OV KSČM Teplice

               V Haló novinách dne 1.července 2021 vyšel tento článek a já jsem se rozhodnul na něj reagovat. Když jsem viděl v televizi záběry ze zákroku policistů v Teplicích proti pachatelům, kteří poškozovali auta tak jsem se okamžitě na tento případ soustředil a sbíral jsem si informace. Vedle tohoto článku jsou otázky pro poslance PS PČR Zdeňka Ondráčka. Jeho odpovědi jsem si se zájmem přečetl a konfrontoval s tím co jsem viděl a komparoval si to se zákony, které platí na území České republiky. Ano, zákrok byl veden profesionálně. A rovněž mě je jedno proti komu zákrok směřuje. Pro mě je to porušení zákona a ten člověk musí počítat s tím, že proti němu bude veden zákrok. Tragedie je, že pokud je pachatel romský občan tak Rada Evropy. Romské iniciativy a rada vlády začnou Polici ČR obviňovat z kdečeho. Např., že to nebyl profesionálně provedený zákrok, byl nepřiměřený atd. A navíc když jsem viděl záběry tak okamžitě mi došlo, že buď ten pachatel je opilý, ale spíše, že je pod vlivem drog. Ono se potvrdilo to druhé. A neštěstí těch politických a nevládních představitelů je ještě navíc  v tom, že srovnávají nesrovnatelné. Tedy obdobný zákrok, který byl v USA a za ten byl policista právem odsouzen. A dle mého názoru je-li někdo feťák, tak by stát neměl za něj platit léčení, ale měl by si to platit ten člověk sám. V každém případě jsem na straně nejen zasahujících policistů, ale i stojím za slovy ředitele KŘ PČR a jeho náměstků, které řekli na brífinku, který přenášel ČT. Dokonce jsem trochu pochválil i ministra vnitra, že se zastal policistů, byť jinak jako politika jej nemusím. Koho jsem jasně pochválil je i prezident republiky.  A feťák musí počítat s tím, že může kdykoli a kdekoli zkolabovat. Pletení politiky, politiků nepatří jak do policejních zákroků, tak i do zdravotnictví, jak jsme byli před nedávnem svědky u bývalého apoštola na ministerstvu zdravotnictví. V článku se dále píše o protestech ze strany Romů. Kdyby toto bylo na západ od nás, sem přesvědčen, že by policie udělala takový zákrok, že by se protestující nestačili divit. A naši představitelé by jistě mlčeli. V článku se píše, že organizátoři nad akcí ztratili kontrolu. Podle mého názoru, nikoli, to z jejich strany byl záměr.

               Celý případ mi připomíná konec 20.tých a počátek 30.-tých let minulého století. Ne ohledně krize, ale přípravy na válku. Poslanec Ondráček má pravdu, když říká, že Evropa se zbláznila a spěje ke krvavému zániku. Rovněž si myslím, že většina médii jsou žumpa a skutečně čest výjimkám. Vymahatelnost práva u nás je víc než mizerná, tak co bychom chtěli. Osobně miluji mediální čmáraly, kteří všemu rozumí a vlastně ve svém důsledku bychom nemuseli mít Policii, státní zástupce ani soudy. Protože tito čmáralové mají přeci vždy jasno. Nejsem stejného názoru jako poslanec Ondráček. Já bych ty čmáraly nenechal odsloužit několik nocí s pořádkovou policii. Nechal bych je dělal zákrok s těžkooděnci. A to by si potom rozmysleli co čmárají. Ano, klidně ať udělají zákroky proti ožralům, feťákům, ale i pachatelům co střílí nevinné lidi. Viz poslední případ v Praze a obdobný v Českých Budějovicích. Tam to ale dopadlo trochu lépe.

Mgr. Bc., Bc. Ivo Látal

Analýza Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal
Tento materiál ve mně vznikal dost dlouho a to po tiskové konferenci předsedy vlády A. Babiše a ministra vnitra a zahraničí v jedné osobě J. Hamáčka 17. dubna 2021. Úvodem je třeba říci, že celý tento problém má široký politicko – ekonomický rozsah nejen v dvoustranných, ale vícestranných vztazích. Osnova materiálu je koncipována, jak je uvedeno v názvu, ale zaměřím se na vztah ČR k těmto zemím. První část je politické hledisko a druhá část ekonomické hledisko.
K první části – politické rozložení sil a vztahů od předvolební kampaně v USA až po současnost
Nebudu se zabývat historii EU, ale současností. Úvodem je třeba říci, že politicky a ekonomicky je shoda na tom, že v současném světě existují 3 tygři, které stojí zčásti proti sobě, ale také se prolínají. Tedy USA, EU, ČLR, kterou dotahuje Indie. Tedy k USA. Jak známo došlo ke změně prezidenta po volbách, ale politika předchozího a současného se moc od sebe neliší. Nejen politika vnitřní, ale i zahraniční. Pokud jde o EU je zde ještě více patrný rozdíl nejen ekonomický, ale politický mezi tzv. starými zeměmi EU a novými zeměmi EU. V každém případě EU vévodí nejen politicky, ale i ekonomicky SRN, ale i v některých oblastech shoda SRN a Francie. Kancléřka SRN si přeje mít vyvážené vztahy nejen se členy EU, ale i s Ruskou federací ( dále jen RF). Proto také podporuje plynovod Nord Stream 2. To se však USA nelíbí, protože potřebuji odbyt své ropy a nafty, která je podstatně dražší než ta z RF. Navíc ta z RF je kvalitnější. Plynovod má svůj strategický význam. Vztah SRN a Polska nejsou zrovna v dobré kondici. Jedna z příčin je i skutečnost těžení v dole Turów v Polsku, kdy těžba ohrožuje vodu nejen v ČR a SRN. Jenže vláda Polska nerespektuje nařízení ESD, který jasně řekl, že Polsko má okamžitě přestat s těžbou. Oni s těžbou nepřestanou, protože říkají, že je to navázáno na elektrárnu a jsou tím pádem, kdyby přestali těžit ohrožena pracovní místa. Země EU jsou některé v této otázce zdrženlivé, některé mají jasné stanovisko.
Ke vztahu EU a RF. Komisař EU pro zahraničí při návštěvě RF se choval dost nevhodně, ne diplomaticky, jak by se státník měl chovat. Bylo to hlavně proto, že orgány RF zadržely a zavřely A.Navalného. Nyní souvislost. Byla předvolební kampaň prezidentských voleb v USA, kde Trump udělal a choval se tak jak se choval. Ještě předtím si Američané vytipovali Navalného, kterého pozvali do USA, tam byl vycvičen na to, aby začal „podkopávat“ režim v RF. On se do RF vrátil nenápadně, založil svoje politické hnutí, stranu, mnoho neziskovek. Ale na to potřeboval peníze. Ty získal od USA, Švédska, Polska. A své sehrála i ČR. O tom se samozřejmě nemůže mluvit, dokonce nesmí. Proto v době návštěvy představitele EU došlo k vyhoštění diplomatů těchto zemí. Protože právě přes nejen tyto velvyslanectví ale i přes sociální sítě se lidé po zatčení Navalného začali shromažďovat a dělali demonstrace. Není pravda, že se to zrodilo jen tak a navíc samo v RF. A také zásah policie byl oprávněný. Oproti zásahu na Západě byl docela mírný. Proč? Tam by se s demonstranty tak nemazlili. Je to vidět na záběrech naší „objektivní“ televize. Navíc tito lidé jsou financováni právě penězi z výše uvedených zemí, že dělají nepokoje. Část naší politické reprezentace se samozřejmě postavila za Navalného. A co se dělo u nás. Došlo ve Sněmovně k vystoupení z politických klubů několika poslanců a jak víme se začal chovat i poslanec Volný. Myslím tím, že je antirouškař. Mimochodem Sněmovna vyhodila oknem 30.000,- Kč na plexisklo, které je před lavicí tohoto poslance. Samozřejmě i on je placen zahraničím. Proto v lednu ta rvačka s řídícím schůze a obstrukce z jeho strany. Chce dosáhnout toho, aby zástupci lidí, kteří podepsali petici vystoupili na jednání Sněmovny. A tady v ČR v tomto okamžiku začíná předvolební kampaň. ČR má 3 zahraniční politiky. Jedna je vládní, druhá Sněmovna a Senát, třetí prezidentova. Senát jasně jede proti prezidentovi. A co bylo třeba udělat vůči RF?
Za každou cenu snížit počet pracovníků velvyslanectví RF v ČR, zrušit ZŠ pro děti diplomatů, která je pod velvyslanectvím RF. Do r. 1989 tuto školu navštěvovali i děti pracovníků velvyslanectví socialistických zemí v ČSSR. A jak to udělat? USA potřebují nepřítele. Koho si vybrat? No jasně, RF. Takže zpravodajské služby USA rozehrály hru, ale fakticky ji hrála „pražská pobočka „ CIA, tedy česká BIS. Další souvislost. Máme tady vir. Čili se musíme bránit vakcínami. Ideologie do zdravotnictví nepatří nikdy. Přesto vývoj vakcín byl na prvním místě. Navíc u západních vakcín jde o konkurenční boj. A mimochodem Astra Zeneca má účinnost 79 %, nikoli 90%, jak se u nás říká, tedy lže. RF byla nejrychlejší a spolehlivá. Ale třetí apoštol na ministerstvu zdravotnictví, tedy Blatný jasně deklaroval, že pokud on bude ministrem tak Sputnik V u nás nebude. A ředitelka SÚKLu ( st. ústav pro kontrolu léčiv) nevím jaké má vzdělání, ale rozhodně neumí číst. Důkaz je jasný. Kdyby uměla číst tak si přečte Lisabonskou smlouvu zepředu dozadu, zezadu dopředu, ze shora dolů, ze spodu nahoru, křížem, zleva zprava příč a zjistí, že tam o schvalování vakcín nic není napsáno. Proto Maďarsko jelo do RF, vzalo vzorky, udělalo vlastní rozbor, poslalo do EMA a ti to hned schválili. A mimochodem bavorský ministerský předseda odjel se stejným cílem do RF, udělal stejný postup a dohodl se, že se vakcína bude vyrábět ve SRN. A jeho kolegové v dalších zemích SRN jej prosili, aby jim vakcíny prodával.Jenže předtím se mu smáli a řekli, že neuspěje.Zprvu je nechal vykysat, ale pak povolil a taky to zdůvodnil tak, že jste se mi smáli a teď žebráte.
Tudíž je to věc národních států. Tady je už začátek hry BIS. A ihned je informován ministr vnitra, předseda vlády, prezident. A hned tiskovka. Předtím je jednání na MV. Jasně případ Vrbětice se hodí. Zde to začíná politicky. Do toho všeho odvolání a jmenování nového ministra zahraničí a ten rozjíždí další část hry. Vyhoštění druhé části diplomatů RF. Ani jeden si neuvědomují co dělají. Nejde jen o zničení politických vztahů s RF, ale i ekonomických, rodinných. Zde končím politickou část EU a RF.
Krátce k politickému vztahu EU, USA a Ukrajiny. Historie je od roku 2013. Vzniká na Ukrajina tzv. oranžová revoluce. Ale akorát jedna věc. Je řízena z USA a opět z dalších západních zemí. A ČR se tam skrývá. Přišel tzv. Majdan. Opět lidé jsou svoláváni jako u Navalného. Vím, že píši věci obráceně, ale je to z časti úmyslně . Aby byla vidět i spojitost. Na Ukrajině vzniká fašistiský režim, je tam válka, letos už 7 let. Část Ukrajinců chce k RF, proto vznik Doněcké Lidové republiky, vznik Luhanské Lidové republiky. A do toho ještě řešení Krymu, kdy jasně lidé dali najevo, že chtějí pod RF. Ale samozřejmě se to musí udělat a říkat u nás jinak. Navíc vláda Ukrajiny je velmi nakloněna USA. Proč asi? Na východě má hranici s RF a USA jasně, když se podíváme na mapu obkličují RF od severu Evropy na jih a v Asii. S tím částečně souvisí vyprovokovaná válka USA v Afganistanu. Oni se nepoučili z invaze SSSR z roku 1979 do Afganistanu. Ta válka USA trvá 20 let. Závislost nejen politická, ale i ekonomická Ukrajiny na EU, ale hlavně USA je zcela zřejmá. Tady končím politickou část EU a Ukrajiny.
Krátce k politickému vztahu EU, USA a Běloruska. Stejný problém v principu jako na Ukrajině. Lukašenko je legitimně zvolen prezidentem, přesto, že USA a další země organizují demonstrace a vše proto, aby nebyl prezident, ale on zvítězil. Navíc zase další člověk, tentokrát novinář Pratasevič.Je nejen novinář, který je proti režimu, z USA je řízen na převrat médii a také placen. Pak je zadržen na letišti v Minsku. Proto byly nasazeny ze strany EU politické sankce vůči Bělorusku. RF je spojenec Běloruska a proto RF musí být potrestána. Jak? Politicky a ekonomicky, samozřejmě i vojensky. Čili ohrožení RF od severozápadu RF, myslím tím od Norska směrem na jih je jasné. Navíc na jihu je Turecko, čili člen NATO. Ale do konfliktu v Sýrii promlouvá také. Ta válka v Sýrii je opět vedená z USA. Cíle opět oslabit a ohrozit RF z jihu. Válka v Iráku, ta byla jasná. Nešlo tam o Husajna, ale o to, že USA potřebují ropu a proč si to ničit u nich doma. Tak to uděláme směrem na Kaspik. Zde končím politickou část EU a Bělorusko.
17. dubna je tedy tisková konference předsedy vlády a ministra Hamáčka. Hamáček přišel s teorií, že se chce setkat s Putinem a přivést Sputnik V. Prý kamufláž. Sám se uvrtal do lží, kterým věří. Do toho sjezd ČSSD, která má svých vnitřních problémů více než dost. Ani Babišovi, ani Hamáčkovi nedošlo , že budou vyhlášeny ze strany EU ekonomické sankce. Ve vztahu k Ukrajině už jsou. Hamáček a Babiš chtěli, aby státy EU vypověděli ruské diplomaty a byli solidární s ČR souvislosti s případem Vrbětice. Předpokládali, že SRN se toho ujme, ale omyl. Kancléřka SRN jasně to pochopila, ale protože chce mít dobré vztahy s RF tak řekla ne. A jen Slovensko vypovědělo diplomaty z ambasády RF. U nás ZŠ, jak píši výše už nemá akreditaci. To znamená, že škola v podstatě bude končit, pokud náhodou nedojde k nějakému vyššímu zásahu. A přijdou na řadu ekonomické sankce. Nyní k nim.
ČR ve vztahu k RF. Tady musím do nedávné historie. Po převratu došlo k tomu, že naše firmy odešly z RF, kvůli našemu směřování do NATO a EU. Co udělaly SRN, Francie a další západní státy. To jsou divoká 90-tá léta. My jsme opustili trhy v RF, oni tam nastoupili. Po nějaké době se ekonomickou spolupráci podařilo zčásti obnovit. Bylo to díky velvyslanci ing. Vladimírovi Remkovi, který měl v RF kontakty ještě z dob SSSR. A nyní co nastane? RF na nás ekonomicky zase až tak závislá není. My na ni ano. RF klidně může říct, dobře neumíte se k nám slušně chovat, tak my vám nebudeme prodávat ropu a plyn. Samozřejmě to se dotkne naší ekonomiky. Vláda vyřadila, opět se to nesmí říkat díky USA Rosatom ze soutěže. No jistě, protože USA musí zvítězit. Jenže Rosatom je ve výzkumu atomu nejdále a mám nejvíc zkušeností. A to Američané moc dobře vědí. A proto se toho bojí. Myslím si, že dojde k tomu, že se nebudou vyměňovat potraviny mezi ČR a RF a vůbec celá ekonomika bude velmi ohrožena. Navíc budou ohroženy i rodinné vazby. To ale EU, USA a vládu ČR nezajímá. Prostě my musíme ekonomicky RF zničit. Ono to nebude tak snadné, jak si myslí.
Pokud jde o Ukrajinu. Tam to bude jinak. Jasně Ukrajina řekla, dobře ekonomicky nebudeme obchodovat, rodinné vazby se zlikvidují. Tato situace bude do té doby dokud tam nebude řád, který si přejí USA. A to samé platí i vůči RF.
Poslední stát je Bělorusko. Politicky o tom píši výše. Ekonomicky to bude složité. Nejen, že sankce zavedla EU, ale vláda, když odsoudila přistání letadla v Minsku mezi řádky řekla, že se připojí k ekonomickým sankcím. Mimochodem, tuším, že před rokem kdysi naše ekonomická chlouba, tedy Škoda Mladá Boleslav, dnes montovna tak její vedení jasně deklarovalo následující. My jako firma sponzorujeme národní tým ve sportu. Pokud však hry budou v Bělorusku přestaneme sponzorovat sportovce a oni tam nepojedou. Stejně víme co je to sponzorství . Bělorusko na to reagovalo, jak jsem předpokládal. Odmítlo dovážet naši kosmetiku, naše pivo a dojde do budoucna k tomu, že se zpřetrhají ekonomické a rodinné vazby. Čili opět vyklízíme trhy v těchto třech zemích. A už jsou sankce, že nemohu přes státy EU a přes Bělorusko létat letadla.
Ekonomicky jsme závislí na RF, méně na Ukrajině a Bělorusku. Náš vývoz je orientován do zemí EU, čili 84 % export, z toho 74 % export do SRN. A vlastně ve svém konečném důsledku vláda svým rozhodnutím a jednáním s těmito zeměmi úplně obrátila ekonomický kurz republiky na Západ na kterém jsme stejně čím dál tím více závislý.
A poslední aspekt ten je vojenský. Týká je ale jen Ukrajiny. Válka, která tam probíhá je horká. Je jen otázka času, kdy se do konfliktu vmístí USA a ty si najdou záminku kdykoli a jakoukoli. Třeba i sebemenší. A tohoto se bojím nejvíc. V roce 2005 jsem jel autobusem z Prahy do Užhorodu. Ano, ráno jsme v 8.00 hodin vyrazili a jeli jsme celý den. Samozřejmě, že jsme měli přestávky. Ale válka je rychlejší než autobus nepotřebuje přestávky. Ten konflikt, který bude velký se může za několik hodin přesunout k nám. A navíc pokud se bude aplikovat čl. 5 smlouvy o založení NATO, tak to torzo naší armády tam jistě bude posláno. Jak dopadnou ti žoldáci je mi jedno. Když začal náš vstup vojsk do Afganistanu tak jsem si jen říkal, kolik jich tam zůstane. V celkovém počtu mrtvých to bylo minimum. Ale tam byla jiná situace. Ti vojáci tam sice šli na rozkaz, ale na druhé straně tam šli dobrovolně a byli tam třeba na dvou třech misích. A za ty peníze? Proč ne, vždy si za to může voják postavit rodinný domek. A ještě jeden válečný moment. V minulých dnech byl odsouzen náš občan, který byl ve válce na Ukrajině. Byl odsouzen ke 20-ti letům trestu odnětí svobody. Samozřejmě se nemůže říct pravda. On totiž bojoval na straně proti vládním vojskům. A to je špatně. Kdyby bojoval na jejich straně tak souzen nebyl. To jen na okraj.
Závěr: Vztahy ČR a těchto tří zemí se zhorší nejen v politické, ale zejména ekonomické oblasti a samozřejmě i v rodinných životech. Čeká nás tedy skvělá perspektiva, což myslím samozřejmě ironicky. Když si položíme otázku zda se vůbec a jak podaří politicko-ekonomické vztahy vrátit do normálu odpověď jasná. Ano, možná, pokud bude na obou stranách dobrá vůle, ale bude to trvat ne týdny, měsíce, ale roky, možná déle.

Rozhovor Haló novin s předsedou OV KSČM Teplice a zastupitelem Ústeckého kraje Tomášem Zíkou

Trvající uzávěra republiky, nesnižující se počet těžce nemocných pacientů s covidem v nemocnicích. Co to s vámi dělá?

Musím popravdě říci, tedy pokud mám použít slušný výraz, že jsem z toho značně rozladěný. Nikdy mě ani v nejhlubším koutku duše nenapadlo, že je něco takového možné a že se toho já, mí blízcí a vlastně my všichni, můžeme dožít. V době, kdy jsme dnes a denně svědky vědeckých medicínských zázraků. Se zdravotním systémem, který je nesrovnatelný s mnohými zeměmi, s množstvím nemocnic, jejich vybavením. Prostě tohle asi opravdu nikoho nenapadlo.

Jak to prožívá či zažívá vaše rodina? Netrpíte ponorkou?

Byla to pro nás nečekaná a naprosto nezažitá situace. Já osobně jsem OSVČ – drobný živnostník. Tuto činnost vykonávám již od 26. března 1997. Takže za pár dní to bude 24 let. Za celou tu dobu se ani jednou nestalo, že bych nemohl, natož nesměl pracovat. A najednou, ze dne na den, jsem musel zůstat doma, bez práce, bez příjmů a na druhé straně se závazky.

A přišly i jiné dosud neznámé činnosti. Tím nejhorším nebylo složitější nakupování, vaření či ostatní domácí práce jako praní, žehlení – protože jsem rozvedený a žije se mnou starší syn. Navíc v první vlně pandemie se ke mně nastěhoval i mladší syn. Ale domácí výuka. Takže nejen jsem »táta–máma« na plný úvazek, ale zároveň i učitel. Takto to asi mělo, či stále má spousta rodin.

Co ale bylo velmi špatné, nyní se tedy vracím ještě do první vlny pandemie, to byl nedostatek takřka všeho, co souviselo s nutnou ochranou: roušek, antibakteriálních prostředků. Vláda nařizovala, ale nepostarala se. A tak je to vlastně až doteď.

Ale zvládli jsme to a den po dni se s tím pereme i nadále. Ono nám totiž ani nic jiného nezbývá…

Jak se přizpůsobila, přesněji omezila stranická činnost na OV KSČM Teplice?

Dá se říci, že to bylo stejné jako v osobním životě nás všech. Ze dne na den se ten náš stranický život zhroutil, jako domeček z karet. Jestli se nepletu, tak zrovna my v mé domovské místní organizaci KSČM Dubí jsme byli posledními, komu se podařilo uskutečnit kulturně společenskou akci. Byl to 4. ples k MDŽ 2020. Pak už se vše v celém okrese rušilo. Všechny tradiční a mnohdy dlouholeté akce. Bohužel to došlo až tak daleko, že se nemůže, kvůli vládním nařízením, sejít ani výkonný výbor okresního výboru. Museli jsme se naučit komunikovat spolu tzv. korespondenčním způsobem. A to není vždy zrovna to nejlepší.

Pandemií byla hlavně zasažena naše tradiční předvolební kontaktní kampaň. Ale ani tady se nedá nic dělat, dokud moudré vládní hlavy neuvolní svá nařízení.

Je něco, co vám v této mimořádné situaci vadí, a co vás těší?

Mně osobně ze všeho nejvíce vadí sterilita mezilidských vztahů. Děti už pomalu a jistě neumějí spolu komunikovat. Dospělí jsou stále více z toho všeho dění kolem covidu, vládních příkazů – nákazů a zákazů vyčerpaní, podráždění a mnozí až na pokraji svých sil.

Měl-li bych vyzvednout něco pozitivního, určitě by to byla snaha mnohých pomoci druhým. A to ať darováním doma ušité roušky, zajištěním nákupu či »jen« hezkého lidského slova.

Nebojíte se britské, jihoafrické a dalších mutací koronaviru, které jsou agresivnější než »původní« koronavirus? Obnažuje to naši zranitelnost, tedy nás lidí, a utvrzuje vědomí, že přírodní organismy jsou prozatím silnější než my. Co vy na to?

Nevím, zda je to správný názor. Určitě tím nechci tuto epidemii podceňovat a neberu ji na lehkou váhu. Ale jak říkají mnozí kvalifikovaní epidemiologové – pandemie jsou tu odedávna. Mění se, mutují. A my se musíme naučit s nimi žít, protože tu s námi budou vždy. Jak ty lehčí, tak bohužel i ty více zákeřné. Měli bychom se snažit je pochopit a co nejdříve na obranu proti nim nalézt účinný lék. Ten pak co nejrychleji a v co nejširším množství využít. Je známo, že příroda vždy měla, má a vždy bude mít navrch. Proto je potřeba více s přírodou souznít, méně ji devastovat a co nejvíce z ní zanechat pro naše budoucí pokolení.

V jedné historické rozhlasové hře, satiře, kterou jsem vyslechla, zaznívá: »Jako národ jsme nesvorní.« Řekla bych, že to platí stále. Jak to vidíte vy?
Nevím, jestli z mého pohledu výraz nesvorní je ten správný. Ale ano, tahle doba, vládní nařízení, lockdown, chování smetánky a mnoho dalšího spíše tenhle národ rozdělily na mnoho táborů s mnoha názory. Ale určitě je zjevné, že národní pospolitost je ta tam. A mnohdy to vypadá, že jsme ztratili i národní hrdost…

Očkovací vakcíny, to je každodenní mediální evergreen. Hraje se s nimi i ve sférách geopolitických? Je to tak, že někteří politici a novináři geopolitiku přisuzují zásadně jen ruské a čínské vakcíně, ne těm ostatním?

Asi není žádným tajemstvím, že si z tohoto covidového utrpení mnozí politici a obchodníci udělali »dojnou krávu«. Protlačuje se jen to a od toho, co jim vynáší. A tak se doposud terčem negativity staly právě vakcíny těchto dvou zemí. A to i na úkor tisíců možných zachráněných životů.

Necháte se očkovat, až na vás dojde řada?

Nejednou jsem si tuto otázku sám kladl. Za mě je odpověď asi taková – bude-li to skutečně na bázi dobrovolnosti a mohl bych odmítnout očkování vakcínou, které nedůvěřuji, a zvolit jednu z ostatních možných, pak zřejmě ano – nechal bych se naočkovat. A jen pro zvídavé – Sputnik V je pro mě přijatelnou volbou.

Setkáváte se s konspiračními teoriemi ohledně vakcín? Typicky v mailech. Sledujete je, nebo je necháváte volně plynout? Podotýkám, že i mezi lidmi blízkými komunistickému hnutí je silná »konspirační nálož«.

Tak tohle opravdu nechávám plynout s davem pryč a určitě se takovými teoriemi nezabývám. To bych se pak ani nemohl v klidu nechat naočkovat proti klíšťatům.

Nejsme jako občané přesyceni senzačními a tragickými informacemi? Když k tomu připojíme řadu skličujících vjemů, které se valí třeba z televizního programu, tak vzniká dosti ďábelský mix. Lidé jsou v psychické nepohodě, někteří až v depresích.

Tak to máte naprostou pravdu. Je-li něco opravdu špatně, pak je to každodenní strašení lidí ze strany médií. Chápu, že pouze senzace a tragické události zvyšují sledovanost, ale za mě by měla být tato negativa v médiích snížena na minimum. Jednou za týden tabulka s počtem nakažených, vyléčených. Vezmete-li například každodenní přehled o stavu očkování v ČR, je to spíše k naštvání z nicnedělání vlády, její neschopnosti včas reagovat při zajišťování vakcín. A to za statisícové platy z kapes daňových poplatníků. Z toho pak má občan opravdu jen deprese.

Letos je 100 let od založení KSČ. Jak si to bude vaše stranická organizace připomínat?

Bohužel vlivem stále platných a velmi přísných vládních opatření není možné pořádat besedy – či, chcete-li, diskusní kluby, které my v Teplicích za jiných, běžných okolností pořádáme. A toto výročí by si je zajisté zasloužilo. A tak si je určitě připomeneme prostřednictvím našich okresních novin – Informací OV KSČM Teplice. Dále na webových stránkách a FB našeho okresu.

Po zemřelém všestranném politikovi Jaromíru Kohlíčkovi jste postoupil do ústeckého krajského zastupitelstva. Jak jste se v této funkci zabydlel?

Takhle jsem určitě mandát zastupitele kraje získat nechtěl. Bylo to pro mne o to smutnější, že před Jaromírem zemřel i první náhradník Jaroslav Horák z Děčína. Ale takový je život. Dává i bere. Pro mě osobně to nebylo až tak těžké »zabydlet« se v této funkci, protože jsem již v letech 2008–2012 post zastupitele Ústeckého kraje zastával. Nyní je to o kousek jiné, protože už vím, co od kterého spolustraníka čekat a jak se nedat…

Kde všude nalézáte Jaromírovy stopy? V čem chcete vy – myslím vy osobně nebo teplická organizace jako celek, pokračovat a rozvíjet je?

Jaromír je, byl a navždy bude nedílnou součástí nejen OV KSČM Teplice, ale celé KSČM. A jeho stopy naleznete takřka všude. Já osobně – třeba v takových maličkostech, jako je stále v poličce kuchyňky našeho OV stojící velký, zhnědlý hrnec na čaj – se s Jaromírem setkávám stále. Ať byl, jaký chtěl, mě v nejtěžších časech v naší straně nenechal ve štychu. Na rozdíl od mnohých se ke mně neotočil zády, a to se nezapomíná! Proto, budu-li někdy v budoucnu toto moci někomu nabídnout, též nezaváhám a svou ruku podám.

Monika HOŘENÍ

15. března 1939 začalo nejtemnější období české historie
historik RSDr. Ivo Přichystal
Dne 15. března si připomínáme 82. smutné výročí počátku okupace českých zemí nacistickým Německem. Likvidace československého státu však začala již před necelými šesti měsíci podpisem smlouvy mezi Itálií, Německem, Velkou Británií a Francií dne 30. září 1938 v Mnichově. Na jejím základě bylo Československo donuceno odstoupit pohraniční oblasti v nichž žila většina příslušníků německé menšiny. Následovala jepičí existence tzv. druhé republiky. Hitler navzdory svým oficiálním prohlášením se vůbec nehodlal uspokojit s odstoupením Sudet. Již v prosinci 1938 hovořil se svými spolupracovníky o konečné likvidaci Československa. Dne 12. ledna pak byly velitelům vybraných útvarů zaslány první plány na okupaci zbytku Československa.
V plánech Hitler počítal i se slovenskými nacionalisty. Dne 7. března v Bratislavě na jednání Jozefem Tisem a Karolem Sidorem se snažil nacistický funkcionář Arthur Seyss-Inquart oba politiky přimět k vyhlášení samostatného slovenského státu. Tyto návrhy byly zatím odmítnuty. Ale 13. března při osobním jednání Jozefa Tisa a Ferdinanda Ďurčanského s Hitlerem v Berlíně, oba politici na návrh vyhlášení samostatnosti Slovenska přistoupili. Dne 14. března slovenský sněm skutečně vyhlásil samostatný Slovenský stát, který se však ocitl pod tvrdou kuratelou nacistického Německa. Členové čs. vlády byli předem informováni o německé okupaci, ale na rozdíl od čs. zpravodajců nebyli ochotni těmto zprávám věřit. Přesto se prezident Hácha spolu s ministrem zahraničních věcí Dr. Chvalkovským rozhodli odjet do Berlína k jednání s Hitlerem. Vlak s Háchou a Chvalkovským odjel z Wilsonova nádraží v 16.oo hod. 14. března. Ovšem již o hodinu poději první německé jednotky začaly obsazovat Ostravsko, především z obavy, aby tento průmyslový region neobsadilo Polsko. Ve stejnou dobu šéf čs. zpravodajské služby plk. Fr. Moravec a deset zpravodajských důstojníků spolu s částí zpravodajského archivu odletěli do Anglie. Po bezprecedentním nátlaku Hácha v Berlíně podepsal souhlas s okupací zbytku českých zemí. Během dopoledních hodin dne 15. března pak německé jednotky obsadili zbývající zbytek Československa. Jaká byla reakce Velké Británie a Francie, které v mnichovské dohodě garantovaly nové hranice po odtržení pohraničních oblastí? Obě mocnosti protestovaly, ale velice krotkým způsobem. Ministr zahraničních věcí lord Halifax se vyslovil k celé události následovně: „…pokud jde o prohlášení sira Thomase Inskipa ze dne 4. 10. 1938 o zárukách čs. hranic, britská vláda je vždy považovala pouze za přechodné.“ Zdůvodnění bylo následující: „Situace se podle názoru britské vlády radikálně změnila, když slovenský parlament prohlásil nezávislost Slovenska. Účinek tohoto prohlášení je v tom, že vnitřním rozpadnutím nastal konec státu, jehož hranice Velká Británie hodlala zaručit.“ Toto byl také důvod, proč Hitler tak tvrdě naléhal na vyhlášení slovenské samostatnosti. Bývalý čs. prezident E. Beneš zaslal velmocem Francii, V. Británii, USA, Sovětskému svazu a Společnosti národů protest proti okupaci Československa. Generální tajemník Společnosti národů Joseph Avenol sice potvrdil jeho přijetí, zároveň sdělil, že o protestu nebude jednáno, protože ho zaslala soukromá osoba. Jediný Sovětský svaz podal v září 1939 žádost o projednání protestu proti okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Vzhledem k propuknutí II. světové války však již k žádnému projednávání nedošlo. Zcela lhostejný přístup Francie a Velké Británie k likvidaci Československa nebyl dán naivní vírou v naplnění agresivních cílů Hitlerova nacistického Německa, ale v očekávání jeho vojenského útoku proti Sovětskému svazu. Jaké existují důkazy pro tyto hypotézy? Hitler již ve své knize Mein Kampf i později neustále hovořil o nutnosti získání tzv. životního prostoru formou vojenské agrese směrem ne na západ nebo jih, ale především na východ, kde byl podle jeho vyjádření hlavní protivník SSSR. Ne naivní víře v Hitlerovy dobré úmysly, ale svému přesvědčení o nutnosti německo-sovětského vojenského konfliktu byli představitelé obou mocností ochotni obětovat nejen Rakousko a Československo, ale nakonec i Polsko. Vojenskou agresi Německa proti Polsku již z důvodu veřejného mínění ve vlastních zemích nemohli tolerovat. Ovšem i poté, kdy Německo odmítlo ultimátum o zastavení bojů a stažení svých jednotek a obě mocnosti byly nuceny vyhlásit Německu válku, byla jejich veškerá vojenská pomoc a aktivita zcela nulová. Jestliže nejen Československu, ale ani Polsku nebyli ochotni poskytnout aktivní vojenskou pomoc, zcela jinak postupovali při vypuknutí tzv. zimní války mezi SSSR a Finskem v listopadu 1939. Aniž by Finsko s Anglií či Francií mělo spojenecké smlouvy, obě mocnosti okamžitě poskytly Finsku dodávky zbraní a začal v obou zemích nábor dobrovolníků ochotných ve Finsku bojovat proti SSSR. Nezůstalo jen u toho. Okamžitě byly vypracovávány plány na agresi proti SSSR. Francie plánovala útok v oblasti Černého moře a společnou britsko-francouzskou invazi v oblasti Murmansku. Byla dokonce ochotna vyslat 50 000 invazní sbor. Anglie byla opatrnější a hovořila jen o 6 000 vojácích. Zároveň obě mocnosti vyvíjely nátlak na Finsko, aby oficiálně požádalo o pomoc. Finové to však neučinili z obavy, zda slibovaná pomoc bude dostatečná, aby zvrátila průběh války a raději přistoupili na mírová jednání. Jestliže podle Chamberlaina nebyli Britové ochotni nasazovat plynové masky a kopat zákopy kvůli neznáme zemičce kdesi ve střední Evropě v případě, v případě Finska tato ochota již existovala. Dnes, kdy se stalo módou přizpůsobovat historii svým politickým a ideologickým cílům, se objevili i v ČR noví vykladači historie. Podle jejich teorií zánik ČSR nepřivodilo zrádcovské jednání tehdejších politických špiček VB a Francie, ale Beneš, který údajně sám přišel s plánem na odstoupení pohraničí Německu a nátlak obou mocností si alibisticky objednal.

Dnes jsme se v obřadní síni na hřbitově v Novosedlicích naposledy rozloučili se soudružkou Marií Seidlovou, dlouholetou tajemnicí národního výboru v Dubí. MO KSCM Dubí zastupovali předseda Tomáš Zíka, jednatelka Mgr. Marie Struhová, hospodářka Zdena Vašková a člen výboru JUDr. Josef Mráček

Čest její památce

Přečetli jsme v Krajských listech

ROZHOVORY NA OKRAJI
V Ústeckém kraji řídila zdravotní péči Krajská zdravotní a.s. (KZ) dvě volební období. V čele představenstva stál ing. Jiří Novák, kterého požádal o rozhovor náš kolega, Jiří Kimla. Znají se odmala, navštěvovali stejné školy a hráli hokej v mosteckém klubu. Snad i proto se zde netradičně objevuje rozhovor s jinou než kulturní tematikou… „Když totiž proběhly poslední volby, tak hned, jak byla ustavena nová koalice, její první kroky vedly k odvolání představenstva KZ a šéfa ústecké Masarykovy nemocnice. Na tom by nebylo nic tak divného, až na rychlost, se kterou odvolání bylo provedeno. Nový předseda představenstva ihned zastavil dobudování kardiocentra, kterých je v republice jen několik, a zastavil rekonstrukci chomutovské nemocnice. To mě zaujalo i proto, že jsem absolvoval operaci kyčle a čeká mě druhá a z tisku jsem věděl, že v kardiocentru mají pracovat odborníci z Prahy,“ vysvětluje autor rozhovoru, ústecký spisovatel a patriot Jiří Kimla, který zdravotnickou problematiku vnímá především jako pacient.
Každá strana či politické hnutí se před volbami zaklíná, že zajistí lepší zdravotní péči pro občany. Krajská zdravotní a.s. musela ve dvou volebních období řešit hromadu složitých úkolů. Řekni, co všechno jste měli v plánu?
Plány musely ustoupit tvrdé realitě. Krajskou zdravotní jsme převzali v ekonomické ztrátě, v žalostném stavu, vyžadujícím okamžité krizové řízení. Zdědili jsme celou řadu špatně připravených projektů, počínaje známou kauzou předchůdců spojenou s hrozící gigantickou vratkou evropských dotací ze zpackaného nákupu přístrojové techniky do pěti nemocnic. Museli jsme zamezit připravovanému vyvedení oblasti informačních technologií mimo firmu formou outsourcingu a řešit nepovedenou a lékaři odmítanou implementaci nového informačního nemocničního systému pro nemocnice KZ. Každá z nemocnic pak za sebou „táhla“ hned několik fatálních problémů, které nesnesly dalšího odkladu. Hrozící zavření operačních sálů „hygienou“ hned ve dvou nemocnicích, stejně jako zavření stravovacích provozů stejným orgánem. A tak bych mohl ve výčtu pokračovat. Zdědili jsme KZ s prakticky zrušenou onkologií v Chomutově i Ústí a okamžitě jsme museli doslova bojovat o zachování komplexní onkologické péče v Ústeckém kraji, regionu s největším výskytem rakoviny v ČR.

Domníval jsem se, že mě zahrneš plány a vizemi, ale vidím, že realita byla víc než drsná. Nebo se mýlím?
Na rozvoj a smysluplné, plánované investice jsme si museli vytvořit prostor a zajistit prostředky doslova v běhu. KZ pokulhávala s přípravou projektů, na které se daly čerpat dotační tituly. Museli jsme firmu stabilizovat ekonomicky, personálně a připravit programy pro údržbu, investice a rozvoj. Byl to maraton, ale ve sprinterském tempu. Teprve potom jsme mohli zateplit pavilony mostecké nemocnice, postavit nové operační sály v Teplicích a Děčíně, začít zateplovat a rekonstruovat další objekty, to vše z dotací a s vidinou úspor v provozu budov. Kompletně jsme rekonstruovali obě onkologická centra a související pracoviště nukleární medicíny včetně obměny přístrojového vybavení, to vše v každé z realizací za stovky milionů korun. Teprve potom jsme mohli začít myslet na skutečné plánování a systematickou práci.

Jak se ti poslouchají výtky o nepřiměřeném financování KZ z prostředků Ústeckého kraje?
Takový nesmysl tahá za uši. Ústecký kraj je jediný v republice, který v žádné z krizových dob neposkytl KZ ani korunu do provozních výdajů. KZ pod naším vedením musela nejdřív připravit harmonogram realizace projektů, ty připravit podle dostupných dotačních možností a „kraj“ přesvědčit o smysluplnosti poskytnutí financí formou navýšení základního jmění společnosti, které bylo použito výhradně na financování investičních potřeb formou spoluúčasti na dotacích, které se navíc 80 – 90% dotačním navýšením zúročily v obnoveném nebo nově pořízeném majetku. Každému i s průměrným ekonomickým rozhledem je jasné, že pouze z plateb od zdravotních pojišťoven za provedenou zdravotní péči není možné zajistit z vlastních finančních zdrojů razantní obnovu, natož rozvoj. Je nutné, aby byly použity externí finanční zdroje. Bankovní úvěry jsou drahé a jsou krajním řešením, jednou z možností financování je využití prostředků majitele firmy – „kraje,“ který tím investuje do svého majetku, jelikož je jediným vlastníkem a chce, aby jemu svěřený majetek „vzkvétal.“

Neměli jsme čas chodit na zasedání krajského zastupitelstva a jalově si stěžovat na konání našich předchůdců, nepomlouvali jsme a nevymlouvali jsme se, jak to vidím u nového předsedy představenstva. My jsme jednali, pracovali a výsledky se dostavily.
Z médií vím, že jste se snažili zdravotnická zařízení vybavovat nejmodernější přístrojovou technikou. Mohl bys čtenářům přiblížit, co všechno jste zajistili?
Když jsem si přečetl, že KZ chce dosáhnout zisku 100 milionů, tak jsem se nad takovou ambicí nestačil divit. Když jsme museli okamžitě komplexně rekonstruovat jen obě zmíněné „onkologie a nukleárky“ pro záchranu onkologické peče v kraji, tak za tolik peněz byste nepořídili ani jeden lineární urychlovač. V rámci záchranné akce jsme koupili dva nové, pro jeden museli vystavět novou speciální odstíněnou kobku, pořídit nové Spect CT, vybudovat nové ředírny cytostatik a provést další rozsáhlé stavební a rekonstrukční práce, vše cca za 700 milionů pouze v první fázi záchrany. A jako bonus těžce nemocným pacientům nejen zrekonstruovali všechny prostory včetně ambulancí a lůžkových oddělení, ale i novou lékárnu přímo na oddělení. Nakonec jsme ústecké pavilony zateplili a vyměnili okna. Další a další miliony, samozřejmě s přispěním dotací. A pak si přečtu, že jsme peníze „lili do betonu.“ (úsměv)
Mohl bych vzpomínat na zakládání bezmála desítky nových klinik a investic do jejich vybavení včetně pořízení nového robotického operačního systému do jedné z nich za 70 milionů, ke kterému jsme vytvořili i školicí středisko s evropskou akreditací, na nově založené, unikátní oddělení sportovní medicíny v Ústí, na mamograické centrum v Chomutově, na magnetické rezonance do všech nemocnic a desítky kusů obměněné a nově pořízené přístrojové techniky. Nelze všechno vypočítávat, bylo by to únavné, technika to ale byla nesmírně potřebná, někde nahrazovala desítky let starou, polofunkční, zastaralou nebo zcela chybějící.
Spoustu akcí neuvádím, je za nimi přitom práce stovek lidí, které nemohu vyjmenovat, ale kterým dodatečně děkuji, že i přes řadu těžkostí věřili ve smysl vytyčených cílů a investic a plně se oddali spolupráci.
V každé lidské činnosti se vyskytují problémy. Jaký největší jste museli řešit jako KZ?
Bez nadsázky záchrana onkologické péče v Ústeckém kraji doslova „pět minut po dvanácté.“ Bylo to o to horší, že odpor proti ústecké onkologii byl zakotven na nejvyšších místech a odblokování stanovisek ministerstva zdravotnictví, rozptýlení obav neoblomných zástupců odborné společnosti, která měla velký vliv a kladla do cesty splnění finančně velmi náročných podmínek, navíc s realizací v šibeničním čase. Šedivé vlasy mám již dlouho, ale tehdy mi dost šedin přibylo. (úsměv)

Co považuješ za největší úspěch vaší práce?
Krom zachování provozu komplexního onkologického centra v „kraji“ bych mohl vzpomenout na převzetí nemocnic následné péče v Mostě a Ryjicích, které bylo v podstatě zkouškou na následné převzetí dalších nemocnic, které jsme zahájili. Ve všech případech se jedná o náročné akce. Při přebírání nemocnic byla Krajská zdravotní v minulosti vystavena nevybíravým útokům a dehonestaci, čas ale ukázal, že jde o funkční celek, do kterého naopak mají nyní zájem vstoupit další subjekty.
Za úspěch ale považuji především postupnou stabilizaci klíčových zdravotnických oborů napříč nemocnicemi KZ, což samozřejmě přímo souvisí se zlepšením ekonomiky včetně nastartování permanentního růstu mezd zdravotníků, a to i za nepříznivých vnějších okolností.
Není vše v ideálu, ale to nebude nikdy. Důležité je nastavení trendu a získání lidí, zaměstnanců pro jeho podporu. Pak lze rekonstruovat i rozvíjet. Nikdy nikdo nebude plně uspokojen okamžitě, ale musí být přesvědčený, že se s ním, s jeho prací i oborem počítá.
Podařilo se nám nastartovat mohutný rozvoj. Skeptikům jsme ukázali, že lze do nemocnic vrátit provoz dialýz, kdysi z nich pro svou ziskovost vyvedený pod soukromé firmy, rekonstruovat i stavět, realizovat za provozu i tak náročné akce, jakými jsou přestavby a výstavby operačních sálů, ale i práce na výstavbě krajské kardiochirurgie. A tady mám o budoucnost KZ pod novým vedením současně největší obavy.
Co se vám nepovedlo a proč?
Víc nepostoupila realizace některých významných naplánovaných a připravených akcí, které nové vedení KZ zastavilo nebo jsou v ohrožení. Jedná se navíc o záměry, které se rodily v rámci složitého procesu příprav řadu let a bylo pro ně třeba zajistit podporu za situace, kdy mnozí z nejrůznějších důvodů a pohnutek záměr bojkotovali. Doufám, že se povede dostavět fakultu zdravotnických studií a zahájit dostavbu operačních sálů, obojí v ústecké Masarykově nemocnici.
Velké obavy mám ale o vznik kardiochirurgie a bojím se, že riziku úmrtí při přejezdu z Ústeckého kraje do pražských center bude nadále ročně vystaveno dalších 5 až 10 našich spoluobčanů. Ale to už je „hra“ nového vedení KZ a nových „vládců kraje.“
Potenciální klienti v odlehlých oblastech to mají s dostupností lékařské péče složitější. Jak se to vaše akciovka snažila změnit?
V rámci možností a dílčím způsobem tam, kde se povedlo vytvořit podmínky. Příkladem může být celý lékařský dům v horské obci Vejprty, kde město opravuje a udržuje prostory, a KZ je pak „osidluje“ potřebnými odbornými ambulancemi v zádech s okresní nemocnicí v Chomutově.
Krajská zdravotní vznikla sloučením vybraných nemocnic a dnes nemá smysl polemizovat, zda pokrytí odpovídalo daným potřebám. Z mého pohledu rozhodně ne. Krajské zdravotní od počátku chybí systémové napojení na primární lékařskou péči, ta ale byla v době jejího vzniku prakticky celá v rukou soukromých lékařů a již žila svým životem. To samé se dá říct o odborných ambulancích, které jsou logicky ve větších obcích, v těch menších, ekonomicky méně zajímavých pak schází. Velkou chybou bylo faktické rozvrácení sítě poliklinik, fungujících i mimo okresní nemocnice v menších městech. Taková regionálně vybalancovaná síť by se rozhodně hodila nejen KZ a „kraji“ v rámci kultivace zdravotnické koncepce, ale zejména občanům v odlehlejších částech kraje. Obávám se, že existující soukromá zdravotnická zařízení mimo vliv „kraje“ budou zejména v ekonomicky méně zajímavých lokalitách zvládat provoz jen stěží. Důkazem je třeba Lužická nemocnice v Rumburku nebo nejnovější tendence žatecké nemocnice přejít pod KZ.
Některá zdravotní zařízení v Ústeckém kraji jste převedli pod kraj, jiná zůstala v rukou jiných subjektů. Dovedl bys vyjmenovat, jaké jsou rozdíly v poskytování péče například nemocnic pod řízením KZ a.s. a nemocnic v majetku jiných subjektů?
S ukončením činnosti okresních ústavů národního zdraví a se vznikem krajů došlo po roce 1989 k majetkovému přerozdělení zdravotnických zařízení, ale proces nebyl provázen potřebnou reformou a důsledky jsou patrné dodnes. Doplatily na to především krajské samosprávy a s problémy se budou dál potýkat. Ústecký kraj samozřejmě není výjimkou. Nekoncepčnost, roztříštěnost a nedokonalý model financování českého zdravotnictví, spolu s dalšími přidruženými neduhy včetně regionálních disproporcí v pokrytí systémovou zdravotní péčí, se na krajích odkrývá v plné nahotě a subjekty typu a velikosti Krajské zdravotní pak schytávají kritiku ze všech stran, oprávněnost se moc neřeší a nic neřešící politizace je spíš pravidlem. Bez neprovedené státní je jakákoli krajská koncepce zdravotnictví víceméně bezzubá. Kraje se mohou snažit, ale dosažené výsledky budou limitovány jejich omezenými možnostmi i „házením klacků pod nohy“ z nejrůznějších stran sbíhajících se mj. i na nejvyšších úrovních.
Pod komunistickým krajským vedením Krajská zdravotní převzala od kraje stagnující zdravotní přepravní službu s přestárlým vozovým parkem, dvě velké nemocnice následné péče. Bylo nutné připravit převod litoměřické městské nemocnice, koordinovali jsme převzetí rumburské. V rámci možností jsme udržovali i nově zřizovali odborné ambulance mimo naše nemocnice. Převzatá i námi spravovaná zařízení se plně začlenila do chodu KZ s jednoznačnými oboustrannými pozitivními efekty a benefity, a na pochybnosti odpůrců a strašpytlů z nejrůznějších stran nedošlo. Krajskou zdravotní lze dál rozšiřovat směrem k potřebám občanů Ústeckého kraje, mám ale pochybnosti, zda je toho její nové vedení schopno.
Hovoří se často o nedostatku lékařů, sester i ostatního zdravotního personálu. Jaké byly vaše plány na zlepšení a co se vám povedlo či nepovedlo splnit?
Nedostatek zdravotního personálu je letitým problémem, na jehož plnohodnotné řešení je každý jednotlivý poskytovatel zdravotní péče krátký a zatím to na zlepšení situace rozhodně nevypadá. Na druhou stranu je to mnohem lepší, než když jsme KZ převzali. Nemá smysl pouštět se do polemik, co je důvodem. Spíš řeknu, co jsme dělali v rámci našich možností.
Vždy jsme se snažili navyšovat mzdy z prostředků poskytovaných prostřednictvím úhradových vyhlášek určených na zvýšení mezd zdravotníků, a domnívám se, že se nám to dařilo. Krajská zdravotní během našeho vedení – na rozdíl od některých subjektů – nikdy nezadržovala finance určené na odměny a nezlepšovala si jimi jiné oblasti hospodaření. Vždy jsme byli mezi prvními v republice, kteří mzdy navyšovali podle pravidel.
Většina lidí samozřejmě pracuje raději za více než méně peněz, ale ne u všech jsou peníze tím jediným stimulem. Zdravotníci jsou dost specifickou skupinou, kdy řada z nich preferuje také pracovní možnosti a růst, možnosti dalšího vzdělávání a profesního růstu v profesionálních kolektivech, práci s moderními technologiemi a systémy, ale i možnost uplatnění v oblastech vědy a výzkumu včetně aplikovaného. To vše jsou momenty, které jsme vždy měli na paměti a silně je podporovali.
Nemalou pomocí je i Nadační fond Krajské zdravotní, a.s., který koordinuje nejen finanční dary společnosti, ale především již řadu let spravuje rozsáhlý stipendijní fond, resp. zajišťuje stipendia pro studenty, zejména lékařských fakult, ale i ostatního zdravotnického personálu v mnoha specializacích, kteří po ukončení studií nastoupí do nemocnic KZ.
Když jsme KZ převzali, roční stipendijní podpora se pohybovala kolem dvou a půl milionu korun a ročně jsme získali cca 40 studentů. V roce 2020 jsme na stipendia poskytli rekordních osm milionů a získali přes 80 stipendistů. Finanční prostředky, stejně jako v minulých letech, významně přispívají k personální stabilizaci v KZ.
Teď se, Jiří, zeptám na další oříšek. Jak jste řešili zabezpečení služeb prostřednictvím rychlé zdravotní služby? Vím, že kraj má i leteckou záchrannou službu a vybavené sanity přístroji na resuscitaci i jinou okamžitou záchranu. Můžeš čtenářům přiblížit jejich působení?
Mnoho lidí se domnívá, že tzv. „záchranka“ spadá pod KZ, ale tak tomu není. Jedná se o samostatně řízenou organizaci, spadající pod vedení kraje. Záchranná služba má navíc z praktických důvodů regionální sídla zpravidla v areálech nemocnic, což může dojem umocňovat a mnoho lidí také často upoutá vrtulník, přistávající v některé z nemocnic, častěji pak na heliportu té ústecké, kam jsou transportováni pacienti s vážnějšími poraněními nejdřív výtahem na urgentní příjem a dál podle typu poranění, většinou na kliniku traumatologie.
Zdravotníci KZ se záchranáři denně spolupracují a řada lékařů i zdravotního personálu KZ se podílejí na službách záchranky i mimo svůj hlavní pracovní poměr v KZ. Spolupráce je na výborné mezilidské i odborně profesionální oboustranné úrovni. Víc k samotné záchrance by ale jistě řekl její ředitel.
Za našeho vedení ale Krajská zdravotní převzala od „kraje“ zdravotnickou dopravu, resp. tzv. dopravu raněných, nemocných a rodiček s více než 80 zaměstnanci a provedla její rozsáhlou reorganizaci, zásadně obnovila zastaralý vozový park a musela také vybudovat adekvátní zázemí. Jedná se o službu zajišťovanou tzv. bílými sanitami.
Byl jsi ve funkci, když nás zasáhla první vlna koronaviru. Česko se s touto vlnou pandemie vypořádalo obstojně. Začalo se hovořit o vakcinaci a proočkování. Dělali jste v tomto smyslu nějaké přípravy?
Nástup současné pandemie COVID-19 byl řešen v rámci standardizovaných modelů a pandemického plánu, které jsou nastavené a opakovaně vyzkoušené v praxi. Nechci, aby to znělo cynicky, ale současná pandemie, kterou až s dnešním odstupem umíme blíž hodnotit, začala a bylo k ní přistupováno jako k předchozím. Jinak to ani nejde. Jen z poslední doby můžeme zmínit tzv. „nemoc šílených krav“, následovala „ptačí chřipka“, po ní „chřipka prasečí“.
Management KZ a zdravotníci Krajské zdravotní jsou vždy připraveni k okamžité, odborné a vysoce erudované reakci a v případě COVID-19 tomu bylo stejně. Osobně si velmi cením profesionality zdravotníků nejen na odborných pracovištích, kde se věnují pacientům nejvíce postiženým, ale práce zdravotníků na ostatních odděleních, která se musela zapojit ve všech nemocnicích. Vše probíhalo koordinovaně a profesionálně. V obdobných případech přicházejí problémy většinou nikoli zevnitř KZ, ale zpravidla z vnějšku. S COVID-19 tomu nebylo jinak. Na určitou míru chaotičnosti, nejednoznačnosti a zmatků z „centra“ jsme v Česku zvyklí a věřte, že pro zdravotníky to příjemné není, ale jsou to oni, kdo si umí s nadhledem poradit, a za to jim rozhodně patří velké poděkování.
O to víc mě mrzí, když se dočtu o tak nízkých počtech oočkovaných hluboko v druhé vlně. Přijde mi to jako neúcta k práci zdravotníků, kteří už jsou vystaveni ohromnému tlaku velmi dlouhou dobu.
Ze zahraničí jsme se dozvěděli skandální informace, že některé VIP osoby byly přednostně očkovány neprávem. Myslíš si, že by se to mohlo stát i v Ústeckém kraji? Poraď, jak by se daly sehnat seznamy očkovaných v první řadě? Čtenáře by tato informace asi velmi zajímala.
Zde se asi naráží na informace o některých VIP osobách, které byly v Ústeckém kraji údajně oočkovány, aniž by patřily do některé z preferovaných skupin. Osobně žádné přímé informace, natož důkazy, nemám. Ale samozřejmě bych nemluvil pravdu, kdybych řekl, že se takové informace ke mně nedostaly. Ono je tu právě to ale. Nevím, zda se tyto informace zakládají na pravdě, ale jsem-li o něčem přesvědčený, tak o tom, že v Česku se nikdy nic delší dobu neutají a pravdu se dozvíme.
Prozatím bych chtěl smýšlet pozitivně a věřit tomu, že k něčemu takovému nedošlo. Papalášismus a protekcionismus za situace, kdy se někteří z mých starších kolegů osmdesátníků (+) snaží bezúspěšně zaregistrovat k očkování, by takový fakt byl fatálním selháním těch kompetentních. Věřím, že na očkované v „první řadě“ se budou ptát nejen novináři, ale že totéž bude více než zajímat krajské zastupitele.
Osm let náročné práce skončilo. Já sám osobně jsem musel vašich služeb využít a v jednom hovoru se sestrou, která pracovala mimořádně obětavě, jsem si postěžoval, že ne všechny pracují s takovým zápalem jako ona. Řekla mně tenkrát: „Víte, to všechno je v lidech.“ Měla samozřejmě pravdu, platí to ve všech lidských činnostech, a proto bych se ti chtěl zeptat, co bys přál novému vedení v zajišťování zdravotní péče pro občany?
S tou sestřičkou souhlasím, všechno je to v lidech. A práce s lidmi, navíc v tak velkém celku, jakým je Krajská zdravotní, není lehká. Něco o tom vím. (úsměv)
Na hodnocení nového vedení je příliš brzo a nerad bych se snižoval na úroveň, se kterou nové vedení hodnotí práci toho předchozího. Není to můj styl. Místo kritiky, hledání viníků a roztrubování pomluv je mi bližší poprat se s předloženými výzvami, a to bych přál i novému vedení. Těch výzev a problémů je vždy dost na to, aby si člověk vytvářel další. Jen prací a snahou s „tahem na branku“ mohou nám, občanům Ústeckého kraje, dokázat, že krajské zdravotnictví se o nás v případě potřeby bez větších obav postará.
Nejen novému vedení Krajské zdravotní, ale všem spoluobčanům přeji především pevné zdraví a pokud možno, aby zařízení KZ co nejméně potřebovali, a když, tak k plné spokojenosti.

Jiří Kimla

Rozhovor Haló novin s někdejším zastupitelem a hejtmanem Ústeckého kraje a starostou Bíliny Oldřichem Bubeníčkem (KSČM)

Už jste si odpočinul poté, co jste na podzim předal všechny kompetence hejtmana Ústeckého kraje svému nástupci Janu Schillerovi z ANO?
Když jsem nastupoval v roce 2012 do funkce hejtmana, tak teprve dva dny po ustavujícím zasedání jsem dostal informaci, že mohu do své kanceláře. Byl jsem nováček a situaci jsem respektoval. V mém případě jsem již tři týdny před ustavujícím zasedáním pozval kolegu Schillera nejen na kávu, ale i na zasedání krizového štábu. Považoval jsem rychlý přechod ve vedení krizového štábu za hlavní úkol v povolebním období. Tady se jednalo o občany našeho kraje v covidové pandemii.
Jinak jsem stačil po odevzdání moci dokončit podzimní práce na zahradě a dostal se do rytmu důchodce. Vstávání jsem posunul o hodinu na půl sedmou, potom jedu pro rohlíky a noviny a potom jdu s vnučkou do školy. A po osmé nastává ten důchodcovský stav, v klidu si přečtu Haló noviny a Sport a potom si sám rozhodnu, co budu dopoledne dělat.
Nemrzí vás, že nejste dále u rozhodování o budoucnosti Ústeckého kraje? Kdybyste byl vedoucím krajské kandidátky KSČM, tak jste nyní s velkou pravděpodobností zvoleným zastupitelem, byť opozičním.
Mrzí, nemrzí… Že nebudu kandidovat, jsem se rozhodl snad rok před volbami. Jen jsem hledal vhodný moment, kdy to oznámím. Byl na mě obrovský tlak od kolegů, sportovních a zájmových organizací i členů jiných stran. Netušil jsem, jak potom vše dopadne…
Po skončení volebního období jsem si musel rychle zvyknout, že již nemám informace. A to hlavně kolem Covidu. Byl jsem zvyklý každý den něco řešit, s někým jednat. Na druhou stranu nyní už nemám tu obrovskou zodpovědnost. Snažil jsem se poctivě sloužit Ústeckému kraji celých osm let. Jeden televizní redaktor, který děla »chuťovky“«, mně řekl: »K vám jsem ani nejezdil, u vás nebyly problémy.« Ale věk se nedá zastavit, je tu řada minimálně o generaci mladších členů strany. Jen musí dostat šanci, nejvíce jich je na Litoměřicku, ale i na Děčínsku, Chomutovsku, Mostecku. Ale šikovné mladé jednotlivce najdeme i na Lounsku, Teplicku a Ústecku. A my máme doma sedmiletou vnučku, to je dnes moje priorita, té se musím věnovat. Kvůli funkci hejtmana a časové náročnosti jí hodně dlužím.
Dvě volební období byli komunisté ve vedení tohoto kraje a po posledních krajských volbách nastal velký sešup počtu mandátů, který všechny překvapil. Už jste si udělal analýzu, proč se to stalo?

Taková porážka samozřejmě budí emoce. Stále si myslím, že dvě volební období jsme odvedli kus poctivé práce ve prospěch občanů celého Ústeckého kraje. Postavili jsme díky Jiřímu Novákovi, bývalému předsedovi představenstva Krajské zdravotní, tuto velkou akciovou společnost na nohy. Stala se z ní velká konkurence fakultních nemocnic v Praze. A hlavně, hospodařila v zisku, na české poměry rarita. Podíl na tom měl i náměstek Stanislav Rybák. Proto mě mrzí, jak urážlivě o Novákovi mluví dnešní předseda představenstva Jindřich Zetek. Co dokázal on, a co Novák? Jak vypadaly krajské silnice před osmi lety a nyní? Obrovský pokrok i v porovnání s jinými kraji. Jak se zvládla autobusová krize, kdy hrozilo, že v kraji nebude nic jezdit. To byla práce náměstka Jaroslava Komínka. Před stávkou řidičů autobusů jsem dvě hodiny jednal s odborovým předákem, nakonec nevyjela jen jediná linka na Šluknovsku. Rekonstruované školy a ústavy sociální péče. Masivní nákup nových sanitních vozů pro Zdravotnickou záchrannou službu. Velké peníze do rozvoje venkova a mládežnického sportu. Ostatně hodnocení provede na krajské konferenci vedoucí kandidát a místopředseda krajského výboru KSČM pro volby Radek Černý.
Osobně si myslím, že volby kopírovaly celostátní politiku. Naše podpora vládě jednoho z nejbohatších mužů v republice přinesla své ovoce. Sice tato vláda provedla řadu sociálních opatření, ale všechnu slávu na sebe stáhnul Andrej Babiš. Na druhou stranu je otázkou, jak dlouho může vláda tisknout peníze jako na běžícím pásu a nemít to podpořeno nějakou hodnotou. Asi jen do podzimních voleb. A bohužel se na tom podílejí svojí podporou naši poslanci.
V Ústeckém kraji nebyla dobře zvolena volební kampaň, to je můj názor. Mysleli jsme si, že občané vše, co se v kraji udělalo, ocení. Ale oni dali na masivní populistickou kampaň ANO, ODS a Pirátů. A vedoucí kandidát kritizoval rozhodnutí vedení kraje. Třeba covidová podpora OSVČ. To také občané nepochopili. Jsou to věci, z kterých se musíme poučit do podzimních voleb. To znamená postavit vedoucího kandidáta, který není spjatý s podporou ANO a ani jím není placený.
Vrátíte se k novinařině, které jste se věnoval do doby, než jste vstoupil do krajské politiky?
Právě novinařina mi ohromně pomohla, když jsem vstoupil do krajské politiky. Jako krajský zpravodaj Haló novin jsem znal kraj nejen podle obcí, ale také hodně lidí. Z Haló novin jsem odešel v roce 2008, kdy jsem byl zvolen předsedou krajského výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Tedy výboru ze zákona, ty jsou tři. Již tato volba vyvolala u některých straníků obrovskou nevoli. Byl jsem prý zrádce, kolaborant. Podle nich měla být KSČM jen v opozici a kritizovat.
A k vaší otázce: rád něco napíšu, pokud to bude mít chuť někdo otisknout.
Zůstanete aktivní v politické práci v místě bydliště, tedy v městě Bílina, i v kraji?
V mé Bílině jsem stále členem zastupitelstva. V letech 2015–2018 jsem byl neuvolněným starostou, pobíral jsem jen polovinu odměny, kterou mně dávalo vládní nařízení. A jsem rád, že se řada věcí podařila, hlavně rekonstrukce Mírového náměstí. Na úrovni kraje si myslím, že moje úloha skončila krajskými volbami. Byl jsem členem zastupitelstva od roku 2004, od roku 2006 jsem byl předsedou krajského výboru KSČM až do jara minulého roku.
Práci v KSČM jste věnoval mnoho své energie, svých zkušeností a své jméno. Jak jí pomůžete v době, která pro ni není momentálně příznivá?
S komunistickou stranou jsem spojil svůj život v dobách dobrých i zlých. Od roku 1991 jsem byl předsedou OV KSČM v Teplicích, to byla jiná doba než dnes. Před několika lety jsem předal post podstatně mladšímu Tomáši Zíkovi. Rád pomohu, to jsem slíbil i dnešnímu předsedovi krajského výboru Jaroslavu Komínkovi.
Kraj, ve kterém žijete, má bohužel vyloučené lokality. Můžete je vyjmenovat? Jak v nich lidé žijí?
Já sice pocházím z krásných východních Čech, z Ústí nad Orlicí, ale v Bílině žiji od roku 1975. Stále na stejném sídlišti. Od roku 1990 jsem i členem zastupitelstva a od roku 1993 jsem byl i členem rady města.
Ano, jedním obrovským problémem jsou vyloučené lokality. Jedná se o kauzu od devadesátých let. V Bílině to znamená nejstarší Panelové sídliště. Ale v Ústeckém kraji jsou mnohem horší lokality. Najdeme je v Jiříkově, Šluknově, Ústí nad Labem, Krupce, Mostě, Litvínově a dalších městech. Bohužel nejde všechny vyjmenovat. Největší problém vidím v tom, že toto se týká pěti okresů našeho kraje, části Moravskoslezského kraje a Sokolovska. Kdo v nich nikdy nebyl, těžko si je dokáže představit. A různé výbory parlamentu, které do Ústí, Janova nebo Mostu přijely, byly rády, že zase rychle vypadly.
Jednou jsem byl s premiérem Babišem ve Sklářské ulici v krajském městě a on si jen tak pro sebe říkal »to jsem ještě v životě neviděl«. V paneláku vlály z oken hadry a folie, žádné sklo, okolo tuny odpadků, ve kterých si hrály děti. Byl jsem v sídlišti v Janově, část Litvínova. V paneláku několik bytů ještě obydlených, u řady chyběly dveře, vevnitř obrovský nepořádek. A opět, žily zde děti. A viděl jsem těchto lokalit mnohem více.
S vyloučenými lokalitami se pojí pojem, který nezní pěkně: nepřizpůsobiví. Jak je definujete vy? Není to příkré, urážlivé? Někdo to může vnímat i rasisticky.
Ano, pro ty, kteří zde nikdy nebyli, to zní opravdu odpudivě. Ale jsme u toho, co jsem již říkal. Nejdříve se kritik musí přijet podívat. Uvidí domy, kde se nájemníci nenamáhají vynášet odpad, ale sypou ho z oken. Uvidí vysmáté chlapíky, pro které slovo práce je pojem, který neznají. Když se zrušila povinnost pracovat, řada to pochopila stylem »oni se o nás postarají«. A také se starají dodnes. Před vypuknutím koronavirové krize bylo pomalu na všech firmách v kraji »přijmeme, přijmeme…«. A to od nekvalifikovaných až po vysokoškoláky. Je sice více než 30 let od převratu, ale stále tvrdím, že toto není problém starousedlíků.
Osobně se s mnoha »Romáky« znám, zdravíme se. Vážím si těch, co pracují u Technických služeb města Bíliny. Když jsem v sedmdesátých letech pracoval ve sklárně v Řetenicích, byla zde řada Cikánů, oni se za to nestyděli. Počátkem osmdesátých jsem byl mistrem v balírně. Na směně v podstatě pracovali samí Cikáni. A vycházeli jsme výborně, takovým předákem byl Laďa Kirvel, vše jsme řešili bez problémů. Stalo se, že někdo nepřišel na noční, většinou přijeli příbuzní ze Slovenska. Pokud se slušně omluvil, jednou to mohl nadělat. Pokud to bylo v měsíci podruhé, bylo to Áčko. Proto dnes vidím problém v tom, že se u nepřizpůsobivých jedná v drtivé většině o lidi, kteří k nám přišli z okolí Prahy, středních Čech a ze Slovenska. Kolem Prahy bylo potřeba uvolnit lukrativní byty, a v našem kraji byly levné. Tady vidím moment, kdy bezhlavým prodejem bytů si města sama zadělala na budoucí problém.
Jedná se i o Bílinu. My, KSČM, jsme jako silná opozice v devadesátých letech hodně prosadili, ale u prodeje bytů jsme vždy prohráli. Město mělo asi 4200 bytů, navrhovali jsme, aby třetina byla obecních, třetina družstevních a třetina se prodala. Prodalo se téměř vše. Město později dostalo ještě dva paneláky od šachty, tak máme nyní asi 400 bytů. Jinak dodnes přicházejí celé rodiny, pro které bydlení v panelovém domě je nadlidský výkon. A pokud ze zdevastovaných bytů odejdou, přijdou další, kteří mají ještě nižší nároky.
Dám vám jiný příklad: Co má dělat učitelka ve škole, když se objeví dítě, které mluví pouze maďarsky? Jedná se o mnoho dětí a to vidím jako tragédii pro budoucnost. Ovšem pokud majitel bytu souhlasí, město musí nové nájemníky přihlásit.
Je jasné, že problémů těchto lokalit je mnoho. Co se podařilo a co se pořád nedaří?
Můj názor je stále stejný, řešení problému není v silách obcí ani kraje. To se musí řešit od vlády a parlamentu. A znovu jsme u stejné otázky: Je vůle to řešit, když se problém týká cca deseti, dvanácti okresů v republice? Když nastupovala ministryně Maláčová, byla u nás v kraji. Ukázali jsme jí řadu problémových míst a také řekli řadu doporučení. Pamatuji na to jednoduché – zaveďte zpět hygienický výměr na byt, tedy na kolik metrů může být přihlášeno kolik lidí. Dodnes nebylo schváleno nic.
Myslím, že jsme s kolegou prvním náměstkem Martinem Klikou a později radním Miroslavem Andrtem měli obrovskou snahu. Řada věcí byla navrhována přes sociální komisi Asociace krajů, ale výsledek žádný. A s příchodem koronaviru šly tyto problémy stranou úplně. Musí se udělat jeden radikální řez pro začátek. Ti, co po generace nepracují, nemohou mít stejnou sociální pomoc jako pracující s nízkými příjmy.
Zajímají mě zejména děti z těchto lokalit, protože mladá generace by měla dostat šanci žít lépe, než by jí to umožnily podmínky, z nichž pochází. Jak se pracuje ve vašem kraji s dětmi z vyloučených lokalit?
To je další obrovský problém. Dětem se může pomáhat ve škole, po škole, ale jinak žijí stále ve stejném prostředí a to je doslova ničí. Je to často vidět u nultých ročníků. Při příchodu do školy děti neznají pastelky, ubrousek, kartáček na zuby a často ani toaletní papír. Učitelky odvedou obrovskou práci, ale přijdou vánoční prázdniny a mohou začít znovu.
Pomáhají různé neziskové organizace. Vždy jsem při různých akcích a jednání s romskými iniciativami zdůrazňoval, že vzdělání je základ. Ne jenom »nějak« dochodit základní školu, ale mít alespoň výuční list. Každý není Einstein, ale může mít šikovné ruce a může z něho být výborný řemeslník. Pokud toto nebudou mít zájem sami rodiče změnit, tak budou i další generace na okraji společnosti. Bude bujet obchod s chudobou, drogy, kriminalita a následné exekuce. Je tragédie, když vám kluk, který vychází základní školu, řekne, že se těší, až bude na pracáku, protože je ráno doma jediný, kdo musí vstávat.
Jak prožívají děti ve vyloučených lokalitách distanční výuku? Mají vybavení? Například spolek Women for Women poskytl notebooky 17 žákům ze ZŠ Neštěmická v Ústí nad Labem.
Opět jsme u toho, dokázat si představit, jak se žije ve vyloučené lokalitě. Pokud tam neteče teplá voda, případně nejde elektřina, asi se nepoužívají ani počítače. Ale vážně, většina rodičů z těchto lokalit nemá ani ponětí, co je nějaká distanční výuka. A pokud je vše zavřené, tak nemohou pomáhat ani různé spolky, kde se děti alespoň něco naučily odpoledne.
S organizací Women for Women Ústecký kraj spolupracoval ohledně obědů do škol pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Doufám, že v tom kraj pokračuje i nadále. A pokud chcete čísla, je to otázka pro jiné politiky a úředníky. Jako předseda krizového štábu jsem devět měsíců makal hlavně na koronaviru, abychom to v Ústeckém kraji zvládli. A velice si vážím ocenění od generálního ředitele Hasičského záchranného sboru generála Ryby, že se nám to za mého působení povedlo.
Jak hodnotíte práci agentur a neziskovek, které se ve vašem kraji snaží pomáhat?
Neziskových organizací, které v našem kraji pracují, je hodně. Určitě podrobně by o tom mohli hovořit bývalí radní Radek Belej a Miroslav Andrt. S některými jsem se setkal osobně, o práci jiných jsem slyšel na jednání rady. Většinou se jedná o lidi, kteří dělají něco navíc a hlavně to dělají pro někoho. Na druhou stranu je otázkou, jak je jejich pomoc vnímána. Tedy, zda je zájem spolupracovat, nebo jenom čekat na výhody. Většinou s těmito organizacemi spolupracují jednotlivá města bez ohledu, zda s nimi spolupracuje také kraj.
V bývalém klášteře v Jiříkově působí od roku 2012 Schrödingerův institut, který zřizuje Biskupství litoměřické. Ovšem parta nadšenců nejdříve musela klášter rekonstruovat, aby mohl sloužit svému účelu. Při návštěvě se starostou Michalem Majákem jsem mohl hovořit nejen s dětmi, ale i s vedením institutu. Jsou to otřesné příběhy. Třeba bylo kuchyni z počátku divné, že děti nechtěly špagety. Potom zjistili, že v osadě se v kotli vařily těstoviny a na to děti dostaly kečup. Teplé jídlo na den. Ženy přivedly děti do institutu, po vyspání z opice přišli jejich muži a ženy zbili, že nechtějí, aby sem děti dávaly. Postupně se situace zlepšila a institut slouží potřebným.
V nedalekém Šluknově působí Oblastní charita. Pomáhá stejně potřebným, vede ji ředitelka Evelin Maria Habel, Němka, která pomáhá sociálně slabým v Čechách. Kraj charitě věnoval nevyužívaný internát, který pomohl rozšířit okruh činnosti. Duchovním otcem celé pomoci je arciděkan Pavel Procházka, který intenzivně podporuje charitu z vlastních prostředků. V Dolním Podluží najdeme Domov sv. Vincenta de Paula. S manželkou s ním řadu let spolupracujeme a snažíme se pomáhat. Kolektiv pod vedením Hany Venturové se stará o mentálně postižené ženy s dětmi. Kdyby nefungoval, ženy by skončily pod mostem a děti v dětském domově. To jsou jen tři ukázky lidí ze Šluknovského výběžku, kteří umí pomoci druhému. Ale takových lidí je v kraji mnohem více.
V Mostě-Chanově je Dům romské kultury, o. p. s. Tady již léta odvádí obrovský kus práce šéf společnosti Martin Nebesář. S ním jsem se seznámil ještě jako novinář. Mezi řadou činností se jedná o rekvalifikační kurzy, nízkoprahové zařízení nebo obecně prospěšné práce. A nakonec i objekt, kde působí, si Romové sami rekonstruovali v rámci rekvalifikací. V Trmicích u krajského města najdeme sdružení Romano Jasnica, které má řadu poboček po kraji. Má registrované čtyři druhy sociálních služeb a úzce s nimi spolupracoval zastupitel Pavel Vodseďálek.
Jsou občané z těchto lokalit zapojeni do správy svých měst, do zajištění bezpečnosti, čistoty? Pracují třeba jako strážníci, učitelé či sociální pracovníci?
Pokusů zapojit občany vyloučených lokalit bylo mnoho. Asi nejvíce v mosteckém Chanově. Jsou různé menší firmy, které zaměstnávají Romy na nekvalifikovanou práci. U městských policií je najdeme jako asistenty prevence kriminality. V Bílině jsem tuto službu zavedl v době mého starostování s ředitelem městské policie Petrem Kollárem. A myslím, že se osvědčila. Ovšem přímo na strážníka je již problém, potřebuje maturitu a čistý trestní rejstřík. Romy najdeme i v sociálních službách či na sociálních odborech měst. Ovšem v poměru k počtu je to jen mizivé procento.
Základem důstojnosti člověka je práce. Mají lidé ve vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji možnost pracovních příležitostí?
O tomto problému jsem již hovořil. A na úřadech práce o tom také vědí svoje. Až do vypuknutí koronavirové krize byl nedostatek pracovníků snad ve všech firmách v kraji. A potřeba byla i nekvalifikovaná síla na zapracování. Na druhou stranu je tato skupina obyvatel často zatížena exekucemi. A ne jednou, ale několika. Pokud pracují, jsou jim dluhy strhávány, pokud berou sociální dávky, nikdo jim na ně nesáhne. Berou si půjčky, ani nevědí, co podpisují, vidí jen peníze. Splácení potom vytloukají další půjčkou. A ze začarovaného kruhu již není úniku. Vezměte jen reklamy v televizi, vše je super výhodné, ale že se musí půjčka také splatit, o tom ani slovo…
Jako hejtman jste od brzkého jara 2020 řešil nástup Covidu. Tušil jste tehdy, jak se tato pandemie rozšíří? Udělal kraj za vašeho řízení vše, co mohl, aby se následky minimalizovaly
V našem kraji jsme měli prvního pozitivního v republice, když si to celá skupina přivezla z Itálie. Od počátku jsme byli krok před váhající vládou. Začátek krize řešila bezpečnostní rada kraje již 28. února 2020. Vydali jsme zákaz návštěv v sociálních zařízeních, domovech důchodců a našich nemocnicích. K tomu jsme vyzvali i další zřizovatele. Vyzvali jsme ředitele škol, aby již nejezdili na školní zájezdy do Itálie a Rakouska. Měli jsme rozjednané dodávky ochranných pomůcek od místních výrobců, ale to nám již vláda zakázala. Potom jsme na žádost ministra vnitra provedli zákrok v Lovosicích, a tím jsme na tu dobu získali velké množství roušek a respirátorů. Proto jsme mohli vybavit i dopravce, dětské domovy.
Samozřejmě nikdo nevěděl, co bude. Média denně chrlila zprávy o tisících mrtvých po celé Evropě. V informacích z centra byl chaos. Situace se zlepšila po ustavení Ústředního krizového štábu, celé řízení dostalo určitou linii. U nás fungoval krizový štáb již od 4. března a pracoval výborně. Velké poděkování všem, kdo se na jeho práci podíleli. V kraji nám hodně pomohly chemičky Spolchemie a Enaspol, které nám dodaly první desítky litrů dezinfekce. Všechny ochranné pomůcky, co přivezli hasiči, se na krajském úřadu třídily a počítaly. Správa a údržba silnic na svých provozech zřídila výdejní místa. Sem se vozily již přesné počty z krajského úřadu. Organizace nemusely jezdit až do krajského města.
Po letním uklidnění přišla ještě horší druhá vlna. A tady se chaotická rozhodnutí premiéra a ministrů projevovala ještě více. Mám naprosto čisté svědomí, jak jsme předali krizový štáb a co jsme v rámci možností udělali. Dnes mám informace jen z médií a již se nedivím nespokojenosti lidí. Když se zhoršuje situace, tak rozvolňujeme, když se začne trochu lepšit, tak se hrozí zpřísněním. Mluvíme o očkování, nejdříve nemáme vakcínu, potom zjistíme, že nemáme jehly a stříkačky. Kolik lidí je očkovaných v Izraeli a kolik u nás? Vláda stále zasedá a kde jsou výsledky? Vše řídí premiér s ohledem na volby, nejdříve preference a potom opatření. Ale on je očkovaný. Rád bych se nechal očkovat také.
                                                 Monika HOŘENÍ

Dnes vyšla v Halo novinách vzpomínka Spolku historie Chlumecka  na Jaromíra Kohlíčka 

Na OV KSČM Teplice dnes přišlo další vydání Hraničáře, dvouměsíčníku Klubu českého pohraničí. I zde byla vzpomínka na vlastence Jaromíra Kohlíčka. 

Za vzpomínky děkujeme

Přesto, že je systém nákupu nových elektronických dálničních známek jednoduchý, při jejich pořizování mohou vznikat chyby. Nejjednodušší je proto pořídit si je v předstihu. Motoristé si tak vše v klidu mohou zkontrolovat a případné chyby opravit.

Nejjednodušším a nejvyhledávanějším způsobem je nákup elektronické dálniční známky v e-shopu.  Prodá se v něm kolem 80 % nákupů.  Od loňského prosince si v něm kopilo e-známku 308 808 lidí.  V drtivé většině se jednalo o roční poplatek (281 165).

Z nákupů na e-shopu je přibližně polovina uskutečněna z mobilních telefonů a polovina z počítače. Při nákupu v e-shopu lidé občas zadají špatně svoji SPZ nebo e-mail.

Pokud si nastaví začátek platnosti e-známky ihned, není bohužel možné chyby opravit.  Doporučuje se tedy koupit známku alespoň s několikadenním předstihem platnosti.

V tom případě mají motoristé čas vše v klidu zkontrolovat a případně opravit.

Na co si dát pozor při nákupu dálniční známky?

1. Nové roční dálniční známky už neplatí kalendářní rok, ale libovolných 365 dní. Pokud tedy nepotřebuji známku hned od 1.2., kdy končí platnost starých ročních kupónů, mohu si známku koupit třeba až na jaře před prvním výjezdem na dálnici. 
2. Bez ohledu na prodejní kanál (e-shop, pošty nebo EuroOil) je nejlepší kupovat e-známku s alespoň několikadenním předstihem; vyhnu se tak případným problémům se špatně zadanými údaji. 
3. Pokud chci platit bankovním převodem, nemohu nastavit platnost známky ihned, ale až 5 dní  od zadání úhrady (např. 13.1. zadám příkaz k platbě, začátek e-známky nastavím od 18.1.). 
4. Jestliže nakupuji e-známku na pobočce České pošty nebo EuroOilu, musím si zadané údaje zkontrolovat přímo na místě! Opravit je mohu pouze do 15 minut na stejné pobočce, jinak už při okamžité platnosti nejsou změny možné. 
5. Když si e-známku pořídím v e-shopu a nastavím její platnost ihned, nejsou možné úpravy SPZ. Musím ji proto zadat správně. Správně musím zadat i e-mailovou adresu, jinak mi nemůže přijít Potvrzení o úhradě.

K 11. lednu se prodalo celkem 373 743 elektronických dálničních známek za více než 518 milionů korun. Na pobočkách České pošty to bylo 43 056 kusů, na čerpacích stanicích EuroOil 20 487 a prostřednictvím samoobslužných kiosků 1 392 kusů.