Co předcházelo listopadu 1989 v souvislosti s politickým vývojem v KSČ po roce 1946
16.11.2021
Jsou otázky, které se nesmíme bát zodpovědět. Je 17. listopad legendou osvobození, vítězstvím pravdy a lásky, či podvod a mistrně propagandisticky zpracovaný klam? A to klam, jehož jednou z podstatných rysů je ovlivnění českého voliče dodnes právě k nevolbě KSČM? Ať tak, či onak, k zodpovězení je nutné hledat historické souvislosti, odfiltrovat současný propagandistický balast a manipulativní výuku historie mnohými učiteli, vědomě či nevědomě ovlivňujících historické podvědomí budoucích voličů. A o to jde.
Historická souvislost předcházejících událostí je evidentní. Nejde jen říci, že 17. 11. 1989 bylo vyvrcholením vývoje, jenž vyústil zákonitě v politickou porážku KSČ.
- Opuštění československé cesty
To že volební systém čtyř samostatných politických stran ustanovených na základě Košického vládního programu obnovy země byl pod nátlakem Moskvy přes Informbüro opuštěn, a tedy vznikla jednotná kandidátka Národní fronty. Je totiž nutno se důrazně ohradit, že volební úspěch KSČ v roce 1946 byl jen jakýmsi historickým omylem. Volební úspěch byl především vítězstvím programu specifické československé cesty. Toto vše bylo díky obrovskému politickému vlivu Sovětského svazu nahrazeno direktivním způsobem řízení jedné strany. - Politický monopol vedoucí KSČ, který fakticky znamená oslabení politické schopnosti KSČ v boji s konkurenci na domácím politickém poli
Jeho základní taktika: strana zodpovídá za vše. Tomu odpovídalo nepřipravené rozšiřování stranického aparátu odshora až dolů. Zavádí se takzvaná kádrová nomenklatura, která se postupně rozrůstá do nezvládnutých rozměrů. Stranický aparát převzal ve všech personálních otázkách ve státě odpovědnost, převzal také rozhodování v oblastech na všech úsecích hospodářského, společenského i kulturního života. Tím však byl především popřen princip odbornosti i schopnosti širokých pracujících mas se projevovat aktivněji.
- Nezákonné politické procesy v závěru 40. a v první polovině 50 let
JE PROKÁZANÉ, že byli organizovány z podnětu, pod nátlakem a za aktivní účasti sovětských bezpečnostních orgánů. Zcela určitě události v letech 1949 – 1955, pokud se týká rozsahu znárodnění, rušení drobného privátního podnikání, nezákonnosti v politických procesech a potlačování demokratického uspořádaní ve společnosti, jsou vynucené násilím od původní československé demokratické cesty k nové společnosti. Je důležité připomenout Gottwaldovi cesty, neboť on byl jejím zásadním tvůrcem v rámci jeho práce pro KSČ. O což obrovským nátlakem ze strany Stalina a jeho lidí byl připraven… Nutno však dodat, že jsou prameny uvádějící, že došlo k infiltraci některých agentů západních rozvědek do sovětského stranického aparátu ovlivňující řízení politiky Sovětského Svazu, a tedy i politické rozhodování (nejen v podkladové části) pro konečné rozhodnutí nejvyšších sovětských stranických orgánů.
- Výrazné politické vzepětí let šedesátých potlačených cizí okupací
Velká část KSČ a československé společnosti našla vnitřní sílu a projevila vůli se vrátit na cestu demokratické, jakožto i ekonomické prosperity. O to vše jsme však přišli vojenskou okupací započatou dnem 21. 8. 1968, která se stala rozhodujícím činitelem pro nástup k moci dogmatické skupině v KSČ.
Rozhodující otázka dalšího působení v KSČ zní: „Souhlasíš se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Jestliže ne, nemůžeš ve straně být.“
Výsledkem je 600 tisíc vyloučených členů, včetně další perzekuce. Biľakova mocenská skupina plní svůj úkol, včetně stupňujícího se odporu k jakýmkoliv strategickým reformním změnám. V podstatě jde o jakousi druhou vládní garnituru, která kdykoliv dle potřeby mohla nahradit vedení představované Husákem. Vedení, které si bylo vědomo, že musí s větším důrazem řešit hlavní problémy v celkovém hospodářském systému plánování a řízení, má tak víceméně svázané ruce. Při nerespektování „rad“, či spíše příkazů Brežněva by skončilo. V československém vedení tak postupně převládá pasivita, ztráta rozhodnosti, která je postupem doby umocněná vážnou nemocí Brežněva, kdy je třeba vybojovat zpět kurz z let šedesátých, a již tak nečiní.
Motto Biľakovi skupiny v 80. letech lze shrnout: „Počkat, nespěchat.“
Pak už bylo pozdě.
Sovětský Svaz prohrává ve studené válce… A u nás?
Nedůstojné předání moci politicky nečitelné programově totálně nepřipravené opozici, která byla vytvářena často z lidí již předem připravených některými skupinami jak v STB, tak i za účasti zahraničních rozvědek.
Michal Klusák
předseda OV KSČM Praha 10
Komentář k článku „Co předcházelo Listopadu 1989 v souvislosti s politickým vývojem v KSČ po roce 1946“
Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal
23.11.2021
S velkým zájmem jsem si prohlédl webové stránky OV KSČM Praha 10 a začetl se do článků, které tam jsou vyvěšeny. V souvislosti výročím převratu z roku 1989 mě velice zaujal článek, který má shora uvedený název. V obecné rovině s obsahem článku lze souhlasit. Ale je tam určitá pasáž, která potřebuje hlouběji rozpracovat a o to, se právě pokusím. Nebudu hodnotit období od roku 1946, ale budu se zabývat částí nazvanou „šedesátá léta“ do roku 1989.
Základem převratu z roku 1989 je situace, která nastala po srpnu 1968, resp. v letech 1969 a 1970. V roce 1969 nastoupilo nové vedení strany v čele s Dr. Gustávem Husákem. Zprvu ve vedení strany byla jednota, ale ve straně jako takové se už rodily v roce 1969 různé vnitřní proudy. Nesmíme zapomenout, že po roce 1968 z republiky emigrovalo plno lidí. A oni ve své podstatě měli kam jít. Do Rakouska, SRN, Kanady, USA. A proč zrovna do těchto zemí? No protože v těchto zemích již byli lidé, kteří emigrovali po roce 1948 a zde si již vybudovali určité postavení. Navíc nezapomínejme na to, že byly rozhlasové stanice Hlas Ameriky, Rádio Luxemburg, Svobodná Evropa a další. A tady vzniká „podhoubí“ skupin lidí, kteří si myslí, že přijde jejich chvíle. Do toho je třeba zasadit tehdejší mezinárodní situaci. A dále ještě jeden moment. Zpravodajské služby CIA, Mossad, BND se velice dobře a sofistikovaně snaží pracovat proti socialistickému táboru a zejména proti ČSSR. Situace v republice nebyla také jednoduchá. V 70. letech ještě ekonomika docela šlapala. Fakt je, že jsme od války průmyslově šli nahoru, dokázali jsme vymýtit černý kašel, plané neštovice a další nemoci, nebyla nezaměstnanost, nebyli bezdomovci. A co hlavního jsme dokázali – být zemědělsky soběstační. Naopak mnoho věcí a zemědělských produktů jsme vyváželi. Mnozí vyčítají, že nebyl toaletní papír, ale už si nevzpomínají na příčinu. Protože se rozbily stroje v továrně, kde se papír vyráběl. Státní rozpočet jsme měli vyrovnaný, nikdy nebyl deficitní. Ale počátkem 80. let ekonomika šla prudce dolů. Byl přijat Soubor opatření ke zdokonalení plánovitého hospodářství. Ale velmi těžko se uváděl do praxe. Navíc v této době se zostřuje mezinárodní situace. USA rozmisťuji rakety Pershing 2 na území SRN, kde rakety jsou namířeny nejen na ČSSR, ale i SSSR. Do toho se začíná měnit vnitropolitická situace v SSSR. Zemřel L. I. Brežněv, nato byl zvolen do vedení K. U. Černěnko, který byl ve funkcí velmi krátkou dobu, následně po jeho smrt se ujal vedení KSSS J. V. Andropov a to jsme v polovině 80. let.
Po jeho smrti se generálním tajemníkem ÚV KSSS stává M. S. Gorbačov. Ten se setkal několikrát s prezidenty USA. Začalo to ve Vídni, později na Maltě, později Reykjavík. A tady už začíná situace být pro socialistické země horší. Gorbačov prosazuje politickou otevřenost. Lidé nejen v SSSR, ale i v dalších socialistických zemích mu věří. Ale už tehdy se neřeklo, že Gorbačov vlastně zaprodal socialistické země, a tedy se jich tak zbavil. V různých zemích to probíhalo jinak. Zaměřím se na ČSSR. V roce 1986 je sjezd KSČ, který konečně začíná přijímat rozumná řešení. V roce 1987 je zvolen generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloš Jakeš. Vedle této změny už dávno existuje Prognostický ústav, kterému šéfuje Valtr Komárek a v něm pracují Václav Klaus st., K. Dyba, Vl. Dlouhý, M. Ransdorf a další budoucí politici. Bohužel tento ústav udělal jen analýzu stavu, ale chyběl rok k tomu, aby řekl co bude dál. Situace ve státě a společnosti se vyostřuje, lidé jsou nespokojeni. A uvnitř vedení strany vznikají určité skupiny, které jdou proti sobě. Správně soudruh Klusák píše o Biľakovi, Husákovi, ale byla tam také skupina kolem M. Štěpána, a potom stejná situace jako ve vedení strany byla i na úrovni Krajských výborů strany. Shora citované rozhlasové stanice zintenzivňují svoji práci a vnitřně rozbíjejí socialistické a státní zřízení. Málo se ví, že svodky o událostech za 24 hodin, které zpracovával SNB dostávala jednak prokuratura, KV a OV strany, ministr vnitra, ministr obrany, předseda vlády federální, tak republikové, gen. taj. Jakeš a prezident Husák. Ty svodky byly dvojího druhu. Jednak po linii veřejné a jednak po linii státní bezpečnosti. A jasně ukazovaly, že dojde ke změně režimu. Jenže Jakeš tyto svodky házel do šuplíku a ani je nečetl. Navíc uvnitř republik se aktivizují protisocialistické živly jako VONS (výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), K 231, Charta 77. Ta především dělá první akce 28. října 1988 pod rouškou oslav výročí republiky na Škroupově náměstí v Praze. A najednou přichází leden 1989. Tedy tzv. Palachův týden. Každý den byly demonstrace ve spodní části Václavského náměstí a mj. v této části směrem na Hybernskou se dělají podivné demonstrace. Jsou tam matky a jezdí s kočárky z Václavského náměstí na Hybernskou a zpět, prostě kolem dokola. A potom už začínají demonstrace každou třetí sobotu v měsíci na Václavském náměstí.
Mezinárodní situace se zostřuje, u nás dochází na velvyslanectví Francie k setkání mezi V. Havlem a F. Mitterandem a už je jasné, že režim se hroutí. Ale vedení strany a státu nedělá vůbec nic, nečinně přihlíží.
A vše končí akcí na Albertově pod záštitou SSM, kdy je akce na oslavu Mezinárodního dne studentstva. Tedy 17. listopad 1989.
A potom ten zákrok nebyl tak drastický, jak se říká. To píši proto, že když se podívám na zákroky pořádkových sil na západ od nás, tak ty zákroky jsou daleko ostřejší a policie se s demonstranty nemazlila. Mimochodem až za nějakou dobu budou první demokratické demonstrace proti nově vznikající vládě, tak budou zákroky daleko tvrdší. A když si promítnu zákroky na západě a u nás třeba kdyby náhodou byl zákrok proti demonstrantům – antirouškařům na Staroměstském náměstí a dělala západní policie, tak to bylo něco pro média, tedy česká. Ale na druhé straně by bylo vidět, jak se dělají správné zákroky. Ono to přijde. Někdo před nedávnem řekl, toto je daň demokracii. Ano, souhlasím. Co nás čeká? Nezaměstnanost, rušení firem, skončení těžby uhlí, likvidace hutí, nebudování jaderných elektráren (nebo ano, ale budou daleko dražší), draze placený dovoz plynu, elektřiny, vyhazování lidí z práce, stávky, demonstrace, rušení sociálních výhod, demontáž sociálního státu, likvidace zdravotnictví, atd. Teprve tehdy si lidé vzpomenou na toho dědka, co jezdil na koni a nechal např. v r. 1932 střílet do dělníků v Duchcově. To byl prý demokrat, nějaký Masaryk. A budou chtít změnu. Ale to už bude pozdě. Protože ČD, Lesy ČR, Budvar, ČP už nebude státní podnik a ekonomika státu bude na tom daleko hůře než v 80. letech 20. století.
Snažil jsem jít do hloubky a ukázat širší souvislosti příčin porážky socialismu a nastolení prý demokracie. Ona to demokracie není, je to obyčejný kapitalismus. A toto KSČM zcela jasně odmítá. Otevřeně říkám svůj názor. Myšlenka je velice dobrá, směr byl správný, ale ne vše bylo správně. Jistě, chyby minulý režim měl, ale byly i věci, které se měly zachovat. Například ve zdravotnictví. V roce 1990 k nám přijeli z Rakouska a řekli tehdejším novým představitelům: „Nedělejte mnoho pojišťoven, tak maximálně čtyři.“ U nás se udělalo hrozně moc pojišťoven a honem se fúzovaly. Dále řekli: „My jsme se přijeli od vás učit ten systém zdravotnictví, který máte. Mysleli jsme si, že jej máte horší než my, ale když jste nám to vysvětlili, tak to je daleko lepší než u nás.“
A mimochodem, i kdyby nebyl převrat, tak se stejně od 1. 1.1990 otevřely hranice, to se připravovalo. Čili nová garnitura to pouze převzala.
Napsat komentář