhé, ale znamená to přicházet s nekonvenčními věcmi. To je sice fajn, ale samo o sobě to k větší popularitě nevede. A jako návod na aktivitu to není nijak nosné.

Na druhou stranu je v Česku, byť anonymní, ale celkem silné anarchistické hnutí a spousty různých levicových aktivistických skupin. Nicméně, to nejsou do budoucnosti voliči KSČM. Proč?
V ideologické rovině se za posledních třicet let podařilo vtlouci mladým do hlav smýšlení, že socialistické myšlenky jsou něčím překonaným. To už jsem říkal. Děti jsou ve školách i v rodinách vystaveny působení až sobeckého individualismu. Vyhrávají snahy rozbíjet, rozmělňovat větší kolektivy sjednocené společným zájmem. Smutnou pravdou je, že chybí i osobnosti, které by ostatní dokázaly tím společným zájmem nadchnout.

A není to spíše tím, že KSČM se profiluje jako těžce konzervativní strana nostalgiků po bývalém režimu, která se nebyla schopna popasovat s postmoderním světem, což naopak třeba Pirátská strana dokáže?
Pravda, nikdy jsem na hlavě neměl copánky a náušnici v nose (smích). Nicméně, podle mě jde o taková křečovitá gesta, jimiž se ti lidé snaží odlišit. Být modernější. Třeba kšiltovku si dnes hodně kluků nasazuje s kšiltem dozadu anebo nakřivo. Prostě lidé ze sebe dělají pitomce jen proto, aby se jevili originálními.
A když se podíváme na to, kolik pirátů má za sebou nějakou výraznější životní praxi, tak jich moc není. Ano, mnozí z nich mají vysokoškolské vzdělání a nějaké tituly, ale jde o znalosti neprověřené v praxi. Navíc úroveň některých vysokých škol v Česku je dost žalostná. Třeba technické obory umírají na úbytě.

Tak proč má Pirátská strana takový úspěch?
Podle mě část voličů obalamutily plané a bezobsažné deklarace. V programu pirátů se člověk velice těžko dobere nějakých zásadnějších témat. Praktickým příkladem je pražský primátor Zdeněk Hřib. Z jeho politické profilace mi je poněkud mdlo. Anebo Lukáš Wagenknecht, který nemá v Senátu nic jiného na práci, než dávat další a další podněty proti premiérovi. Samozřejmě, jsou mediálně zajímaví a pro mladé nekonvenční. Nicméně výsledky jejich práce jsou velice chabé.

Když hovoříme o té nekonvenčnosti a dejme tomu mediální zajímavosti, tak tady kousek v Ústí nad Labem máte komunistu s vizáží čerta, Borise Rudého. Navíc má téměř pověst altruisty. Proč takové lidi nezapojíte více do činnosti KSČM?
Znám ho osobně. Je pravda, že ohledně bydlení v kdysi dost pochybné ústecké čtvrti Předlice udělal víc než kdekterý developer. Postupně vykoupil některé zničené domy, opravil je a stanovil velice rozumné nájemné. Dokonce se byl schopen se značným sociálním citem s nájemníky dohodnout. Vzal to za správný konec. Na rozdíl od mnoha pirátů něco dokázal. Potřebovali bychom více takových lidí, ale nevím, jestli by byl pro užší vedení KSČM to pravé ořechové.

Probrali jsme několik existenčních otázek. Vy nyní bojujete s těžkou zhoubnou nemocí. Můžete popsat její průběh?
Není to nic tajného. Původně jsem si myslel, že na mě loňského července dolehla těžká chřipka. Dýchalo se mi stále hůře, začal jsem špatně chodit. Nakonec se zjistilo, že mám jednu ze tří nejčastějších nemocí v Česku, tedy rakovinu. Byl jsem vždy fyzicky naprosto zdráv, takže mě to dost překvapilo. Už dvanáct měsíců se s ní peru.

Pamatuji si vás jako nezdolného ranního běžce. Jaké to je, uvědomit si, že tahle kratochvíle skončila?
Víte, člověk tak vidí spoustu věcí, které zůstanou náruživému spáči utajeny. Dost mě to bavilo mimo republiku, v cizích městech. Jako pozorovatel někde na volbách už jsem byl v osm hodin v terénu. Získáte tím určitý předstih. Zatím se mi ho ale nepodařilo získat před rakovinou kostí. I když jsem ji měl původně rozlezlou po celém těle a nyní byla zredukována jen na určité partie. Přesto ještě stále nevidím jasné světélko na konci tunelu. Ale protože jsem mladý a důvěřivý člověk, tak věřím, že se mi to podaří zmáknout. Chci být optimista.
Ostatně, pokud to půjde, tak se rád zúčastním jakýchkoliv předvolebních akcí komunistů. Nicméně v rámci kandidátky máme určitou hierarchii a budu ji respektovat.

Fakt, že budete respektovat hierarchii, mě trochu překvapuje. V rámci KSČM se vytvořily určité „rebelské buňky“ a vy jste výraznou osobností jedné z nich, nebo ne?
To je pravda. Jsem rebelská buňka, ale disciplinovaná (smích). Když uvidím, že je možné posunout věci dopředu tím, že podpořím nejlepší myšlenky našeho programu či přispěji do diskuse, tak to udělám.

Pojem pracující třída se během let dost posunul. Je KSČM stále stranou, která se stará o zájmy pracujících?
V Česku je zaměstnatelných lidí něco přes pět milionů. Nezaměstnatelných je okolo sto osmdesáti tisíc. To jsou ti, kteří při extrémně nízkých procentech nezaměstnaných v nedávné době prostě do práce nešli. Komunisté by se měli zaměřit na všechny ty, co si vydělávají na své živobytí poctivou prací. To je důležité.
Většinou říkám, že mezi českými milionáři a miliardáři sice mohou být nějaké čestné výjimky, ale jinak všichni přišli k obrovským majetkům nepoctivě, pololegálně, tím, že se pohybovali na hraně i za hranou zákona. Potkal jsem několik lidí, kteří skutečně poctivě podnikali, ale nejde o tu první ligu. Znal jsem třeba Františka Štěpánka, majitele Sokolovské uhelné. Pro mě byl právě on podnikatelem s hlubokým sociálním cítěním.

Opravdu si myslíte, že socialismus bude hlavní ideologií 21. století?
Nesporně. Sociální aspekty musí být vždy brány jako celospolečenské. A to se u nás za posledních třicet let vyvíjí špatným směrem. Vždyť jde o conditio sine qua non, tedy nutnou podmínku, pro přežití naší civilizace. Když se naše civilizace v dohledné době nepohne tímto směrem, tak se rozpadne. A já chci být nápomocen tomu pohybu správným směrem. Viva el comunismo y la libertad!

Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.

ROZHOVOR Ing. Jaromíra Kohlíčka, CSc. pro SPUTNIK

Předseda senátu se chystá navštívit Tchaj-wan. V jedné scéně Werich s Horníčkem hovoří o tom, jak Werich musí poslouchat manželku a jde-li o to „podstatné“ – ve skutečnosti tenkrát marginální –, pak je Werichovi něžným protějškem umožněno, aby se zabýval „naším poměrem k Tchaj-wanu“. Globálně vzato, co očekávat od cesty Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan?
Senát je v našem systému vlády lidu jakési zapomenuté dítě, které mělo po vzniku Československa v roce 1918 završit majestátní stavbu zemských parlamentních těles v Čechách, na Moravě a Slezsku, na Slovensku a po ustavení Karpatsko – ukrajinského sněmu. Už jen vyjmenování všech částí ukazuje, že se za 20 let plány naplnit nepodařilo. A Senát se, zvláště po reformách roku 1968 – 1969, začal ukazovat nadbytečným. Dvoukomorový parlament, jako utkvělá myšlenka tvůrců ústavy sice přežila rozpad federace, ale dodnes je považována – alespoň částí naší veřejnosti – za cosi nadbytečného. A Senát sám se vlastně od svého prvního zvolení v roce 1996 stále hledá. Senátoři stále hledají vhodné formy zviditelnění této „horní komory“ našeho Parlamentu. Jako kdyby zkoušeli stále znovu a stále lépe zdůrazňovat potřebnost existence Senátu. K tomuto účelu byla vytvořena řada různých mechanismů – například zpracované obvinění Miloše Zemana z různých hříchů. Nyní zde máme snahu pomocí návštěvy Tchajwanu „pomoci“ velkému bratrovi v nabourání koncepce jednotné Číny. Velký bratr totiž tuto koncepci přijal a proto na její podkopávání na mezinárodní scéně potřebuje někoho, kdo za něj bude tuto koncepci podkopávat. Tento oddaný lokaj se při tom musí cítit jako někdo významný. Proto se této – jinak zcela nepodstatné záležitosti – musí udělat výrazná propagace, proto také zaznělo plno podivných frází v souvislosti s tragickým úmrtím předsedy Senátu. Pouťovou příchuť má i skládání delegace. Jistě je připraveno i odpovídající pokrytí zpravodajstvím ČT. Už se těším na široký záběr komentářů a na pozitivní výsledky ukazující Senát jako zachránce demokracie, prohlubujícího naše spojenectví s USA

Pokud se cesta uskuteční, budeme kritizováni Čínou. Je nutno v této době zostřovat vztahy s ČLR? Čemu by to mělo prospět?
Věřím, že předseda Senátu chce výrazně zlepšit naše vztahy s kontinentální Čínou a že zejména složení skupiny podnikatelů, kteří v čele se vdovou po J. Kuberovi M. Vystrčila doprovodí, vstoupí do dějin bilaterálních vztahů. Těším se na nové podněty, které přinese tato cesta pro oživení obchodních vztahů. Předsedovi Senátu jistě nejde o zostřování vztahů s Pekingem.

Podle jakého klíče ČR uznává územní integritu vybraných zemí ve světě? ČLR se domnívá, že cesta předsedy senátu na Tchaj-wan vyznívá jako nerespektování jednotné Číny…
ČR se jako nezávislý a suverénní stát řídí doporučeními expertů z dobrých adres vybraných paláců na Malé Straně. Koneckonců i na Slovensku a v dalších skutečně nezávislých státech mají s touto metodou dobré zkušenosti, není důvod se takové dobře zavedené praxi bránit
V národě máme rčení „bližší košile“ než kabát. Kdysi se žertem říkalo, „bližší Loket než Bagdád“. Jaká je stávající a budoucí role ČLR v geopolitických a obchodních souvislostech, jaké postoje by měla ČR ideální zaujímat?
ČLR je zemí s největším HDP na světě. V čele pelotonu ji s odstupem následují USA, Japonsko a Indie. Pokud se nemýlím, je Česká republika jedním z nepatrných obchodních partnerů těchto zemí a naše snaha by se měla úměrně naší zahraničně obchodní váze ubírat cestou dobrých vztahů se snahou nevyvolávat zbytečně nesmyslná pnutí v bilaterálních vztazích.

Vystrčil chce do Číny vzít ve vládním letadle i paní vdovu po bývalém předsedovi Kuberovi. Proč? Co je tohle vlastně za příběh?
Přiznám se, že v tomhle rébusu se nevyznám. Chápu, že paní Kuberová se těší do exotické země. Ale to je asi tak vše, co mne v této souvislosti napadá

Jaké jsme mívali vztahy s ČLR v dobách ČSSR?
Jako vyspělá socialistická země jsme s Čínskou lidovou republikou měli vždy dobré vztahy, pouze počátkem 60. let došlo k roztržce a prudkému ochlazení. Dnes převládá směs optimismu. A. zklamání, že všechny plány se nedaří realizovat, přitom je zde vysoký obchodní přebytek na straně Číny. A plány typu nové hedvábně stezky jsou stále před námi.

V USA NENÍ RASISMUS ZAPOMENUTOU HISTORII

Rozhovor Haló novin s Jaromírem Kohlíčkem, bývalým poslancem Evropského parlamentu

Co říkáte aktuálním nepokojům ve Spojených státech amerických?

Ve Spojených státech byly ještě v 60. letech 20. století lavičky jen pro bílé a Ku–klux–klan a jiné rasistické spolky dosud nejsou žádnou zapomenutou historií. I zeď proti migrantům na hranicích Mexika by u jiného státu byla předmětem velké kritiky. Smrt černocha rukama policisty je v posledních letech již poněkolikáté rozbuškou pouličních nepokojů. Extrémem je volání Donalda Trumpa po zásahu armády – zjevně jako součást jeho předvolební kampaně.

Asi jsou mnozí překvapeni, ale je zjevné, že v USA panuje stále institucionální rasismus. Čili rasismus nikoli jen jednotlivců, nýbrž institucí, včetně státních. Kdy bude tento vřed americké společnosti odstraněn?

Ta situace se pomalu mění. Od 60. let se leccos posunulo k lepšímu. Navíc dnes vedle černošské menšiny jsou výraznou složkou obyvatelstva latinos. Mají i zastoupení v zákonodárných sborech a v jižních státech dnes převládají španělsky mluvící občané, na Floridě přes 70 procent. Na jedné straně se zjevné rasistické hrany obrušují, a to i v zákonodárných sborech, školství a dalších sektorech, ale na druhé straně je vývoj velmi pomalý. Jevy jinde nepředstavitelné tedy i nadále v USA pozorujeme, například ve skladbě vězňů, kde výrazně převažují černoši v porovnání s jejich podílem na skladbě obyvatel.

USA utržily v těchto dnech opět velký šrám. Ve světě se pasují do role četníka, mistrují druhé o lidských právech a samy mají ve své zemi s jejich uplatňováním problémy. Jak silné jsou vnitroamerické síly, včetně levicových, které v této věci mohou něco změnit?

Hnutí obránců lidských práv je poměrně silné, podobně i mírové hnutí. Ovšem státní administrativa i tajné služby dlouhodobě monitorují a rozvracejí tyto organizace. Zvlášť brutálně zasahují proti organizacím spojeným s komunistickými idejemi a periodicky se opakují tažení proti odborům.

Proč nevidíme na »barikádách« v USA evropské či asijské politiky, aby tam rozdávali rozumy? To míním ironicky a jistě jste pochopil, že připomínám, kolik západoevropských a amerických politiků postávalo na kyjevském Majdanu, když tam probíhaly boje, a jedné straně okatě fandili.

Quod licet Jovi non licet bovi (Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi). Prostě světový četník může vše. On už Karel Havlíček Borovský říkával: Nechoď, Vašku, s pány na led. Mnohý případ známe, že pán spadne a sedlák si za něj nohu zláme. A ani v evropských strukturách si nikdo netroufne nešvary politiky USA kritizovat.

Koneckonců to vidíme i v naší dnešní vládě. Radilové, kteří poskakovali na Majdanu, jsou i v Poslanecké sněmovně neviditelní. Žádné jejich prohlášení nyní směrem k USA jsem nezaznamenal. Podobně »srdnatí« jsou politici v dalších zemích Evropské unie.

Sledujete stále činnost Evropského parlamentu?

Některé věci se nedají přehlédnout, i kdybych nic nesledoval. Rezoluce ke »správnému« výkladu historie nebo nesmysly kolem pandemie jednou vstoupí do dějin jako příklady krystalicky čisté blbosti a snahy o překroucení dějin. Náš pan plukovník i nejmenovaný »Ústav« jistě po přijetí jásali.

Zajisté máte na mysli zářijové usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti. Jaké plody toto usnesení přináší?

Hloupí rusofobové a odpůrci skutečné historie zatleskali, neonacisté získali podporu. A u nás jsou krásné plody – mezi jinými také hříbeček, Pavlík… To se bude hned lépe pochodovat do Pohořelic. Kdo by po takové rezoluci nepovokřál?

Do jakého tématu byste se, kdybyste dnes zasedal v Evropském parlamentu, zakousl? Kde vás svrbí prsty, když sledujete EP?

Průmysl, energetika, jádro, odpad – z hlediska jejich konverze na suroviny. Dále bych se rád zakousl do technického vysokého a středního školství a do mezinárodní spolupráce namísto sankcí.

Nemáte pocit, že se o EP v poslední době jako by méně hovořilo? Snad proto, že životně důležitá opatření během koronaviru vydávaly národní vlády a Unie stála víceméně stranou.

Uršula (von der Leyenová) vzkřikla: Žádné obnovené hranice! A za pár hodin bylo vše jinak. Je to jako »u blbých na dvorku« – prohlásil jistě nejeden člověk. Je prostě vidět, že bez států je EU jenom bezmocný moloch do pěkného počasí. Až krizi státy vyřeší, přijdou další pokyny z Bruselu, včetně kritiky – Česká republika je dobrým příkladem.

Jak hodnotíte pomoc, kterou Evropská unie poskytuje rozjezdu ekonomiky po koronakrizi?

Zatím slyšíme pouze »rámcové sliby a přísliby«. Uvidíme, kolik a na co použitelných eur skutečně dostaneme. Koncepce »dáme nejvíc těm nejbohatším« je velmi podivná a v rozporu s principem solidarity zakotveným v Lisabonské smlouvě.

Lidé se zamýšlejí nad tím, že volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu nemá vždy jen klady, neboť ho provází i volný pohyb virů. Jak si poradíte s tímto názorem?

Takový názor je plně namístě, ale hlavní problém je v neplnění podmínek schengenského systému. Kde je strážená vnější hranice? Jak někdo může zpochybnit možnost obnovy kontrol na státní hranici v případě mimořádné situace? To je opět proti Lisabonské smlouvě a mechanismu schengenského systému!

V době své aktivní politické dráhy europoslance jste býval členem evropského výboru pro dopravu, kde je jedním z témat i cestovní ruch. Právě turismus skomírá v současné době značně. Jak pomoci cestovnímu ruchu z krize?

Státy EU již určité řešení samy hledají. Ve Vídni radnice obyvatelům města rozdá vouchery na návštěvu restaurací, jinde vlády nabízejí dotaci pobytu v lázních a rekreačních střediscích.

Je otázkou, co krize udělá s leteckou dopravou, a stále nevidím návrhy na omezení kamionové dopravy a ekologizaci námořní dopravy. U hromadné přepravy osob již jednotlivé státy pilně hledají řešení. Důležité je přibrzdit růst individuální dopravy osob. Na trhu lze očekávat řadu bankrotů cestovních kanceláří a leteckých společností. A cestovní ruch zaměstnává přímo či nepřímo cca 13 procent pracovních sil Evropské unie. Stojí tedy před námi závažný sociální problém.

Nemáte pocit, že v působení levice v Evropě schází koordinace a společný tah na branku?

Levici v Evropě chybějí osobnosti rozhledu Miloslava Ransdorfa a chytá se naprosto okrajových témat. Nejsou žádná racionální stanoviska k jaderné energetice, migraci, LGBT. Místo toho vidíme snahu propagovat různá podivná »práva« bez jakýchkoliv povinností vůči společnosti – to je cesta »levice« do bezvýznamnosti.

Evropský Green New Deal. Na něj jsou různé názory, od neoddiskutovatelné potřebnosti zachování životního prostředí až k názoru, že jej bude provázet vyšší nezaměstnanost a zdražování energií. Jak to vidíte vy?

Celá koncepce, pokud vím, je postavena na řadě mylných a technicky zbloudilých předpokladů. Připomíná mi to malého človíčka na venkově v Rakousku, který ví, že elektrický proud je ze zásuvky. Trochu mu uniká, že předtím se musí vyrobit. Elektromobilita je v současné koncepci naprostý nesmysl. Nikde na světě nejsou kapacitní rozvody a velkovýroba elektrického proudu. Pokud by v České republice pouhý milion automobilů a dalších dopravních prostředků například v 17.00 hodin byl zapojen do nabíječky v dnešní síti, musíme se rychle připravit na zhroucení sítě. Alespoň jedno případné heslo pro tento případ: »Do každé rodiny voskovice!«

Mimochodem, kolik lithia jen v tomto malém vzorečku by spotřebovaly baterie? Zkusil někdo z propagátorů vyčíslit ekologickou stopu výroby lithia? A co výroby větrníků (větrných elektráren)? A co fotovoltaické panely?

Klíčové pro nejbližší období je v dopravě nasadit masově hybridy (vozy se dvěma vzájemně propojenými pohonnými jednotkami – pozn. aut.) a vodík, a hlavně nalézat a prosazovat technologie, které z odpadů dělají surovinu.

Jste také dobrý znalec německých poměrů. Jak se německá společnost staví k 8. květnu, Dni kapitulace? Dlouhá desetiletí po válce přežívali i ve významných státních funkcích SRN bývalí nacisté, kteří znemožnili potrestat všechny válečné zločince, jak se o to snažil například německý prokurátor Fritz Bauer. Jak to reflektuje současná německá generace?

Německý prezident hovoří o Dni vítězství a mám dojem, že většina společnosti – zvláště levice – to vidí stejně. Nadále existují mocné síly revanše (odplaty), například landsmanšafty, ale ty v Německu pro veřejnost nejsou rozhodující. Horší je dopad jejich činnosti na naší politické scéně, kde mají řadu viditelných »stipendistů«. Počínaje panem Vokřálem v Brně přes Karla Schwarzenberga až po řadu čelných lidovců. Tato parta má podporu i v lidech Aspen institutu se známým sponzorem Sorosem. Máme jich dnes řadu i ve vládě. To je asi jeden z důvodů některých nepochopitelných reakcí vlády – mj. v případě nedůstojných tahanic o sochu Koněva v Praze. Přitom chápu, že z Tchaj-wanu, japonsky Formosy, může situace v Praze na konci války vypadat jinak.

Devátý květen není jen dnem, kdy v roce 1945 vjela sovětská vojska do Prahy, a tím v zemi, v níž válka začala mnichovským diktátem, ukončila druhou světovou válku v Evropě. Je to také Den Evropy. Výročí Schumanovy deklarace (1950) bylo letos provázeno hesly o oslavě míru a jednoty Evropy. Ale v Evropě nebyl celých 75 let mír – viz Jugoslávie – a o jednotě už vůbec nemůže být řeč. Co pro vás znamená 9. květen?

Devátého května středoevropského času bylo osvobozeno naše hlavní město. Jde o Den vítězství nad fašismem. Náš Ústecký kraj byl Rudou armádou a Poláky osvobozen dne 8. května, poslední bitva války v Evropě proběhla u Slivice 12. května a konec druhé světové války nastal 2. září 1945, a to v Asii po kapitulaci Kuantungské armády Japonska. Tu rozdrtila Rudá armáda. Armáda USA se předvedla jaderným úderem na Hirošimu a Nagasaki a přijala příměří nabízené Japonskem. To jsou fakta, nikoliv dojmy.

Schumanova deklarace nabízí zejména mírovou úpravu vztahů Německa a Francie a zároveň vybízí k pomoci chudým zemím světa, zejména v Africe – v té době ještě vesměs koloniím. Nic v ní nepožaduje přijetí neřízených vln migrace. Jde o hezky koncipovanou matérii, ale pouze o deklaraci. Teprve navazující kroky mohly přinést hospodářskou a politickou spolupráci. Dnešní výsledek je tristní.

Monika HOŘENÍ

VÝSLEDEK 1. KOLA DOPLŇUJÍCÍCH VOLEB DO SENÁTU VE VOLEBNÍM OBVODU TEPLICE

Děkujeme všem, kdo se jakýmkoliv způsobem podíleli na volební kampani kandidáta KSČM Oldřicha Bubeníčka v doplňujících volbách do Senátu ve volebním obvodu Teplice. Bohužel se opět potvrdilo, že volební výsledek dělají Teplice.

CO ŘÍKÁTE NA SOUČASNOU SITUACI V USA?

Bývalý poslanec EP Ing. Jaromír Kohlíček, CSc. odpovídá na otázky Moniky Hoření z Haló novin k současné situaci v USA

Co říkáte nepokojům v USA?

Ve Spojených státech byly ještě v 60. létech lavičky pro bílé a Ku – Klux – Klan  a jiné rasistické spolky dosud nejsou žádnou zapomenutou historií. Ani zeď proti migrantům na hranicích Mexika by u jiného státu byla předmětem velké kritiky. Smrt černocha rukama policisty je v posledních letech již po několikáté rozbuškou pouličních nepokojů. Extrémem je volání D. Trumpa po zásahu armády – zjevně jako součást jeho předvolební kampaně.

 

 

Kdy se změní institucionální rasismus, který v zemi panuje stále?

Ta situace se pomalu mění. Od 60. let se leccos posunulo k lepšímu. Navíc dnes vedle černošské menšiny jsou výraznou složkou obyvatelstva  latinos. Mají i zastoupení v zákonodárných sborech a v jižních státech dnes převládají španělsky mluvící občané – na Floridě přes 70%!! Na jedné straně se zjevné rasistické hrany obrušují, a to i v zákonodárných sborech, školství a dalších sektorech. Vývoj je ale velmi pomalý. Jevy jinde nepředstavitelné tedy i nadále v USA vidíme (například ve skladbě vězňů, kde výrazně převažují černoši v porovnání s jejich podílem na složení obyvatel).

USA dostaly velký šrám – ve světě jsou četníkem a mistrují o lidských právech, a samy mají problémy. jaké jsou vnitroamerické síly, snad i levicové, protirasistické, které v této věci mohou něco prorazit?

Hnutí obránců lidských práv je poměrně silné, podobně i mírové hnutí. Státní administrativa i tajné služby dlouhodobě monitorují a rozvracejí tyto organizace. Zvlášť brutálně zasahují proti organizacím spojeným s komunistickými idejemi a periodicky se opakují tažení proti odborům.

Proč v USA nejsou nyní na „barikádách“ evropští či asijští politici, aby tam rozdávali rozumy? To je míněno ironicky…

Quod licet Jovi non licet bovi. Prostě světový četník může vše. On už Havlíček říkal: Nechoď Vašku s pány na led. Mnohý případ známe, že pán spadne a chudák si zlomí nohu. A ani v evropských strukturách si nikdo netroufne nešvary politiky USA kritizovat. Koneckonců to vidíme i v naší dnešní vládě. Radilové z Majdanu jsou i v Poslanecké Sněmovně neviditelní. Žádné jejich prohlášení jsem nezaznamenal. Podobně „srdnatí“ jsou politici v dalších zemích EU.

ROZHOVOR Ing. Jaromíra KOHLÍČKA, CSc., bývalého poslance EP pro Haló noviny s Monikou Hoření

Sledujete stále činnost Evropského parlamentu?

Některé věci se nedají přehlédnout, i kdybych nic nesledoval. Rezoluce ke „správnému“ výkladu historie nebo nesmysly kolem pandemie jednou vstoupí do dějin jako příklady krystalicky čisté blbosti a snahy o překroucení dějin. Náš pan plukovník i nejmenovaný „Ústav“ jistě po přijetí jásali

Do jakého tématu byste se, kdybyste zasedal ve Štrasburku, zakousl? Kde vás pálí prsty, když sledujete dění v EP?

Průmysl, energetika, jádro, odpad – z hlediska jejich konverze na suroviny, technické vysoké a střední školství, mezinárodní spolupráce místo sankcí

Sledoval jste usnesení EP o významu evropské paměti? Jaké plody toto usnesení přináší?

 Hloupí rusofobové a odpůrci skutečné historie zatleskali, Neonacisté získali podporu a u nás jsou krásné plody – hříbeček, Pavlík, vnuk spolupracovníka těch, kteří nás chtěli zlikvidovat. . .To se bude hned lépe pochodovat do Pohořelic. Kdo by po takové rezoluci nepovokřál??

Nemáte pocit, že se o EP v poslední době nějak méně mluví? Má menší význam například proto, že životně důležitá opatření během koronaviru vydávaly národní vlády a Unie stála stranou?

Uršula vzkřikla: Žádné obnovené hranice!! A za pár hodin bylo vše jinak. Je to jako u blbých na dvorku – prohlásil jistě nejeden člověk. Je prostě vidět, že bez států je EU jenom bezmocný moloch do pěkného počasí. Až krizi státy vyřeší, přijdou další pokyny z Bruselu, včetně kritiky – Česká republika je dobrým příkladem.

Jak hodnotíte pomoc, kterou EU poskytuje rozjezdu ekonomiky po krizi? 

Zatím slyšíme pouze „rámcové sliby a přísliby“. Uvidíme, kolik a na co použitelných Euro skutečně dostaneme. Koncepce – „dáme nejvíc těm nejbohatším“ je velmi podivná a rozporu s principem solidarity zakotveným v Lisabonské smlouvě.

Lidé se zamýšlejí nad tím, že volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu nemá vždy jen klady, neboť ho provází i volný pohyb virů. Jak si poradíte s touto námitkou?

Tato námitka je na místě, ale hlavní problém je v neplnění podmínek Schengenského systému. Kde je strážená vnější hranice? Jak někdo může zpochybnit možnost obnovy kontrol na státní hranici v případě mimořádné situace?? To je opět proti Lisabonské smlouvě a mechanismu Schengenského systému!!

Býval jste v době své aktivní politické dráhy europoslance členem evropského výboru pro dopravu, kde je jedním z témat i cestovní ruch. Právě turismus skomírá během koronaviru nejvíce. Jak pomoci cestovnímu ruchu z koronakrize?

Státy EU již určité řešení samy hledají. Ve Vídni radnice obyvatelům města rozdá vouchery na návštěvu restaurací, jinde vlády nabízejí dotaci pobytu v lázních a rekreačních střediscích. Je otázkou, co krize udělá s leteckou dopravou a stále nevidím návrhy na omezení kamionové dopravy a ekologizaci námořní dopravy. U hromadné přepravy osob již jednotlivé státy pilně hledají řešení. Důležité je přibrzdit růst individuální dopravy osob. Na trhu lze očekávat řadu bankrotů cestovních kanceláří a leteckých společností. A cestovní ruch zaměstnává přímo či nepřímo cca 13% pracovních sil EU. Stojí tedy před námi závažný sociální problém.

Nemáte pocit, že v působení levice v Evropě schází koordinace a společný tah na branku?

Levici v Evropě chybí osobnosti rozhledu M. Ransdorfa a chytá se naprosto okrajových témat. Nejsou žádná racionální stanoviska k jaderné energetice, migraci, LGBT. Místo toho vidíme snahu propagovat různá podivná „práva“ bez jakýchkoliv povinností vůči společnosti – to je cesta „Levice“ do bezvýznamnosti

Evropský Green New Deal: na to jsou různé názory – od víry v uchování životního prostředí až k názoru, že to bude provázet vyšší nezaměstnanost a zdražování energií. Jak to vidíte vy?

Celá koncepce – pokud vím – je postavená na řadě mylných a technicky zbloudilých předpokladů. Připomíná mi to malého človíčka na venkově v Rakousku, který ví, že elektrický proud je ze zásuvky. Trochu mu uniká, že předtím se musí vyrobit. Elektromobilita je v současné koncepci naprostý nesmysl. Nejsou nikde na světě kapacitní rozvody a velkovýroba proudu. Pokud by v České republice pouhý milion automobilů a dalších dopravních prostředků v 17,00 byl zapojen na nabíječky v dnešní síti, musíme se rychle připravit na zhroucení sítě. Alespoň jedno případné heslo pro tento případ: „Do každé rodiny voskovice!!“ Mimochodem – kolik lithia jen v tomto malém vzorečku by spotřebovaly baterie?? Zkusil někdo z propagátorů vyčíslit ekologickou stopu výroby Lithia? A co výroby větrníků? A co fotovoltaické panely??

Klíčové pro nejbližší období je v dopravě nasadit masově hybridy a vodík a hlavně nalézat a prosazovat technologie, které z odpadů dělají surovinu.

Jste znalec německých poměrů, jak se německá společnost staví k 8. květnu, dni kapitulace? Dlouhá desetiletí po válce přežívali ve významných státních funkcích nacisté, kteří znemožnili potrestat všechny válečné zločince. Jak to reflektuje současná německá generace?

Německý prezident hovoří o Dni vítězství a mám dojem, že většina společnosti – zvláště levice – to vidí stejně. Nadále existují mocné síly revanše (odplaty) – například Landsmanšafty, ale ty v Německu pro  veřejnost nejsou rozhodující. Horší je dopad jejich činnost na naší politické scéně, kde mají řadu viditelných „stipendistů“. Počínaje panem Vokřálem v Brně přes Karla Schwarzenberka až po řadu čelných lidovců. Tato parta má podporu i v lidech Aspen institutu se známým sponzorem Sorosem. Máme jich dnes řadu i ve vládě. To je asi jeden z důvodů některých nepochopitelných reakcí vlády – mj. v případě nedůstojných tahanic o sochu Koněva v Praze. (Přitom chápu, že z Tchajwanu – japonsky Formosy může situace v Praze na konci války vypadat jinak.)

9.květen – to není jen den, kdy v roce 1945 vjela sovětská vojska do Prahy a tím v zemi, v níž válka začala mnichovským diktátem, ukončila druhou světovou válku v Evropě. Je to také Den Evropy. Výročí Schumanovy deklarace je letos provázeno hesly o oslavě míru a jednoty Evropy. Ale v Evropě nebyl celých 75 let mír – viz Jugoslávie – a jednotě už vůbec nemůže být řeč. Co pro vás znamená 9. květen?

9.května středoevropského času bylo osvobozeno naše hlavní město. Jde o den vítězství nad fašismem. Náš kraj byl Rudou armádou a Poláky osvobozen dne 8. května, poslední bitva války v Evropě byla u Slivice 12. května a konec 2. světové války byl 2. září, a to v Asii po kapitulaci Kvantungské armády Japonska. Tu rozdrtila Rudá armáda. Armáda USA se předvedla jaderným úderem na Hirošimu a Nagasaki a přijala příměří nabízené Japonskem. To jsou fakta, nikoliv dojmy.

Schumanova deklarace nabízí zejména mírovou úpravu vztahů Německa a Francie a zároveň vybízí k pomoci chudým zemím světa – zejména v Africe (v té době ještě vesměs koloniím). Nic v ní nepožaduje přijetí neřízených vln migrace. Jde o hezky koncipovanou, ale pouze „deklaraci“. Teprve navazující kroky mohly přinést hospodářskou a politickou spolupráci. Dnešní výsledek je tristní.

 

 

HEJTMAN ÚSTECKÉHO KRAJE A KANDIDÁT PRO DOPLŇUJÍCÍ VOLBY DO SENÁTU pro magazín RegioRevue

V neděli 17. května v Česku skončil nouzový stav, který 12. března vyhlásila vláda. Byly to krušné dny a týdny, v kterých si mnozí sáhli na dno sil. Pandemii se díky odpovědnosti, solidarity a sounáležitosti tisíců lidí podařilo udržet pod kontrolou, a tak nyní ve vlnách dochází k rozvolňování přísných opatření. Je čas se znovu nadechnout a restartovat zemi, Ústecký kraj nevyjímaje.

Myslím teď na rodiny obětí v souvislosti s Covidem-19, na pacienty, kteří jsou ještě v nemocnicích, a držím jim palce, aby se mohli brzy vrátit domů. Myslím na všechny ty, kteří se o ně často s vypětím všech sil starali a stále ještě starají: lékaře, sestřičky, mediky a další zdravotnický personál. Úctu si zaslouží vojáci, kteří pomáhali pečovat o pacienty v karanténě v nemocnicích nebo v sociálních službách. Obrovský kus práce odvedli záchranáři, praktičtí lékaři, hygienici, laboranti testovacích pracovišť, hasiči, policisté, ale také prodavačky v obchodech s potravinami, pečovatelky, z nichž některé zůstaly se svými svěřenci nonstop v ústavech, aby dovnitř nezavlekli nákazu, řidiči veřejné dopravy, pedagogové s výukou na dálku a další stovky žen i mužů, kteří usedli k šicím strojům a neúnavně vyráběli roušky pro všechny. Seniorům pomáhali dobrovolníci jak fyzicky, tak i psychicky a přitom vznikala nádherná přátelství. Možná jsem v dlouhém výčtu na někoho zapomněl. Pokud ano, nebyl to úmysl. Vážím si práce všech, kteří pomáhali, jak nejlépe dovedli. Společně jsme zvládli první kolo a za to upřímně děkuji.
Vstupujeme do další etapy, kdy je nutné probudit ekonomiku, která díky koronavirové krizi dostala pořádnou ránu. Do pomoci firmám, podnikatelům, živnostníkům, osobám samostatně výdělečně činným, farmářům, zkrátka všem postiženým se přirozeně zapojil i Ústecký kraj. A to jak finančně formou dotačních programů, tak i metodicky. Připravili jsme akční plán obnovy regionu a začala kampaň na podporu cestovního ruchu, který patří k nejvíce zasaženým odvětvím. V tomto případě může přispět každý z nás tím, že si letošní víkendy a dovolenou naplánuje doma a bude investovat do svého zdraví, gastronomických a ubytovacích služeb. Všichni potřebujeme nabrat síly a u nás je přeci tak krásně. Zároveň tak můžeme pomoci lázním, regionální kultuře, sportovištím i památkám. Těším se na případná setkávání s Vámi.

Oldřich Bubeníček, hejtman Ústeckého kraje a kandidát do Senátu PČR za Teplicko

150. VÝROČÍ NAROZENÍ V.I.LENINA

Společné prohlášení komunistických a dělnických stran k 150. výročí narození V. I. Lenina

/převzato z Haló novin 22.4.2020/

Vážíme si velkého revolučního vůdce Vladimira Iljiče Lenina, jsme odhodláni pokračovat v jeho práci!

Komunistické a dělnické strany, které toto společné prohlášení podepsaly, by chtěly tímto způsobem ocenit velkého revolucionáře a teoretika vědeckého socialismu Vladimira Iljiče Lenina, protože 22. dubna si připomínáme 150. výročí jeho narození.

Zejména v současných podmínkách, zatímco se pandemie COVID-19 šíří, se tragicky projevují velké mezery zdravotnických systémů v kapitalistických zemích, jakož i protispolečenská a parazitní povaha těchto systémů, tváří v tvář nové kapitalistické krizi, jejíž břemena opět zaplatí dělnictvo. Současně se prohlubují imperialistické rozpory, které představují nová nebezpečí pro mír a národy. Cítíme proto ještě větší potřebu odkazovat na historickou osobnost V. I. Lenina. Osobnost, která zasvětila svůj život dělnické třídě a dalších pracujících mas, v boji za socialistickou společnost.

Ctíme V. I. Lenina, jako zakladatele současné strany dělnické třídy, »strany nového typu,«. Taková byla bolševická strana, která byla avantgardou třídního boje proletariátu a ostatních utlačovaných vrstev Ruska. Leninova strana vedla ruskou dělnickou třídu k vítězství a tím i uchopení moci a zavedení diktatury proletariátu ve službách zájmů mnoha vykořisťovaných a utlačovaných. V. I. Lenin definoval a zdůvodnil vůdčí roli komunistické strany nejen při převzetí moci, ale také při budování socialismu.

Ctíme V. I. Lenina jako teoretika, který dále rozvíjel a konkretizoval základní složky marxismu, tj. filozofii, politickou ekonomii a vědecký komunismus. Byl oponentem jakéhokoli oportunistického a revizionistického zkreslování revoluční teorie ale také praxe dogmatismu. Jeho práce, například »Kdo jsou to přátelé lidí a jak bojují se sociálními demokraty«, »Rozvoj kapitalismu v Rusku«, »Stát a revoluce«, »Dubnové teze«, »Spojené státy Evropy«, »Imperialismus, jako nejvyšší stadium kapitalismu«, »Levicový komunismus: infantilní porucha«, »Bezprostřední úkoly sovětské vlády«, »Velká iniciativa«, »Socialismus a válka« jsou milníky při propagaci a rozvoji marxismu a revolučního boje. Celkově je Leninova cenná teoretická práce stále aktuální a je majákem ideologického a politického vzdělávání každé nové generace revolucionářů.

Ctíme V. I. Lenina jako vůdce Velké říjnové socialistické revoluce, která asi před stoletím šokovala lidstvo, vítězné revoluce, která odhalila sílu třídního boje, sílu vykořisťovaných a utlačovaných, kteří vyšli do popředí a otočili volantem dějin ve směru sociálního osvobození. Říjnové vzplanutí vedlo k urychlení založení řady komunistických a revolučních dělnických stran.

Ctíme V. I. Lenina jako vůdce prvního socialistického státu na světě, který poprvé odhalil nové instituce dělnické moci, jakou byly Sověty, prosadil ekonomické fungování společnosti na novém základě, na základě uspokojení potřeb většiny lidí, nikoli ziskovosti těch několika. SSSR, první socialistický stát na světě, který byl realizován se zásadním přínosem V. I. Lenina, vynesl do popředí nové bezprecedentní hospodářské, sociální a politické úspěchy dělnické třídy, což zásadně ovlivnilo vývoj na celé naší planetě. Byla to současně podpora národů v boji za socialismus a mír.

Ctíme V. I. Lenina jako velikého internacionalistu, vůdce, který zvedl vlajku proletářského internacionalismu, proti zrádnému postoji druhé internacionály během imperialistické První světové války, který odmítal nacionalismus a kosmopolitismus kapitálu. Byl zakladatelem Třetí komunistické internacionály, která významně přispěla k rozvoji mezinárodního dělnického a komunistického hnutí, a dnes je skvělým zdrojem pro čerpání užitečných ponaučení ze zkušeností, které nashromáždila prostřednictvím své činnosti. Kontrarevoluce a restaurace kapitalismu nemohou zastínit úspěchy socialismu. Vývoj, který zažíváme, akutní problémy dělnické třídy a národů, způsobené kapitalistickým vykořisťováním, zdůrazňují jeho nezbytnost, aktuálnost a nadčasovost. Komunistické a dělnické strany vyzývají široké masy pracujících a mladou generaci, aby se aktivně postavili proti celosvětovým snahám slouhů kapitálu o diskreditaci díla V. I. Lenina. Usilujeme o pokračování jeho práce a jsme odhodláni pokračovat v obraně jeho učení a dalšího šíření a vyzýváme dělníky a všechny lidi, aby si z toho vzali ponaučení.

(za)

30. VÝROČÍ KSČM

Dne 31. března roku 1990, tedy před třiceti lety byla ustanovena Komunistická strana Čech a Moravy jako samostatný politický subjekt. Stalo se tak na základě rozhodnutí mimořádného 18. sjezdu KSČ ve dnech 21. a 22. prosince 1989.
Tento sjezd se scházel ve velmi složité době. Po převratu v listopadu 1989 byla zahájena transformace naší společnosti od socialismu ke kapitalismu i přes ujišťování Václava Havla a skupiny disidentů okolo něho, kteří se zmocnili moci. Strana byla také vystavena ostrým, nevybíravým útokům ze strany všech pravicových a reakčních sil, které v polistopadovém období vycítili svou šanci. Existoval silný tlak prosadit zákaz komunistické strany jako zločinecké organizace. Sjezd si vytýčil za úkol provést stranu tímto obtížným obdobím při zachování základních bodů programu a ideálů komunistických stran. Snažil se navázat na reformní snahy tzv. Vysočanského sjezdu z roku 1968. Sjezd řešil celou řadu i dalších otázek. Kromě jiného byly zrušeny Lidové milice, funkce generálního tajemníka byla nahrazena funkcí předsedy strany. Oficiálně byla také vyslovena omluva za celkový stav společnosti před listopadem 1989 a za chyby, kterých se strana za 40 let vládnutí dopustila. Bylo rozhodnuto o neplatnosti dokumentu, který po dvacet let výrazně ovlivňoval činnost KSČ. Tímto dokumentem bylo pověstné Poučení z krizového vývoje. V usnesení sjezd odmítnul dělení společenského vlastnictví a výprodej národního majetku. Význam pro vznik KSČM mělo především rozhodnutí dokončit federální uspořádání kdy, vedle již existující Komunistické strany Slovenska, měla být ustanovena také Komunistická strana Čech a Moravy. Zastřešující organizací se stala Komunistická strana Československa, která však změnila zkratku v názvu strany na KSČS. Předsedou strany byl zvolen bývalý předseda vlády Ladislav Adamec a prvním tajemníkem Vasil Mohorita. V členském referendu bylo rozhodnuto v názvu strany zachovat slovo komunistická. Sjezd také přijal dva základní dokumenty:
Prohlášení k občanům ČSSR.
Provolání k bývalým členům vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968 až 69.
Ze strany byli také po listopadu 1989 vyloučeni někteří její členové, kteří měli základní podíl na vývoji situace ve straně po v době tzv. normalizace jako Gustav Husák (který tak byl vyloučen po druhé. Poprvé byl vyloučen v roce 1954), Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Vasil Bilak, Alois Indra, Antonín Kapek, Peter Colotka, Jan Fojtík, Karel Hoffman, Marie Kabrhelová, Josef Lenárt, Lubomír Štrougal a někteří další členové.
Ustanovující sjezd KSČM se konal 31. března 1990. Předsedou strany byl zvolen vědecký pracovník Jiří Machalík. Jako emblém byly zvoleny červené třešně se zeleným lístkem. Tento emblém se odvolává na francouzského socialistického básníka a šansoniéra Jeana-Baptista Clémenta, účastníka Pařížské komuny, který na oslavu bojujících komunardů složil píseň Čas třešní. Oficiálně byla KSČM zaregistrována jako politická strana 28. listopadu 1990.
První řádný sjezd se uskutečnil v Olomouci ve dnech 13. a 14. října 1990. Předsedou strany byl zvolen filmový režisér Jiří Svoboda. Komunistická strana Slovenska se v roce 1992 transformovala na Stranu demokratické levice. Ve stejném roce došlo k rozpadu federálního uspořádání a zastřešující KSČS oficiálně zanikla 7 dubna 1992. Nástupnickou organizací se tak stala KSČM, která si vytkala za cíl pokračovat v politice socialistických ideálů. Přihlásila se tak k hodnotám a tradicím socialistického hnutí. V tom to duchu také hájit zájmy prostých občanů na základě sociální spravedlnosti vycházející z podílu každého občana na budování a rozvoji naší společnosti.

RSDr. Ivo Přichystal

PODĚKOVÁNÍ VŠEM, KTEŘÍ PRACUJÍ NA HRANICI SVÝCH MOŽNOSTÍ

Rozhovor Haló novin s hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem (KSČM)

Celý svět se momentálně nachází v situaci, se kterou není zatím žádná zkušenost…

Máme tu epidemii, kterou jsme nikdo od konce druhé světové války nezažil. Ochromila život nejen našeho kraje. Jak vznikla, ukáže jednou historie, ale my dnes musíme dělat vše pro to, abychom ji dokázali zvládnout. Čína to za cenu velkých obětí zvládla, zvládá to i Korea, ale Evropa byla naprosto nepřipravena. Opatření v Itálii přišla pozdě, stejně tak ve Španělsku a Německu.

Jak jste to řešili v Ústeckém kraji?

V našem kraji jsme již na Bezpečnostní radě kraje 28. února doporučili řadu opatření v zákazu návštěv v nemocnicích, domovech seniorů, ústavech sociální péče, vyzvali jsme školy, aby nejezdily do Itálie, našli jsme výrobce respirátorů. Na Krizovém štábu 4. března jsme schválili nákup 10 tisíc respirátorů a slíbili jsme dodání i praktickým lékařům. Bohužel následně vláda nákup zakázala s tím, že bude vše řešit centrálně. Na jednání hejtmanů 8. března s vedením Bezpečností rady státu byl vznesen požadavek kolegou Běhounkem, úřadujícím 1. místopředsedou Asociace krajů, na vyhlášení stavu nouze. Premiér Andrej Babiš to odmítl. Opatření vlády potom přišla pozdě, ale hlavně že přišla. První ochranné pomůcky jsme od státu dostali až 14. března, pouze 3480 respirátorů jsme dostali s určením pro Masarykovu nemocnici a Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS).

Jak tedy hodnotíte činnost vlády?

V prvním týdnu epidemie byla opatření vlády chaotická a tiskové konference připomínaly předvolební akce. Při zavírání mateřských školek jsme vyzvali velká města, aby nechala alespoň jednu otevřenou pro děti zdravotníků, policistů, hasičů a záchranářů. Pokud by se nám nepodařilo zajistit chod nemocnic, ZZS, hasičů a policistů, byla by ostatní opatření zbytečná. V neděli 15. března jsme dostali 6000 roušek pro sociální služby. Snažíme se zajistit ochranné pomůcky i sami, rada kraje v pondělí 16. března schválila nákup 100 tisíc roušek za 19 236 tisíc korun. Podařilo se nám koupit 300 kusů respirátorů a dalších 300 kusů bude koncem týdne. Ty jsme rozdělili mezi strážníky městských policií ve městech nad 15 tisíc obyvatel. Také jsem vydal nařízení, že se v autobusech Dopravní společnosti Ústeckého kraje a našich smluvních partnerů nebude nastupovat předními dveřmi, aby řidiči nebyli přímo v kontaktu s cestujícími. Zajišťujeme rovněž dezinfekční prostředky. Asociace krajů shromažďuje požadavky jednotlivých krajů a předává je na ministerstvo.

Je v této složité době něco dobrého?

Většina nakažených koronavirem v kraji je z jednoho místa, byli společně na lyžích v Itálii. I to zatím ukazuje, že naše rychlá a včasná opatření měla smysl. A ta dobrá zpráva – první vyléčení jsou v našem kraji.

Musím poděkovat zdravotnickým pracovníkům, hlavně na infekčním oddělení Masarykovy nemocnice a Zdravotnické záchranné služby. Pracují na hranici svých možností. Ale poděkování patří všem v této složité době, kdo zajišťují naše zásobování, hromadnou dopravu, policistům a hasičům, kdo je prostě v kontaktu s lidmi, a přesto plní své pracovní povinnosti.

A podařilo se vám zatočit s prvními korošmejdy!

Na rouškách se bohužel někde chtějí přiživit spekulanti. Nechal jsem odebrat statisíce roušek a dalších ochranných pomůcek, které byly objeveny v průmyslové zóně v Lovosicích na Litoměřicku. Jedná se o zhruba 700 000 roušek. Bylo zjištěno, že v Lovosicích ve skladech jsou ochranné pomůcky, u nichž bylo podezření, že by mohly být vyvezeny z České republiky. Firma, u níž se ochranné pomůcky objevily, za ně nicméně dostane náhradu v cenách obvyklých. Domluvili jsme se, že 314 tisíc roušek dostalo ministerstvo vnitra pro policisty a hasiče.

V současné situaci byly odloženy doplňovací volby do Senátu ve volebním obvodu č. 32 Teplice, kde kandidujete za KSČM. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?

Kandidatura mi byla spontánně nabídnuta po nečekaném úmrtí Jaroslava Kubery v rámci strany i mimo ní. Původně jsem myslel, že v říjnu skončím s politikou úplně. Toto jsem vzal jako svoji poslední výzvu k zúročení zkušeností ve vedení kraje a vedení města Bíliny. Na volební kampaň jsem moc času neměl. Jako hejtman mám s koronavirem tolik starostí a povinností, že den s 24 hodinami je málo.

Ale můžeme se jí nyní trochu věnovat? Volby jsou zatím odloženy a jistě se časem uskuteční. Je to vaše třetí kandidatura, v předchozích jste byl ve druhém kole. Tentokrát jdete do voleb poprvé z pozice hejtmana a volby budou také poprvé bez Jaroslava Kubery. Jak moc to mění situaci?

Je pravda, že do Senátu kandiduji potřetí a dvakrát jsem byl ve druhém kole s Jaroslavem Kuberou jako novinář. Nyní si myslím, že je startovní pole docela vyrovnané a šance na úspěch slušná, takové hodnocení práce hejtmana za osm let, bude to zajímavá soutěž.

O senátorské křeslo ve vašem volebním obvodě se bude ucházet mj. primátor Teplic Hynek Hanza (ODS), ředitel teplického gymnázia Zdeněk Bergman (za Senátor 21 s podporou TOP 09, Liberálně ekologické strany a Strany zelených), starostka Bíliny Zuzana Schwarz Bařtipánová (ANO) nebo starosta Duchcova Zbyněk Šimbera (ČSSD). Jak své protikandidáty hodnotíte a jakou proti svým soupeřům zaujmete strategii?

Většinu kandidátů znám osobně, normálně se spolu bavíme. Zuzka Schwarz Bařtipánová mi dělala v Bílině místostarostku, Hynek Hanza je kolega v krajském zastupitelstvu, Zdeněk Bergman je dlouholetý ředitel gymnázia, u Zbyňka Šimbery se na radnici občas ráno zastavím na kávu, když jedu do práce. Voliči musí sami posoudit, kdo je bude v Senátu nejlépe zastupovat, kdo má jaké zkušenosti. Určitě nebudu na nikoho útočit, pomlouvat ho či zesměšňovat.

Jaké jsou největší problémy území, za které se ucházíte o post senátora? Jak byste jako senátor mohl, a hlavně chtěl lidem, kteří zde žijí, pomoci?

Problémů je hodně, hlavně v sociálně ekonomické oblasti. Řada krajů si v minulosti udělala z naší oblasti odkladiště těch, které nechtěly. I od slovenských přátel jich přišlo hodně. Vznikly zde vyloučené lokality, kde v kraji žije asi 40 tisíc lidí. Asi největší problém v okrese je na předměstích Teplic, v Krupce a Bílině. Na druhou stranu je pravda, že řada měst prodala svůj bytový fond, a tím ztratila kontrolu, kdo se do města stěhuje. Musíme mít zákony, které pomohou potřebným a nebudou nahrávat nemakačenkům. Velice si u nás vážím pracovníků Městských technických služeb Bílina, kteří každý den uklidí celé město, starají se o zeleň, vyvážejí komunální odpad. Ty budu vždy podporovat, ale u těch, co nechtějí pracovat, musí zasáhnout stát.

Pokud se stanete členem horní komory parlamentu, jaké oblasti byste se chtěl věnovat především a proč?

V Senátu bych se chtěl věnovat právě sociální oblasti, regionálnímu rozvoji, tedy oblastem, ve kterých jsem jak na kraji, tak v Bílině získal nejvíce zkušeností.

Voleb do Senátu se účastní obvykle dost málo voličů. Proč to podle vás tak je, a jak a čím budete na voliče apelovat, aby jich přišlo víc?

V občanech se vypěstovalo, že Senát je zbytečný. Ale pokud máme dnešní ústavu, je tam Senát napsaný a předseda Senátu je druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky. A pokud chce občan o něčem rozhodovat, musí jít k volbám, a je jedno k jakým. Vždy volí někoho, který potom v určité fázi za něho rozhoduje.

Jaký výsledek budete považovat za svůj volební úspěch?

V těchto volbách je úspěchem pouze zvolení senátorem.

Byl jste starostou Bíliny, co se vám za volební období podařilo?

Podařilo se několik věcí, o kterých se mnoho let hovořilo. Máme rekonstruované Mírové náměstí, již to není jedno velké parkoviště, ale vyniká historická kašna a morový sloup. Podařil se vyřešit problém opuštěných kasáren, bude zde malá průmyslová zóna. Do rekonstruované městské nemocnice se podařilo zajistit mamograf, odborné lékaře či zubního lékaře. Byl připraven výkup celých bloků domů v problémovém sídlišti, od kterého nakonec bohužel koaliční partner ANO ustoupil. A nepřizpůsobivých dále přibývá.

Pomalu se blíží ke konci volební období, kdy jste podruhé byl ve funkci hejtmana. Co považujete za největší úspěch?

Když jsem byl na podzim roku 2012 zvolen, byl Ústecký kraj fackovací panák, policie a státní zástupci si tady podávali dveře, v médiích jsme byli vděčné téma. Za cenu velkých obětí se nám podařilo odblokovat ROP, kde bylo zastaveno proplácení projektů. Až za vlády Jiřího Rusnoka došlo k dohodě. Ale kraj musel zaplatit korekci 596 milionů korun, letos splácíme posledních 80 milionů korun. Přitom ministerstvo pro místní rozvoj tento úřad zřizovalo a ministerstvo financí ho mělo kontrolovat. Nakonec to odnesl kraj. V roce 2013 jsme v kraji zvládli velké povodně, to byla škola života. Podařilo se nám zachovat komplexní onkologické centrum v Krajské zdravotní, které nám chtělo ministerstvo zrušit. A nyní máme i kardiovaskulární centrum. V Krajské zdravotní pracují špičkoví odborníci nejen jako lékaři, ale i střední zdravotní personál. Celé roky bojuji za lesní pozemky pro naši Lesnickou školu ve Šluknově. V roce 1977 bývalý ředitel vrátil státu 2700 hektarů lesů. Po posledním jednání s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem je dohoda na dlouhodobém pronájmu s možností opce. To chci do voleb dotáhnout. A poslední dobrá zpráva – od sesuvu půdy v roce 2013 je přerušena železniční trať Lovosice – Úpořiny. Po mnoha a mnoha jednáních dostala trať zelenou. Most se začne stavět v roce 2022 a potom bude obnovena pravidelná doprava.

Osm let je dlouhá doba, ale na něco krátká. Co se tedy naopak zatím nepovedlo?

Máme v kraji jeden velký problém, který sice kraj nezavinil, ale mnoho lidí si z kraje udělalo viníka. Lužická nemocnice v Rumburku je v konkurzu a její zrušení by znamenalo omezení zdravotní péče pro celý Šluknovský výběžek. Již před dvěma roky nabízel kraj městu Rumburk převzetí nemocnice. Město odmítlo s tím, že si ji výhodně prodá. Situace se zhoršovala, přesto loni v létě bylo dohodnuto znovu převzetí. Předseda představenstva Krajské zdravotní Jiří Novák během tří dnů vyjednal podmínky se všemi zdravotními pojišťovnami, město mělo zaplatit dluhy nemocnice. Starosta Lumír Kus (za ANO) však odmítl, aby město dluhy své nemocnice uhradilo. Nemocnici poslalo do konkurzu. Přesto stále hledáme možnost pomoci.

Rozhodl jste se nejen neobhajovat post hejtmana, ale už ani nekandidovat do krajského zastupitelstva. V případě zvolení senátorem je vaše budoucnost asi jasná, kam by tedy naopak vedly vaše kroky po konci na postu hejtmana?

Mám důchodový věk, věnoval bych se vnučce a vnukovi, pracoval na zahradě.

Zbyšek KUPSKÝ